Děti ráje

17. března 2010 v 23:23
Středa
Byl jsem na muzikálu Děti ráje. Chápu, že pro člověka, který chodí na maškarní vždycky jen za intelektuála, je to trochu hanba - ale na druhou stranu to byl skvělý zážitek. Nerozumím ani hudbě, ani tanci, ale tak jako každý rozumím dojetí. Nostalgii, smutku. Nadšení. Na tomto křehkém základě bych se s vámi o své dojmy rád podělil.

První český hit muzikál, jak se Děti ráje (po Rebelech trochu nepřípadně) samy nazývají, má jen velmi jednoduchý příběh. Podobně jako Pomáda. Podobně jako Romeo a Julie. Podobně jako většina velkých děl, která vstoupila do dějin. Děti ráje do nich patrně nevstoupí. Ale do myslí a srdcí tisíců lidí - promiňte mi ten patos - na čas asi ano. Rozhodně těch z mé generace.

Navíc o ten příběh s banální zápletkou vůbec nejde. Jde o písničky, o hity mého mladí, které mladší syn i přes těch dvacet let dnes nadšeně sjíždí na MP3 přehrávači. Děti ráje. Nenapovídej. Showman. Já chci žít non-stop. Poupata.

První, větší část muzikálu se odehrává v osmdesátých letech a tomu odpovídá hudba, choreografie i výprava. Divák při ní zažívá podobné pocity jako při sledování retroseriálu České televize Vyprávěj. Defilují tu atributy onoho času, zbavené ovšem povinného pohrdání a výsměchu: Vitacit, céčka, kazeťák "dvojče", mikiny, číny… Na prknech, která znamenají svět, ožívají neuvěřitelné taneční kreace, které na diskotékách bez uzardění předváděla tehdejší mládež.

Druhá část muzikálu je zasazena do současnosti. Hlavní hrdinové jsou starší o 20 let a dětmi ráje jsou teď jejich potomci. A znovu se píše tentýž příběh, příběh Straců na chmelu, Pomády, Rebelů, dosaďte si, co libo…Změnily se jen kulisy: Místo služebny VB je Casino a místo jídelny Pizzerie. Je to to nejvíc viditelné a nejméně významné, protože to podstatné se nemění.

Muzikál, tak jak lze očekávat, stojí především na písních, nicméně choreografe a taneční rovina vůbec je prvkem jistě stejně významným. Do většiny rolí byli obsazeni mladí herci, plní čistého nadšení a na jejich výkonech je to zřejmé. Když tančí disko osmdesátých let, není to žádná karikatura, žádná parodie. Oni ho tančí s uvěřitelným nadšením a živočišnou vervou, oni jsou v osmdesátých letech. František Pytloun v roli mladého Michala byl naprosto vynikající: spontánní, přesvědčivý. (Totéž se bohužel nedá říct o jeho alter egu Bořku Slezáčkovi. Ten sice výborně hrál, a nakolik to mohu posoudit také krásně zpíval, ale při jakémkoli náznaku tance se pohyboval zoufale toporně.)

To je možná nejpřesnější obraz celého představení. Mladí (většinou neznámé tváře) doslova září: jsou živelní, skoro se mi chce říct živočišní, viditelně vzrušení, vtažení do děje každou buňkou - a skvělí. Ostřílení matadoři (nejen Bořek Slezáček, ale i Sagvan Tofi a další) jsou profesionální, soustředění, přesní - a maličko studení. Celek inscenace je přesto famózní - mladí, ty děti ráje, prostě všechnu chladnou dokonalost totálně převálcují.

K výjimečné atmosféře představení přispívají kromě skvěle zvolených kostýmů (s důrazem na detail) taky působivé kulisy a celkový výprava - zejména obří diskokoule a světelné efekty, které vytváří. Za mimořádné pokládám rovněž některé režijní nápady Petra Novotného, především retrospektivní obrazy ztvárňované paralelně se sólovými party dospělého Michala nebo fantastickou simulaci baletu televize NDR.

Závěr, kdy se tvůrci ještě jednou pokusí prodat všechny použité hity, je popravdě už trošku utahaný, nicméně velké finále s písní Děti ráje vás málem vystřelí na Venuši.

Někteří diváci v diskusi na stránkách muzikálu psali, že už byli na třetím představení a přijdou zas. Já bych na Děti ráje podruhé nešel, pět set korun je pro mě přece jen trochu hodně. Ale ani na vteřinu nelituji, že jsem je za to jedno představení dal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 rucuk rucuk | E-mail | 17. března 2010 v 23:36 | Reagovat

Pane Petře, měl jste jim to dát vědět, že se vám to tak líbilo. Určitě by je to moc potěšilo, více, než kritika či chvála renomovaného kritika. Oni vystupují hlavně pro diváka, takže...

2 fanynka Světlana fanynka Světlana | 18. března 2010 v 11:48 | Reagovat

Pane Kukale,váš článek je napsaný hezky.Mluvíte mi úplně z duše,i když v něčem s Vámi nemohu souhlasit.Je fakt,že většina lidí jde na muzikál hlavně díky jménům Tofi-Vaculík a ti ostatní je ani tak  moc nezajímají.Mě osobně je úplně jedno,zda hraje Tofi,Slezáček,Vaculík - pro mě tam jsou důležitější lidičky,právě ti méně známý a začínající,bez kterých by ten muzikál neměl tu správnou šťávu.Zmiňujete např.Fandu Pytlouna,což je pro mě hvězda muzikálu,spolu s Genny Ciatti! Hlavně díky nim jsem tento muzikál shlídla už několikrát a ještě na něj určitě půjdu,protože pro mě to je krásně prožité odpoledne nebo večer,plné vzpomínek,krásných písniček a nelituju dát za tak příjemný den ani 700,-Kč.Držím jim palce a přeji mnoho úspěšných vystoupení,na kterých nebudu určitě chybět :-))

3 Lída - Ústí n/L Lída - Ústí n/L | 18. března 2010 v 12:16 | Reagovat

Pane Petře,

jsem generace jako vy,ale musím souhlasit s předešlým komentářem.Ani já nejezdím do Prahy takovou dálku,abych viděla Vaculíka nebo Tofiho.Mám ráda mladého Tomáše Löbla,Františka Pytlouna a Šárku Markovou,kteří do toho dávají vše!A ikdyž nemám peníze na rozdávání,tak za tento zážitek jsem ochotna zaplatit i víckrát.

4 Petr Kukal Petr Kukal | 18. března 2010 v 12:24 | Reagovat

to [2] a [3] : Promiňte, že se ptám tak přímo, ale vážně jste ten text četly? Vždyť já právě ty mladé vyzdvihuju a chválím...

5 Petr Petr | 18. března 2010 v 13:09 | Reagovat

Možná jsem o hodně přišel, ale já jsem do divadel a kin přestal po r. 1990 chodit. Nějak mne již v dnešní době umění nebere.

6 Světlana Světlana | 18. března 2010 v 13:56 | Reagovat

Pane Kukale,článek jsem opravdu četla :-)) Líbí se mi,je napsaný moooc hezky,asi jsme se nepochopili a napsala jsem to jinak než jsem chtěla,aby to vyznělo.Já s Vámi nesouhlasím jen v tom,že vy by jste na představení už nešel,stačilo Vám to jednou a já jsem ochotná jít víckrát a zaplatit si ty nejlepší místa.Tak se omlouvám za nedorozumění a přeji Vám hezký den plný sluníčka :-)

7 Petr Kukal Petr Kukal | 18. března 2010 v 14:25 | Reagovat

Hezký den i Vám, Světlano :-)

8 tereza tereza | Web | 18. března 2010 v 17:38 | Reagovat

Děkuji za tip. Zajímavé, bez přečtení Vašeho článku bych na tento muzikál nešla, ale začnu přemýšlet.

9 matka matka | 19. března 2010 v 18:17 | Reagovat

Syn se chystá na ten muzikál, těší se, poreferuje mi určitě :-)

10 Bedřich Ludvík Bedřich Ludvík | E-mail | Web | 21. března 2010 v 11:55 | Reagovat

Zdravím vás, pane Kukale.

Přečetl jem si váš článek v LN a ten mě přivedl na váš web Stolzova a z něj jsem se pak dostal až sem, na váš blog. A první na co jsem  bohužel padl, je vaš ohlas na návštěvu muzikálu Děti ráje.

Vždycky jsem pokládal písně Michala Davida za produkty neuvěřitelně vyprázdněné doby, a rádoby kamarádské vexlácké kreace Tofiho a Vaculíka za totálně pokleslé, a byl jsem rád, že je tahle doba za námi. A ejhle, není! Protože jak jinak může dojít k tomu, že vy, jinak velmi soudný člověk, věnuje té vychytralé partičce 500 Kč a ještě ji vychválíte.

Podivné jsou zákruty dějin, vkusu, kvality a lidí.

Z vašeho nadšení Dětmi ráje jsem tedy lehce zmatený a náhle nevím jak mám chápat vaše jinak velmi zajímavé pedagogické texty?

Škoda. Škoda zejména a učitě pro mne. Chtěl jsem vám poděkovat za vynikající článek v LN, ale teď náhle nevím...

Člověku adorujícímu muzikál Michala Davida najednou jaksi děkovat nemohu. Škoda.

Zdraví a přeje

Bedřich Ludvík

11 Petr Kukal Petr Kukal | E-mail | 21. března 2010 v 20:48 | Reagovat

Rozhodně mi za nic neděkujte, pane Ludvíku, hrůzám není konec. Taky čtu Michala Viewegha a dívám se na Comeback. Takoví lidé přece nemohou mít rozumné pedagogické názory.

Jeden zaměstnanec České školní inspekce proslulý tím, že získal literární cenu podvodem, mi k článku v Literárkách zase napsal, že ho nemůže dočíst, protože v druhém odstavci je syntaktická chyba. A i kdyby ten text byl seberozumnější, jemu už nestojí za čtení. Musím se tedy smířit s tím, že jsem ztratil dva hluboké, moudré a nepovrchní čtenáře. Život je krutý.

12 Zdenka Ulmova Zdenka Ulmova | E-mail | 21. března 2010 v 21:19 | Reagovat

Hmmm, že bych šla na Děti ráje ;-). Zrvona tahle písníčka ve mne vyvolává pocity radosti, optimismu, že jsem tím dítětem ráje, kterému to vyjde. Jinak je zajímavé, že jste šel na Davida. Můj přítel mi tvrdil, že jeho a Vaše generace Davida nesnáší. Ale asi to neni o době a o lidech a o tom, že nemůže přece oslovit plytká hudba,  Ty co si hrají  na hluboké intelektuály. Nevím, ale tohle sortování mi bylo vždycky cizí. Troškovi filmy vždy kritika setře, ale přijde na ně několik milionů lidí do kin a i když se mi nelíbí, tak už tohle musím respektovat. Věřím tomu, že každý umělec děla svojí práci pro lidi  a ne pro kritiky a české lvy. Nic si z toho nedělejte pane Kukale, taky poslouchám Michala Davida, koukám taky Comeback a rozhodně mi nechybí nedělní chvilka poezie a přesto si o sobě myslím, že nejsem úplně hloupá. Takže i tímto posílám vzkaz pro pana Ludvíka: Sto lidí, sto chutí. To že se něco nelíbí Vám, neznamená, že je to špatné a nemůže se to líbit ostatním. Chce to ubrat aroganci a přidat na tolerantnosti. Protože je skvělé, že žijeme pravě teď, kdy máme možnost výběru...

13 Dáša Dáša | 23. března 2010 v 8:54 | Reagovat

Zdenka:moc pěkně napsané, souhlasím...

já sice Michala Davida nějak moc nemusím, ale rozhodně kvůli tomu nepřestanu číst články pana Kukala a nebudu si o něm a o dalších, kterým se to líbí, myslet, že jsou hloupí...třeba to co se líbí mně, připadá hloupé jiným....a argument, že jen proto, že pan Kukal byl na Dětech ráje, už nemá jeho pedagogický článek váhu mi přijde vážně ubohý...=)

14 Bedřich Ludvík Bedřich Ludvík | E-mail | Web | 23. března 2010 v 12:50 | Reagovat

Zdravím pana Kukala, paní Zdenku i Dášu.

Snad se mnou budete souhlasit, že názor na člověka (a jeho texty) si člověk vytváří jako skládanku z jeho dalších postojů - od hudby až ke třídění odpadů. Čili článek pana Kukala jsem v LN dočetl až do konce a velmi se mi líbil. Tak moc, že jsem se vydal na web pátrat po autorovi. No a narazil jsem na jeho chválu muzikálu těch největších konjunkturalistů 70. let - Děti ráje. Každý muzikál nakazí svého diváka svou soustředěnou energií a já vlastně nadšení pana Kukala chápu. Ale pak je tu kritické poodstoupení a zařazení do souvislostí. A tady mne pan Kukal zklamal, resp. už se mi jeho soudy nejevily tak chytré, jako v tom textu z LN. Ale možná je to jenom proto, že jsem starší a mám paměť.

Co se Wievegha týče je asi dobré říct, že jako dramaturg ČT jsem přivedl na svět vůbec první film podle Wieveghovy knihy - Výchova dívek v Čechách. Čili Wievegha znám a čtu. Stejně tak se dívám a jsem jediný nadšený obdivovatel v ČT sit comu Come back.

Orientovat se k kulturní krajině toho kterého člověka to chce trpělivost a čas.

A nakonec: rád bych vzdal hold povolání učitele dokumentárním seriálem Panu učiteli s vráskou, v němž vždy jedna známá a úspěšná osobnost navštíví svého nejoblíbenějšího učitele a vrátí se s ním do míst společných vzpomínek. Pro tento projekt hledám podporu a radu v řadách učitelů. A takhle jsem dopadl :-)

zdraví a víc neví - BL

15 Martin Trnka Martin Trnka | E-mail | 24. března 2010 v 23:08 | Reagovat

Přiznávám, že články Petra Kukala čtu velice rád.

Úplně nerozumím názoru p. Ludvika, protože  první články které jsem četl od pana Kukala byli o IT a s přízviskem převážně nevážně.

To, že někdo jde na muzikál a pak o tom svém zážitku napíše mi nevadí, naopak mě to do jisté míry obohatí. Většinu článku p. Kukala bych pak zařadil do kategorie o živote vážně nevážně. Je to napsáno s jistou lehkostí.

Podle mě se v životě nemá nic brát zase tak moc vážně protože moc vážnosti škodí.

Proto moc nerozumím reakci p. Ludvika. Nikdo jej nenutí jít na tento muzikál. Podle mého je tento muzikál postaven (stejně jako jiné) na komerci a pokud to přiláká lidi je to přesně to k čemu je tento produkt určen.

Pracuji v IT a protože většinu dne pracuji hlavou nemám nic proti tomu se pak vydat za jakoukoliv zábavou kde se odreaguji a na chvíli zapomenu na práci. Zítra sice nepojedu na muzikál, ale na koncert skupiny Mezitím a jedu tam prostě a jednoduše proto na chvíli vypnout poslechnout si skvělé písničky co znám 10 let a proto, že mám tuto skupinu moc rád a že si na jejich koncertu báječně odpočinu. Podobný odpočinek pro někoho může být právě takový koncert a upřímně podle mě to, že jsou zde vyzdvihováni pravě ti mladí je super protože většina lidí by jen odsoudila  ty známé tváře a těch mladých talentovaných by si ani nevšimla. Možná by i pan Ludvík na nějaký moderní muzikál měl zaběhnout a rozšířit si tak obzory a pak na to napsat vlastní článek.

Články od Petra Kukala  jsou pro mě odpočinkové a i když jsem nucen nad nimi přemýšlet je to to odpočinkové přemýšlení než jen  přemýšlení nad nulami a jedničkami.

Pro mě je v tomto p. Kukal tou jedničkou.

MT

16 matka matka | 25. března 2010 v 7:37 | Reagovat

Paráda. Kdo má větší hodnotu, ten kdo hodnotí, či ten hodnocený? Či jejich díla? Nebo to, co jim radost přináší? Já smysl pro srandu nemám, ač mi lidé tvrdí že ano. A nyní se v tom vyznejte, co koho osloví. Jednoho Děti ráje (já je tedy neviděla), druhý si stanoví datum úmrtí. Já bych řekla, že oba jste srandisté :-) Každý trošičku ale opravdu jen trošičku jiný, ale hlavně, že jste :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama