U pokladny stál

8. července 2009 v 0:01
Středa
Supermarkety jsou samy o sobě dost strašidelným místem. V úzkých uličkách mezi vysokými regály trpím klaustrofobií, nesmyslně obrovským vozíkem pořád do něčeho vrážím a ze slalomu mezi chladicími boxy se pravidelně vracím nastydlý. A aby toho nebylo málo, obvykle u pokladny ještě narazím na některý výrazný supermarketový typ.

Tetriska
Tím nejpopulárnějším je tetriska. Zboží, které prošlo pokladnou, ukládá do tašek zvolna a s mimořádnou pečlivostí. Řadí je podle velikosti a tvaru, po vzoru oblíbené počítačové hry tetris: mouka, rýže, znovu mouka, špagety nastojato, dvoje sardinky, krabice cereálií a sklenice Moravanky. Dvě řady, jako když je vyšije. Samozřejmě to maličko zdržuje; celá fronta těmto hráčkám proto upřímně fandí a raduje se z každé nové řady. U zboží zákeřného tvaru, jako je láhev aviváže, svazek cibule nebo vážené pistácie, pochopitelně všem zatrne, ale nakonec je přece jen všechno zboží v tašce poskládáno a etuda směřuje k velkému finále, jímž je placení.

Tetriska s uspokojením přejede pohledem frontu a zarazí se na vyzývavém pohledu pokladní. Chvíli přemýšlí. Zdá se jí, že ta žena má něco na srdci. Co by to jen mohlo být?, ptá se přemýšlivě sama sebe. Pokladní vyčkává, nevypadá, že by zákaznici chtěla napovědět. Fronta napjatě mlčí. Atmosféra připomíná salon na Středozápadě v době zlaté horečky. Tetriska se rozpačitě usměje a několikrát přešlápne. Nakonec jí padne pohled na částku svítící na displeji pokladny. Překvapeně si uvědomí, že se od ní očekává platba.

Tohle překvapení mě vždycky úplně vyšokuje. Copak ty ženy už žijí v komunismu? Je placení u pokladny tak řídkým jevem, aby je stále takhle udivovalo? Nevím - ale pokaždé se to stane. Žena zváží a začne o celém procesu přemýšlet, načež se dobere poznání, že platbu provede penězi. Dalším krokem je tedy nalezení peněženky, která nejčastěji tvoří základ první, nejvýš druhé řady (má ideální tvar). Frontou projede krátké zasténání - divákům je zjevně líto zmařené sestavy. Zbytečně, tetriska není malomyslná a celou koncepci přebuduje tak, aby výsledná sestava vykazovala ne-li lepší, pak alespoň stejnou soudržnost jako ta původní.

Mezitím ovšem pravidelně zapomene, co ji k rekonstrukci vedlo, pročež se celý děj vrátí na začátek čtvrtého odstavce. Ten končí osvobozujícím poznáním, které už neodvratně směřuje k platbě.

"Osm set dvacet šest," ohlásí pokladní.
Tetriska vážně sahá do peněženky a vyjímá dvoutisícovou bankovku.
"Neměla byste těch šest korun?" dotáže se pokladní mechanicky.
"Měla," ujistí ji teteriska a nasype jí na misku tři dvoukoruny. Pokladní je smete do dlaně, otevře kasu - a zaváhá.
"A dvacet šest?"
Tetriska se znovu zvědavě zahledí do peněženky a k šesti korunám přidá hranatou minci. Pokladní je vysype do příslušných kójí v kase.
"A osm set dvacet šest?" zeptá se z fronty kdosi, jehož hlas nese známky nervového otřesu.
Na pultě se objeví čtyři dvousetkoruny. Pokladní bezvýrazně přikývne, tetriska doplní peněženkou poslední řadu a fronta se posune o dalšího zákazníka. Dej bůh,ať to není Bell.

Bell
Bellem nazývám tento typ na počest Alexandra Grahama Bella, vynálezce telefonu. Supermarketový Bell sice nevynalezl telefon, ale určitě vynalezl nepřetržité telefonování. Nebo v něm alespoň drží světový rekord.

K pokladně se blíží s mobilem u ucha (pokud zrovna nemá hands free sadu). Rozšafně telefonoval po celou dobu nákupů a proces placení vnímá především jako nepříjemné vyrušení z hovoru. Zboží po namarkování sice vrství do tašek nebo jen navolno do vozíku poměrně svižně, ale fakt, že tak činí pouze jednou rukou, jej citelně zpomaluje. Výsledný čas proto mívá jen o málo lepší než tetriska, která většinou pracuje obouruč.

Při placení s ním není možní komunikovat, proto se ho pokladní ani nikdo jiný na drobné nikdy neptá. Bell jednou rukou vytahuje peněženku ze zadní kapsy kalhot a pokouší se jí otevřít, což se mu zhruba do tří minut povede. Mezitím upozorňuje kolegu, aby vyzvedl ve skladu zboží, a manželku, aby vyzvedla v čistírně sako. Případně se dožaduje, aby mu čumáček řekl, co je Mirda čumáčkův. No co je Mirda čumákčkův?

Poté, co Mirda pronikne do peněženy, vytáhne libovolnou bankovku a přistrčí ji pokladní. Pokud má bankovka vyšší hodnotu, než je cena nákupu, chýlí se vše ke kýženému závěru. Není li tomu tak, pokusí se pokladní telefonistovi naznačit, že musí něco přidat. Bell jí ovšem nerozumí, protože právě pozorně naslouchá čumáčkovi. Čumáček už hádal sedmkrát, ale pořád se netrefil. Ne, ne, ne, čumáčku, kdepak.

Opakované vyrušování ze strany obsluhy kasy nakonec Bella spravedlivě rozběsní, takže odtáhne sluchátko od ucha, políbí jej a zařve: "No co je, kurva?"
"Čumáček?", tipne si pokladní, která si výkřik nevole omylem vyložila jako zapojení do Bellovy soukromé hádankářské soutěže.

Po řadě ošklivých slovních výměn Bell nakonec zaplatí a celou věc okamžitě vyžaluje čumáčkovi. Fronta si oddychne. A má proč - pokud na řadu nepřichází kartářka.

Kartářka
Kartářka překvapivě není vědma - je to žena, která miluje platební karty a platí jimi vždy a za všech okolností. Na výslednou cifru (obvykle zvící dvou set korun) čeká v radostném vytržení. Jakmile je konečná cena vyřčena, pronese svou mantru: "Budu platit kartou!" Pokladní si od ní vezme kartu, kterou kartářka zrovna vylosovala ze svého bohatého vějíře, a přistrčí jí terminál k zadání PIN. Nic víc.

Takové zklamání. Platba kartou je pro kartářku obřad a ten vyžaduje, aby byly dodrženy všechny jeho rituální úkony. Instrukce k ovládání terminálu patří k těm obligatorním. Nasadí tedy zoufalý výraz a obrátí psí oči na pokladní.

"OK, PIN, OK," zarecituje tedy obsluha kasy. Vše je zachráněno, mše může začít. Zadávání PINu patří k jejím nejtajemnějším obřadům. Kartářka překryje terminál dlaní, dlaň šálou (v zimě) či šátkem (v létě) a celá se ještě obalí svrchním šatem. O nějakém proměňování tváří k lidu jí nikdo nebude nic vyprávět. Co se jí týče, je přísně předkoncilní. Z baloňákového kokonu je slyšet, jak si polohlasem předříkává: "Čtyři, čtyři, dva, sedm." Smavý muž s širokým nosem a vodkou v nákupním vozíku na konci fronty si ho zapíše. Pro strýčka Příhodu.

PIN odmítnut, objeví se na displeji.
"Tak to bude jiná," zaraduje se kartářka a nabídne pokladní další z plastikových karet. Tato hra trvá sedm až jedenáct minut a bývá v ní vystřídáno až 9 kombinací PIN-karta. Závěrečná fáze je obohacena o telefonát manželovi a hlasitý diktát šestého pinu, který nefunguje. Milovník vodky si je přesto všechny zapíše. Zhrzená kartářka klade na pul dvousetkorunu a s balíčkem žvýkaček za osm korun se řadí na konec fronty. Ono to jednou vyjde.

Teď už ale patří scéna dalším: Zásobovačům, Lázeňským švihákům nebo Vychovatelkám. Na ty dojde snad někdy příště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 rucuk rucuk | E-mail | 8. července 2009 v 0:55 | Reagovat

Dobré, tak zatím se mě to netýká. Nemáte tam Neradanakupujičku?

2 Kamufláž Kamufláž | E-mail | 8. července 2009 v 6:06 | Reagovat

Pane autore, u "proměňování tváří k lidu" jsem si málem musel odskočit pro pleny, samozřejmě do hypersuper, kde bych je vyhledal na regálu s nápisem "Akce".

Taxonomie typů by se dala doplnit ještě o model "stravenkář - hadač", případně o "odskakovačku". Prvně jmenovaný se tu a tam pokouší zaplatit stravenkami devět set korun, což z nějakého důvodu obvykle nejde, načež následuje festovní hádka.

- Ale to nemate nikde napsane, kura!

- Měli jsme, ale lidi to strhli.

- Tož si to dajte do pořadku, ten pražsky bordel, čehuni zajebani!

Odskakovačka se obvykle s omluvným úsměvem dvakrát protáhne kolem dvacetihlavé fronty, aby doplnila rozmarkovaný nákup o Actimel, tucet lahví balené vody a magazín "Štastný Jim", bez kterýchžto komodit by nedožila večera. Odskakovačka v úpravě "turbo" ve finále zjistí, že jí na doplněný nákup schází šedesát korun.

:-)

3 pampelina pampelina | E-mail | 8. července 2009 v 6:39 | Reagovat

Prima čtení:-)) U nás v Bille vždycky trnu, abych vozíkem neporazila dřevěné stojánky s vínem. Na pokladně berou jen 5 stravenek na jeden nákup. Asi jsem ujetá, ale vždycky vím, kolik budu platit. :-)

4 caracola caracola | 8. července 2009 v 9:10 | Reagovat

Uvedené typy dokonale znám,včetně těch,které uvedl Kamufláž. Zcela určitě bych je tak pěkně nepopsal jako vy ,pánové.Dík za pěkné počtení.

5 V. z Vysočiny V. z Vysočiny | 8. července 2009 v 9:27 | Reagovat

Super čtení  pane Petře!! Dovolím si obohatit o další typ - tzv. najížděči. Ve snaze být o 5 cm blíž k pokladně neustále nervózně najíždějí vozíkem na paty zákazníka před sebou.Největší rozkoš jim působí najíždění na paty obuté do nových lodiček  a punčoch za cca 250,- Kč. Po jistých zkušenostech si stavím vozík zásadně za sebe. Ať si tam chrastí! :-)))

6 Petr+Kukal Petr+Kukal | E-mail | Web | 8. července 2009 v 9:31 | Reagovat

Díky za tipy na další typy. Odskakovačka a najížděč jsou přesní :-))

7 V. z Vysočiny V. z Vysočiny | 8. července 2009 v 9:44 | Reagovat

Ještě mě napadá "sklerotik" / což jsem já.../

- Máte to zvážený ???

- Ježišmarjáááá, nemám...

8 babča babča | 8. července 2009 v 10:47 | Reagovat

to: V. z Vysočiny

Přesně, to se mi stává skoro pravidelně. Jinak skvělé odpozorováno a ještě lépe popsáno..

9 edita svatosova edita svatosova | E-mail | Web | 8. července 2009 v 12:38 | Reagovat

díky za hezký článek, mnozí se v něm a komentářích najdou :-) Já mám asi sklony k tetrismu, ale jakmile mi lízne paty najížděč, tasím kartu, pin za dvě vteřiny a rychle mizím k pultíku, až tam řeším co jak do tašek ;)

10 Přemysl Čech Přemysl Čech | E-mail | 8. července 2009 v 12:50 | Reagovat

Pěkný článek i pěkné doplňky... Nejlepší jsou ti, co mají větší oči jak peněženku a pak u pokladny přemýšlí bez čeho se obejdou a bez čeho ne...

11 Petr+Kukal Petr+Kukal | E-mail | Web | 8. července 2009 v 13:55 | Reagovat

Takových nových námětů! Až když to čtu, uvědomím si, že všechny ty typy, o kterých se v komentářích mluví, vlastně taky znám :-)

12 honajz honajz | E-mail | 8. července 2009 v 14:51 | Reagovat

Mně tu teda chybí babky - zdržovačky. To jsou ty, co když nejsou ve frontě, přicházejí si odpředu rozměnit drobné, když jsou ve frontě, projedou na místě účet a div si nespočítají na kalkulačce, zda je součet správně, a jakmile najdou sebemenší chybu, hned na místě udělají virvál. Nejlépe, pokud šlo o nějaké zboží ve slevě. Často jde o jejich chybu (sáhly vedle), ale co by neudělaly pro dvě koruny?

13 rucuk rucuk | E-mail | 8. července 2009 v 16:15 | Reagovat

Znáte také ženské, které nakupují tak, že hledají co kde je, protože nemají přehled- málo tam chodí. Pak s košíkem klidně čekají a říkají spěchajícím, běžte, já mám čas. Na pás rychle nandají zboží vedle sebe, za sebou, přehledně, při markování dávají průběžně zboží zpět do košíku, zaplatí hotově a s paragonem poodejdou k pomocnému pultíku a klidně si nákup narovnají do tašky, zároveň si zkontrolují, zda zboží, které nakoupily odpovídá  a odejdou v klidu vrátit košík.Fakt je, že ten nákup  není nikdy větší než za 3-5 stovek. Dělba práce při nákupech s mužem :-))))) Tak jak se takovým říká????

14 Sidonie Sidonie | E-mail | Web | 8. července 2009 v 16:24 | Reagovat

Výborný článek! :-D Nakupování moc nemusím, hlavně, když je v obchodě lidí málem jak na Václaváku... Taky nesnáším typy (obvykle žen), které 5 minut hledají peněženku, aby vůbec mohly zaplatit... Jinak - obvykle chodíme nakupovat s přítelem, takže jeden skládá a druhý platí, takže to jde rychle.

Co mi ale dokáže hnout žlučí, to jsou pomalé pokladní, které jeden menší nákup markují i 5 minut a stejnou "rychlostí" vrací peníze. To bych někdy fakt rostla. (Pro případné rejpaly: na pokladně jsem byla na brigádě, takže vím, jaký je to děs... ;-) )

15 M.anon M.anon | 8. července 2009 v 18:23 | Reagovat

13) Růženko, tak to já znám takové, že když už je životní okolnosti donutí jet nakupovat do supermarketu (brrrrrrr), jedou tam zásadně  v půl třetí ráno, papír se sepsaným nákupem v hrsti... profrčí uličkami (musí všemi, protože od poslední návštěvy před půl rokem je všechno někde jinde) a pádí k pokladně, kde zásadně platí jednou kartou s perfektní znalostí PINu. Žádné fronty , žádné zdržování :-))) Ježííš, jak já nerada nakupuji, když to jen trošku jde, pověřím někoho z rodiny a mám vystaráno. :-))

16 Zdenka Zdenka | 8. července 2009 v 18:32 | Reagovat

Tož tak, papírnictvím jsme jen projeli, nádobí, elektro též, v drogerii - á šamponek mají, do košíku s ním, co tu máme dále? Zahradní nábytek, postřiky, barvy,... no snad příště, a nyní jídlo, mouku, ... a tak dál, co jsem to jen - aha, vždyť mám seznam - sýr. Tu ho máme Eidam jak vyšitý a laciný. Jenže pracovník obchodu sýry rovná - ten si neberte, vemte si ten co rovnám, je v akci, levný. No, na seznamu ho nemám, když já nevím - je dobrý, příště mi řeknete, jestli jsem Vám dobře poradil. Mrknu na člověka lépe, je mi povědomý. Že by mi už někdy radil? Vzpomínám,... pak sýr doporučený do košíku ukládám.

Lidi, to Vám je lahoda. :-)

17 Kunc Kunc | 8. července 2009 v 20:00 | Reagovat

Nakupuji strašně nerad, reklamy rovnou zahazuji a beru co vidím a na co mám chuť. Nedávno přítelkyně pekla jahodovou buchtu a poslala mě pro vanilkový cukr. Ten jsem samozřejmě nenašel, protože se nevím proč jmenuje vanilínový. Naštěstí je to malý krámek, kde ještě potkáte živou a ochotnou prodavačku. Ale stejně jsem byl  za blbce.

18 kloistr kloistr | 8. července 2009 v 20:32 | Reagovat

Ja zas nesnasim turbo pokladni. Nepozdravi, skoro se na vas ani nepodivaji, zbozi vam rychle nahazou a uz abyste platili a uz vam tam vali dalsi nakup, samozrejme cizi. V Anglii se vam malokdy stane, ze by vas prodavacka nepozdravila, neusmala se, nezeptala se jestli potrebujete pomoct s uklizenim nakupu. V klidu vse namarkuje, pocka az si to narovnate do tasek a pak do voziku a pak vam rekne cifru a zepta se jestli mate klubovou kartu. Zaplatite, podekuje, usmeje se. Leckdy i behem markovani s vami mluvi o beznych vecech. Pohoda, clovek se citi vitan a fajn.

PS: A pripadne reklamace se rozhodne nerovnaji hororu.

19 Johanes Johanes | E-mail | 8. července 2009 v 21:18 | Reagovat

Tož já bych do takových marketů ani nečuch.Jak to lidi žijete.Přece každý z nás nakupujících máme svůj obchůdek,kde rádi chodíme,kde se i u pokladny při placení pobavíme a při tom nikoho nezdržujeme.U pokladny platím výhradně kartou,výjimečně v hotovosti,když omylem vezmu peněženku.Jen s tím vozíkem hold musíme umět jezdit.Ale to jsem se naučil,když jsem v kočárku vozil své tři děti.Je to podobné.Jo a po nákupu se ještě pohodlně najím v místní restauraci,kde kvalitně vyvařuji za přijatelné ceny.No to nemá chybu.Fakt.A víte kde to je?V žádné Anglií,přece u nás v Česku,ve Slezsku a v Globuse.Kdo nevěří,přijeďte nebudete litovat.Přeji krásné dny.

20 týna týna | 8. července 2009 v 22:18 | Reagovat

mno tak tyhle typy jsou mi velmi povědomé, na pokladně jsem strávila na brigádě sice pouhý půlrok, ale bohatě mi to stačilo, ikdyž snažila jsem se být sice pokladní rychlá, ale ne turbo, být milá, pozdravit jsem nezapomněla nikdy a popovídat jsem si při markování stihla taky...když to tak čtu, nejen že se výborně bavím, ale docela se mi stýská :-)

21 rucuk rucuk | E-mail | 8. července 2009 v 23:00 | Reagovat

20- týno, nic si z toho nedělejte, já jsem po dlouhém zaměstnání v kanceláři před důchodem dělala v obchodě 8 let a pak dalších 8 brigádnicky a stejně mi to chybí. Ta možnost být k lidem slušná, nabídnout, upozornit na něco, zažertovat s nimi. Byla jsem ve svém živlu. Ale to byla trafika, pak pevný stánek,  kde se předpokládá, že s lidmi mluvíte. Zákazník byl pro mne zajímavý bez rozdílu věku, bez rozdílu, za kolik nakupoval. Proto říkám, kdo nemá rád  lidi, ať nechodí do jakéhokoliv obchodu. Nesnáším,, prodavačky otrávené "řešící své trable před lidmi.. Obyčejně do takového obchodu raději nejdu.

22 V. z Vysočiny V. z Vysočiny | 9. července 2009 v 10:01 | Reagovat

Narazit na otrávenou prodavačku je smůla,ale narazit na aktivku je taky nic moc.Neustále ji máte za zadkem a nabízí a vnucuje a otravuje. Často jdu jen tak kouknout, v klídku projít obchůdek který mě láká.Nemám v úmyslu nic konkrétního koupit.Podle nálady.A pak vám něco padne do oka - znáte to ne? Ale na to musí být klid.Jak ucítím stíhačku za zády,odcházím a jdu jinam. A taky mě silně odrazuje agresivní a hlasitá hudba v obchodech.Ideální je menší útulný obchůdek,kde to voní, tiše hraje příjemná hudba, prodavačka je upravená a v klidu vám řekne - když budete potřebovat poradit,přijďte, slušně odpoví na pozdrav ,i když nic nekoupíte. Hm, už teď jsem dostala chuť si koupit nějakou pěknou keramiku...

23 týna týna | 9. července 2009 v 10:29 | Reagovat

(21) rucuk

třeba se k tomu časem ještě vrátím, já musím mít k životu kolem sebe lidi, jsem strašně upovídaná :-)

(22) V. z Vysočiny

hmm keramika...tu jsem už taky dlouho nekupovala, to by chtělo napravit :-)

24 Sidonie Sidonie | E-mail | Web | 9. července 2009 v 10:55 | Reagovat

22 - V. z Vysočiny:

Ano, máte pravdu. Taky mi není příjemné, když se na mě "nalepí" prodavačka půl minuty po tom, co vejdu do obchodu. A hlasitá hudba je taky něco, co mě dokáže z obchodu vypudit...

25 Dark Side Dark Side | E-mail | 9. července 2009 v 13:21 | Reagovat

Skvělý článek,ještě lepší diskuse.Těším se na další typy nakupujících.

26 rucuk rucuk | E-mail | 9. července 2009 v 14:06 | Reagovat

Dámy, nabídnout neznamená nalepit se. Pokud se někdo rozhlíží, kouká, nechat ho, jen se slušně zeptat, jestli si něco přeje. Poradit jen v případě, že je zákazník nerozhodný. Nevnucovat něco, co jinak nejde na odbyt, nevnucovat vlastně nic a umění prodat je, když dokážete nabídnout místo předražené věci levnější, stejně kvalitní.Všímavá, zkušená prodavačka pozná, jestli někdo jen prohlíží, nebo jde opravdu nakupovat. Nesmí však dát najevo, že by jí to vadilo. Ztrácí tím případné zákazníky.  Přijdou možná jindy a nakoupí, ne? Byla jsem po 3 letech  v podniku soukromá  a mohla jsem více ovlivnit i sortiment. To se mi líbilo a věřte, že jsem měla zákazníků opravdu dost a když jsem po letech končila byl obchůdek známý a navštěvovaný. Určitě více než v současné době.

27 rucuk rucuk | E-mail | 9. července 2009 v 14:11 | Reagovat

Mimochodem, hudba do obchodu podle mě nepatří. To se hodí snad do kosmetického salonu. Vadí mi hlučná hudba i v restauraci. Navíc si ji pouští zaměstnanci pro sebe a ne pro zákazníky a neberou vlastně ohled na nějaký  jiný vkus.Navíc se lidi neslyší při konverzaci. Opravdu nevtíravá jemná hudba by neškodila, ale říkejte to někomu....

28 Blanka Ondrúšková Blanka Ondrúšková | E-mail | 9. července 2009 v 19:06 | Reagovat

Pane Kulale pobavil jste mne, už dlouho jsem se tak nezasmála nahlas.Jsem prac. důchodkyně z Ostravy a takové malé obchůdky s ochotnou prodavačkou nebo panem vedoucím jaký byl za totáče u nás v sámošce to už tu nenejdete. A když musím fakt v sobotu do Kaufu tak mám vyrážku. A to nejen u pokladny, ale když v sobotu začínají slevy tak se lidi mění na zvířátka a pak se stydím za nás za důchodce. No ale nekupte to když je to levnější_ Ach jo asi si pořídím vlastní obchod. Zdraví a pevné nervy při nákupech přeje B.O.

29 rucuk rucuk | E-mail | 9. července 2009 v 21:28 | Reagovat

No, vedle nás je menší samoobsluha, kde jsou vlastně skoro stejné  prodavačky jako před lety. Je tam i obslužný pult a jsou ochotné. Je sice blízko Billa, doleji  pak Penny a Lidl, kde je stále lidí prý jako kobylek, ale samoobsluha zatím žije také.

30 dekl dekl | 10. července 2009 v 11:40 | Reagovat

Coural jsem kdysi po supermarketu a z repráků zněla tehdy populární písnička o zvířátkách, kde se zpívalo ..... "všechna ta hovada boží, teď okukují zboží..."

Obdivoval jsem odvahu zaměstnance, kterej ji¨¨tu písničku pustil a tím vyjádřil svůj názor na lidi, který mezi regálama trávěj tu hezčí část života, a nutěj ho smrdět kvůli tomu v práci i v neděli.

31 Ella Ella | E-mail | 10. července 2009 v 22:08 | Reagovat

jedna sorta zákaznictva, málo oblíbená obsluhujícím personálem krámů a krámků, nosí hrdý titul " enemsadívu ".

32 zpoplatnik zpoplatnik | E-mail | 11. července 2009 v 23:31 | Reagovat

Jednou jsem  jel v cizím městě kolem jakéhosi hyper-super a koutkem oka jsem zaregistroval velmi výhodnou cenu banánů.

Cesta byla dlouhá za mnou a ještě delší přede mnou, tak jsem neodolal přestávce.

Uvnitř jsem  se ocitl v chladivém  prostředí a banány měli kráááásně uzrálé za velmi , velmi příznivou cenu.

Neodolal jsem a koupil celé dvě kila a nedočkavě se hrnul k pokladně.

U všech byla fronta , jen u jedné byl jediný zákazník s obrovským nákupem.Přistoupil jsem k němu a než začal vyskládávat košík, zeptal jsem se ho : " A co sirky, ty si nekoupíte?"

K mému údivu se beze slova otočil a i s vozíkem odklusal mezi regály.

Po zaplacení jsem přišel k autu.Otevřel jsem kufr a banány položil na dno. Byly tak voňavé a lákavé..Obzvláště jeden , mírně puklý, jakoby volal " já, já jsem již připraven!"

Neodolal jsem a vzal jsem ho něžně do levé ruky , ve které jsem před tím měl klíče a fascinovaně  hledě na banán pravou jsem zcela automaticky zabouchl dveře kufru.

Teprve zaklapnutí dveří mne probudilo z euforie a já si s hrůzou uvědomil, že sice mám v cizím městě v ruce banán, ale doklady,peníze a hlavně klíče jsou uvnitř auta.

Chvíli jsem zoufale kroužil kolem auta s banánem v ruce, ale opravdu do žádných dveří nepasoval.

Nakonec jsem se odhodlal a zeptal jsem se jakéhosi  domorodce, kde je nějaká místní autoopravna.

Hluboce se zamyslel a pak mi povídal "Tož opravňa tu je, ale s tým vám pomože jedině Franta, protože za to býl už áj zavřítý" a hned mi vysvětli , kde dotyčného Frantu najdu.

Tak jsem poslechl dobrou radu a šel na druhý konec města , kde byli opravdu ochotní lidé, ,kterým bylo líto, že se s Frantou nemohu setkat, ale prý když jsem jeho známý, ta mi rádi pomohou.Na přilehlém vrakovišti jsem jim musel ikázat, jaký typ vozu vlastním, oni si podle dveří udělali z drátu háček a svým vozem mne odvezli k mému autosirotkovi.

Pak mne stydlivě požádali, abych se otočil a než jsem stačil řiíci " Už?" , zahlaholili " HOTOVO!"

Byl jsem velmi vděčný a chtěl jsem jim zaplatit, ale oni to odmítli a řekli že pro kamaráda Franty to rádi udělali.Jen mne požádali, abych Frantovi řekl jak byli rychlí při tom  otevření dveří.

Takže milý  neznámý Franto z cizího města , jestli to čteš, FAKT byli rychlí!

33 houda houda | E-mail | 12. července 2009 v 15:12 | Reagovat

Vždy mě spolehlivě vytočí důchodci v marketech,né že bych nerespektoval,že jsou hůře pohyblivý,to mi nevadí,ale kde berou ten speciální výcvik v zavazení a ucpávání všeho druhu??

Vše začíná u košíků,většinou si dvě důchodkyně povytáhnou každá košík v jiné řadě a dají se do řeči přes zábradlíčko...člověk je odežene drmolíc mantru sdovolenímsdovolenímsdovolením..,vhodí minci povyjede na zpátečku a zasekne se o další,povětšinou přesmetrákovou,kterážto ucpavší mu jediný únikový východ čeká,co se bude dít....otočíš se a civíš jí do tváře...ona civí na tebe...mantra se opakuje..bába couvá..

U vchodových dveří na fotobuňku stojí ty dvě,co jsi vyhnal prve od košíků,šťastné,že našly konečně trochu klidu si všechno dopovídat....přidávám k mantře i najíždění do boků ve snaze proklínit se....je s podivem,že většinou uhnou každá o šest cm ikdyž i studentovi zvláštní školy je jasné,že košík je mnohem objemnější...prosekám se...mantru už veřejně vykřikuju nahlas..

Mezi regály postupují důchodci dvojím způsobem:A)když jsou v páru,jdou krokem loudavým,tvoříc za sebou kolonu hodnou pražské Jižní spojky,zrychlí jen v širších místech ovšem hned v užších se zastaví a vybírají.

B)pokud je důchodce sólo,používá taktiku.."můj prostor",tzn.v širší uličce se bába předkloní vpravo ke zboží,levá ruka s košíkem ji vystřelí vlevo a košík napříč,lehce kupředu bezpečně zablokuje průjezd...vše je doprovázeno hlasitým čtením Éček na nejlevnějším zboží v regálu u země...mantru měním na doprdeledoprdele...hrnu její košík silou....bába se ovšem drží jako klíště..

Vhodím do košíku sváču a vítězně najíždím na nájezd k pokladnám,všichni doteď schromlí důchodci odhazují hole všeho druhu a nabírají rychlost svižníka,jedou souběžně,tlačíc svůj předek košíku před můj,nestíhám s dechem povoluji,tehdy se důchodnkyně zasekne a začne vybírat zboží...po očku mě sledujíc..objíždím ji,jenže neuniknu-vyráží jak střela a už mě opět přetlačuje...u kasy je první!!...rezignuji..

Těsně za výstupními dveřmi stojí opět ty dvě,bezpečně blokují únik a předávají si poznatky o hulvátské mládeži...mantru sdovolenímsdovolením už blekotám se zjevnou pokorou a jsem milostivě propuštěn...

Ták....už mě čeká jen vycouvání z řady aut přes všudypřítomné důchodce dezorientovaně se motajíc po parkovišti,ačkoli každý z nich je tam pěšky..hlasitě se ujišťuji,že za přejetí je kriminál..

34 babča babča | 12. července 2009 v 18:20 | Reagovat

to houda:  Nemáte to s námi lehké, ale věřte mi, my vám do neděláme naschvál. Už nám to tolik ani neběhá, ani nemyslí. Opravdu jsme chvílemi dezorietovaní. Raději bychom nakupovali v malých obchůdcích, kde nám prodavačka poradí co kde najdeme, ale těch je stále méně a taky je tam zboží dražší. Chápu, že vy mladí to v téhle době nemáte lehké a čas je pro vás důležitý, ale zkuste pochopit, že pro nás je tahle doba taky složitá. Díky

35 houda houda | E-mail | 12. července 2009 v 19:22 | Reagovat

baba (34)

...OK,beru...:-)))...ovšem to,že si důchodkyně vyberou vždy bezpečně to nejužší místo ke klábosení(vchody,východy všeho druhu,nejužší místo na chodníku,u košíku v marketech,mezi regály...atd) je fakt...perličkou potom bývá klábosení u přechodu pro chodce...každé auto zastaví,ty dvě si ho prohlížejí, proč zastavil,řidič pochopí,začne nadávat a rozjede se..ženský klábosí dál,další auto,scéna se opakuje,další,další,další....:-)))))

36 babča babča | 12. července 2009 v 19:58 | Reagovat

To je prostě problém dvou generac :-). Ale musím uznat, že i mně rozčílí, když se důchodkyně hrne k pokladně, hrozně pospíchá a pak před prodejnou kecá a kecá. Nejlépe s plným vozíkem někde u dveří, kde blokuje provoz. Já dojíždím do Penny vlakem a mám na to jen 45 min a někdy přímo rostu. A někdy nejen to :-)))

37 Martina Martina | E-mail | 12. července 2009 v 21:49 | Reagovat

Moc jsem se pobavila při čtení.Díky za super čtení. Pracuji jako pokladní a při čtení článku i komentářů se mi vybavily tváře k  zmiňovavým supermarketovým typům.

38 houda houda | E-mail | 13. července 2009 v 0:12 | Reagovat

babča

..chápu....pěkný den přeji....a omlouvám se za svou hrubku ve  (33)".....důchodci jsou míň pohyblivÝ...."..:-)))) všichni jsme omylní...

39 MIRA MIRA | 15. července 2009 v 17:18 | Reagovat

Tady byla sranda a já tu nebyl. :-((

Asi všechny nákupní typy už byly vyjmenované a troufám si tvrdit, že jsem už všechny taky potkal.

A k těm důchodcům. Tím jsem také a hrozím se doby, kdy se snad budu chovat jako ti výše popsaní. Zatím jsem tedy pouze ve fázi, kdy se snažím nikomu nepřekážet, uhýbám již dopředu, netlačím se, nenajíždím, nepředbíhám. A navíc si pořád ještě myslím, že většina těch lidiček to dělá schválně. Mají to v povaze. Říkám většina. I já se někdy někde začumím, aniž bych si uvědomil, že překážím, ale nedělám to úmyslně.

Typologii bych si dovolil ještě doplnit o vyladěné sebevědomé paničky ve středním věku, které s nevšední grácií ukládají nevšední zboží do nevšedních tašek a stále se rozhlížejí kolem s úžasem mezi jaké socky se to vlastně vypravily. Prchám, jen je vidím. ta když vás vezme vozíkem přes paty, to je úplně něco jiného. :-)

40 V. z Vysočiny V. z Vysočiny | 15. července 2009 v 18:27 | Reagovat

Mira - No vidíte,oč jste přišel,tohle bylo chytlavé téma.To bude asi tím, že všichni chodíme nakupovat a nikoho to nebaví...teda mě to docela baví,ale jak v kterém sortimentu.Keramika,dřevo,znáte ty obchůdky kde se otočíte a srazíte taškou zboží za 5 000,tak tam chodím ráda.Ale ty megamarkety,tam mám fobie. A těch typů by se našlo jistě ještě víc,třeba kleptomani, že, váhavci - mám si vzít tento čistící prostředek nebo raději tento - a chudák manžel vedle se zoufale opírá o koš,nebo leží ve stojanu s novinami atd...Třeba ještě někdo na něco přijde. Mějte se!

41 MIRA MIRA | 15. července 2009 v 20:50 | Reagovat

[40] V. z Vysočiny,

Ano, znám, chodím tam málo, jsemť srážeč úspěšný. Jo a zoufalí manželé v supermarketech, to je krásná kapitola, ale smutná.

42 V. z Vysočiny V. z Vysočiny | 16. července 2009 v 15:07 | Reagovat

Jenže jak to vymyslet? Manžel chce být nasycen a napojen a nákup do špajzu sám nepřiletí.co takhle vymyslet nějaké nákupní tašky které by levitovaly,vzduchový polštářek,magnetizér,takové mrňavé pendolino,na dálkové ovládání,vidíte,třeba se toho nou hau někdo ujme...zatím nezbývá než na nošení tašek používat manžela ...:-)))

43 Rudolf Rudolf | Web | 18. července 2009 v 15:28 | Reagovat

Hekzý článek. Jsem zvědav kdy začneme pečivo objednávat přes internet a platit převodem z účtu.

44 Zdeňka Zdeňka | 19. července 2009 v 11:03 | Reagovat

/42/ V. z Vysočiny

Manžel se zatím jeví jako spolehlivější, Pendolino, jak známo, občas zastaví neplánovaně u nějaké meze a místo oběda si můžete pískat.

A poštovní holubi jsou vhodní jen pro malé nákupy. Ještě mně napadá karavana velbloudů nebo mezků, ale ty náklady na údržbu!

Už aby někdo začal pracovat na těch levitujících taškách.

45 MIRA MIRA | 20. července 2009 v 18:07 | Reagovat

[44] Zdeňka

Levitující tašky už dávno vynalezli někteří spoluobčané. Jen je zatím, zřejmě technický, problém, dolevitovat je ke původním majitelům. Totéž funguje u peněžek, mobilů, atd. No, musíme, doufat, pokrok nezastavíš.

46 Zdeňka Zdeňka | 20. července 2009 v 20:06 | Reagovat

/475/ MIRA

:-)

Sdílím váš optimismus ohledně technického pokroku, že levitace budoucnosti v těchto případech nebude pouze jednosměrná.

Zajímavou vlastnost má i některé zboží, které  směřuje z regálu místo do košíku nebo do vozíku přímo do tašek.

Že by vada v GPS?

47 MIRA MIRA | 20. července 2009 v 20:54 | Reagovat

[46] Zdeňka

GPS za to samozřejmě nemůže. Jde o pokrok v tom směru, kdy firmy nabízející GPS,  nasadily program, týkající se spoečnosti, kterou nějaké placení u pokladny vůbec nezajímá. V čele této společností se uhnízdili nejlepší z manažerů, kteří tak zúročili svou zkušenost se žádostmi o azyl v Kanadě.

48 Ivana Ivana | 22. července 2009 v 2:44 | Reagovat

Charakteristiky nakupujících mě velmi pobavily včetně dalších dodaných, ale diskuse o důchodcích je ubohá. Také budete jednou staří a méně pohybliví, možná i vážící přes metrák. Neřeknu nějaké vtipné připomenutí, ale stalo se z toho ubohé kritizování lidí, kteří opravdu jsou už méně pohybliví, chodí na slevy, protože důchody jsou malé, studují nápisy pomaleji, protože jsou psány malým písmem atd. Cožpak vy pisatelé nemáte rodiče či prarodiče? Důchodci se stali osobami, do kterých si každý kopne a zesměšňuje je. A pak že jsou diskriminováni Cikáni. Jsou to důchodci a žádný Kocáb se jich nezastane!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama