Brno NENÍ zlatá loď...

18. listopadu 2009 v 22:25
Středa
Tento zápis, jímž hodlám resuscitovat již 14 dní ztichlý Středník, pořizuji v hotelovém pokoji v Blansku. Není tu sice připojení k internetu, takže odeslat ho budu muset z recepce, kam dosáhne zdejší wifina, ale oproti otřesné zkušenosti ze včerejška je to ještě pořád super. Včera jsem totiž, přátelé, nocoval v Brně.

Možná se Vám zdá, že nocovat v Brně není nic tak strašného, aby si na to člověk stěžoval na veřejném blogu. Což je důkazem, že jste v Brně už dlouho nenocovali…

Do moravské metropole jsem přijel v pět odpoledne. Od šesti jsem si měl ve zdejším školicím středisku připravovat učebnu na zítřejší (tedy dnešní) školení. Hodinovou rezervu jsem zamýšlel vyplnit ubytováním v rezervovaném hotelu, sprchou a silnou kávou.

Když jsem o hodinu a půl později už pojedenácté projížděl toutéž křižovatkou v zoufalé snaze objevit hotel, který se na webu prezentoval málem jako Hilton, už jsem nezamýšlel ani jedno. Jediná představa, která mě zaměstnávala, se týkala možnosti tuhle díru vybombardovat, zaorat a posolit jako Kartágo. Bratři Moravané prominou.

Bylo to pořád stejné. Nikdo, koho jsem se na hotel zeptal, o něm nikdy neslyšel. Že by v Brně byla adresa, na níž měl sídlit, svorně vylučovali. Po celém městě také nemělo toto ubytovací zařízení jediný poutač či reklamní tabuli. A když říkám po celém městě, myslím tím, po celém městě - po Brně jsem včera najel 63 kilometrů, vylučuji tedy, že je místo, kde jsem nebyl.

Když jsem kolem sedmé omylem zajel do jedné z temných ulic, jaké nejsou ani na vojenských mapách a kde se odehrává většina filmových hororů, to pětipatrové monstrum jsem na jejím konci objevil. Byl jsem už ovšem natolik vystresovaný, že jsem nedokázal ani pocítit úlevu.

Po zběžném ubytování jsem odjel zařídit věci ke školení a do hotelu se vrátil kolem deváté. Na ztemnělé chodbě jsem velmi rychle postřehl absenci vypínačů. Místo nich tu byly pohybové senzory, které rozsvěcely světla, když někdo vstoupl do jejich zorného pole. To ovšem začínalo až poměrně hluboko v chodbě, zatímco můj pokoj byl na kraji. Kdykoli jsem si tedy chtěl rozsvítit, musel jsem zajít až k pokojům v jejím středu (a vrátit se dřív, než světla zhasnou - tedy utíkat).

Když jsem to udělal po páté, otevřely se dveře pokoje, u kterého jsem prováděl pravidelnou obrátku, a vyklonila se z nich ženská hlava středního věku:
"Vy chodíte kontrolovat, jestli dýchám?" zeptala se se zájmem.
"Já sem chodím rozsvěcet," řekl jsem popravdě.
"To nemusíte," ujistila mě hlava, "já se potmě nebojím," a zmizela v černém obdélníku dveří. Měla zhasnuto, takže nelhala. Rozběhl jsem se ke svému pokoji a šťastně dosáhl klíčové dírky za světla.

Po nezbytné hygieně jsem pocítil hlad a vypravil se na recepci pro informace, kde a čím ho ukojit. Recepční v maturitním věku mi nabídl, že mi objedná pizzu, což jsem vděčně přijal.
"A jakou chcete?"
"Nevím," odpověděl jsem, "jaká je nabídka?"
"Nevím," napodobil mě nepříliš originálně chlapec, "nemám jejich jídelníček. Spíš si řekněte."

Představa, jak určuji jednotlivé ingredience požadované pizzy, mě lehce zneklidnila; fakt, že v pizzerii zjevně slavili 17. listopad a ani po pěti minutách vyzvánění to nikdo nezvedl (tušil jsem to už po třech), mi proto vlastně přišel vhod. Recept na těsto bych při nejlepší vůli nedal dohromady. V restauraci nedalekého hotelu Bílá růže naštěstí ještě vařili.

Po návratu jsem pojal myšlenku připojit se k internetu - kabel na pokoji byl ostatně v ceně. A v souladu s nabídkou tam skutečně byl, což mě potěšilo. O něco méně příjemné bylo zjištění, že jím žádný internet nepřitéká. Nepomohla ani intervence recepčního, z čehož tento usoudil, že chyba je v mém notebooku. Tutéž chybu mělo na noteboocích dalších šest lidí, kteří si na recepci za tu chvíli přišli stěžovat. Technická úroveň přenosných počítačů povážlivě klesá.

Po podvečerní rychlé sprše jsem zatoužil po koupeli a rozmařile si začal napouštět vanu. Když jsem do koupelny po chvíli přišel, byla do polovina plná jílu. To mě trochu překvapilo. Pokusil jsem se vymodelovat si okřín, ale ukázalo se, že žlutohnědá hmota postrádá potřebnou konzistenci. Byla řídká jako voda. Protože ale byla alespoň teplá, vlezl jsme do ní. Když jsem po 20 minutách vstával, zdál se mi jíl něco světlejší, z čehož jsem usoudil, že většina sedimentů ulpěla na mně. A věru jsem se nemýlil....

Ráno jsem ze slušnosti zaplatil účet, odjel školit a k večeru se přesunul do Blanska. Hotel, co si hraje na luxus, je sice nakašírovaná socialistická ratejna, ale ze sprchy tu teče voda, v přízemí je restaurace a v recepci se dá chytit internet. Ještě předevčírem by mi to přišlo jako samozřejmost. Ale dnes si toho vděčně vážím :-)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 MIRA MIRA | 18. listopadu 2009 v 23:26 | Reagovat

Moc pěkné téma. Mám své zkušenosti, zdá se mi, že po počáteční euforii (náš host, náš pán), se tu a tam vrací služby do úrovně socialistických. Příčiny? No, to je téma, na které si netroufám, aniž bych prvoplánově pindal na téma: dřív bylo všechno lepší. Vím, že nebylo, ani zdaleka.

2 caracola caracola | 18. listopadu 2009 v 23:40 | Reagovat

Od hotelu se může jednat o reklamní tah. Jsou dvě možnosti jak zařídit,aby host dlouho na pobyt vzpomínal.Buď jej tak trochu hýčkat,ale to vyžaduje trochu úsilí,nebo mu připravit  trochu hororové prostředí,což vyjde levněji. Bohužel zaútočili na vaši dlouhodobou paměť tím druhým způsobem. :-)

3 Iva Iva | E-mail | 19. listopadu 2009 v 7:30 | Reagovat

Zdravím pane Kukala, opět jste mě pobavil a připoměl mi dobu sice hodně vzdálenou, ale nezapomenutelnou. Před devátenácti lety jsem se rozhodli se známými strávit dovolenou na Šumavě, jelikož jsme měli tři děti v rozmezí 1-3roky, informovali jsme se dopředu, zda tam je pro ně vhodné prostředí, samozřejmě ano, postýlky na pokojích, velká koupelna, zahrada na hraní, vybavená kuchyňka a koupání. Po příjezdu na místo jsme chvíli stáli a přemýšleli zda nezdrhnout. Penzion byl starý barák, na konci Lipna, takže koupání spočívalo v uplácání rybníčka z bahna. Po vstupu na pokoje jsme viděli tmavé místnosti s mokrými zdmi až do poloviny. Postýlky byly zvlhlé a děkovali jsme prozřetelnosti, že jsme vzali lůžkoviny dětem. Vybavená kuchyňka měla jeden malý plynový vařič, který byl téměř prázdný, čemuž se domácí hrozně divili. Ještě, že známí měli svůj. Chodilo se do ni přes jeden pokoj, takže když jsme chtěli večer posedět venku lezli jsme do ní oknem, abychom nebudili děti. Zahrada na hraní byla velká jako dlaň, zato výběh pro vlčáky, který s ní sousedil byl obrovský. A v něm tři obrovské chlupaté potvory, které řvali jakmile jsme se objevili ve dveřích. Děti se jich samozřejmě báli a my se báli plotu, který nejvil moc pevnosti. Je pravda, že jsme si mohli udělat ohníček, pokud si dojdem na dřevo. Ohniště bylo za plotem v kopřivách. Nakonec jsme si ho vyčistili a ohníček udělali. Jo a ta koupelna byla společná, když mě paní domu viděla máchat pleny, upozornila mě, že ve čtvrtek přijede stálý host, nějaký pan doktor a tomu by se to moc nelíbilo. Jali jsme se schánět špuntíky na mimino, aby nekakalo a nečuralo (tehdy ještě nebyly papírové pleny). Nesehnali jsme. Zimu na pokojích jsme mohli překonat topením, pokud si připlatíme.  No co budu dál líčit, ve středu jsme se rozhodovali, zda jet domů nebo pokračovat. Přece se nevzdáme a zůstali jsme. Přijel pan doktor, já dál máchala pleny, používali jsme dál společnou ledničku a užívali si rozpaků paní domácí. Než jsme odjeli, tak kamarád, který dost špatně viděl  nechtíc rozkopl keramický květináč. Jeden z naši synů vytrhl keřík na dvorku a při našem odjezdu už keřík jen ležel na zemi. Jindy bychom se snažili škody nahradit, ale tenkrát to bylo zadostiučinění (a nestydím se dodneška). Je pravda, že vždy když na tuhle dovolenou vzpomínáme zasmějeme se a ne málo. Ale tenkrát to byl opravdu horor. Takže ubytování naslepo? Bojím, bojím......

4 Iva Iva | E-mail | 19. listopadu 2009 v 7:32 | Reagovat

PS: Zlobilo nás ujištění, že tam rozhodně s tak malými dětmi můžeme a je to pro ně ideální. Hlavně, že jsme zaplatili dopředu.

5 Paolo Paolo | 19. listopadu 2009 v 14:24 | Reagovat

Tak za takové služby bych žádal odškodnění a hotel by ode mne nedostal ani korunu.

6 babča babča | E-mail | 20. listopadu 2009 v 7:20 | Reagovat

Nedávno, jinak bych si to nepamatovala, vysílala TV krátké "šoty" o úrovni cestovního ruchu u nás. Zoufalá žena hledí z okna a chce domů. Venku křik a nějací chuligáni tropí výtržnosti. Pak se ukázalo, že žena je v českém hotelu a vroucně si přeje, aby tomu tak nebylo.  Přišlo mi to jako malý horor a hlavně silně přehnané.

Teď vidím, že to přehnané nebylo. Z Vašeho blogu jsem pochopila, že najít konečně ten hotel nebylo žádné vítězství, jak se původně mohlo zdát.

Myslím, že když jste byl tak velkorysý a za tyhle služby zaplatil, měl byste ten úžasný hotel alespoň pro výstrahu jmenovat. Třeba tím pár lidem pomůžete, aby se příště tomuto "hotelu" vyhnuli.

7 honajz honajz | E-mail | 20. listopadu 2009 v 14:29 | Reagovat

To je taky nápad, ubytovat se v Komárově :-) I když horší nápad by byl na Kolišti, v Mlýnské nebo rovnou na Cejlu! :-)

8 Zdeňka Zdeňka | 20. listopadu 2009 v 16:54 | Reagovat

Se divím, že po vás nechtěli příplatek za koupel ve vaně v minerální vodě, nebo nějakém léčivém bahně z  /dávno/ mrtvého moře.

Mohl jste taky dopadnout hůř.

9 Petr Kukal Petr Kukal | 21. listopadu 2009 v 11:42 | Reagovat

Díky všem za podporu :-)

10 honza+1 honza+1 | E-mail | 23. listopadu 2009 v 19:59 | Reagovat

Já bydlel na Cejlu 3/4 roku :o))

Na ubytovně , za 3 metry vysokou zdí , dvojitým ostnatým drátem a kamerama..

Ale proti kraválu v noci to bylo prd platný :o))

A za bránu jen v partě , sám ne..

Ale byla to škola , taková přípravka na 19 měsíců ubytovny v Trmicích v Ústí nad Labem ..

To byl taky hustej Bronx :o)))

11 Petr Kukal Petr Kukal | 25. listopadu 2009 v 8:49 | Reagovat

Přes noc mi někam zmizely všechny komentáře. V redakčním systému jsem přitom vůbec nebyl. Netušíte, co se to na blozích Novinek dějě?

12 Petr Kukal Petr Kukal | 25. listopadu 2009 v 16:21 | Reagovat

A teď tu zase jsou. Rozhodilo mě to ráno natolik, že jsem dnes zase nenapsal ani řádku. Ach jo...

13 Zdenka-matka Zdenka-matka | 26. listopadu 2009 v 10:28 | Reagovat

Petr Kukal

Z toho si nic nedělejte, je to na více blozích, tyto poruchy. Občas se ztratí i články, pak se zase objeví,... Snad se to ustálí.

14 Petik Petik | 28. listopadu 2009 v 11:52 | Reagovat

Peto,mel ses zeptat kolegu z brnenskeho skolitka.Urcite by ti radi doporucili a zamluvili novej penzion 4minuty chuze s novym vybavenim,funkcnim netem a lcd televizuemi na pokojich za 550/noc vcetne snidane :)

priste..

15 Petr Kukal Petr Kukal | 30. listopadu 2009 v 20:46 | Reagovat

[14]  Příště budu chytřejší. A díky :-)

16 Lolek Lolek | E-mail | Web | 26. března 2012 v 14:05 | Reagovat

very good:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama