Můj milý deníčku…

29. července 2009 v 0:01
Středa

Sobota 18. července
V pondělí odjíždíme na dovolenou - buď do Krkonoš, nebo do Česko-saského Švýcarska. Zatím nejsme rozhodnuti; dosud jsme nepotvrdili žádné ubytování. Proč taky - do odjezdu zbývají ještě dva dny a my nejsme zvyklí dělat unáhlená rozhodnutí.

Neděle 19. července
Vyhrává Česko-saské Švýcarsko; Pravčická brána je vzhledem ke svým aspiracím na zápis do seznamu přírodních památek UNESCO příliš velkým lákadlem, než abychom návštěvu odkládali. Potvrzujeme ubytování v Pensionu Svobodný pán z Falkenštejna a začínáme se těšit.

Tchán - vášnivý zahrádkář nás na cestu a pobyt vybavuje nezbytnou zeleninou a dalšími výpěstky své zahrady zvící jihoamerické plantáže. Na naše opakovaná ujištění, že odjíždíme na týden, nebere nejmenší zřetel. Když se od něj k večeru vracíme domů, zavírám kufr Renaultu MEGAN combi (!) jen s největším úsilím. Auto ze všeho nejvíc připomíná zatoulaný vůz konvoje humanitární pomoci do třetího světa. Člověk v tísni - momentálně jsem jím já: V autě není k hnutí.

Pondělí 20. července
Hodinový oběd v Kamenickém Šenově v restauraci u Tůmů. Objednávka - 2 minuty, čekání na jídlo - 45 minut, konzumace - 8 minut (jíme hltavě, za hodinu člověku vyhládne), čekání na zaplacení - 5 minut. Nemám, co bych dodal.

Na terase zmíněné restaurace jsem také učinil následující poznatek: Počasí neovlivňuje žádná brázda nižšího tlaku vzduchu nebo okluzní fronta. Počasí ovlivňuju já! Kdykoli si nasadím sluneční brýle, zajde slunce a nebe se potáhne mračny. Jakmile si brýle vytáhnu nad čelo, slunce začne tavit popelníky na stolech. Ve snaze udržet hezké počasí tedy nakonec sedím v nejostřejším slunci s brýlemi na čele jak Jiří Bartoška.

Kolem třetí přijíždíme do Jetřichovic. Vzhledem k tomu, že pension stojí při hlavní silnici, projevuje žena drobnou obavu, aby nás ze spánku nerušila auta. Uklidňuji ji poukazem na to, že zdejší obec bude pravděpodobně vykazovat menší dopravní ruch než například Plzeň. Tento předpoklad se posléze ukáže jako správný: aut tu jezdí minimálně. V dalších dnech nás bude před pátou ranní budit výhradně žalostný bekot ovcí na svahu za domem. Podle intenzity nářku a odstínů jednotlivých hlasů to odhaduji na třísethlavé stádo - později se ukáže, že je jich sotva dvacet.

Úterý 21. července
Pravčická brána! Výlet je rozhodně lepší začít na Mezní louce a kruhem se vrátit přes Gabrielinu stezku. Obrácený směr by vyžadoval vystoupat od Edmundovy soutěsky k Mezní louce svahem, jehož sklon mi připadal blízký 90 stupňům. Samotná Pravčická brána naplnila všechna má očekávání, ale výletní zámeček Sokolí hnízdo je dalece předčil. Pohled zespodu k obloukům terasy tohohle skvostu je jedním z těch, s nimiž by se člověk neměl minout.

Středa 22. července
V okolí Jetřichovic točí alespoň 10 druhů piva. U nás jednoznačně vede Březňák, pivo znalců. Prostým uplatněním výrokové logiky se tak dobíráme poznání, že jsme znalci,což naši náklonnost k Březňáku jen posiluje. Na záda mu dýchá Bernard ve Vysoké Lípě a Svijany v Lovecké chatě Na Tokáni. K večeři si pak dáváme Budvar ve Starém mlýně (tedy nejen, nejsme úplně zvyklí večeřet pivo). Pochopitelně se setkáváme i s nejstrašnějšími patoky, ty ale samozřejmě nebudu jmenovat. Nestojím o to, aby mi sládek z pivovaru K. přišel dát - s prominutím - přes hubu.
Syn pije všude Kofolu a všude si ji chválí. Po návratu si ji z nostalgie koupí šest dvoulitrovek najednou.

Čtvrtek 23. července
Volá mi kamarád Alex, s nímž jsem pracoval ve výzkumném ústavu. Vypráví mi, jak nedávno četl studii o tom, že pokud člověk nemá dovolenou alespoň 14 dní v kuse, nemá šanci vypnout. Ujišťuji ho, že mu věřím. Také jsem to četl, jenže jako noticku ve Vlastě. Kdybych ještě pracoval v ústavu, musel bych číst studie. Jsem vlastně šťastný chlap.

Současně si ovšem nejsem jistý, zda bych 14 dní dovolené vydržel. Nebo alespoň zda bych vydržel 14 aktivní dovolené, jak moje žena nazývá tyhle tréninky na železného muže. Hned první den, hodinu po příjezdu, už jsme stoupali na Mariinu skálu. Na rozcestníku stálo: Mariina skála - 1,5 km. Zaklonil jsem hlavu a zadíval se na chatku na skále přímo nad sebou - vypadala jak krabička od sirek. Zeptal jsem se ženy, zda si je jistá, že údaj na ukazateli neoznačuje převýšení. Ujistila mě, že jde o vzdálenost. Nakonec se ukázalo, že pravdu jsme měli víceméně oba…

Pátek 24. července
Odpoledne zdoláme ještě dvě vyhlídky a jednu rozhlednu, ale dopoledne je mi dopřáno relaxovat - jedeme přes Hřensko do německých lázní Bad Schandau, kde je aquapark. Zejména bazén Liquid Sound, kde je voda tak nasycená solí, že vás unese, a pod hladinou hraje hudba, mě nadchne. Ve společných saunách se navíc přesvědčím, že tvrzení o kostnatých, zrzavých a pihovatých Němkách s neforemnou postavou je bohapustá lež a pomluva. Nahá Němka je stejně krásná jako jakákoli jiná nahá žena. Když se s tímto závěrem svěřím manželce, přijme jej nepochopitelně chladně. Podezření na její latentní xenofobii mě neopouští několik příštích hodin.

Sobota 25. července
Poslední společná snídaně v jídelně penzionu, poslední procházka kolem kostela a hřbitova plného pomníčku se jmény Hans, Brunhilda a Anton, poslední průjezd kolem "naší" hospody. Cestou plánujeme zastávku na Bezdězu, ale prší. Z kopce se zdvihá hustá pára, vypadá jako Etna zasazená do tropického pralesa v období dešťů.

Po příjezdu domů zjistíme, že za čtvrteční bouřky padl nejvyšší smrk před naším domem. Patnáct let, co v tomhle bytě bydlíme, jsem se na něj den co den po ránu díval, viděl jsem, jak rostl kolem okna naší ložnice, každý rok kus. Teď tu není a pohled z okna je podivně prázdný. Necítím přímo smutek, spíš překvapený údiv nad tím, jak pomíjivá je existence stromu, který tu stál desítky let. Jak pomíjivá je existence všeho, co denně s lehkým srdcem opouštíme...

Vybalujeme a žena dává prát první várku prádla - tradiční podovolenkové rituály. Ještě půjdeme na společnou večeři do některé z brandýských restaurací a pak už se všechno vrátí do běžných kolejí...
Foto: Petr Kukal ml.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vrabčák vrabčák | 29. července 2009 v 9:10 | Reagovat

Březňák je sice pivo znalců, ale nejlepší jsou Svijany :) Těším se na další Středník :)

2 caracola caracola | 29. července 2009 v 9:27 | Reagovat

Nedivte se chladné reakci vaší manželky na zážitky ze sauny.Dlouholetým pozorováním jsem zjistil,že ženy jsou divné,Líbí se jim chlapi a nejsou proto schopny objektivně sdílet naše zaujetí pro  ženskou krásou.

3 vrabčák vrabčák | 29. července 2009 v 10:38 | Reagovat

Musím oponovat. Pokud je žena opravdu krásná (ne jen fyzicky samozřejmě) tak to dokážu ocenit i já. Žena. A abych nebyla mrcha, dokonce se občas vydávám za mladší sestru svého muže :) Přeci mu to nezkazím :) I když je tedy pravda, že některá Vaše objektivní zaujetí s otevřenou pusou a slinou u koutku opravdu nesdílím :)

4 vrabčák vrabčák | 29. července 2009 v 10:39 | Reagovat

zkomolený nick nebyl součástí odpovědi :)

5 V. z Vysočiny V. z Vysočiny | 29. července 2009 v 12:49 | Reagovat

Pane Petře, vy jste se oholil?????  Spěchám, tak jen krátce - doufám že se Vám dovolená vydařila a souhlasím s Vámi - krásné mladé nahé ženy jsou krásné...:-)))  Ale nesmí to tvrdit můj manžel :-)))))

6 rucuk rucuk | E-mail | 29. července 2009 v 15:18 | Reagovat

Pěkný deníček, dobře se to četlo. Mladé pěkné ženy jsou hezké svlečené- starší jsou hezčí oblečené. Proč by se chlap neměl dívat? Co je zakazované přitahuje více. Celá léta s ním konzultuji, která je pěkná, která ne. Když se jen dívá, o co jde?O))) Když ztratí zájem o ženy, mohl by ho ztratit o o mě, ne?O))))

Na Pravčickou bránu jsem šla s nejmladším synem, ale když byl,, ještě na houbách" 3,5 měs. a jak se mi pěkně šlapalo, hlavně dolů... Proto asi má docela rád hory:-)))

7 babča babča | 29. července 2009 v 16:36 | Reagovat

Petře, vy jste na té dovolené omládl a dokonce jste zhubl. Pochvalte ženu, turistika vám dělá očividně dobře :-)))

8 Přemysl Čech Přemysl Čech | E-mail | 29. července 2009 v 16:41 | Reagovat

Z vydařené dovolené, vydařená reportáž...

9 Petr Kukal Petr Kukal | E-mail | Web | 29. července 2009 v 19:27 | Reagovat

Máte pravdu, vyměnil jsem fotku za trochu lichotivější. Promiňte mi tu marnivost :-)

Jinak díky za milé komentáře. Jen si říkám, co máte pořád s těi MLADÝMI ženami - o těch jsem nepsal ani slovo. Je mi čtyřicet, proboha, dvacítky už mě nezajímají, to bych si připdadal jako pedofil. Ženy pod třicet jsou z jiného světa, nerozumněl bych jejich světu a ony mému. (Tedy čistě teoreticky - vždyť jsem šťastně ženatý :-)))

10 V. z Vysočiny V. z Vysočiny | 29. července 2009 v 19:42 | Reagovat

No vždyť říkám - MLADÉ ženy, o dvacítkách tu nebyla řeč...:-)

11 PetrKukal PetrKukal | E-mail | Web | 29. července 2009 v 19:47 | Reagovat

to V. z Vysočiny:

1:0 pro vás! ;-)

12 rucuk rucuk | E-mail | 3. srpna 2009 v 21:01 | Reagovat

Jen počkejte, až vám to bude přibývat, budou se vám zdát mladé všechny ženy i muži pod vaším věkem:-))) Každý věk je něčím krásný. Kdo je rád na světě, cítí se aspoň v něčem šťastný,  roky nějak zvláště nesleduje a prostě žije....

11-Co to je 40? Já jsem měla v tom věku mimino a vůbec jsem si nemyslela, že jsem na to stará. Byl 3. takže nic zvláštního. Jen jsme si prodloužili ,,mládí", když jsme vychovávali 2. generaci. Vůbec toho nelitujeme, naopak. Zdravím.

13 Olda Olda | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 14:30 | Reagovat

Souhlas

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama