Maturiťák

24. února 2010 v 0:04
Středa
V sobotu měl můj syn maturitní ples. Ne sám, pochopitelně, jeho spolužáci měli taky maturitní ples, to dá rozum. Ono je to totiž docela praktické udělat maturitní ples pro víc lidí najednou. Kromě toho, že se tím rozdělí náklady na sál a na všechno, to taky úžasně zjednodušuje tancování, protože většina tanců je párových. Když o tom tak přemýšlím, z těch, které se dají tančit sólo, znám vlastně jen kozáčka a break-dance. V případě mého syna nepřicházel v úvahu ani jeden.

Ten Kukal je zas vtipnej až do prvního patra, řeknete si možná. A budete mít pravdu, třeskutě tu žertuju a jsem usilovně vtipnej, abych náhodou nezabřednul do nostalgie a nevkusného sebedojímání. Vůči tomu totiž není nikdo, jehož děti mají maturitní ples, dostatečně imunní.

Když totiž mají maturitní ples vaše děti, je tím současně vyloučeno, abyste ho měli vy. Dokonce je velmi pravděpodobné, že vy jste měli maturitní ples před dvaceti a více lety a mezi těmi dvěma maturitními plesy leží půlka vašeho ekonomicky aktivního života. Leží mezi nimi vaše lásky, dívky, pro které byste si nechali useknout pravou ruku v lokti, vaše první zaměstnání, kde jste byli nejmladší - trochu opečovávaní a trochu přezíraní, vaše první samostatné bydlení, večery u okna, z něhož jste nejistě vyhlíželi, jestli už se vrací váš syn či dcera z tréninku nebo od kamarádky.

Na maturitním plese sedíte na galerii - a jste za to rádi, protože dobře vidíte na parket. Na předtančení, slavnostní nástup a na šerpování. Při házení peněz maturantům bezpečně trefíte střed padáku. Má to prostě samé výhody. Že je to daleko do sálu, je vám popravdě fuk, protože vaše role je ta divácká. Na parketu, který znamená svět, už defiluje jiná generace. Když jste tam manželkou z nostalgie či některou synovou spolužačkou ze slušnosti odvedeni, nejistě přešlapujete jak rozvědčík na cizím zaminovaném území.

Což není nijak nepřípadná metafora: Všude kolem vás se to hemží dívkami ve večerních šatech nebo rovnou v koktejlkách, které každou chvíli hrozí explodovat. Ňadra deroucí se z korzetů, boky a zadečky napínající blyštivý satén a taft na samu hranici možného, lýtka vytvarovaná jehlovými podpatky k dokonalé oblosti. Všechna ta teprve nedávno narozená ženská krása vás současně přitahuje, takže si sám před sebou připadáte jako úchyl, a současně děsí, což si raději ani nijak neinterpretujete.

A potom v jednu chvíli vycházíte po lomených schodech a na odpočívadle zahlédnete dvě dívky. Jedna z nich se ostražitě rozhlédne, lhostejně se podívá skrze vás a pak si rychle vykasá šaty až do poloviny stehen, aby si upravila spodničku. Ne, nikdo nejede, může být klidná. Žádný muž, před kterým by musela kvapně ukrýt nahotu svojí smetanové kůže, není na dohled...

A vás najednou naplní dokonalý klid. Pomalu dojdete na galerii, skloníte se ke své ženě a políbíte jí do vlasů. Včera byla u kadeřníka, má v nich melíry o odstín světlejší, než je barva nových šatů, které si pro tuhle příležitost koupila. Uvědomíte si, jak je krásná.

Sluší jim to, viď? pootočí k vám hlavu a usměje se. Váš syn a jeho dívka se na dolní palubě houpu v tříčtvrťovém rytmu.
Moc, řeknete a pokusíte se neopětovat úsměv příliš unaveně. Je půlnoc, v deset normálně začínáte klimbat u televize a žena to ví. Posune před vás kafe, které vám mezitím objednala, a znovu se obrátí do sálu. Napijete se té hořké tmy a pohladíte ženu po rameni. Ani se neotočí, ale patrně tuší, že byste si pro ni dali useknout pravou ruku v lokti.

Když v půl druhé ples končí, syn vám do kufru auta přihodí ještě oblek, košili a kravatu. Už je v džínách, chystají se ještě na afetr-party. Do postele se dostane v pět šest ráno, nevíte přesně, protože u okna ho už hezkých pár let nevyhlížíte. Vy máte neděli na to, abyste se dali trochu dohromady a mohli jít v pondělí normálně do práce, kde jste druhý nejstarší - trochu opečovávaný a trochu přezíraný.

Ráno ještě zavoláte svojí mamince, která na plese taky byla. Ptáte se, jestli jí nebolí záda (stěžovala si) a jak spala - protože nemáte úplně odvahu zeptat se na to, co vás zajímá nejvíc: Jaké to je vlastně je, jaké to bude při dalším maturiťáku za dvacet a více let. Co bude ležet mezi ním a tím dnešním?
Je to dobrý, odpoví vám klidně, vzala jsem si prášek.

Syn dorazí v neděli večer, svěží, bez sebemenší známky únavy. Zhltne dvě patra ledničky a pustí si v pokoji hokej. V žádné nostalgii se neutápí ani omylem - maturitní ples je za ním a před ním nejhezčích dvacet let. Tak ať je on a všichni z jeho ročníku prožijí nejlépe, jak mohou!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lucie Hastrmanová Lucie Hastrmanová | 24. února 2010 v 6:43 | Reagovat

Dobrý den,

mám moc ráda Váše články, děkuji, umíte potěšit na duši i touto nostalgií.

2 babča babča | E-mail | 24. února 2010 v 7:09 | Reagovat

Nevím jak to vnímala vaše maminka, ale protože jsem byla ve stejné situaci před pár dny, můžu vám to trochu přiblížit.

Ten pocit je hodně podobný vašemu, jen silnější o dalších 20 let. Radost z vnuka, štěstí ze spokojené rodiny vašeho potomka a jistota, že už vlastně absolvujete "svůj" poslední maturiťák, protože další bude za pět let a ten už možná nestihnete. O tom vám už budou snad jen vyprávět.

3 Petr Kukal Petr Kukal | 24. února 2010 v 9:11 | Reagovat

to [1] Lucie Hastrmanová: Děkuji Vám, Lucie.

P.

4 caracola caracola | 24. února 2010 v 9:58 | Reagovat

Skvělý text.Jakákoliv glosa by jej kazila.Gratuluji a děkuji.

5 tereza tereza | Web | 24. února 2010 v 10:05 | Reagovat

Moc pěkné, dojalo mne to... Děkuji..

6 matka matka | 24. února 2010 v 10:07 | Reagovat

:-)

7 rucuk rucuk | E-mail | 24. února 2010 v 11:58 | Reagovat

Pane Petře, my jsme to prožili celkem 3x, dvakrát po těch 18-21 letech, později po dalších 18, takže skoro jako vaše maminka, ale u syna, u vnuček a vnuka  bohužel ne, protože tam byli jen jejich rodiče- měli omezený počet vstupenek. Nevadí, rodiče jsou důležitější. Zážitek neopakovatelný (ten náš ,,maturitní" byl také krásný- hlavně to naše mládí!!)

8 Lada Lada | E-mail | 24. února 2010 v 17:13 | Reagovat

Absolvoval jsem tři maturitní plesy, ale nedokázal bych o nich tak pěkně napsat. Ten dar nemám. Důležitěuší však než ten dar psaní je to, že jste stále s jednou ženou a že ji máte stále rád a v tom jsem na tom stejně.

9 Sidonie Sidonie | E-mail | Web | 24. února 2010 v 17:20 | Reagovat

Na náš maturitní ples vzpomínám strašně ráda, přestože byl předzvěstí konce těch fajn čtyř let ve skvělém kolektivu. Jenom jsme byli ochuzeni o to házení mincí - buď se to v Prostějově nenosí, nebo to bylo tím, že jsme slavnostní nástup a stužkování měli v divadle a na samotný ples jsme se přesunuli do jiných prostor prostějovského Národního domu, který je skutečně reprezentativní, hlavně díky své secesní podobě.

Druhý maturitní ples byl kamarádčin a byl v Jihlavě. Tam už na ně mince (tehdy ještě i padesátníky) padaly. A měli tam módní přehlídku - byla to oděvní škola. Taky moc pěkný zážitek. :o)

10 pampelina pampelina | E-mail | 24. února 2010 v 17:56 | Reagovat

Lahodné čtení, díky!:-)

11 Zdenka Ulmova Zdenka Ulmova | E-mail | 24. února 2010 v 19:42 | Reagovat

Pan Kukal:

Zase to bylo svezi, vtipne i dojemne ;-). Od maturitniho plesu mam teprve ctyri roky, takze to tak dojimave pro me neni, ale krasna je Vase laska k zene. Rikam si, jestli za dvacet let si bude take  chtit nekdo kvuli me useknout ruku v lokti :-D. Hezky vecer

12 Kunc Kunc | 24. února 2010 v 20:06 | Reagovat

S trochou nostalgie musím říci, že je to o životě. Těch 20 let uteče jako voda a při pohledu zpět se člověk  zamyslí, zavzpomíná,  bilancujete co  dokázal, co měl  udělat jinak a  jak  si nenechal poradit.  Nyní to čeká další generaci a jak praví klasik, asi to tak má být. Ať se jim daří.

13 Dáša Dáša | 25. února 2010 v 12:35 | Reagovat

Petr Kukal: moc pěkné...mám od svého maturitního plesu 3 roky teprve, ale opravdu mě to dojalo...=) je krásné, jak mluvíte o své ženě.....

14 Bog Bog | E-mail | 25. února 2010 v 17:10 | Reagovat

Krásný článek.A reakce též.Je vidět,že je zde hodně slušných a vnímavých lidí a to vskutku potěší, třeba Dáša a jiní......

15 Petr Kukal Petr Kukal | 25. února 2010 v 18:37 | Reagovat

Taky z toho mám radost, hlavně z Dáši a vůbec mladých čtenářů, kteří jsou ochotní se vžívat do pocitů vzdálených ještě 20 let.

16 Iva Iva | E-mail | 26. února 2010 v 7:46 | Reagovat

Pane Kukal,

od mého maturitního plesu uběhlo 26 let (ježíši, to snad ne) a od plesů mých synů 2 a 3 roky, shodou okolností je měli v tom samém kulturním domě jako já. Přesně jste vystihl mé pocity. Jen s tím rozdílem, že já jako ženská jsem neustále zatlačovala slzu zpět do oka (nějen pro mejkap). Jednak jsem se dmula pýchou, že ten nejhezčí maturant je můj syn ( jako každá matka v sále)  a jednak jsem vzpomínala, co vše jsem mezi plesy prožila. A při pohledu na zjihlé babičky z obou stran, jsem přemýšlela co se jim asi honí hlavou. A také jsem se bála zeptat, já byla moc moc naměko a nechtěla jsem spustit vodopád slz i u nich.

A teď po přečtení Vašeho článku, jsem tam zpátky a opět si uvědomuji co že je vlastně v tom životě důležité?

Moc dík, dík za tohle zastavení se.  Občas se Vám to u mě povede a je to opravdu fajn.

17 Roman Slaboch Roman Slaboch | 27. února 2010 v 11:48 | Reagovat

Ahoj, Petře,

už dlouho se mi nestalo, aby se mi při čtení textu draly slzy do očí - vlastně si ani nevzpomínám, jestli se to stalo vůbec někdy...

Dobře víš, že máme stejný pohled na život, stejnou lásku k rodině a ženě (pro ostatní - každý k jiné, pochopitelně), ale tohle mi nedělej. Dělá mne to v mých vlastních očích staršího, než podle OP jsem.

Zdraví Tě ten  trochu opečovávaný a trochu přezíraný, v práci nejstarší,.

18 Petr Kukal Petr Kukal | E-mail | 27. února 2010 v 14:55 | Reagovat

Romane! Díky...

Petr

19 Teplík Teplík | 28. února 2010 v 20:15 | Reagovat

super :´-) ještě že mám před sebou cca. 8 let (šmarja už jenom! :-o)

20 Dáša Dáša | 1. března 2010 v 14:58 | Reagovat

Roman Slaboch: nemáte syna Davida =)?

21 Roman Slaboch Roman Slaboch | 2. března 2010 v 13:14 | Reagovat

To Dáša: Ne, mám dvě dcery.

22 Dáša Dáša | 3. března 2010 v 8:02 | Reagovat

Roman Slaboch: tak to je jen shoda jmen =) omlouvám se =)

23 Teplik Teplik | 28. června 2010 v 15:16 | Reagovat

no, dal jsem si to ještě jednou :´-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama