Bunda do minus pěti

21. října 2009 v 23:01
Středa
Do konce středy zbývá hodina a 57 minut. Zrovna mi to vyčítavě psal švagr, dožadující se dalšího Středníku. Ještě že ho mám - alespoň někdo to tu čte. Zajímavé mi přijde, že zrovinka mého švagra si vzal moje sestra. Jako by se domluvili. Švagr je tím pádem nejen můj, ale také její příbuzný, čímž se nám do rodiny ještě pevněji integroval. Navíc mám pocit, že má matka má zetě téhož jména. Že by šlo o shodu jmen, vylučuji - to už by byla moc velká náhoda. Takže to podle všeho bude zase on. Ten chlap je nezmar. Za takovou snahu by si snad fakt zasloužil, abych tady za tu hodinu a (už jen) 36 minut něco vyplodil.

Tak třeba zážitek s nákupem zimní bundy. Jak se teď před pár dny prosadil prosinec už v říjnu, trochu nás to zaskočilo. Zjistili jsme například, že mladší syn dochází do školy stále v mikině, jejíž slušivé vzory bohužel až do hlavní přestávky kryje jinovatka, jen zvolna odtávající. Rozhořčeně jsme ho vyplísnili za hazard se zdravím a přísně mu nakázali začít nosit zimní bundu. Syn drze zadrkotal, že žádnou nemá. Za tuto průhlednou výmluvu jsme mu zarazili kapesná až do doby, než jsme zjistili, že je tomu skutečně tak. Do té loňské se nevešel, ani když jsme ho přinutili chodit schouleného a v dřepu.

V pátek odpoledne jsme se proto vydali do nákupního střediska. Nevím, zda žena zvolila pátek odpoledne záměrně - jako formu pokání za křivdy, které jsme na synovi spáchali. Pokud ano, vyšlo jí to dokonale. Kdybych se hodinu bičoval devítiocasou kočkou, nemohlo to být horší.

V prodejně bund, kam nás dosmýkal nákupůchtivý dav, jsem si krátil čas synova zkoušení četbou reklamních letáků. Jakási firma tam zákazníkům sdělovala, že její oděvy jsou odolné vůči slunci, dešti, větru, sněhu a mrazu. Podle průřezu bundou na obrázku byla odolná taky proti požáru a kulkám z kalašnikova, ale to už na letáku nepsali. Zato tam ještě stálo, že vyrábějí taky spacáky, ve kterých lze spát až v mínus pěti stupních.

To mě nemálo zaujalo. Přemýšlel jsem a přemýšlím dosud nad tím, proč chce někdo spát v mínus pěti stupních ve spacáku. Chápu, že se člověk může dostat do situace, kdy musí spát v mínus pěti. V takových chvílích má ovšem sotva dost prostředků na koupi spacáku. Má leda na krabici vína, a když ji vypije, jde zazvonit u dveří Naděje.

Je teda jasné, že v minus pěti spí ve spacáku leda blázni, co ze zpovykanosti bivakují v propasti nebo lezou na osmitisícovku. Tohle ovšem chápu ještě míň. Z duše se mi protiví hazard se životem, ať už ho představuje zdolávání Everstu nebo třeba zorbink - kutálení v nafukovací kouli z kopce. Nebo skákání na gumě z jeřábu, případně cokoli jiného, při čem se lidé chovají nepřirozeně. Kdyby Bůh chtěl, abychom lezli na nejvyšší vrcholy Himálaje, nechal by nás obrůst hustou srstí. A kdyby si přál, abychom se kutáleli z kopců, vypadali by všichni jako já.

Synek si v pátek odnesl teplou bundu s kapucí a s beránkem, která ale současně nepropouští mráz, sníh, déšť ani vítr. Možná by se v ní dalo i spát v mínus pěti. Ale pevně doufám, že taková pitomost mého chlapečka nikdy nenapadne. Že si bude vážit toho, že může spát v posteli, a nebude cítit potřebu spát pod převisem. Že ocení zdravé nohy, které mu umožňují běhat po rovné trávě, a nebude toužit kutálet se z příkrých svahů. Že mu zkrátka život nebude připadat tak nudný a nevýrazný, aby ho někde hloupě nasadil pro pár kapek adrenalinu v krvi. A touto filipikou proti adrenalinovým sportům se s vámi, přátelé, tuto středu, z níž zbývá padesát šest minut, až do příštího týdne loučím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 honajz honajz | E-mail | 21. října 2009 v 23:37 | Reagovat

Přečteno 32 minut před půlnocí. Středeční dávka zapůsobila, mohu jít spát a snad se mi stihne uklidnit i rozesmátá bránice. Díky! :)

2 Ella Ella | E-mail | 22. října 2009 v 8:21 | Reagovat

Pozdravuju švagra co se jmenuje stejně jako muž Vaší sestry a zeť od Vaší maminky. Takže vlastně všechny tři v jednom:-)))

K adrenalinospouštěčovým aktivitám nemám kladný postoj a dostatečně se mi hladina adrenalinu zvedá každou středu při čekání na středník! nebo středečník? Do běla mě rozběsní čekání, jsem ne vlastní vinou hiperaktivní.

Ale kdo si počká ten se dočká:-)))) zase jste mi vyšperkoval ráno:-))))

Zdravím i Vás:-)))))))))))

3 babča babča | E-mail | 22. října 2009 v 8:44 | Reagovat

Vždy jsem měla ráda čtvrtek, je to můj šťastný den. Teď mám o důvod víc, vychází Váš Středník :-))).

4 Petr Kukal Petr Kukal | E-mail | Web | 22. října 2009 v 8:50 | Reagovat

Díky všem, přátelé :-)

5 Jana Jana | 22. října 2009 v 9:44 | Reagovat

Těch Vašich čtenářů bude jistě víc, i já se mezi ně počítám, ač reaguji málokdy, Vás čtu vždy :-) Taky jsem kupovala zimní bundu, vyzkoušela jich tucty ( na hrocha, který má rád veselé barvy, se těžko hledá :-) ), ale sehnala a jsem moc spokojená, jen bych nemusela být chudší o tři tácy ... Pište dál, mám Vás ráda !

6 vrabčák vrabčák | 22. října 2009 v 10:27 | Reagovat

ještě že toho švagra máte... Už jsem začínala propadat trudomyslnosti, ale pak jsem si vlastně vzpomněla, že i když pozdě, ale zato s jistotou si přečtu Středník ve čtvrtek. Ne že bych si stěžovala, ale mám se na co těšit. A dnes jsem se opravdu dočkala!! Doufám, že bunda do minus pěti bude účinná, ale co bude dělat v nímus šesti? ;) PIŠTE! PIŠTE! PIŠTE! Protože jste ÚŽASNÝ!!

7 bibiana bibiana | 22. října 2009 v 10:56 | Reagovat

Jeste ohledne toho zorbingu. Opravdu nevim co je tom tak uzasneho. Kdyz jsem byla mala taky jsme zorbing provozovali, ale rikali jsme tomu po staru : valeni sudu. Na chalupe mame krasny svah, hezky do esicka. Po 10m jste se museli vyhnout ohnisti vpravo a obratne ho odvalet doleva a o neco niz se vyhnout drevenym noham velkeho zahradniho susaku na periny (postaveneho na celorocni uzivani z olouopanych klad) a prednim do ostre vzit doprava. Pokud jste to nezvladli, tak jste se v tom nejlepsim pripade o ty dreveho nohy jen prerazili a v tom horsim ty nohy podrazili a vsechno se na vas svalilo. A dostat horni kladou to nebyla legrace. Pokud jste se dostali do takoveho to karambolu, tak vas jeste cekal adrenalinovy beh, protoze se hned vyritili z okolnich chalup vsechny maminky a beda kdyz vas ta vase chytila.

Tomuhle rikam pravy pravy adrenalin ;-} zadna umelotina !!!

8 caracola caracola | 22. října 2009 v 10:57 | Reagovat

Při pohledu na stojany plné zimních bund věnuji tichou vzpomínku našim chudším předkům (a těch byly vždycky většina), kteří zimu překonávali v kabátech vycpaných slámou,nebi senem a velmi si pochvaluji,že jsem se narodil šikovně až ve dvacátém století. :-)

9 Spasso Spasso | E-mail | 22. října 2009 v 11:18 | Reagovat

Taky se těším na středník-středečník. A krom toho vám závidím synka, kterého je třeba vybavit zimní bundou až když z té předchozí vyroste. Zrovna minulý týden mě dcerka stáhla o sumu potřebnou k zakoupení nové zimní bundy, neb ta minulá byla (tentokrát) nedostatečně teplá. Pointa je v tom, že všechny dodatečně nalezené bundy jsou nedostatečné: dlouhé/krátké, příliš teplé/málo teplé, jinak barevné a hlavně nemoderní.  Podotýkám, že dcery mám čtyři.

10 Petr Petr | 22. října 2009 v 11:57 | Reagovat

Velmi zdařílé...pobavilo mne to...nicméně přiznám se, že s vámi uplně nesouhlasím v tom, že v -5ti spí jen šílenci nebo bezdomovci....Patřím do skupinky lidí,kdy jednou za čas a to většinou někdy mezi listopadem a březnem, se sejdeme v pátek odpoledne na nádraží a vyrážíme na čundr. Spacák mám asi do -26ti a spal jsem v něm při -10ti. Přiznám se, že pro mne je to ten typ dobrodružství,který vytáhne člověka z všednosti dnů a dá mu sílu k další práci (mám velice sedavé zaměstnání a to nemyslím s železnýma mřížema za okny.:-)) nicméně opakuji, váš článek mi pobavil:-)

11 jáchym jáchym | E-mail | 22. října 2009 v 17:04 | Reagovat

http://www.odsminus.cz/

http://www.facebook.com/pages/Opurci-ODS/135677239587?created  

http://www.odsminus.cz/?a=clanky/stranka/1

12 Iva Iva | E-mail | 22. října 2009 v 18:00 | Reagovat

Tak právě tohle jsou situace, kdy blahořečím názoru svých synů, že mám absolutně zastaralé názory (vždy, když chci, aby zimní oblečení hřálo a krylo ohrožené partie). Absolutně nechápu módu  ( tenhle zip tam rozhodně není, aby bundu držel zapnutou ale....), takže žádné tlačenice při prvních sněhových přeháňkách v obchodech s teplým oblečením. Mně je uděleno právo podílet se na nákupech oblečení pouze finančně. Tam mám ovšem právo výsadní a absolutní.

PS: A zdravím švagra

13 Zdeňka Zdeňka | 22. října 2009 v 20:52 | Reagovat

/9/ caracola

A můžete si pochvalovat ještě víc, když si představíte, že byste si ten zimní kabát v dobách poněkud dávnějších  musel jít napřed ulovit.

14 rucuk rucuk | E-mail | 22. října 2009 v 21:01 | Reagovat

Ohrazuji se proti tvrzení, že Středník čte jen váš švagr. Já ho čtu klidně i ve čtvrtek, ale ráda. Určitě mi náladu nepokazí. Víte co bylo adrenalinovým sportem našeho dětství? Skákání ze střechy šupny do hromady pilin. My jsme tomu ale adrenalinový sport neříkali a pucovat ty piliny z těla i šatů pak už moc zajímavé nebylo.

15 Zdeňka Zdeňka | 22. října 2009 v 21:21 | Reagovat

Když ráno probíhá proces zvaný škatule, škatule hejbejte se – pro neinformované to znamená, že jeden zástup studentů odjíždí“ někam jinam“  do školy a druhý  zástup přijíždí „někam jinam“ do školy – s  nástupem chladnějšího počasí  jsem pochopila, že je nutno jít  s davem. Kdo neměl mikinu s kapucí,  z davu vyčníval.

Naštěstí kalhoty spuštěné proklatě nízko už nejsou in /přetrvávají jen u těch, kteří čekají, že se postará Ježíšek/,mikina se nosí dále, ale přes ni tenká bundička a hlavně delší vesta s kapucí a kožešinovým lemováním. Vesty jsou delší, takže bohudík, naši potomci jsou nejen in, ale konečně jednou i  rozumně oblečení.

Je úplně zbytečné domlouvat někomu, že při teplotě kolem bodu  mrazu mu tričko  nestačí.  Vaši potomci, prapotomci a pravděpodobně se to nevyhne i dalším pra-  mají jen jednu odpověď: přece nejsem idiot. Kdyby však všichni „idioti“ přišli na koupaliště  v kožešinové čepici, přijde tam v ní bez nejmenších protestů i ten váš.

16 kloistr kloistr | 23. října 2009 v 12:43 | Reagovat

Hezky stredecnik, ikdyz musim priznat, ze zjevne muj prvni. Naramne jsem se pobavil. Nicmene byste se divil kde vsude se da pouzit spacak do -5. Kamarad pred lety odjel s partou z prace do Maroka, asi na 14 dni. Jeli jen tak v tranzitu, spacaky, trocha jidla nejake ty penize a nic vic ( jasne spodary a dalsi meli taky ). Par dni pobyli v pousti, pres den tricko a kratasy, na noc se balily jak na Kilimandzaro. Ani spacak do -5 ho pred zimou neochranil. Na pousti v noci klesa teplota pod bod mrazu a tak kdo to nevi muze na pousti i umrznout, jakkoliv to zni podivne. Takze urcite netreba si hrat na kalone, abyste spacak vyuzil.

17 rákosníček rákosníček | 23. října 2009 v 15:51 | Reagovat

Předpokládám, že jste nikdy nezažil krásnou mrazivou hvězdnou noc v lese, kdy sedíte u ohně po celodenním putování krajinou, potom zalezete do spacáku a pozorujete ty nekonečné vesmírné dálky. Možná je to bláznovství, možná zpovykanost....možná, ale spíš ne.

18 rucuk rucuk | E-mail | 23. října 2009 v 16:50 | Reagovat

17-Proč ne? A ještě lépe, když je spacák pro dva a zahřívají se jako Eskymáci O))))

19 Kunc Kunc | 23. října 2009 v 17:39 | Reagovat

Já bych spíš uvítal bundu která má přehršel kapes a jinak využitelného místa. Měl by se tam vejít noubuk, mobil co se musí všude vypínat, tuška, sudoku, křížovky, plechovka piva a ještě mnoho jiných užitečných věcí. Mohla by se jmenovat bunda čekací a v dnešní době by se hojně využila. Kam přijdu všude se čeká a to se tvrdí jak je doba uspěchaná.  Výhodou by bylo, od + 15 stupňů nad nulou a velká kapsa na úplatky.

20 Teplík Teplík | 23. října 2009 v 20:47 | Reagovat

Taky jsme museli synovi koupit zimní boty,když se asi 14 dnů dožadoval, že už ho tlačí botičky... když jsme mu je koupili, tak jsme zjistitli, že v těch starých měl dokonce už v podrážce prochozenou díru :-D já nevim co ty děti dneska dělaj... to za našich let nebylo, že ne? :-D:-D

21 Mačin Mačin | 24. října 2009 v 11:54 | Reagovat

Nevím, jestli jsem blázen, ale jednou až dvakrát do měsíce vyrazím se spacákem do hor a je mi jedno, jestli je léto, nebo zima. Každopádně spacák do -5 je někdy zatraceně málo.

22 Ashley Ashley | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 22:46 | Reagovat

Super blog ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama