Běžky jako za vozem

10. února 2010 v 0:01
Středa 10. 2.
Neděle 31. 1.
Tedy dnes, napadne mě, sotva otevřu oči. Věděl jsem pochopitelně, že ta chvíle musí přijít; přesto se cítím zaskočený. Je půl osmé, nejpozději za dvě hodiny by se měl náš lyžemi a batohy naložený renault odlepit od obrubníku před domem a vydat se zhruba o 150 kilometrů dál a o 900 metrů výš. Je mi špatně, jen si ta čísla představím: Jakoukoli krajinu nad 200 m.n.m. pokládám za krajně nevkusnou. Sníh je pro mě synonymem metly Boží. Proč tohle všechno proboha dělám? napadne mě, když kolem jedenácté konečně vyrážíme. Z lásky, ujišťuju se, z lásky.
V Peci pod Sněžkou je deset lidí na metr čtvrteční. Čtyři z nich jsou Poláci, tři Němci, zbylí tři já, moje žena a mladší syn. Budař ze Zahrádek hlásí teplotu 38,5 ºC a rozbitý skútr. Ski taxi, k němuž se nakonec musíme pro množství zavazadel uchýlit, stojí 400,- Kč.

Pondělí 1. 2.
U vědomí faktu, že z hor se musíme vrátit už v pátek, snaží se má žena využít čas dovolené na maximum. Chápu jí; přesto mi zdá, že nás na běžky budí až příliš časně. Ve svém nadšení odbývá všechny mé námitky mávnutím ruky. Nakonec se ukazuje, že bloudění ve tmě jsem se opravdu bál zbytečně - měsíc svítí jako rybí oko.
Při sjezdu z Výrovky na Richterovy boudy zaznamenáme ve třech 27 pádů. Syn neustojí prudké klesání třikrát, já třiadvacetkrát. Žena upadne jednou - když se v jedné zatáčce náhodou ohlédne a vidí mě v těžkém podřepu se špičkou jazyka v koutku úst padat do závěje. Směje se tak, že sebou flákne na čisté rovině. Co tu, proboha, dělám? ptám se znovu.

Úterý 2. 2.
Dimrovka, Černá hora, Zinnekerova bouda, Vendlovka, Kolínská, Dimrovka. Medvědí mléko, grog, horká griotka, krkonošská bylinná, pivo, pivo, pivo. Když se konečně doploužím do pokoje, jsem utahaný jako kotě a zmrzlý jako drozd. Lehce zrůžovělá manželka skotačí po místnosti a dokořán otvírá okno. Dnes je aspoň mínus deset, hlásí mi nadšeně. A kolik asi musí být venku, pomyslím si, než se oblečený a v kulichu zahrabu pod peřinu.

Středa 3. 2.
V noci padal sníh. Překvapil nejen silničáře, ale taky správu KRNAPu, která nebyla schopna protáhnout tři čtvrtiny běžeckých tratí. Řadu návštěvníků hor to otrávilo, řadu odradilo. Mou manželku nepostihlo ani jedno. Cestou na Pardubické boudy se pět kilometrů brodíme ve 40 cm čerstvého prašanu. Lyže se nehnou z místa ani při 45 º klesání. V polovině šestého kilometru nás dojedou dva adolescenti z Moravy, kteří se diví naší pomalé chůzi. "My to v té stopě zjeli jak čerti," halasí bodře a ukazují na koridor, který jsme dvě hodiny prošlapávali. Zatmí se mi před očima a v mysli mi vytane vzpomínka na svatého Prokopa, který dokázal spoutat ďábla, zapřáhnout ho do pluhu a zorat jím Posázaví. Naženu ty dva čerty do čela naší skupiny a vyorám jimi brázdu až na Modrokamennou boudu!

Čtvrtek 4. 2.
KRNAP se stydí do morku kostí a od Božího rána protahuje krkonošskou magistrálu i přilehlé trasy. Na těch nefrekventovanějších také vykrajuje strojovou stopu, jíž těžkými lyžákami vzápětí rozhamtávají němečtí fracci. Moje asertivní žena se je rozhořčeným křikem pokouší upozornit na fakt, že stopa je tu pro běžkaře, ale je to sysifovská snaha. Jak jsme za týden pobytu empiricky ověřili, projevy inteligentního života se u německých turistů omezují na to, že reagují na světlo a mají žízeň.
Využíváme upravených tras a vyrážíme na Dvorskou boudu. Po třech hodinách pojmu podezření, že nemovitost takového jména neexistuje a nikdy neexistovala. Ukazatele na křižovatkách tras míří jeden ke druhému a po nepravidelném mnohoúhelníku nás vodí stále dokola. Znaky odkazují zase jen na jiné znaky, s realitou se dokonale míjejí, vzpomenu si na Umberta Eca. Postmoderna v praxi…
Když se nakonec bouda kýženého jména na obzoru skutečně objeví, v zápětí jí zahalí neproniknutelná mlha. Moje podezření, že je to jen hologram, tím ještě vzroste.
V hologramu točí Holbu a servíruj česnečku, takže i tenhle výlet nakonec přežiju.

Pátek 5. 2.
Budím se s pocitem, jaký mají předškolní děti na Štědrý den ráno: Dnes, už dnes! Žena je zamlklá a smutná, proto se neraduji příliš okatě. S účastným výrazem ji beru kolem ramen a chvíli s ní stojím v pietním tichu u okna, za nímž se rýsuje linie Sněžky a Studniční hory - nejděsivější panorama, které znám. Zatímco manželka balí, bilancuji letošní poměr zisků a ztrát: dva puchýře, opar z horkosti, rýma, kašel, latentní zápal plic, několik nervových otřesů. Naproti tomu šťastná žena a veselý syn. Mám takový pocit, že příští rok tu budu zas…
Cestou domů se stavujeme v Miletíně pro tamní specialitu - Erbenovy modlitbičky a dvacet kilometrů od domova ještě v oblíbeném motorestu na oběd. Při čekání na guláš se šesti pozoruji prosklenou čelní stěnou okolní krajinu. Je v ní vidět dvacet kilometrů do dálky a nejvyššími body jsou kostelní věže. Zemský ráj to na pohled…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 vrabčák vrabčák | 10. února 2010 v 8:30 | Reagovat

Jste úžasný!! A obdivuji Vás, ani z lásky bych na běžky nevlezla. Nejděsivější zážitek z běžek mám z první třídy. Od té doby na běžky NE! A pokud se bude chtít semnou manžel rozvést, nemusí mě podvádět, stačí aby mi koupil běžky. :)

2 babča babča | E-mail | 10. února 2010 v 8:58 | Reagovat

Možná na to jednou budete vzpomínat s láskou a nadšením.

Vzpomínky se asi budou vázat spíše k teplé griotce a česnečne, ale časem to bude vypadat jako krásná idylka prožitá s rodinou.

Už je vám lépe ve vytoužením teple kanceláře?

3 Petr Kukal Petr Kukal | 10. února 2010 v 9:42 | Reagovat

to [2] babča: Podstatně lépe, díky za optání :-)

4 caracola caracola | 10. února 2010 v 10:59 | Reagovat

Chce to čas. Jak už říkal Avicena časem se každá tragedie stává anekdotou. Pozoruhodné je,že vy  jste k té anekdotě nepotřeboval ani ten časový odstup.Z toho usuzuji,že jste mimořádně silný jedinec. Závidím vám a gratuluji. :-)

5 Zuzka Zuzka | 10. února 2010 v 15:04 | Reagovat

Moc hezky pane Petre... jste opravdovej poklad :-)

6 pampelina pampelina | E-mail | 10. února 2010 v 17:58 | Reagovat

Výstižné, hluboké a zábavné!

Plus jako sladký bonbónek vnímám německé fracky a tytéž turisty, co reagují na světlo...:-))))

Jsem na tom s lyžemi stejně jako vy, zasněžené hory se mi líbí - na pohlednicích.

Skvělé čtení:-)

7 honajz honajz | E-mail | 10. února 2010 v 19:33 | Reagovat

Co jsou Erbenovy modlitbičky? Něco jako Štramberské uši?

8 Petr Kukal Petr Kukal | E-mail | 10. února 2010 v 19:41 | Reagovat

to 6 pampelina: Díky, díky, díky!

to 7 honajz: Erbenova miletínská motlibička? Perník s madlí. Úžasné :-)

http://www.kralovedvorsko.cz/files/miletinsk%C3%A9-modlidbi%C4%8Dky.jpg

9 rucuk rucuk | E-mail | 10. února 2010 v 20:51 | Reagovat

Tedy, Petře, jak já vaší ženě závidím. Tedy ty bežky ani nadšení ne, ale tu vaši obětavost ve jménu lásky k ní i synovi. I když, já nejsem žádný horolezec a přesto jsem s mužem a synem lezla občas po kopcích. To jsem byla ale o 26 let  mladší a docela mě to bavilo.

10 kloistr kloistr | 11. února 2010 v 2:17 | Reagovat

:o) Chichichiiiii. To jsem se nasmal. Vzpomel jsem si na to co se deje u nas kazdy rok, kdyz prijedeme na zimni dovcu do Cech. Ja nadsenej az na pudu jak pudeme lyzovat a ma draha polovicka se jen snazi o sabotaz. Letos, ac byl prival snehu velky, tak sem mel smulu, porad do toho neco lezlo, az jsem to ve finale vzdal. Takze jestli nebude snih jeste na konci dubna ci zari, tak mam pro letosek utrum.

11 Goldberry Goldberry | 11. února 2010 v 16:28 | Reagovat

Od srdce jsem se zasmála, děkuju. :-)

12 Petr Kukal Petr Kukal | 11. února 2010 v 16:48 | Reagovat

to [11] Goldberry: To mě moc těší :-)

13 Anna Sp. Anna Sp. | 14. února 2010 v 11:17 | Reagovat

Díky za skvělé počtení. Naštěstí nic podobného nemusím prožívat, ale na hory bych se ráda podívala, jen tak, ale  nejsou lidi. Tak buďte rád, že máte rodinu, která vám obohatí život třeba jen běžkami. Budete rád vzpomínat a dávat k dobru. Avicena měl pravdu.  

Němečtí turisté ve mě rozpoutali vlnu smíchu, rozveselil jste moje stereotypní nedělní dopoledne! I za to dík.....

Zdravím z Neratovic....

14 Petr+Kukal Petr+Kukal | 14. února 2010 v 16:38 | Reagovat

[13] Anna Sp: I já Vás zdravím, paní Spěváčková. Rád Vás na svém blogu vidím :-)

Petr

15 Dáša Dáša | 16. února 2010 v 14:09 | Reagovat

huráá =) jsem Vám psala na jiném blogu kde je Váš Středník a on je tu =) skvělé jako vždy =)

16 tereza tereza | Web | 18. února 2010 v 11:37 | Reagovat

prostě ideální rodinná dovolená ;-))

17 rucuk rucuk | E-mail | 21. února 2010 v 21:37 | Reagovat

Zdravím, nevím, jestli se sem náhodou podíváte, ale přeji vám jen vše dobré - zdraví a dobrou mysl - k jmeninám, Petře....

18 Petr Kukal Petr Kukal | 22. února 2010 v 8:47 | Reagovat

ro rucuk 17: Děkuju, Růženko, jste vážně moc milá.

Petr

19 rucuk rucuk | E-mail | 22. února 2010 v 17:15 | Reagovat

Nejsem ani tak milá, možná někdy všímavá. Snacha má  bratra Petra, já mám dva docela milé spolužáky -  z gymnázia také Petry.

20 Prca Prca | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 19:26 | Reagovat

no comment:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama