Půvab nekonečných seriálů

3. června 2009 v 10:03
Středa
Vážení čtenáři,
blog, který jste právě otevřeli, je prvním z těch, které se tu objeví každou středu - proto se konečně jmenuje Středník. Ovšem stane-li se ve veřejném životě (nebo v mém životě zcela soukromém) cokoli mimořádného řekněme v pátek, nebudu se zápisem otálet. Nicméně ty středy jsou jistoty - i v týdnech, kdy se nestane lautr nic, Středník vyjde. I kdyby v něm mělo být napsáno pouze tolik, že se za celý dlouhý týden nestalo lautr nic.

První zápis věnuju nekonečným seriálům. Nic v tom nehledejte, žádné hluboké symboly nebo tak něco. Snad jen odvahu - přiznat se dnes k tomu, že člověk sleduje televizní seriál, je na desetistupňové škále intelektuálních hříchů někde na úrovni osm. Výš už je jen četba knih Michala Viewegha a poslech Petra Muka. Obojí s potěšením dělám.

Řada psychologů, sociologů a televizních analytiků si klade otázku, co se nám na nekonečných seriálech tak líbí. Odpovědí je tolik, jako těch, kteří se tážou: Jejich jednoduchost, dramatické zvraty, atraktivní herecké obsazení. Může být. Mně se na nich - alespoň na některých - líbí mimo jiné to, že se v nich často mění charakter postav.

Určitě jste si taky všimli té pasti, kterou v sobě seriály nesou: Nekonečný děj si musí vystačit s konečným počtem postav. Samozřejmě může občas některá umřít nebo se odstěhovat do Prahy nebo aspoň odjet na stáž do Německa či na misi do Konga. Ale nedá se to dělat moc často. Taky postup, kdy se jistá dějová linie přestane dalších 20 dílů sledovat, celý problém jen odkládá. Všichni už spolu chodili (snad jen Hruška s Mázlem se spolu ještě nevyspali), každý už každému ublížil nebo pomohl - tak co dál? Postav by bylo potřeba aspoň dvakrát tolik.

A přesně to scénáristé dělají - zdvojují postavy. Jejich charaktery se změní přes noc. Hodný Hruška a zlý Hruška. Magda mrcha a Magda citlivá žena toužící po mateřství. Drbna máti Niklová a tatáž paní Niklová zasažená hlasem svého svědomí. Najednou je zase všechno možné. Pavla, která by nikdy nechodila se zlým frajírkem Tomášem, může radostně podlehnout Tomáši laskavému a kultivovanému. Na dalších sto dílů je vystaráno.

Co se mi na tom tak líbí? Že právě tím nekonečné seriály popírají svůj hlavní atribut: plochost a umělost svých papundeklových postav, které se nám najednou začínají podobat právě v tom, co je jen vedlejším efektem scénáristické lapálie - svou obojakostí.

I my hrajeme v epizodách svého života někdy ty hodné a někdy zlé. V afektu vyřkneme slova, o jakých bychom ještě včera odpřísáhli, že je ani neznáme. Někdy se zachováme podle, nízce a nečestně, i když se jinak pokládáme za charakterní lidi. A naopak ve vyhrocené situaci osvědčíme takovou míru odvahy a empatie, která šokuje nejen okolí, ale i nás samé. I já jsem v některém díle toho svého seriálu hodný Petr a v některém Petr zlý. Ivo Pelant a Kryštof Hanzlík a všichni ostatní scénáristé soudobých mýdlových oper mně a nám všem dávají - možná mimoděk - najevo, že to není žádná patologická schíza, že Jekyll a Hyde bydlí úplně v každém.

Tak ať častěji vyhrávají ti lepší. A ve středu na viděnou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Josef Sedláček Josef Sedláček | 3. června 2009 v 11:28 | Reagovat

Dobrý den

Váš první středník se mi líbil, formou i obsahem.

Budete komunikovat s vašimi čtenáři, myslím reagovat na jejich komentáře?

Proč ano, nebo proč ne?

To je mikrofon na fotografii? :-)

2 caracola caracola | 3. června 2009 v 11:30 | Reagovat

Nemohu s vámi souhlasit ani vám odporovat, protože jsem v sobě nenalezl dost sil se na uvedené plácanice dívat. Důvodem je,že jsem byl odchován na seriálech se špičkovou předlohou ,s výbornými herci a režizéry.Namátkou uvádím,Cirkus Humberto,Sága rodu Forsythů,F.L.Věk,Byl jednou jeden dům, Já Claudius,Jakub sklář  atd.

3 Petr Kukal Petr Kukal | E-mail | Web | 3. června 2009 v 11:44 | Reagovat

Komunikovat jistě budu, jak mi podmínky (zejména čas) dovolí. A samozřejmě tehdy, pokud diskuse nesklouzne mimo slušné mantinely, což se tady, zdá se, neděje.

K prvním dotazům tolik: Ano, je to mikrofon, je to nějaká rádiová fotka, z které jsem uříznul Eduarda Hrubeše (za což se mu omlouvám :-)

A co se týče druhé poznámky - ano, chápu, já jsem taky vyrostl na Sanitce a Nemocnici, chápu vaše naladění.

Petr

4 vera2710 vera2710 | 3. června 2009 v 11:50 | Reagovat

to 2

"režizéry"  to vypovídá o všem.....

5 caracola caracola | 3. června 2009 v 12:23 | Reagovat

4-vera2710- omlouvám se za překlep ve slově režísér a navrhuji vám spolupráci. Já napíšu myšlenku a vy provedete následnou korekturu.:-)

6 Učitel ČJL Učitel ČJL | 3. června 2009 v 13:11 | Reagovat

4,5 - Řada lydý sy mislý, že pravopys je to nejdúležytějšý na světě :o))))) A zcela zapomýnajý na mišlenku, kterou chtěl autor vijádřyt.

7 Kamufláž Kamufláž | E-mail | 3. června 2009 v 13:54 | Reagovat

Říká se "proti gustu žádný dišputát". Když se někomu venezuelský seriál líbí...

Vzhledem k počtu komerčních TV stanic a nutnosti NĚCO vysílat mezi jejich hlavní náplní, mají tvůrci programů docela starost - sehnat cosi, co nebude stát majlant a u čeho lid od obrazovky neuteče.

P. caracola má pravdu v tom, že pár seriálů v minulosti bylo na výši. Tady přiznávám ideový poklesek - když jsem se ještě díval na televizi, asi před třemi lety jsem si pustil i majora Zemana, konkrétně "Studnu" - kvůli té hororové postavě starce se sekerou. :-))

Zda byl kvalitní i celkový socialistický průměr, nevím. Např. někdejší moudrost "Muže na radnici" byla na můj vkus jaksi příliš třeskutá.

Pro seriálotvůrce bych měl námět - Egypťana Sinuheta. Ovšem při představě, jak bude věta "tvá slova jsou jako bzučení mouchy v mých uších" zmodernizována do tvaru "nemel kraviny" nějak nevím, zda je to dobrý nápad. Ale jakožto uživatel analogové tmy se vlastně bát nemusím. :-)

8 Přemysl Čech Přemysl Čech | E-mail | 3. června 2009 v 16:02 | Reagovat

Taky vítám a budu těšit na středy... Seriály jsem měl rád a přestal jsem se na ně dívat po 5 dílu Dallasu... Jediné seriály, které můžu je M.A.S.H, Colombo....Tedy takové, co mají jednotlivé příběhy. Jinak M.A.S.H je špička.

9 P.M. P.M. | Web | 3. června 2009 v 18:48 | Reagovat

Dobrý den,

o literatuře se tu píše málo, takže se budu těšit na Váš Středník. Co se týče seriálů, moc nekoukám, jen na Dr. Quinnovou, kterou teď začali znovu dávat, tu jsem měl rád už dříve. Jinak nevím. Kromě Strážce duší, ale to je jen pár epizod mě kdysi dávno oslovil seriál USA jménem Zapadákov, ten byl chytře a vtipně udělaný, také ale bylo jen pár dílů a konec. Každému, co jeho jest, ale invaze různých Ordinací, Ulic a Křehkých vztahů, jedno odkud, mě od sledování spíše odrazuje.

10 hejtman Šarovec hejtman Šarovec | 3. června 2009 v 19:11 | Reagovat

Prosím Vás, autore, co to tady plácáte za nesmysly? jediná rozumná věta je ta, že TV musí něčím zaplácnout volný čas, co nestojí majlant.

Jinak je zcela jasné, kam vše směřuje: Chlap jde do hodpody na pívo a mariáš a žena sedí doma a aby jí nebylo smutno, čumí na nekonečný seriál. Je jí zcela lhostejné, kdo se s kým vyspal a kdo s kým chodí, jelikož je to pro ni jen zástěrka toho, že celou tu dobu myslí na svůj mizerný osud. A to pokládáte za vrchol kultury 21. století???

11 Petr+Kukal Petr+Kukal | E-mail | Web | 3. června 2009 v 19:24 | Reagovat

to 10: Nepokládám. Proč myslíte? Jen jsem zmínil jeden rys těch seriálů, který mi přijde hodný pozornosti. Toť vše.

12 Honza Honza | 3. června 2009 v 20:10 | Reagovat

to autor: Půvab nekonečných seriálů

Jak už zde již jednou zaznělo, proti gustu žádný dišputát. Přisuzovat však nekonečným seriálům jakýsi půvab, no nevím nevím... Promiňte, ale na programové manipulaci s emocemi, smyšlenkám a iluzím sloužící k únikům od reality, nic půvabného neshledávám. Manipulace zůstává za všech okolností manipulací.

13 Zirk Zirk | E-mail | 3. června 2009 v 21:23 | Reagovat

To autor,

jen blb může hovořit pozitivně o nekonečných seriálech. Na nich je snad jen pozitivní fakt, že ukazují jak snadné je manipulovat s lidmi.

14 Zuzka Zuzka | 4. června 2009 v 0:56 | Reagovat

Koukam, ze se diskuse zucatnuji zvetsiny muzi. Proto se vlozim do diskuse se svym zenskym nazorem.

Nekonecne serialy jsou bezesporu pro cast naroda atraktivni, predevsim pro tu zenskou, jinak by je v televizi neuvadeli. Byvaly doby, kdy jsem par z nich take sledovala, a tak vim, co mi prinasely.  V prvni rade odpocinek a relaxaci ( asi bych to prirovnala ke sledovani fotbalu ci televiznich novin u muzu ), jsme bytosti emocionalni a tak emocim a psychyckemu napeti rozumime automaticky, zvlaste jsou-li tak transparetni jako v serialech. Pak take ( autorem zminovane ) zmeny postav... jsme romanticke a vira v to, ze se clovek muze zmenit k lepsimu, je takova "berlicka", ze by se to mohlo stat i v nasem realnem zivote - zeny proste sni. Dalsim duvodem je, ze pokud se v nasich zivotech nic nedeje, mame stale temata, o kterych si muzeme s kamaradkama popovidat - protoze setkani a rozhovor s kamaradkami nam prinasi pohodu a klid.

No a pokud se stane, ze promeskame jeden, dva ( nedej boze ) tri dily serialu, v dalsich dilech pretrzenou nit snadno najdeme.

Jiste by se nasly dalsi duvody, proc lide ( zejmena zeny ) serialy sleduji, ale stejne tak jako vetsina zen nechape, co maji muzi na fotabalu, tak pocitam, ze vetsina muzu nechape, co maji zeny na nekonecnych serialech :-)

Pokud Vase zeny serialy sleduji, tak je nezesmesnujte, prejte jim tu zabavu a verte, ze jim prinaseji uspokojeni a o to lepsi Vam vecer uvari veceri ;-)

Preji hezke rano a den.

15 Honza Honza | 4. června 2009 v 7:57 | Reagovat

[14] Zuzka - V prvni rade odpocinek a relaxaci

Nechci Vám brát iluze, ale vše má svůj rub a líc. Exiistují studie o tom, jak televize ovládá a programuje lidskou mysl.

Podvědomí je mocné. Je si vědomo každé částečky a detailu kolem nás. Ale nerozezná rozdíl mezi skutečností a fikcí. Jedná s každou informací procházející vědomou myslí jako s faktem a tak na něj reaguje. Takže co si myslíte, že se stane, když sledujete hloupé, debilní, idiotské reklamy a televizní programy? Cvičí vaše myšlenkové procesy.

Hej, příteli, mluvím s tebou! Ano, s tebou, chlápkem, co sedí před televizí. Zeslab si to aspoň trochu, abys slyšel, co ti říkám. A nyní se snaž koncentrovat na to, co ti budu říkat. Chci mluvit o tvé oblíbené zábavě. Ne, není to baseball ani fotbal, i když to něco společného s díváním se na sport přece jen má. Mluvím o tom, co jsi právě dělal: dívání se na televizi.

Dokážete odhadnout, kolik času strávíte před televizními obrazovkami? Podle nejnovějších výzkumů průměrný Američan v této době denně sleduje televizi mezi pěti a šesti hodinami. Srovnejme si to s ostatním: je to více času, než co děláte cokoliv jiného, kromě spaní a práce, pokud jste ti šťastní a stále máte práci...

Je to ale více času, než kolik strávíte konzumací jídla, více času, než strávíte se svou ženou, více času, než jste se svými dětmi. A s dětmi je to ještě horší. Podle stejných výzkumů, děti předškolního věku se dívají osm hodin denně. Školáci o něco méně jak osm hodin. V roce 1980 průměrný dvacetiletý člověk prokoukal 14 měsíců na televizi, samozřejmě 24 hodin denně.

Nejnovější čísla ukazují, že dnešní 20-letý prokoukal již na televizi dva roky svého života. Zároveň badatelé zaznamenali znepokojující fenomén. Zdá se, že my Američané se stáváme výrazně hloupějšími. Byl zaznamenán pokles četby a úrovní pochopení ve všech testovaných skupinách. Američané čtou méně a chápou co čtou méně než před 10 lety, je to méně, než kdykoliv v minulosti, od kdy se tento výzkum provádí.

Pokud jde o dovednosti v psaní, Američané obecně nejsou schopni napsat více jak několik jednoduchých vět. Patříme mezi nejméně gramotné lidi na této planetě, a zhoršuje se to. Je to změna - konstantní trendová linie padající dolů - zaujalo výzkumníky. Více než nějaké studium souvisí zvětšování hlouposti naší populace s množstvím času, kdy sledujeme televizi.

Zajímavé je, že výzkum shledal, že je jedno, zda jde o "Simpsonovi" či "Mcneil / Lehrer" nebo "Murphy Brown" případně "Nightline". Čím více televizních programů sledujete, tím méně gramotní, tedy hloupější jste. Nárůst sledování televize výzkumníky překvapil. Před 10 lety předvídali, že by se doba u televize mohla ustálit a poté začít klesat. Bylo dosaženo absolutního bodu nasycení.

Měli pravdu s tzv. síťovou televizí. Čísla ukazují stabilní pokles sledovanosti. Ale ten je více než vyrovnán nárůstem kabelové televize s jejími kanály všech chutí, která má vlastní kanál téměř pro jakoukoli zvrhlost. Obzvláště v městských a příměstských aglomeracích jsou Američané napevno připojeni k více než stovce různých kanálů, které jim opatří kompletně zprávy, jako CNN, všechny filmy, všechny komedie, všechny sporty, všechnu burzovní zprávy a liberální dávku pornografie.

Badatelé neuspěli i v předvídaní penetrace prvních beta a později vhs video rekordérů, které umožnily sledovat jeden program a nahrávat jiný. Nabídly také přístup k filmům nedostupným v televizi, kabelovce ani home video, ale nahraných vlastními kamerami. Rozšíření zařízení homeo video zatahlo celé rodiny do video aktivit, které dokonce ani nejsou zahrnuty v celkových součtech pro dobu, po kterou se Američané dívají na televizi.

Možná jste si neuvědomovali, kolik času strávíte s televizí. Ale přemýšlejte chvíli. Když přijdete domů, pustíte televizi, pokud již není puštěná. Čtete s ní noviny, pomrkáváte na to, co je na obrazovce, trošku vnímáte zprávy, nebo zápletku show. Jíte u toho a posloucháte sportovní výsledky či hltáte to, co se stane postavě vašeho oblíbeného seriálu.

Když je na programu něco zajímavého, např. basket nebo show, přístroj se stává centrem vaší pozornosti. Takže vaše pozornost k tomu, co dávají, může různě kolísat, ale v době, když jste doma, prakticky není okamžik, kdy byste zcela vypnuli televizi. Je to tak? Studie nedělí sledovanou dobu podle intenzity její sledování.

Ale je to stále stejné: neodbytně zapnete televizi a strávíte notnou dávku vašeho bdění přilepeni k bedně. A studie také prokázaly, že mnoho lidí již nemůže ani usnut, aniž by měli zapnutou televizi!

16 Honza Honza | 4. června 2009 v 7:57 | Reagovat

pokračování:

Nyní jsem si jistý, že jste slyšeli, že sledování televize není dobré pro vaše zdraví. Dávají to ve večerních zprávách. Je to špatné pro oči, když upřeně zírají na obrazovku, říkají. Zejména v tom případě, že sedíte příliš blízko. Dobrá, chci však učinit jiný pohled.

Již jsme si ukázali, že jste přilepeni k obrazovce a díváte se mezi šesti a osmi hodinami denně. Ale je zde přídavek: vymývá vám mozek. Způsob, který se nazývá těžkých brainwashingem je typ, se kterým se setkáváte nejčastěji. Velmi dobrý obrázek něčeho podobného si lze učinit z některých těch starých filmů o válce v Korei. Vezmou nějakého kluka, amerického patriota, hodí ho do pokoje, trýzní ho, napumpují ho drogama a po boji, nechají ho vzdát se své země a svých přesvědčení. Podstupuje obvykle osobnostní změnu, zvýrazněnou všudypřítomným úsměvem a strnulým pohledem.

Toto vymývání mozku se nazývá tvrdé, neboť jeho metody jsou zjevné. Ovládané prostředí je oběti zřejmé, tak jako teror. Oběť je přemožena zdánlivě všemohoucí vnější silou a je indukována intenzivní izolace. Morální síla oběti je oslabena a ona pomalu přijímá své mučitele. Je to jeho morální síla, která informuje a řídí sílu úsudku. Bez toho se mysl stává jen něčím o málo více než záznamovým zařízením čekajícím na dojmy. Nikdo neříká, že jste oběť těžkého vymývání mozku. Ale mozek vám byl vymyt tak efektivně, jako těm lidem z filmu. Skelný pohled? Podívali jste se někdy na to, jak vypadáte, když civíte na televizi?

Pokud je úhel správný, mohli byste zachytit svůj vlastní odraz na obrazovce. Čelisti lehce pootevřeny, rty uvolněny do úsměvu. Tupý pohled televizní zombie. Toto je lehký brainwashing, ještě efektivnější, neboť oběti si během svého života nejsou vědomi toho, co to s nimi dělá. Televize, se svým dopadem téměř do každé americké domácnosti, vytváří základ pro masové vymývání mozků občanů, jako jste vy.

Funguje to na principu napětí a uvolnění. Utvořte v kontrolovaném prostředí napětí, zvyšující stupeň stresu. Poté poskytněte sérii voleb, které umožňují uvolnění napětí. Dokud oběť věří, že nabízené možnosti jsou jediné dostupné možnosti, i kdyby byly na první pohled zcela neakceptovatelné, bude neustále hledat uvolnění hlavně výběrem z těchto neakceptovatelných možností. Za těchto okolností při vymývání mozků v kontrolovaném prostředí není takové rozhodování "racionální" zkušeností. Nezahrnuje využití lidských tvořivých mentálních sil. Místo toho je zadáno, aby člověk, podobně jako zvíře, reagoval na napětí hledáním uvolnění.

Klíčem úspěchu tohoto procesu vymývání mozku je regulace jak napětí, tak vnímaných možností. Dokud jsou kontrolovány obě strany, je kontrolována i škála výstupů. Oběti je vnuceno sejít po jedné z cest, která je akceptovatelná pro jeho dozorce. Vymývačí mozků nazývají napětím naplnění prostředí sociální turbulencí. Poslední desetiletí jsou plná takových sociálních turbulencí - ekonomický kolaps, regionální války, populační pohromy, ekologické a biologické katastrofy. Sociální turbulence vytváři krizi ve vnímáních a způsobuje, že lidé opouštějí své postoje.

Lidé, zmatení a vyděšení, hledají uvolnění od napětí a jdou po cestách, které se zdají vést k jednoduššímu životu s méně napětím. V takovém procesu není vůbec čas na racionální zvážení komplikovaných problémů. Televize je klíčový nástroj pro prezentování jak napětí, tak voleb. Přináší vám obrázky napětí a servíruje jednoduché odpovědi. Televize, ve svém světě vlastní reality, iluze, útěku od skutečnosti je sama o sobě nejdůležitějším uvolněním z naší napětím obklopené existence. Osm hodin denně, každý den, jste programováni jejími programy.

Pokud se domníváte, že se pletu, popřemýšlejte o nějaké důležité volbě, kterou jste nedávno učinili, která by nebyla nějakým způsobem ovlivněna něčím, co jste viděli v televizi. Vsadím se, že nepřijdete ani na jednu. Takhle ovládaní jste. Ale to neříkám já. Před 10 lety jsme mluvili s mužem z myšlenkového tanku the Futures Group v Connectitu. Hal Becker strávil více jak 20 let svého života manipulací s myslí lídrů naší společnosti. Poslouchejte, co řekl: "Znám tajemství, jak průměrný Američan uvěří tomu, čemu chci aby věřil. Jen mne nechte ovládat televizi."

Američané jsou svými televizory posedlí. Za posledních 30 let se naučili pohlížet na své televizní přijímače a v nich promítané obrazy jako na realitu. Pustíte něco v televizi a stane se to realitou. Pokud je svět mimo televizi v rozporu s tím, co dávají, lidé začínají měnit svět, aby vypadal více jako obrázky a zvuky, které vidí v televizi.

(Zdroj, translation OSUD.cz 2005)

17 hejtman Šarovec hejtman Šarovec | 4. června 2009 v 10:13 | Reagovat

14] Zuzka,

Ano, Zuzanko, ženy využívají dívání na seriály k tomu, aby snily, nebo k tomu, aby jim složil jejich poslech jako zástěrka přemýšlení o vlastním "nepříznivém" osudu. Je to ale hodno současné moderní ženy?

18 Zuzka Zuzka | 4. června 2009 v 10:56 | Reagovat

[15] Honza

S televizi je to jako se vsim.... vseho s mirou. Jakakoliv zavislost cloveku neprospiva.

19 Zuzka Zuzka | 4. června 2009 v 11:03 | Reagovat

[17] hejtman Šarovec

Neposuzuji vysku urovne lidi sledujicich serialy, sport ci zpravy. Zalezi na kazdem, co si v zivote vybere a jak nalozi se svym casem. Priznam se, ze na serialy nemam cas, ale kdyz se nedej boze stane, ze zapnu televizi a neco takoveho tam bezi...proste neodolam a dodivam se dokonce dilu :-)

20 Honza Honza | 4. června 2009 v 11:43 | Reagovat

[18] Zuzka - Jakakoliv zavislost cloveku neprospiva.

Nejde jen o závislost. Jde primárně o to, že televize ovládá a programuje lidskou mysl. V tom je ta zrůdnost a zhouba zároveň.

21 Zuzka Zuzka | 4. června 2009 v 17:02 | Reagovat

[20] Honza

Lidskou mysl ovlada a programuje kde co ( a kde kdo )... zalezi jen na nas, zda to dovolime ci ne.

22 Honza Honza | 4. června 2009 v 17:39 | Reagovat

[21] Zuzka - zalezi jen na nas, zda to dovolime ci ne.

Asi opravdu nedokážete do důsledku domyslet, co to znamená ovládat a programovat lidskou mysl. Lidskou mysl lze naprogramovat tak, že to bude chtít sama, dobrovolně. Dokonce si to bude přát a chtít. Bude po tom toužit, bažit a snít. To není žádné sci-fi, ale realita. Na podobných mechanismech stojí celý reklamní průmysl.

23 Gytaoggova Gytaoggova | E-mail | 4. června 2009 v 19:58 | Reagovat

Uz odpradávna ( tedy alespoň od Jirotkova Saturnina) je  ženská  romantika pro muže věcí tak hroznou, že se to dá srovnat jedině s přistěhovalou tchýní nebo sestupem Sparty či Slávie do druhé ligy. V tomhle se shodne jemný intelektuál s drsným fanouškem Baníku. Zatímco o vliv televize na zločinnost mládeže se vedou odborné diskuze, o zhoubném vlivu Ordinace v růžové zahradě nejsou žádné pochyby. Já nevím, pánové, co vlastně chcete? Obětavá ženuška shlédne další díl s mužným doktorem Hanákem, zamáčkne slzu a jde připravit chutnou krmi pro svého mužíčka, do kterého si projektuje své romantické sny. To realistka se podívá na svého odkvétajícího slávistu, který se povaluje na gauči, sebere děti a odkráčí k movitějšímu sponzorovi. Co jsem se tu načetla nářků, jaké jsou ženské potvory, ale  dostali jsre, pánové jen to, co jste chtěli.

24 Gytaoggova Gytaoggova | E-mail | 4. června 2009 v 19:59 | Reagovat

Omlouvám se za překlep, pospíchám na Ordinaci.

25 Zuzka Zuzka | 4. června 2009 v 23:10 | Reagovat

[22] Honza

Tim chcete rici, ze neni obrany?

Pak je mi Vas lito, ze se nemuzete branit... Ja se branit umim a mohu.

26 Zuzka Zuzka | 4. června 2009 v 23:11 | Reagovat

[23] Gytaoggova

Uzasna reakce. Strucne, jasne, pochopitelne .... tedy pro me ... :-D

27 Honza Honza | 5. června 2009 v 0:10 | Reagovat

[25] Zuzka - Tim chcete rici, ze neni obrany?

Je...:-) Vypnout, nebo ještě lépe, vyhodit bednu z baráku...:-)

Televize nás programuje tak, abychom se stali idioty (Robert Redford)

28 Lenka Lenka | 5. června 2009 v 7:54 | Reagovat

Náhodou, přijde mi, že to autor napsal dobře. Muži koukají na sport (adrenalin a navíc po práci potřebují "koukat do ohně") a ženy, protože jsou jemnější, koukají na seriály. A nejen na ně.

Přijde mi, že debata se zvrhla v osočování všech lidí, co koukají na televizi. Ale proč? Je přece na každém, jak využije svůj volný čas.

Mně přijdou novodobé seriály trochu infantilní. Je to dva roky, co jsme televizi vzali a zavřeli ji do sklepa. A víte co? Zatím nám nechybí. Ke zprávám se člověk dostane i jinak, než že by musel v sedm večer sedět před televizí.

Chtěla jsem tím říct, že neodsuzuji nikoho, kdo se na televizi kouká. A že by to neměl dělat ani nikdo jiný, pokud mu to nezasahuje do osobního života a soukromí.

29 věrka věrka | 5. června 2009 v 14:11 | Reagovat

Konečne blog, kde se dá parádně zachechtat.Žena z profilu civící na seriál je krásná.A podíval se někdy na sebe chlap z profilu když civí na hokej? To prostě nemá chybu.Někdy si dám dvojku a koukám na to.Nejkrásnější jsou děti z profilu když civí na Večerníček,to je slaďounký,něžný,opravdový...Ale jak se to tak stane pane učiteli,když chlap jak hora, technik, vysoké IQ,když přijde TA HODINKA,odkládá práci a se šťastně nepřítomně natěšeným výrazem v očích bere do ruky ovladač a cvakne.Pak nadává jak se zas nechal zblbnout,že už nikdy atdatd.Není nemocný?

Pěkný víkend a těším se na středu.

30 quark quark | E-mail | 5. června 2009 v 23:32 | Reagovat

Půvab nekonečných seriálů spočívá v jejich přiznané idiocii,z čehož vyplývá,že tzv,cílená skupina lidí,konzumenti ,,nekonečných seriálů,, jsou lidé rozumu mdlého,tedy idioti.

Filmová posunčina televizního velkokýče nekonečných seriálů je pornografií ducha.

Tato duševní pornografie určená slabšímu pohlaví,tedy ženám a zženštilým mužům je v přímém rozporu se skutečnou dramatickou tvorbou. Nablblé televizní ,,rodinné,, seriály především záměrně pracují s mentální zaostalostí konzumentů, to co předvádí televizní seriál je kumulace triviality duševních mloků,kteří se stotožňují s ,,hrdiny,, konzumního kýče. Stínová hra,která kopíruje a konvenuje s duševní mělkostí je vylhanou hrou, která předstírá dramatickou zápletku, která ovšem absentuje.

Hra na city a citečky ovšem není skutečný život,to si jen myslí konzumenti - idioti a ideový zločinci - tvůrci ,,nekonečných seriálů,, kteří produkují tento odpad a kulturní smog.

Nejvýnosnější obchod je obchodem  s blbostí lidskou.

31 quark quark | E-mail | 5. června 2009 v 23:33 | Reagovat

oprava: ideoví zločinci

32 Kamufláž Kamufláž | E-mail | 6. června 2009 v 8:44 | Reagovat

Jednoznačně tady vidím ohromný potenciál. To není skulina na trhu, to je díra jako vrata. S rostoucí datovou kapacitou osobních počítačů a zrychlováním internetu se otevírá možnost vytvořit úplně nový fenomén, a sice interaktivní seriál. Nic tak jednoduchého jako byl Kinoautomat, ó nikoli!

Představme si takový nějaký zaoceánský produkt pro tamější kategorii HIQ (high...) - tedy osoby, které plynně přečtou odstavec novinového textu, rozpoznají šroub od matice a rozliší dopravní signalizaci.

"Ách, Maržory, nevím jak to zvládnu." (otevřít vrata od garáže)

"Elis, drahoušku, musíš být silná! Pomysli na Džona!"

"Ach Džon! Kdyby tu byl, bylo by všechno snazší!"

"Ty to zvládneš! Já ti věřím! I Džon ti věří! A tvoje děti taky!" (a kočka, papoušek, lenochod, lunochod)

Střih. Na obrazovce menu:

"Otevře Elis vrata od garáže?

-- Ano. (stiskni 1)

-- Ne. (stiskni 2)

-- Až po zakoupení kosmického mazadla SPACEŠMÍR AFDTX (stiskni 3)

Dnes už každý netopýr používá SPACEŠMÍR!" (znělka)

Poznámka pro rejpaly: Pro SPACEŠMÍR nepojede Elis vozem zavřeným v garáži, ale taxíkem.

33 já | 6. června 2009 v 13:50 | Reagovat

Tak nejdřív jsem ani příspěvek o seriálech nechtěla číst, neboť se mi chtělo zvolat, že seriály dávno nesleduji. Jenže  po zamyšlení musím říct, že sleduji, ale až po doporučení, protože povrchní scénáře mě opravdu nezajímají, je to ztráta času. Sleduji tedy, jenže ne už ty český a ne tak často a ne všechny. Z českých se mi líbí ty starší: Chalupáři, Taková normální rodinka a podobně. Z cizích např. Já Klaudius. Z dnešních je přece dobrý seriál Ztraceni nebo Big bang theory nebo Ajťáci. No a absolutně pro mě a většinu mých známých je nej kultovní seriál Červený trpaslík. Takže závěr: Nejde házet všechny seriály do jednoho pytle. Existují jak dobré filmy tak špatné, stejně tak dobré muzikály a naopak, a tak je to i se seriály. A rada na závěr pro quark a jim podobným: Až uslyšíte někoho, že sleduje seriály, tak se nejdříve zeptejte jaké a až potom kritizujte. P.S. Objektivní hodnocení všech filmů i seriálů je na   http://www.csfd.cz    Stačí se podívat kolik procent má Ordinace a kolik třeba Chalupáři :-) Přeji příjemné sledování hodnotných seriálů :o)

34 gytaoggova gytaoggova | 6. června 2009 v 19:26 | Reagovat

Je zajímavé, že o tenhle článek měli největší zájem nesmiřitelní odpůrci seriálů. To mi připomíná, jak jsem si našla feministické stránky a většina příspěvků byla od nadávajících chlapů. A k té návykovosti televize. Je paradoxní, když je televize kritizována na takové droze jako je internet.

35 MIRA MIRA | 6. června 2009 v 21:55 | Reagovat

[32] Kamufláž

:-)))) Pojď, napíšem spolu scénář!

36 Kamufláž Kamufláž | E-mail | 6. června 2009 v 22:52 | Reagovat

[35]

Miro, nemůžu, vrátil se Džon a dal mi do nosu, že prej sem zavřel Elis v garáži, klíč uvázal na krk papouškovi  a hodil Maržory do bazénu.

Pak se mě zeptal, jestli jsem v pořádku.

Já mu řek, ať si mě nežádá, že jsem sloužil u pohořelickejch rangers a že ho srovnám krumpáčem.

:-)))

37 věrka věrka | 11. června 2009 v 13:45 | Reagovat

Honzo,je to zajímavý komentář,asi to tak nějak je.Četla jsem něco o psychorezonanci a podprahové reklamě,prý je zakázaná,ale používá se.Já osobně - prošli jsme Dalasem a Esmeraldou a nikdy bych nevěřila, čeho budem schopni.Práci jsme si organizovali podle seriálu!Strašně jsme se do toho zamotali a nešlo z toho ven.Po těchto zkušenostech -dost!Nicméně seriály jsme jako takové nezavrhli,Chalupáři,Byli jednou dva písaři,Colombo,Poirot atd.Je ale zvláštní,že když nekterý z těchto dílů nestihnu,tak mě to nijak nestresuje.A pro úplnost,podprahově jsme ovlivńováni i jinak,časopisy určené  pro děvčátka 12-13 let,kde se reší HLAVNĚ problematika sexu/mám dcery,vím o čem mluvím/,ze všech reklam to na ty holky hřmí-buďte in,buďte sexy,klackovití 13tiletí kluci trhající zubama obaly od tyčinek atd.A je těžké pro dospělé toto nevnímat,natož pro děti.Kam to vede,otom by kantoři mohli vyprávět.Tak nevím.Otázka televize je u mě jednoduchá,práce,koníčky mi poberou většinu času ,když kouknu na 1-2 filmy týdně,je to tak akorát.A jako kulisu tel nepouštím.Mám ráda ticho.Pěkný den.

38 Honza Honza | 15. června 2009 v 9:30 | Reagovat

[37] věrka,

Lidé, kteří se podvědomě nebo i vědomě televizi vyhýbají, dělají dobře. Když vás někdo začne nabádat k víře bez účasti rozumu nebo žvaní o půvabu nekonečných seriálů, měli byste - no, přinejmenším zpozornět! Pěkný den i Vám.

39 MIRA MIRA | 24. června 2009 v 17:21 | Reagovat

[38] Honza

Pravda pravdoucí - a proto pozor i na  Honzu!

40 Kitty Kitty | E-mail | Web | 17. listopadu 2011 v 20:43 | Reagovat

[5]: :-D
Co to píšu, stejně to z pravěku tohoto blogu asi nikdo nikdy nebude číst. Ale tu potřebu mám...

41 Kitty Kitty | E-mail | Web | 17. listopadu 2011 v 21:03 | Reagovat

[33]: Přesně tak bych to obsahově napsala já. Na kvalitu starších seriálů přísahám na holej pupek a to je mi přes! V nových už se neorientuju a nesleduju to. Pozorování diváků u televize je můj nekonečný seriál, to provozuju skoro denně. Hospodář má puštěnou ČT24 a každou čtvrthodinu na mě za zády útočí stejné zprávy. Je to k zešílení, když mám tvořit něco na blog...

42 Kitty Kitty | E-mail | Web | 17. listopadu 2011 v 21:06 | Reagovat

[37]: Asi vypadám už jako trapná  přicmrndávačka, ale přesně tak to mám já.
A taky si po sobě někdy nepřečtu, co prásknu do komentáře. Tak doplnění: "a to je mi přes 63!" Mnohokrát ticho léčí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama