Kladivo na čarodějnice

14. června 2009 v 17:41
Chce-li kdo psát recenzi na muzikál, je dobré, aby ho předtím viděl. Sidney Smith sice říká: "Nikdy nečtu knihy, které recenzuji - strašně to člověka ovlivní," ale já to dělám ještě postaru: Vyjadřuji se k tomu, co jsem na vlastní oči viděl, na vlastní uši slyšel a na vlastní kůži z toho měl husí kůži. A z Kladiva na čarodějnice jsem ji měl.

Příběh

Muzikál těží především ze silného příběhu, ze skutečných událostí, jež se koncem 17. století odehrály ve Velkých Losinách a Šumperku. Tamní čarodějnické procesy a postava sadistického inkvizitora Jindřicha Františka Bobliga z Edelstadtu jsou hlavně díky románovému zpracování Václava Kaplického a filmové adaptaci Otakara Vávry obecně známé.

Scénář s tím také počítá, děj se posouvá ve skocích. Přes průrvy nevyřčeného vedou diváka mosty jeho předporozumění. V rámci žánru je ostatně nejpodstatnější, nakolik se kombinací hudby a slova podaří zachytit atmosféru příběhu, daleko víc než jeho podrobnou chronologii a linearitu. Dobrým příkladem mohou být téměř povinné party katů, v muzikálech tak populární. Reflexe vlastního podílu na smrti nevinných, obsedantní potřeba vystoupit z polarity dobra a zla. Písně nejsou a nemají být kamínky do mozaiky klasické aristotelské kompozice. K tomu jsou v libretu jiné nástroje.

Hudba a choreografie

Žádná z písní Kladiva na čarodějnice - troufnu si tvrdit - se patrně nestane hitem, kterým nás budou soukromá rádia krmit od rána do večera. Všechny až příliš patří do tíživé nálady losinských kulis. Ale právě v nich také všechny fungují.

Nemám ani špetku hudební průpravy, k muzice mohu tedy říct pouze tolik, že je působivá. A to jak v písních, tak v tanečních číslech, která mimochodem patří k nejsilnějším scénám muzikálu. Z tance démonů na Petrových kamenech, jímž končí první polovina představení, mrazí ještě cestou domů. Domácí i zahraniční zkušenosti choreografa Ladislava Berana (např. Rebelové, Kleopatra, švýcarská show Hank Hoover a další) se tu rozhodně zúročily.

Texty

Co se textů týče, jsou dobré a mají sílu oslovit - za předpokladu, že na ně potměšile nenasadíte kritéria kladená na básně. K téhle ráně pod pás mnohé zajisté svede komplexní (a vkusně připravená) programová brožura, kde jsou všechny otištěny. Některé postupy, které by se v žánru poezie právem staly terčem kritiky (gramatické rýmy, modelově např. v textu Otčenáš, účelově inverzní slovosled - píseň Drazí v Kristu), jsou v písňovém textu legitimní a ve spojení s hudbou potvrdí své oprávnění.

Naopak některé stylistické figury typické pro poezii příjemně překvapí a dají písním novou kvalitu. Výrazná je především aliterace ("přiznání palečnicí", "zmar zlému" - píseň Čím srdce plné; "Bůh ve víně vše o vině…" - Vítězem jsou vždy nejsilnější), anafora ("Jako je růžička červená, jako je sluníčko nad námi…"), nebo bohatá metafora ("a pomrzlý strom zjara má zas tisíc výhonů").

Jan Krůta, autor textů, ostatně osvědčuje svou literární erudici na mnoha dalších rovinách. Prvky lidové písně (kukačka, která sčítá - nebo spíš odpočítává? - roky; holoubek, růžička) vnášejí autenticitu do duetu Lízl a Zuzany; mistrné variování partů duetu hraběnky Anny a faráře Schmidta odhaluje jejich odlišné vnímání procesů, odlišnou motivaci a cíle: Hraběnka: "Řád vynutit…"/ farář: "Respekt vynutit…"; Hraběnka: "… a nám Bůh soudce dal…"/ Farář: "A nám náš Bůh soudce dal…"

Za vrchol textařského umu lze považovat již zmíněný part kata. Jan Krůta je nejsilnější v práci s mužským rýmem (přízvučná doba na poslední slabice), který vynikne především při použití jednoslabičných slov. V písni Kdy se brání kat je pak k tomuto účelu využito příklonek s posíleným vedlejším přízvukem, což dává textu nebývalou zpěvnost: Když srdce vyrve si, / nese ho v čele procesí…; Já jsem svoje prokletí, / má duše, co je ti?...

Podobně rytmicky stavěná jsou také čísla inkvizitora Bobliga. Mají intonačně nenáročný pochodový rytmus, který snadno udrží i nezpěvák. Je zřejmé, že právě s tímto záměrem byly psány - ústřední postava inkvizičního soudce volá po hvězdném obsazení, přičemž tuto podmínku výborně naplní také činoherci. V představení, které jsem viděl, se role Bobliga se ctí zhostil Lukáš Vaculík, jehož herecké mistrovství menší pěveckou zkušenost naprosto vyvážilo. Svou zásluhu na tom má také text, který do pochodového rytmu zapadl jak odlitek do formy.

Scéna

Představení maximálně využívá technických možností scény, zejména dvoukřídlé dveře v podlaze a vertikální polohovatelnost celého centrálního jeviště. Současně ovšem technice neotročí, její využití je vždy účelné a umělecky zdůvodněné. Promítání filmových sekvencí má jistě svůj dobrý důvod (zajímavé je např. při využití scény šmírování žen v lázni), ve většině případů bych ho ale popravdě oželel.

Výprava se výborně vyrovnává s omezeným prostorem kruhového jeviště, které by neuneslo kulisy tradiční hluboké scény s bočními portály. Multifunkčnost jednotlivých scénických prvků rozšiřuje možnosti aranžmá, které navíc komunikuje další sdělení (např. vydělí hranici, kterou překročí jen mydlář Přerovský) - což udělá i v přenesené rovině.

Ostatní - je na vás

Co říci závěrem? Doporučit Vám, abyste na Kladivo na čarodějnice šli? Nebylo by to laciné? Nenabyli byste dojmu, že to píšu někomu na objednávku? Možná. Je přece dost důvodů, proč nejít: Dřív nebo později to vyjde na CD, možná na DVD. Lístky na nejlepší místa stojí bezmála šest set. Trvá to dobré tři hodiny. Vedle hvězd alternují také herci méně známí až neznámí.
Ale víte co? Mně se to moc líbilo. Kdyby se mě v hospodě nebo v práci ptali mí kamarádi nebo známí, doporučil bych jim to.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 rucuk rucuk | E-mail | 16. června 2009 v 15:07 | Reagovat

Je to hezké doporučení. Syn s vnučkou na tom  byli, měli takový dojem, že podle poznámek lidí okolo ten muzikál moc pochopen nebyl. Ten děj snad znal někdo z knihy, či filmu, ale celou tragedii děje si  neuvědomil. Byl to vlastně masakr zámožnějších lidí v Šumperku, Losinách a okolí, aby jejich majetek mohl padnout do rukou církve- tedy Bobliga. Byla  to  lidská zrůda. Ty chudší služebné, lazebnice a pod. byli jen takovým doplňkem a přísedící se sadisticky vyžívali na jejich mučení. V Mohelnici je v parku pomník upáleného kněze. Lidé, co uvedená místa více znají, děj chápou poněkud více. Není to líbivá podívaná, to je pravda. Stojí však za to.

2 Věrka Věrka | 16. června 2009 v 15:27 | Reagovat

Muzikál neznám,ale nedávno byl v televizi film.Nedá se nevidět podobenství inkvizičních procesů s procesy 50.let.To se panu Kaplickému i p.Vávrovi povedlo dokonale.Obvinění se našlo vždy.

3 Jan Krůta Jan Krůta | E-mail | Web | 18. června 2009 v 0:47 | Reagovat

Vážený pane kolego,

kamarád mě upozornil na Váš blog, kde se píše o našem muzikálu.  Díky za  nejfundovanější recenzi, která dopodsud vyšla. Věřte, že bych Vám tohle napsal, i kdybyste mě setřel. Jen chci připomenout ten ne vždy známý zálud psaní textů na hotovou hudbu, kdy se daný obsah musí vejít do přesně daných hudebních frází, kde není možné přidat ani slabiku. Někdy je to bitva se sebou samým ( s kompromisy) a prosté čtení textů v programu to neodhalí. Navíc pak bitva se skladateli a nakonec s interprety... vymizely některé obraty, na kterých jsem si hodně zakládal, vymizela dokonce i taková krásná slova jako "vratič", byl tam v těsné závislosti na "čekance", místo růže sáronská je tam nakonec růže královská atd. Není nad to psát knihu, kde si je člověk odpovědný sám za sebe.

Ještě jednou mnohokrát děkuji za celý tvůrčí a realizační tým.

Jan Krůta,

autor textů hudebních čísel

4 Petr+Kukal Petr+Kukal | E-mail | Web | 18. června 2009 v 8:29 | Reagovat

Vážený pane Krůto,

díky za slova uznání. Věřte, že všechno, co píšete, si uvědomuji - taky proto jsem se do písňových textů sám nikdy nepustil, musí to být opravdu hodně limitující.

Vám i celému týmu Kladiva všechno dobré.

PK

5 Endy Endy | E-mail | 27. června 2009 v 9:56 | Reagovat

Jsem ráda,že jsem Vás docela náhodou pane Kukal tady našla.Na tyhle blogy chodím poměrně málo,z aktuálně.cz jste se po střetu s panem Stejskalem vytratil.

Vaše blogy jsem četla ráda a díky Vám,sem občas budu nahlížet.

Kladivo na čarodějnice jsem viděla,muzikály nemusím,ale tohle bylo,viděno mýma očima,dokonalé..Díky Vašemu blogu,jsem našla přesně to, co jako laik nedokážu vyjádřit.Muzikál měl úroveň,po všech stránkách.Je jen škoda,že má poměrně nenápadnou reklamu,na rozdíl od některých cirkusem a kýčem zavánějících ,propagovaných.Někdy mám pocit, že i kriteria nás diváků na umění všeobecně,jsou nenáročné a povrchní.Dík za perfektní blog.

6 Petr Kukal Petr Kukal | 28. června 2009 v 21:01 | Reagovat

to endy: Díky moc!

7 Iveta Iveta | E-mail | Web | 18. července 2009 v 21:11 | Reagovat

Hezká recenze, vskutku lákavě znějící, děkuji :-)

8 Lucie Lucie | Web | 23. července 2009 v 20:54 | Reagovat

Moc pěkný rozbor díky moc. Zrovna se na nějaký muzikál chystám a nemohu si vybrat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama