Podzim

23. září 2009 v 9:25
Středa
Tak vám nevím - měl jsem v úmyslu věnovat dnešní blog stěžejnímu sdělení, že začal podzim. Je přece 23. září, den podzimní rovnodennosti, nebo ne? Na Meteopressu ale píšou, že podzim nastal už včera. Na to se zdráhám přistoupit. Copak podzim vážně může začít ve 23 hodin 18 minut? Když spím? Nesmysl, takovou věc bych si přece nenechal ujít.

Podzim samozřejmě začal dneska ráno, abych u toho byl. Jako člověk, který se prohlašuje za básníka, to pokládám za svou povinnost. Neboť podzim - to jsou žně poetů. Tak jako můj tchán sklízí na podzim jablka a moji rodiče klátí ořechy, já sklízím v mlhavých dnech nostalgii a dojímavé nálady. A že jich budu mít do jara zapotřebí pořádnou zásobu, abych překlepal zimu. Ta ve mně totiž probouzí akorát tak bezmezný vztek. Je to roční období, které bych zrušil.

Takže podzim začal dnes ráno. Okázale se manifestoval zarosenou pavučinou nataženou ve vinglu nízkého zábradlíčka před naším domem a husí kůží, co mi vyskočila na předloktích, když jsem vyšel na ulici. Takhle po ránu to není nic moc, ale odpoledne si budu blahořečit, že jsem ještě vydržel a nechal sako doma. Po obědě bude jistě zase kolem dvaceti. Vlídná tvář podzimu.

Taky jsem si dnes vybral autobus, co jede do Prahy mezi poli, abych se podíval, jestli se nad nimi bude válet mlha. Naštěstí jsem nebyl zklamán, alespoň na něco se lze ještě spolehnout. Půl metru nad polem plulo půl metru bílých cárů. Léto stříhá metr…

Ve skutečnosti jsem měl ale první poctivý podzimní zážitek už tuhle sobotu. Jestli čekáte nějaké to vinobraní nebo něco v tomhle duchu, tak ne. V sobotu odpoledne jsem ale byl u svého spolužáka a kamaráda Honzy v Libici nad Cidlinou. Je to magické místo - blátivé roviny, ve kterých je pořád nějak přítomný slavníkovský duch a Vojtěchův odkaz. Vyrostl jsem v nedalekých Poděbradech, mám to tu rád.

Moje návštěva byla na první pohled pracovní - s Honzou jsme právě dokončili knížku o zvycích a svátcích určenou dětem kolem šesti let a čekala nás poslední korektura. Ve skutečnosti to ale byla slavnost: kamarádství, pohody a přicházejícího podzimu. Seděli jsme v útulném podkrovním pokojíku v domě Honzových rodičů (on sám žije s rodinou už pár let v Kolíně), cucali konce propisek a na střídačku nahlas četli každý ze svého pare rukopisu stránku za stránkou.

Společnou knížku vnímáme mimo jiné jako příspěvek (byť nepatrný) k podpoře hodnot evropské kultury. Zodpovědně jsme vybírali svátky, které děti znají a které chceme, aby znaly (svatobarbrorská nadílka ano, Halloween ne!), opatrně vážíme každé slovo.

"Víš, jaké jméno bylo vloni nejčastěji dávané novorozeným chlapcům v Británii?" ptá se mě Honza, etnograf a etnolog.
"Thomas?" zkouším to. "William?"
"Mohamed," říká Honza vážně. Chvíli mlčíme. Pak ve dvou větách změníme slovo "evropský" na "středoevropský". Ostrov, do něhož se příliv zakusuje čím dál hlouběji...

Po třech hodinách si dáváme první přestávku. Honzova maminka, kterou si z dětství pamatuju jako mimořádně krásnou ženu, nám (stále krásná) přináší kafe a štrůdl. Káva je turecká a štrůdl je český (respektive rakouský, což jako vyznavač staré dobré monarchie pokládám v podstatě za totéž). Především je ale teplý, provoní celé podkroví a postupně se spojí s vůní trávy a listí, která sem vstupuje oknem otevřeným do zahrady.

Odjíždím až za soumraku - a vlastně se mi nechce. Je mi krásně podzimně. Ať je krásně podzimně i vám.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zdenka-matka Zdenka-matka | 23. září 2009 v 10:35 | Reagovat

Příroda nám dává krásné dny, snad babí léto nastává, či podzim pravý přichází. Ještě ptáčci zpívají, však čápa, vlaštovičku již nevidět, listí stromů mění barvu zelenou na zlatavou, či červenou, jeřabiny zdobí plody svými větvičky kolem cest,... :-)

2 caracola caracola | 23. září 2009 v 11:13 | Reagovat

Sdílím vaší nechuť k zimě.Každé jaro mám pocit,že jsem vykonal hrdinský čin,když jsem to přežil. Současbě se napomínám za myšlenky,že lyžaři čekající v březnu na autobus,který je dopraví ke zbytkům zimy,by měli být exemplárně potrestáni. :-)

3 babča babča | E-mail | 23. září 2009 v 13:15 | Reagovat

Krásné, vážně krásné zamyšlení. Jen při Mohamedovi mne trochu zamrazilo.

4 Přemysl Čech Přemysl Čech | E-mail | 23. září 2009 v 18:45 | Reagovat

caracoa

Člověče nemluvte furt za mě... No fakt je, že líp bych to nevyjádřil..

5 Přemysl Čech Přemysl Čech | E-mail | 23. září 2009 v 18:48 | Reagovat

autor

Lidský a krásný příspěvek.

6 jáchym jáchym | E-mail | 23. září 2009 v 19:21 | Reagovat

http://www.odsminus.cz/?a=odkazy/stranka/1

http://www.facebook.com/pages/Opurci-ODS/135677239587?created

http://www.odsminus.cz

7 Petr Kukal Petr Kukal | 23. září 2009 v 19:40 | Reagovat

Děkuji všem za milá slova.

8 Spasso Spasso | E-mail | 23. září 2009 v 21:12 | Reagovat

Podzim takto podaný je bezva, ale stejně mám radši zimu. A to jsem lyžař jen příležitostný. Možná mi na podzimu vadí, že si musím dvakrát zvykat na vstávání za tmy.

9 Iva Iva | E-mail | 24. září 2009 v 7:06 | Reagovat

Opět výstižné a moc prima. Ještě bych k té pavučince a mlze přidala ráno, kdy svítá je chladno a očesaná orosená jablka pod jabloní. Tak to alespoň dělávala moje babička, prý aby se jablka rozloučila se stromem. Každý podzim si na to vzpomenu. A je mi krásně smutno.

10 babča babča | E-mail | 24. září 2009 v 9:10 | Reagovat

Iva

Jablíčka pod stromem, to si taky pamatuji,  já slýchala jinou verzi. Prý tam dojdou, ale verze Vaší babičky se mi líbí víc.

Je to moc hezké, úplně jiný přístup k obyčejným věcem. Ilustruje to pohled našich předků na příhodu jako na živou bytost. Tohle nám chybí.

11 Teplik Teplik | 24. září 2009 v 18:05 | Reagovat

už jsem psal Nostalgikovi - Miluju podzim ;-)

12 Friday13 Friday13 | 24. září 2009 v 21:42 | Reagovat

Miluju jaro a podzim..

Narození i umírání.

Otázku!

Jsi připraven?

Zvládneš to?

Životní třpyt......

Já se snažím.

:-))

13 Friday13 Friday13 | 24. září 2009 v 21:45 | Reagovat

Autorovi.

Pěkné,výstižné,díky.

"Mohamed," říká Honza vážně. Chvíli mlčíme.

!!!!!!!!!!!!!!!!!

14 Blanka Ondrúšková Blanka Ondrúšková | E-mail | 24. září 2009 v 21:51 | Reagovat

Hezký, pane Čech, dobře podzimě jsem se naladila na mé ranní vstávání. Taky se na zimu netěším pořád je tma a musím topit /mám zlevňovací zlepšovák kamna na dřevo s okýnkem/ aspoň zatím je pěkně a v té pavučině co se nám objevila na pavlači sedí krásný křižák. A rozvetly mi podruhé ibišky, škoda, že neumím fotit, mají krásné pestíky a jsou oranžové do žluta, paráda.A ne neděli budu ve Zlíně u dcery třeba se dostanu na Lešnou nebo na koně do Napajedel. Přeji krásný slunný dlouhý víkend Zdraví B.

15 Blanka Ondrúšková Blanka Ondrúšková | E-mail | 24. září 2009 v 22:02 | Reagovat

Omlouvám se pane Kukale, za oslovení píšu i na blog p. Čecha a máte podobně výstižný blog, nějak jsem to překlepla tak promiňte. B.

16 rucuk rucuk | E-mail | 24. září 2009 v 22:16 | Reagovat

Pane Kukale, na podzimu mám ráda pohled na krásně zbarvené okolní lesy - smíšené, listy keřů a stromů kolem domů, zato  horší pocit mám z toho, že se zase budu muset tepleji oblékat a obouvat.

Zaujala mě více ta vaše knížka pro děti. Jen houšť a větší kapky. Pěkné  a poučné knížky pro děti jsou důležité. Také je  již dlouho píše paní Eva Beštáková, rovněž ale  povídky a romány pro dospělé. Kniha člověku zůstane, když zradí elektřina, je vždy po ruce. Díky za hezké počtení.

17 Jana Š.. Jana Š.. | 25. září 2009 v 8:28 | Reagovat

NĚčím mi připomínáte Seiferta.........možná tím, jak pečlivě vybíráte každé slovo...

Klaním se.

18 PetrKukal PetrKukal | E-mail | Web | 25. září 2009 v 8:52 | Reagovat

[17] Jana Š..,

Děkuju, to je pocta a srovnání, které si rozhodně nezasloužím. Přesto mě pochopitelně velm těší. Děkuji Vám a všem.

Petr

19 V. z Vysočiny V. z Vysočiny | 25. září 2009 v 9:12 | Reagovat

Zahradníkův podzim začíná první odkvetlou sněženkou, píše Karel Čapek v Zahradníkově roku.Můj podzim začíná 1. září.V ten termín si vždy beru dovolenou. Je klid, děti jsou ve škole,tak nikdo nelítá a nepiští pod okny,já si uvařím kafe, sednu do křesla na podzimní sluníčko a čtu si.A těším se na nadcházející čas. Na vybarvené stromy, na sbírání a sušení jablek, na vaření povidel, na teplo u kamen a jiskřivou hruškovici,návštěvy kamarádů a prozpívané večery,sušené vazby z vlastnoručně nasbíraného a nasušeného materiálu.Podzim je můj čas.Děkuji Vám za to souznění.

20 Jana Š. Jana Š. | 25. září 2009 v 12:38 | Reagovat

Pane Kukal: Já Seiferta obdivuji, jeho krásnou poezii, na té jsem vyrůstala a kdykoli v životě jsem měla srdcebol...usínala jsem s jeho verši v náručí.. Můj dědeček se s ním znal osobně. Já se s panem Seifertem bohužel nikdy nesetkala, narodila jsem se, když on zemřel.

Opravdu píšete dost podobně jako on.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama