Adventní blog

2. prosince 2009 v 18:08
Středa
V neděli začal advent - období předvánočních příprav. Ve městech se slavnostně rozžínaly vánoční stromy, v kostelích se světily adventní věnce a rodiny začaly posílat peněžní dary na konta adventních koncertů. A hlavně se to všude řeší - televize přinášejí reportáže z vánočních trhů a lifestyové časopisy učí hospodyňky, jak si vyzdobit byt.

Přiznám se, že i mě to vtáhlo. Už jsem měl z půlky napsaný článek o duchovním významu adventu a především sebezpytném potenciálu adventních postav, o zvykoslovných předmětech, lidových obyčejích a tak dále. Jednak jsem to kdysi v pravěku vystudoval, jednak jsem o tom psal už tolikrát do nejrůznějších časopisu, novin a na weby, že se na tohle téma mohu vykrádat v podstatě bez omezení. To je totiž princip expertství: Pár let na něčem dělat a pak z toho pár desetiletí žít.

Akorát že jsem dnes měl zážitek tak silný, že přebil i téma dětských traumat z čerta a Mikuáše, které je jinak mým vrcholným číslem. Možná napřesrok. Mé letošní trauma má pozadí daleko prozaičtější.

Nešlo o nic menšího než o cestu autobusem příměstské hromadné dopravy č. 367 z Brandýsa nad Labem. Nejsem puntičkář, ale v studeném prosincovém větru se čtvrthodinové zpoždění pozná. Nastupoval jsem na třetí zastávce, takže mě překvapilo nejen patnáctiminutové zpoždění na trase, která má podle jízdního řádu trvat deset minut, ale i fakt, že kapacita autobusu byla využita na 145 %. Jediný pohled mě přesvědčil o tom, že lidé jsou si navzdory skepsi psychologů ve skutečnosti stále bližší.

Vmáčkl jsem se do posledních dveří, jimž se normálně nastupovat nesmí; řidič je také otevřel až pod pohrůžkou lynčování. Nástup předními byl zjevně vyloučen a lidé na chodníku na další pojízdný lis odmítli čekat.

Okamžitě jsem se ocitl ve skupince živě diskutujících středoškoláků. Nejsem zvyklý poslouchat cizí hovory, přesto jsem se tomu ze vzdálenosti 2,1 cm mohl těžko ubránit. Ověřil jsem si tak, že v kruzích naší mladé inteligence probíhá mohutný myšlenkový kvas - jakož i všechny další biologické procesy doprovázející hnilobný rozklad. (Na netu psali, že například andulky jsou schopné si osvojit až 400 slov. O tom se může mnohým Simčám, Nikčám a Mončám jenom zdát…)

Když jsme přijížděli ke čtvrté zastávce, v duchu jsem politoval hrozen čekajících, kteří už neměli žádnou šanci se do vozu dostat. Nechápal jsem proto, proč řidič vůbec zastavuje - jen je popudí.

Ten bláhovec ovšem nejen zastavil, ale také otevřel všechny dveře. Z některých vypadlo pár lidí, což atmosféru uvnitř nijak významněji neuvolnilo. Odpadlíci se ovšem ocitli v situaci ruských vojáků z druhé světové války: Kdo nešel na zteč, toho při ústupu zastřelil vlastní velitel. Ani tady nebylo na výběr. Z autobusu jejich opětovnému nástupu bránili pozůstalí, z chodníku do nich taškami na kolečkách tloukly běsnící důchodkyně. Na schůdcích se objevila první krev.

Po deseti minutách se všechny dveře zavřely a všichni cestující byli uvnitř. Bohužel to nezaznamenala žádná akreditovaná světová agentura, takže v Guinnessově knize rekordů se tenhle kousek neobjeví. Autobus zavyl a odlepil se od nástupiště. Na další zastávce, vzdálené cca 300 m, většina důchodkyň vystoupila.

V objetí studenta visícího přes rameno muži sedícímu na klíně ženě středních let jsem byl unášen ku Praze. Čas lisování jsem využil k úvahám o příčinách toho, že lidé cestují jak jateční skot. Dospěl jsem k poznání, že je to dáno průkazkami s předplacenými časovými kupony. Jsou sice výhodné finančně i časově, ale z cestujících dělají rukojmí.

Neumím si totiž představit, že by si někdo za podobných podmínek koupil jízdenku. Odmysleme, že by to ani dost dobře nešlo, neboť k řidiči by se nedostal. Ale nikdo s výjimkou nejhorších masochistů by patrně nebyl ochoten za něco takového platit. To je naprosto absurdní myšlenka.

Pokud by chtěl dopravní podnik vydělat zamýšlenou roční částku, musel by spoje kapacitně pokrývat tak, aby významně nepřekračoval doporučený počet míst k sezení a stání. Což by ho jistě stálo víc než zavírat lidi do dobytčích vagonů.

Takhle ale nic řešit nemusí - už vydělal. Prodal dost ročních či měsíčních kupónů a ví, že je za vodou. A lidé si mohou svobodně vybrat. Buď o svou investici do kuponu přijdou (začnou jezdit autem, změní si pracovní dobu etc.), nebo přijmou podmínky, jaké dopravce nabízí. Jak tahle hádanka dopadne je ovšem předem jasné. Když nikomu, tak dopravnímu podniku ano.

A k tomu adventu jsem chtěl říct, že Vám přeju, abyste ho prožili klidně a radostně a hlavně neměli trauma z čerta a Mikuláše!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 caracola caracola | 2. prosince 2009 v 18:46 | Reagovat

Dovolil bych si připojit jeden jetřebismus. Tedy je třeba se inspirovat zkušenostmi z Japonska,kde existuje profese nacpávačů lidí do vagónů.V bílých rukavičkách (aby se neušpinili,nebo aby neušpinili cestující) pěchují nebožáky do dopravních prostředků. Zavedení této profese u nás by stálo jen ty rukavičky a hrubou sílu by mohli zastat lidé na podpoře.Jako inovaci bych jim přidělil lahvičku s čpavkem,který by dávali přičichnout jedinců,kterým se po vystoupení viditelně podlamují nohy. :-)

2 Paolo Paolo | 2. prosince 2009 v 20:04 | Reagovat

To jsme to dopracovali.

3 Martin Martin | 2. prosince 2009 v 21:12 | Reagovat

Škoda, že autobusy mají dveře. Pamatujete jak se krásně viselo venku ve starých tramvajích?

4 Glosbloger Glosbloger | 2. prosince 2009 v 23:40 | Reagovat

On se ten vývoj světa přece jenom bude muset nějak usměrňovat. Nelze vymyslet způsob dopravy , který během 1-2 hodin přepraví ráno všechny odněkud někam. Ještě hodně stimulujících faktorů bude nutno nasadit, aby se doprava dokázala více rozdělit,a to včetně aut. Byly doby, kdy různé závody a instituce měli rozdílné časy začátku pracovní doby a důchodci nejezdili většinou ráno se študáky. Chce to jen správné odborníky na svých místech, ale dnes rozumí každý všemu. Tato masová konzumní brutalita se bude nadále stupňovat, než se přijde na to ,co už věděli Baťa a další i za socialismu, že plánováním sídlišť, závodů škol a kolejí v určitých lokalitách se dají někkteré věci řešit spolehlivě a ne na úkor důstojnosti lidí.

5 babča babča | E-mail | 3. prosince 2009 v 6:55 | Reagovat

Díky, zase jsem se pobavila, a to vážně nejsem škodolibá a o hromadné dopravě něco vím.

6 Věra z Vysočiny Věra z Vysočiny | 3. prosince 2009 v 14:19 | Reagovat

Byla jsem před časem nucena jet MHD na polikliniku, která je na druhém konci města od mého pracoviště. Pěšky jsem tam zhruba za hodinku, no, chtěla jsem to urychlit, suma sumárum to bylo busem za hodinu a čtvrt. Hrůza. Jsem zas na nějakou dobu vyléčená z MHD i z alergií!!!

7 Jan Rich Jan Rich | E-mail | 4. prosince 2009 v 22:22 | Reagovat

A copa si uďál Péťo Kukalojc,že abys už tak sakramentsky jezdit nemušél?Esli nic,zvostaň v Brandejse.Dyby ti v Brandejse něco chybílo,dočista bys ses cukál.A kopál do tej všivárny.Nepíšeš o cuku,ani o kopu.Tak máš co máš.

Rich.

8 Iva Iva | E-mail | 7. prosince 2009 v 9:23 | Reagovat

Hezký, z vyprávění zábava, ale je mi jasné, že pro cestující ne. Nedávno jsem takhle jela se psem v tašce autobusem plným školní mládeže cca 3O km., k tomu narvání na mně někdo ještě házel kousky řízku. Nejdřív jsem pěnila, ale když jsem si uvědomila absurdnost situace musela jsem se smát. Asi si do dneška myslí, že jeli s cvokem. Neva, já  na konci cesty vypadla z autobusu s úsměvem.

9 Jan+Rich Jan+Rich | E-mail | 8. prosince 2009 v 23:18 | Reagovat

ad /8/ a ad autor:

Můj příspěvek /7/ nesmí být chápán jako zábavný komentář.To je můj ironický pind člověku,který,ač přepravován jako dobytek,nic neudělá proti tomuto způsobu přesunování.Jeho minimálním zásahem mělo být dosažení snížení nebo úplného navrácení cestovného.To,provedeno v masovém měřítku,donutí maxirikši k nápravě.Ale kde není žalobce,není náprava máhautů.Takže Péťa pláče tady dobře,ale na špatném,i když blogovém hrobě.Abych mu napověděl-já se hádám často,nejčastěji po zaplacení za nákup v marketech.Když hřmím u pultů zvaných "informace" nebo "recepce",že jsem byl ošizen,většina okolojdoucích zákazníků se útrpně k pultu otáčí a manželka se i tou nejtvrdší dlažbou hanbou propadá.Myslím,že i s touto psychologickou zábranou taktici marketů počítají.Ale jestli se ozve jen 10% okradených a 90% nikoliv,no není to úspěch zajímavých nástrah marketových přemýšlivců?To se vyplatí takovému hajzlovi,jako jsem já,rozdíl ceny vyplatit,omluvit se a život jde dál.

Prosím všechny toto čtoucí-buďte hajzlové jako já a nenechte si nepravosti líbit.Byť by jen o špatně účtovatelný padesátník šlo.Přeji vytrvalost a zasloužený úspěch.Rich.

PS:A Vy,dle textu spíše paní než slečno Ivo,jste sympatická okamžitým přizpůsobením svého intelektu neobvyklému prostředí.Místo křiku a pláče jste volila chechtot jako východisko.Já tady jen připomínám můj příspěvek k jinému článku.V tom příspěvku hlásám:"Neubližujte dnešní školní mládeži MIKULÁŠEM,ANDĚLEM a ČERTEM.Šok z těchto bytostí by je mohl poznamenat na celý život.Spíše bychom jim měli tyto bytosti až do plnoletosti zatajit.Duše dítěte je přeci jen křehká.".

10 Teplík Teplík | 9. prosince 2009 v 17:31 | Reagovat

Hézké vánoční povídání ... :-) naštěstí jezdím na kole a chodím pěšky ... uf

11 Pavel Pavel | 16. prosince 2009 v 13:50 | Reagovat

to [7+9] Rich:

ty budeš od přírody sympaťák, to se pozná...

12 Salim Salim | E-mail | Web | 6. prosince 2011 v 18:18 | Reagovat

Ale jo, proč ne....:-)

13 Danek Danek | E-mail | Web | 26. března 2012 v 14:42 | Reagovat

Hmmm, tak to jo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama