Před 110 lety se narodil největší český básník XX. století

26. května 2010 v 0:01
Středa
Je to dnes na den 110 let, co se ve venkovské škole v moravských Biskoupkách narodil největší český básník 20. století Vítězslav Nezval. Už tak týden myslím na to, že bych měl tohle výročí na blogu připomenout - a ani po tom týdnu netuším jak. Jak mám psát o člověku, který mi byl v době dospívání víc než otcem, víc než nejbližším přítelem a rytmu jeho veršů se podřizoval i můj tep? Co o něm vlastně mohu napsat, abych jen nenásobil výčet životopisných dat, kterých je plný internet?

Dětství
Jakkoli se Vítězslav Nezval narodil v Biskoupkách, jeho dětství je spjato s Šamikovicemi, kam se rodina jeho otce, učitele Bohumila Nezvala roku 1903 přestěhovala. I zde bydlí ve škole - a škola, to je ostrov vydělený z prakticistního světa dospělých, plný objevování a zázraků. Možná někde tady se rodí jeho schopnost nechávat se světem celý život udivovat a okouzlovat.

Nezval dětskému vnímání světa velmi dobře rozumí, což se rozhodujícím způsobem projeví v jeho díle. Nemám ani tak na mysli knížky pro děti (Anička Skřítek a Slaměný Hubert je v jistém ohledu těžká i na mě), ale především asociativní metodu, jíž pořádá své básně ve dvacátých letech. Síla poetismu leží v odvaze skládat představy do souvislostí, jichž byly do té doby schopné právě jen děti.

Rodina je na tehdejší poměry malá, Nezvalovi mají jen dvě děti. Kromě Vítězslava ještě starší dceru Vlastu, která po básníkově smrti vylíčí jejich společné dětství v půvabné knížce Kouzelná říše dětství Vítězslava Nezvala.

Dospívání
Citlivý a přes svou robustní postavu křehký Vítězslav zpočátku velmi trpí odloučením od rodiny, které si vyžádá studium na třebíčském gymnáziu. Ve věku 11 let je náhle přesazen ze školy, která byla současně jeho domovem a kde vyučoval tatínek, do osamělého podnájmu v Třebíči, kde navštěvuje rakouskouhersky přísný vzdělávací ústav plný bizardních profesorů nejrůznějších povah.

V kulise těchto bolestných změn se postupně probouzí také Nezvalovo jinošství: první platonické lásky i tělesné touhy. Snad žádný jiný básník nedokázal popsat erotické napětí chlapeckého dospívání tak jako on. Jeho Sexuální nokturno patří v tomto směru k nejsilnějším dílům, jaká znám. Oslovuje přitom dominantně jiné vrstvy psychiky než prvoplánovou pudovost; popisuje onu beznadějnou fascinaci ženským tělem, kterou je schopna vyvolat jen fantazie, jejíž křídla nesvazuje praktická zkušenost.

Roku 1919 (po epizodním nasazení v c.k. armádě, které Nezval snáší jen velmi těžce a díky simulaci a jisté protekci ji záhy opouští) zde básník složí maturitu a odchází do Brna studovat práva.

Studium
Na právech v Brně vydrží jeden semestr. Se svou bohémskou povahou a uměleckým nadáním opravdu není předurčen ke studiu paragrafů a podzákonných norem. Už roku 1920 přestupuje do Prahy na Filosofickou fakultu, kde studuje filologii a literaturu.

Jsem upřímně otrávený ze všech těch povrchních životopisů, jejichž autoři jeden od druhého dokola opisují tu větu, že "Nezval studia na Filosofické fakultě UK nedokončil a začal pracovat v redakci Masarykova slovníku naučného." Je tím vykreslen bezmála jako floutek, který nezávazně zkusí dvě vysoké školy, než definitivně pozná, že na studium nemá. Opak je pravdou! Nezval studuje FF UK šest let, samotná studia v podstatě dokončí, píše disertační práci a připravuje se na doktorát. Ještě na sklonku léta 1926 píše rodičům "Disertační práci mám doma a pracuji na ní." Na podzim téhož roku ho jeho otec v dopise z Dalešic napomíná: "Teď, Slávku, kdy budeš na delší čas dosti opatřen, mohl bys v krátké době udělat ten doktorát, udělat nám něco k radosti..."

Odillo Stradický ze Strdic, jemuž budiž sláva, chvála a čest za to, že mýtus o neschopném studentovi nepapouškuje, v antologii "Ryby katedrál" uvádí, že Nezval studia nedokončil schválně, "protože nechtěl doktorský titul".

Nezval sám o sobě sice vždycky prohlašoval, že se záměrně snažil izolovat od akademických vlivů, já bych se přesto takhle radikálního tvrzení zdržel. Myslím, že Nezvalovi už prostě nestálo za to téměř hotovou disertační práci dokončovat. V pouhých šestadvaceti letech byl uznávaným básníkem, psal hry a pásma pro několik divadel, překládal z francouzštiny, přednášel. Co mu mohl doktorský titul dát nebo vzít? Nic a nic.

Hudba a malířství
Nezval je geniální básník s darem od Boha, velké nadání projevuje ale i v dalších oblastech umění. Jeho hudební vlohy se neomezují na interpretační virtuozitu - je velmi zdatný také v kompozici. Ve svých pamětech se zmiňuje o tom, že v době dospívání se vážně rozhodoval mezi literaturou a hudbou.

Skvostně maloval. V katalogu výstavy jeho obrazů "Vítězslav Nezval známý - neznámý", jíž v roce 2003 uspořádalo Muzeum Vysočiny v Třebíči, se praví, že pokud by nebyl tak jednoznačně a radikálně zařazen jako básník, měl by jistě samostatné slovníkové heslo v encyklopediích výtvarného umění.

Ženy
Nezval je milovník a ctitel ženské krásy par excellence. Jeho avantýry jsou všeobecně známy, nemá cenu je zde znovu přetřásat. Počet žen, které se vystřídají v jeho loži, se počítá na desítky, pokud bychom to o řád povýšili, patrně bychom nechybovali příliš. Přitahují ho zejména statné, robustní typy, z čehož se ve svých verších nejednou vyznává.

V roce 1926 začíná společný život s Františkou Řepovou, svou Fáfinkou, s níž později uzavře i sňatek a setrvá s ní do konce života. V dalších a dalších milostných vzplanutích mu to ale nijak nebrání. Je to morální? Je to čestné? Asi ne. Ale kdo jsme my, abychom soudili?

Nezval je ženami fascinován na hranici posedlosti. Svůj chtíč nedokáže příliš krotit, dokáže ho ale skvostně přetavovat do veršů. Jeho milostná poezie patří k největším pokladům naší i evropské literatury. Před ženskou krásou a před ženami vůbec má velikou úctu. Nikdy o nich nemluví pohrdavě nebo hrubě, v osobní korespondenci i ve vzpomínkách pamětníků je vždycky jejich okouzleným obdivovatelem. Každou svou milenku nepochybně upřímně miluje. Minimálně ten večer, kdy s ní je.

Mimo Fáfinky jsou v jeho životě ještě dvě ženy, které můžeme označit za osudové. První je o deset let mladší divadelní a filmová herečka Lilli (Ludmila) Hodačová, s níž se Nezval seznamuje v červnu 1937. Cit k ní ho zasáhne s intenzitou, jakou patrně dosud nepoznal - když je s ní, stačilo by mu trochu se odrazit a létal by. Když mu schází, puká mu srdce tak, že je to slyšet. Jejich milenecký vztah končí roku 1939. Jejich přátelství až 6. 4. 1958, kdy Nezval umírá…

Druhou ženou, která do Nezvalova osudu zasáhla velmi významně, je Olga Jungová. Shodou okolností také herečka, s níž Nezval počne svého jediného (nebo možná jediného, o němž se to ví) potomka. Robert se narodí roku 1954 a Nezval ani na vteřinu neváhá, zda se k němu hlásit. Je hrdý, dojatý, šťastný. Synovy tragické smrti v roce 1971 se naštěstí nedožije. Robertu Nezvalovi bylo 17 let…

Úzkostný požitkář
Když si ve slovníku cizích slov najdete výraz "hédonik", bude tam Nezvalova fotka. Kromě milostných rozkoší si neodpírá ani dobré jídlo. Miluje sladkosti, známé jsou obrovské tácy indiánků, které si ve Slávii objednává. Umí nezřízeně pít, od mládí kouří. V padesáti si koupí tatraplán, který špatně, ale s rozkoší řídí. Velmi rád cestuje, miluje koupání v moři. Užívá si každou vteřinu života - jehož konečnost ho tím víc děsí. Nezval je silně existenciální básník v heideggerovském smyslu, pod jeho lehkými básnickými ekvilibristikami běží ponorná řeka úzkosti z pomíjivé existence. Konečností života poměřuju cenu každé vteřiny. "Lampa nicoty mi osvětluje čas," napíše ve 33 letech v jedné své básni. Žije až do dna. Jeho zkoušené srdce to vzdá v necelých osmapadesáti. Dojde k tomu o Velikonocích - přesně tak, jak si na základě vlastnoručně zhotoveného horoskopu sám předpoví.

Komunista
Do Komunistické strany vstupuje Nezval roku 1924 - tak jako mnoho dalších mladých básníků jeho generace. Být mladý moderní intelektuál znamenalo prostě být komunista. Duch doby salonnímu levičáctví přál - nejpronikavější diskuse mladých komunistů z Nezvalova okruhu se vedly v dobře padnoucím obleku ve Slávii nad sklenkou absintu a silnou černou kávou.

Když ovšem v roce 1929 vychází Manifest sedmi spisovatelů proti gottwaldovskému vedení strany, Nezval už je s komunistickou ideologií příliš identifikovaný a nedokáže nahlédnout jeho oprávněnost. Naopak podepisuje Zásadní stanovisko k projevu "sedmi" a přiklání se k stalinsko-bolševické linii. Podruhé se ocitne na stejné křižovatce roku 1938, kdy je konfrontován s antisovětskými názory členů své surrealistické skupiny, kteří právem poukazují na zrůdnost stalinismu. Nezval nevěří a skupinu na protest rozpouští.

Musíme se samozřejmě ptát, co Nezvala k těmto postojům vedlo. Snad věrnost myšlence spojená s bohapustou naivitou velkého dítěte. I ta ho ale na sklonku života, zdá se, opustila. Svědectví pamětníků dokládají, že minimálně od počátku 50 let prožívá hlubokou deziluzi a ke komunistické myšlence značně ochládá. V jeho díle se to bohužel již nestačí projevit, naopak některé rozsáhlé básně jsou jednoznačně pojistkou proti případné nemilosti režimu. Po únoru 1948 si nemohl být jistý nikdo ničím.

Přes (minimálně vnější) věrnost stranické linii není ovšem znám jediný případ, kdy by Nezval někomu ublížil. Naopak je často připomínám proces, v němž riskuje vše, celou svou existenci a možná svobodu, aby zachránil básníka Jakuba Demla - což se mu nakonec podaří. Jiná věc je, že v řadě dalších kauz už odvahu pomoci nenajde. Jsme si ale jisti, že bychom ji my sami - jeden každý z nás - našli? Kdo jsme, abychom soudili…

Génius
Nezval byl nezávisle na všem výše řečeném geniální. Dílo (především básnické), které stvořil ve 20. a 30. letech, nemá ve své době srovnání a ani dnes nemáme nikoho, kdo by se mu přibližovat. Způsob, jakým změnil básnický jazyk, verš, básnický obraz, sám proces tvorby je přes částečnou inspiraci Apollinairem, Whitmanem a několika dalšími tvůrci v jeho podání zcela jedinečný. Byl solitér, křišťálový mnohostěn schopný zrcadlit jakoukoli inspiraci, šťastné věčné dítě, básník od Boha.

Někdy bývá neprávem zastiňován Seifertem, na jehož Nobelovu cenu se poukazuje. Málo se ale připomíná, že Nobelovu cenu získal Seifert především jako poslední žijící představitel meziválečné avantgardy, zastupující tedy také Vítězslava Nezvala (odhlédneme-li navíc od politické podmíněnosti Seifertova ocenění).

Kam s ním?
Oficiální kultura si s Nezvalem neví moc rady - skutečně jen průměrná úroveň jeho poválečné tvorby a především jeho komunismus v podstatě vylučují, aby byl dnes jako největší národní básník skutečně přijat. Nesporná výjimečnost jeho meziválečného díla ovšem neumožňuje ani zavilým kádrovákům a "lovcům komunistů" ho z české literatury vykázat. Nezval tu prostě je, ční ze všech šuplíků, do nichž se ho literární teoretici, vědci a historici pokoušejí nastrkat, provokuje, inspiruje, okouzluje.

110 let
Jednoho časného sobotního rána před sto deseti lety se poprvé otevřela ústa, která dokázala pojmenovat a vyslovit pocity, obavy, lásky, okouzlení i existenciální úzkosti způsobem, jakým to nedokázala žádná ústa před nimi a zatím žádná po nich. Ústa básníka, na kterého pořád myslím. Kdo chce, ať na něj dnes vzpomene se mnou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Janíček Janíček | 26. května 2010 v 8:38 | Reagovat

Znám sice jen jednu Nezvalovu báseň - Manon Lescot - ale ta mne stále uchvacuje.Kdo napsal něco takového, byl geniem. Nic na mé úctě nemění jeho komunistická poslušnost. Nezapomeňme, že byl taky člověk.

2 caracola caracola | 26. května 2010 v 8:53 | Reagovat

S Vizězslavem Nezvalem jsem se několikrát potkal v jednom žižkovském domě, kde jsem bydlel a kam chodil navštěvovat svého stejnojmenného příbuzného,který ovšem byl cokoliv jiného jen ne komunista. Vždy projevoval veliký strach z mého psa boxera.Nevím jestli měl hrůzu ze psů všeobecně,nebo jen z tohoto,velmi hodného a přátelského psa.Také jsem na začátku padesátých let potkával u Riegrových sadů mladou maminku s kočárkem,ve kterém vozila dítě,které bylo Nezvalovou zmenšeninou a o kterém šel jeden hlas,že je to Nezvalovo dítě..Domnívám se,že se mohlo jednat o jeho syna Roberta,ale nelze vyloučit ani jinou možnost.Moje civilní vzpomínka na Nezvala je v souvislosi s vaším textem možná nepatřičná,ale pravdivá.

3 Petr Kukal Petr Kukal | 26. května 2010 v 9:26 | Reagovat

[2] caracola: Naopak - vůbec není nepatřičná, je skvělá! Vítězslav Nezval je moje velká láska a velké životní téma, každá vzpomínka na něj je pro mě vzácná. Děkuji!!!

4 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 26. května 2010 v 9:33 | Reagovat

V. Nezval byl žáčkům na škole cpán stejně jako P. Bezruč, horem dolem. Jeho tvorbu jsem ignoroval, co jsem musil to jsem odříkal. Když jsem bral rozum, zarazilo mně výhodné "sepětí" básníka s komunistickýcm režimem, kterému podle mne nadmíru ochotně posluhoval. Dnes v 70 letech vím, že člověk musí dělat kompromisy, aby nějak vyžil.

Dělal jsem je také, ale jen takové, abych je nemusil skrývat a zastírat. V. Nezval v tom došel dál a jako člověk, je pro mne dodnes sketa.

5 Milan Sedlák Milan Sedlák | E-mail | 26. května 2010 v 10:07 | Reagovat

Vážený pane Kukale,

děkuji Vám za Vaše povídání o největším českém básníkovi – možná všech dob. Něco mi připomnělo – dobu zhruba před čtyřmi roky. Tehdy jsem se rozhodl psát v řeči jak se říká vázané – a pustil jsem se do Nezvala. Velmi záhy jsem přišel na to, že mu nemohu sahat ani po paty. Přesto jsem dál hledal nějaký vzor a našel jsem jej - v Karlu Havlíčkovi Borovském.

Taky se – s jistou nadsázkou – říká, že básně čtou jenom básníci. Jenže my dnes žijeme  době, kdy máme, paradoxně, málo informací abychom se „seriózně“ vyjádřili k tomu, co nás trápí – a taky k tomu, jak vidíme svět. Subjektivně.

Kritika společenských poměrů? Často taková, že slabší povahy se bojí, aby se neumazali od špíny a aby jim nebylo špatně od hnusu. Ale ironie? Nadsázka? Fantazie? V době, kdy se angažovanost považuje za cosi nepatřičného nabízím právě toto. Zatím Vám a možná i několika čtenářům, kteří budou číst tuto stránku.

Zde je ukázka:

http://www.piseckysvet.cz/vase-nazory/ruka-%E2%80%93-muka-aneb-chodniky-jedna-basen/325/

Milan Sedlák, Písek

6 rucuk rucuk | E-mail | 26. května 2010 v 16:42 | Reagovat

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil,

na břehu řeky Svratky roste nízká tráva,

rád chodil jsem tam denně, koupal se a snil,

na břehu řeky Svratky kvete rozrazil

a voda je tu těžká, chladná, kalná, tmavá.

I za slunného léta je zde zvláštní stín,

jak v starém obraze, jenž u nás doma visí,

proč cítil jsem tu vonět kopr, česnek, kmín

i za slunného léta je zde zvláštní stín

jak v jedné zahradě, kam chodíval jsem kdysi.

Jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt

než tento teskný břeh, než temná řeka Svratka

a přece musil jsem tu žít,

jsou  možná hezčí řeky, mají větší třpyt,

však nechodila k jejich břehům moje matka.

Báseň má další čtyři sloky, ale nebudu je zde uvádět, jen na tuto báseň si nejvíce vzpomínám, protože jsem ji kdysi recitovala jako oslavu rodné krajiny Vítězslava Nezvala. Manon Lescaut samozřejmě také znám i další básně, ale zpaměti již ne. Díky za podrobnější seznámení s jeho životem.

7 babka babka | 26. května 2010 v 18:40 | Reagovat

Aniž si uvědomuje krademe mu jeho slova. Někdy při loučení řekneme Sbohem a šáteček...

Sbohem a kdybychom se víckrát nesetkali

bylo to překrásné a bylo toho dost

Sbohem a kdybychom si spolu schůzku dali

možná že nepřijdem že přijde jiný host

Bylo to překrásné žel všecko má svůj konec

Mlč umíráčku mlč ten smutek já už znám

Polibek kapesník siréna lodní zvonec

tři čtyři úsměvy a potom zůstat sám

Sbohem a kdybychom si neřekli už  více

ať po nás zůstane maličká památka

vzdušná jak kapesník prostší než pohlednice

a trochu mámivá jak vůně pozlátka

A jestli viděl jsem co neviděli jiní

tím lépe vlaštovko jež hledáš rodný chlév

Ukázalas mi jih kde máš své hnízdo v skříni

Tvým osudem je let mým osudem je zpěv

Sbohem a bylo-li to všecko naposledy

tím hůř mé naděje nic vám už nezbude

Chcem-li se setkati nelučme se radž tedy

Sbohem a šáteček Vyplň se osude!

8 quark quark | E-mail | 26. května 2010 v 20:17 | Reagovat

Blog novinek se pro mě stal nevačerpatelmou studnicí poznání .Označit básníka Nezvala ,,největším českým poetou XX.století,, je lapsus vzhledem k jeho  nepřehlédnutelné angažovanosti coby poetického koryfeje stalinistického režimu. Bohužel, jeho pozdější dílo ovlivněné kolaborací s režimem po umělecké stránce mělo klesající úroveň a bylo průvodním jevem morální devastace jeho osobnosti.

Autorovi textu se nějak vytratila ostatní jména moderní české literatury,počínaje zakladatelem české slovesnosti,tzv krásného písemnictví K.H.Máchou a pokračovateli ve století dvacátém a representované jmény Halas,Hrubín,Holan,Biebel, Durych,Deml,Klíma -  dost kandidátu k hrdému ajektivu ,,největší český básník,, (podotýkám,že básník není jen a výhradně ten kdo rýmuje verše)

Poskytnu vám jiné hodnocení největších českých mistrů slovesnosti a pochází od jiného velkého českého básníka a esejisty Ivana Diviše.

Víte vy,co je česká slovesná kultura? Jantarová hora jednoho ze tří mystických ohnisek světa (těmi dvěma dalšíma jsou Izrael a Nepál),a tu horu obkružuje několik orlů,Klíma,kněz Deml,horolezec Holan a lord kancléř Durych Jaroslav,básník,kterému svěřili klíče a on je zavěsil kolem hrdla na železný kruh.Nobelovu cenu?Orli,obkružující Jantarovou horu, plivou ze zobanů hurónský smích,z úst svých rovnou do úst Boha,který ho vášnivě polyká.

(Ivan Diviš - Teorie spolehlivosti)

Autorovi textu bych dopuručil,smím -li - méně vzletných přídomků (adjektiv) více kritické soudnosti a kontextuální reflexe.

9 quark quark | E-mail | 26. května 2010 v 20:21 | Reagovat

oprava: v prvním odstavci - dost kandidátů k hrdému adjektivu-

10 rucuk rucuk | E-mail | 26. května 2010 v 20:54 | Reagovat

Takže stačilo napsat ...: se narodil jeden z  velkých, známých českých básníků  a bylo to v pořádku?!?. Jen mám dojem, že autor nerozebírá všechny básníky, ale jen toho jednoho. Podle dnešního hodnocení, kdo žil, pracoval, tvořil v minulém režimu příp. jen přičichl k tomu období,  by měl být vyhlášen za kacíře,

ne-li něco horšího. V dobách předtím útisk, zákazy, vězení prostě neexistovalo.

11 Bog Bog | E-mail | 26. května 2010 v 21:09 | Reagovat

Čím to, že já - Manon tak šťastná jsem?Čím to, že já Manon se líbím všem?Co na mně lidé mají,mně nezajímají - jen jeden, jen jeden! - No není to krása?!Vždy když beru tuto knížku do rukou,je mi hezky a obdivuji autora!A díky za příspěvek caracoly - určitě ví!

12 Bog Bog | E-mail | 26. května 2010 v 21:16 | Reagovat

PS. Chtěla jsem říci,že obdivuji jeho dílo,netroufám si posuzovat zoětně jeho morální a lidské kvality.Nato jsem příliš neznalá.

13 babča babča | E-mail | 26. května 2010 v 21:30 | Reagovat

Možná by všechny uklidnilo, kdyby autor napsal - podle mého mínění- největší český básník. Básník mého srdce. Snad  se s ním jako autorem setkal v době, kdy ho jeho verše oslovily a byl pro něj  "v době dospívání víc než otcem, víc než nejbližším přítelem a rytmu jeho veršů se podřizoval i jeho tep? ". Myslím, že je to krásný vzor. Přála bych mladým dnešní doby takové vzory. Koho milujeme, tomu i odpouštíme. I Nezval byl to jen člověk se všemi chybami, ale byl geniální. To se dá těžko popřít!

14 Petr Kukal Petr Kukal | 26. května 2010 v 22:00 | Reagovat

Nikomu pochopitelně neberu jeho názor ani přesvědčení. To své jsem tu vyslovil a stojím si za každým slovem. Snad jsem jen mohl víc zdůraznit, že se Nezval za své někdejší kolegy z avnatgardy skutečně stavěl - nejen za Demla, kterého zmiňuju, ale i za Seifera, Halase a další (sjezd Svazu československých spisovatelů r. 1956). V ideu sociální spravedlnosti hlásanou komunisty dlouho věřil, slepě a naivně. Ale nikdy neublížil.

15 caracola caracola | 26. května 2010 v 22:25 | Reagovat

Pane Kukale nedejte se zastrašit hlasateli kádrování tak obvykého v době fašismu i stalinského komunismu,které pokračovalo pálením knih nevhodných autorů..Naštěstí zůstal jeden z výdobytků sametové revoluce,který nám umožňuje svobodně vyjádřit co,nebo kdo se nám líbí.Já mám rád Nezvala a Šrámka a nijak se za to nestydím ani nepociťuji potřebu rozebírat jejich živvot.Stačí,že mě jejich tvorba oslovuje a že se mi líbí..

16 quark quark | E-mail | 26. května 2010 v 23:54 | Reagovat

Básník nezval sloužil ochotně režimu, který nejenže kádroval a denuncioval jiní ,,velké české básníky,, stačí připomenout ostudný proces s Halasem. Básník nezval se podílel na režimní politice toalitní moci,která katolického kněze a literáta Záviše Kalandru poslala na šibenici a jiné autory české literatury,kterří nesplňovali kritéria v chomoutu ,,socialistického realismu,, alespoň vyloučil ze světa literatury,

I tolerance má své meze,naštěstí budiž přičtěno ke cti demokracie,že dnes žádného autora literatury ani nevylučuje ani nepersekuje,to ale neznamená, že k dílu a morálnímu profilu jakéhokoli autora,nejen Nezvala, lze zaujumout kritické stanovisko.

Abych si alespoň částečně napravil reputaci ,,kádrováka a inkvizitora, který hanobí světlou památku, největšího českého básníka XX.stoleti ... mám rád Nezvalovu poezii,která spadá do jeho surrealistického období, kdy byl více básníkem a méně prorežimním apologetem totalitní moci.

Vítěslav Nezval

(sbírka - Bizarní městečko)

3

Černé hříbě

Klečí

Na bílém polštáři

Uprostřed dvora

Hustě pokrytého

Ocelovými koulemi

Klečí

Těžce vstává

Odráží se

Předníma nohama

O růžovou stoličku

A přeskakuje

Artyčoky porostlou zeď

5

Stařec

Kolem jehož pasu

Je stočena

Hnědá bečka

Sedí

V pohřebním voze

Na červeně potažené židli

Uprostřed krys

Které jsou seřazeny

Podle velikosti

A panáčkují

Na zadních nohou

14

V kašně

Uprostřed náměstí

Pluje

Potapěč

A hledá

Včerejší zapadlé slunce

15

Smečka psů

Pronásleduje stín

Jelena

Který se pase

Za výkladní skříní

Na trávníku

Jenž pokrývá

Ohromný kulatý stůl

Připravený

Na večeři pro tři

Přeji příjemnou poeticko surrealistickou noc

17 quark quark | E-mail | 27. května 2010 v 0:15 | Reagovat

V předchozím příspěvku jsem ,,největšího českého poetu,, nazval nezvalem,což je ovšem moje ostuda,nepozornost a překlep.Omlouvám se.

18 Milan Sedlák Milan Sedlák | E-mail | 27. května 2010 v 7:22 | Reagovat

Dnes nám vládne

Lež a mamon.

Čistá navždy však zůstává

Nezvalova  Manon.

Manon ach Manon

Manon z Arrasu.

To jsem zvědav

Zda budou ji někdy dávat

V televizi nebo aspoň

V rozhlasu.

19 banča banča | E-mail | 27. května 2010 v 8:25 | Reagovat

(18) Škoda, že jste se nedíval v neděli od 12.15 na ČT2. Taky jsem to zas moc ráda viděla.

20 Milan Sedlák Milan Sedlák | E-mail | 27. května 2010 v 9:06 | Reagovat

Nezval?

Toho přece

Nikdo nezval!

Ani kůrku by si od něj

Dneska mnohý nevzal.

Od tohohle básníka

Od básníka Nezvala.

Jedna moje stará známá

Ta jej prý znala

No ta co romány tenkrát

Ještě psala.

Znali se již odmala.

Potom přišla dospělost

Prý toho od něj pochytila

Fakt dost.

Ze všech literárních hostí

Pouze Nezval

Nebyl pozván

Dnes se to nehodí.

Někteří dokonce povídají

Že uškodil poezii české

A že to vlastně nebylo hezké

To co psal.

Tož takový jim pozdrav

Posílám:

Jen tak dál!

Ze jste poezie znalci?

Kdo by se nadál?

P.S. Bančo, já ten pořad viděl. V tom smyslu jsem vám poslal mail, ale někde se asi zasekl nebo co. Tak Vám posílám aspoń jeden DEP (vysvětlím až někdy jindy).  MS

21 Alen Alen | 27. května 2010 v 9:39 | Reagovat

Pane Kukale, díky za připomenutí tohoto výročí. Váš článek je napsán moc hezky,vyváženě a obsahuje vše. I to, co do Vámi krásně navozeného pocitu zasmrděně a dehonestujícně vložil pod článkem v diskuzi pan Quark. Asi tak, jako když v líbezné, voňavé cukrárně na stolek obsluha přinese odporně páchnoucí lejno. Nic se nemění na tom, že ta cukrárna byla úžasná, než se tam ten fujtajbl objevil. Omlouvám se, vyjadřuji jen svůj pocit.

22 babča babča | E-mail | 27. května 2010 v 10:41 | Reagovat

pro Milan Sedlák.

Je mi líto, ale v mailu nic nemám :-)

23 Mila Burda Mila Burda | E-mail | 27. května 2010 v 11:17 | Reagovat

A já si vždycky myslel ,že největší a nejlepší básník byl Seifert.Zvláště ten Zpěv míru se Nezvalovi povedl......

24 Mila+Burda Mila+Burda | E-mail | 27. května 2010 v 11:21 | Reagovat

A co třeba Nezvolovo surrealistické období?Třeba ..."přišla na mne šťastná chvíle,bedny černé,bedny bílé".....

25 Zdenka Zdenka | 27. května 2010 v 11:22 | Reagovat

A co tento pán?

http://users.ox.ac.uk/~tayl0010/hudba.htm

Máme na výběr.

Každého něco trošičku jiného osloví, pro každého je tím největším někdo jiný, jiné dílo,... V pestrosti je krása.

26 quark quark | E-mail | 27. května 2010 v 14:45 | Reagovat

Alen(21)

Bohužel,jediné dehonestace jste se dopustil Vy, vůči mé osobě a to dost hrubým způsobem. Tu kanálii a žumpu,kterou jste vypustil, svědčí o Vašem morálním profilu a mě neublíží,už jsem si zvyknul na podobné výlevy nenávisti,nejste ani první ani poslední.

V poměrně rozsáhlých komentářích jsem vyjádřil jen názor,opřený o fakta,na rozdíl od Vás, který pouze ,,trpíte pocity,, že označit básníka Nezvala přídomkem, - největší český básník XX.století - je přinejmenším neuváženné,jednak vzhledem k problematickému morálnímu profilu V.Nezvala a jednak proto,že neexistuje spolehlivá klasifikační metoda,která by spolehlivě dokázala jednoznačně určit pořadí a rozhodnout,kdo je ,,největším českým básníkem,, narozdíl od sportu,kde se výsledky dají měřit, umělecké disciplíny nemají žádnou klasifikační metodu měření výsledku.

Jednoduše,nelze určit ,,největšího českého básníka number one,, druhého,třetího,čtvrtého... atd,

V dalším komentáři jsem pouze naznačil,že ne všichni sdílejí ,,svaté přesvědčení a víru,, ve svatořečení Nezvala jako ,,největšího českého básníka,, vzhledem k jeho prorežimního patolízalství a vzhledem k jeho tvorbě z padesátých let,kdy se stal hlásnou trubou totalitní komunistické ideologie,zatímco přihlížel jak jeho kolegové ,,jiní čeští básníci,, jsou dehonestováni (abych použil váš výraz,který je vámi oblíben) a vylučováni z veřejného,společenského i kulturního života. Ocitoval jsem jiného ,,velkého českého básníka,, Diviše a naznačil, že kandidátů na označení adjektivy velkých českých literátů je víc. A nechtějte ani vědět jak se Nezvalovi, vyjadřuje básník Diviš, který když dovolíte, netrpěl pocity,ale z mnoha svědectví věděl dost o morálním profilu Nezvalově.

Dále jsem také naznačil,což Vám,ale jaksi nedošlo, protože postrádáte cosi jako míru přirozenné inteligence a soudnosti, že navzdory řečenému, mám rád Nezvalovu poezii,kdy byl spjat s českou prvorepublikovou uměleckou  avangardou a s hnutím surrealistů a jako důkaz a pokus o smířlivý tón, (ten pokus o smířlivost, jak vidno z vaší kanálie,pardon komentáře,mi nevyšel) jsem ocitoval poezii Nezvalovu,kterou čtu,mám rád a považuji ji za literárně hodnotnou.

Váš svět je opravdu děsivý, vyvedu vás z omylu, svět bohužel,není nějaká vaše připitomělá metafora ,,voňavé cukrárny,, ale spíše ty kasárna,popravčí čety, polibek Jidáše, (viz Nezval) a nekonečná mučírna.

A co bych měl napsat závěrem? Něco ve smyslu Vaší další připitomělosti,že vyjadřuji ,,pouze svoje pocity? Ne,nikoli tak blbým přeci jen nejsem,tu výsadu přenechám Vám a rád.

Jestliže se vyjadřuji - vyjadřuji se jen přesvědčením,které se opírá o určité  vědomosti,znalosti,životní zkušenosti a schopnost kritického myšlení,soudnost - chceteli.

Sbohem

27 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 27. května 2010 v 15:21 | Reagovat

26 Quark

Klid, Nezval za rozčilení nestojí. Použil jsem jednoslovní vyjádření, sketa. Není to zatracení, není to pochvala, je to z mého laického pohledu ocenění básnické tvorby, zapřažené v káře ideologie, za denní obrok. Ostatní si dosadíte sám. Ahoj.

28 quark quark | E-mail | 27. května 2010 v 16:09 | Reagovat

nár.soc(27)

Zdravím,

a děkuji. Také si pamatuji,ze školy,jako žáček,jak nás učitelské plevy zapřaženné do káry komunistické totalitní ideologie se znažily seč mohly přesvědčit o Nezvalově poezii a Nezvalovi jako básnikovi, že je ,,největším českým básníkem doby,, Proto jsem,ale nejen z tohoto důvodu ,,alergický,, na podobná ,,svatořečení,, Zejména jeho Zpěv míru,kde se cosi praví o ,,zemi, kde včera už je zítra a zítra už je včera,, nebo to bylo naopak? mi tento chvalozpěv na stalinistické Rusko(zemi sovětů) a neřešitelný rébus cestování v čase tam a zpět připravil nejednu bezesnou noc a měl za následek otřesenou víru v moc slova a poezie zvláště. Zkrátka spolehlivá metoda jak mladému člověku,tedy vpostatě ještě dítěti, znechutit nejen poezii,ale literaturu zvláště. Což je asi zhruba obsahem vašeho komentáře (4) Ano,tak nějak podobným způsobem jsem si vytvořil ambivalentní vztah k Nezvalovi jako osobě, i k jeho poezii.

Buďte zdráv

29 JaRo,Brno JaRo,Brno | E-mail | 27. května 2010 v 16:28 | Reagovat

BŘEZINA, VRCHLICKY, NEZVAL  toto trojhvězdí básníků uznává většina z nás, avšak jsou básníci, k jejichž tvorbě se uchylujeme nejčastěji ( např. Seifert)

30 quark quark | E-mail | 27. května 2010 v 17:00 | Reagovat

JoRo(29)

Promińte,kdybyste byl té dobré vůle a laskavosti,mohl byste mě, snažně prosím, vyjmout z množiny ,,většiny z nás,, kteří uznávají ,,hvězdné trojhvězdí poetů,ale uchylují se (jalo úchylové ?!?) k Seifertovi.

Jediná zásluha Seiferta je ta, že pod dojmem a špatným svědomím západní demokracie mu byla udělena Nobelova cena,nikoli za přínos světové literatuře,ale protože se stal očividným symbolem ,,krucifikace českého národa,, po srpnu 68 a vpádu ,,spřátelených okupačních armád cizí mocnosti a s jeho satelitními přislohovači)

Slyšel jste někdy jména jako Durych,Blatný,Reynek, Klíma, Holan,Halas, Hrubín,  Deml,Biebel,Orten? Jistě máte právo se ,,uchylovat,, ale nesmíte se přechýlit a co rozhodně memůžete - vydávat svoje hodnotící kritérium obliby za obecný soud ,,většiny z nás,,

Promiňte,omlouvám se.

31 Milan+Sedlak Milan+Sedlak | E-mail | 27. května 2010 v 17:40 | Reagovat

QUARK:

Já viděl mu to

Z očí

Že otočí.

JI

Již se stalo.

Však co do češtiny jeho?

Tak toho bylo

Opravdu málo.

32 Zdenka Zdenka | 27. května 2010 v 17:49 | Reagovat

"....s vějířem iluzí

vnímám čas prostoru

neznámé dimenze

a kývám v pokoře

zázraku věčnosti

se smutkem bez víry

druhého návratu..."

"... je pozdní večer lásky čas

lechtivé tóny svádivě

s opilou vášní pod obraz

navzájem spjaty v objetí

zatáhnou ději za provaz

a

v režii slunce s polibky

rozšíří lože na doraz

a smělost citů krajinou

se tiše plíží jako plaz

hrdliččin k lásce volá hlas..."

"... na břeu Svratky roste kapradí

stínem do hloubky s vodou zrcadlí

tak něžně že proud vlny naladí

a slunce hřbety tónem pozlatí

teď řeka třpytem lehce zazvoní

o kámen plachou rybku pobudí

a svěžím taktem noty donutí

nadvakrát obraz hudbě naproti

na břehu Svratky roste kapradí..."

A včíl špěkulujte.

33 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 27. května 2010 v 18:27 | Reagovat

30 Quark

Méně aktivismu. Mně stačí když existuje menšina. V tomto případě se v ni ocitneme, ať chceme či nechceme. Je to demokratické a čas vypreparuje z Nezvala to, co je hodnotné i mimo ideologii a spektakulární dojmy.

34 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 27. května 2010 v 19:53 | Reagovat

32 Zdenka

Řeka Svratka u nás protéká. Na břehu řeky Svratky už neroste kapradí, ani bujná tráva, tím méně rozrazil.

Břehy jsou několik let nesečeny. Jen velká voda češe stařinu na březích a zavlažuje černé bezy, lebedu, kopřivy a jiná svnstva, bohu nemilá a lidem k zlosti.

35 babča babča | E-mail | 27. května 2010 v 21:19 | Reagovat

34 Fajn a jak to souvisí s Nezvalem?

Kolem studánky už taky neroste kapradí ani rudý vřes a těžko tam bude i ta studánka a Sládek za to určitě nemůže!

36 Zdenka Zdenka | 27. května 2010 v 21:49 | Reagovat

34 nar. soc

autorem není Nezval. Ani nazval, či pozval, nebo dokonce vyzval :-)

35 babka

S Nezvalem to nesouvisí nijak. Autorem není. Ovšem přesto všechno o čem píše nar. soc, jsou i lidé, kteří píší tak, jak píší :-)

Různé styly, mě oslovuje ten z kom. 32, i když vím, že život je i jiný.

37 Zdenka Zdenka | 27. května 2010 v 21:49 | Reagovat

oprava 35 babča   omlovám se, vezmu si brejle....

38 JaRo,Brno JaRo,Brno | E-mail | 29. května 2010 v 13:32 | Reagovat

33,nar.soc

Křivdíte mi, zmínil jsem se o Seifertovi jako o příkladu individuální oblíbenosti. Stavíte-li Seiferta proti např. poezii Hrubína, musíte vědět, že i on ke konci svého věku napsal Morový sloup, takže zvládl složité moderní básnění. Nesmíte ovšem zazlívat tomu, kdo upřednostňuje jeho např. Maminku

Zdenka ať se nermoutí, že je napadán její obdiv k Nezvalovým Chrpy a města, nemusí být nadšena jeho Absolutním hrobařem, nebo Zpěvem míru

30,quark se přiklání spíš k básníkům volného verše, ale ať posoudí: Poplašné sirény upláchly -

                         kdo všechno uplách!

                         a my tu bez nich omládli

                         jak v rosných lukách!

F. Šrámek by těžko bez vázaného veršování mohl znásobit své nadšení z dobové změny. Stejně tak však uznávám lyričnost i údernost volných veršů  Halasova Torza naděje.-  Nikdy bych se neposmíval vkusu bližního Posláním poezie by mělo být tlumočit stav duše.

39 viktorvit viktorvit | 29. května 2010 v 16:18 | Reagovat

"Pochopit člověka celého je tak těžké, tak těžké. A moudrých a moudrých je, Bože, tak málo." Je rozdíl mezi uměleckou kritikou a kádrováctvím.

40 Zdenka Zdenka | 29. května 2010 v 21:50 | Reagovat

[38] JaRo,Brno, E-mail, 29.5.2010 13:32

Ty verše jsem četla u jiného autora, podle mne to není Nezval. Zeptejte se autora blogu .-)

41 Lin Lin | 29. května 2010 v 23:18 | Reagovat

Nevím, jestli je Nezval zrovna tím největším.  Možná, ale já měla vždycky raději poetičnost Hálka. V poezii i v próze.

Kousek téhle básně z Večerních písní nezapomenu nikdy.  Vzpomínky...Napsala mi ho totiž do památníku moje máma.  

Ty's jenom ještě poupátko,

jež sotva vzešlo do světa,

a předce na Tvé tváři už

překrásná růže vykvétá.

A růže ta tak spanilá

a tak milounké vůně,

že duše k ní zahořela

a srdce po ní stůně.

42 Lin Lin | 29. května 2010 v 23:21 | Reagovat

No ano... chyba...autor psal o 20.století, omlouvám se,  můj Hálek tam nezapadá.  Nechala jsem se unést čtením těch básniček a v hlavě mi naskočil nějak sám. :-)

43 quark quark | E-mail | 30. května 2010 v 1:35 | Reagovat

(38 )Jo Ro

Ano,přesně tak, spolehlivá metoda jak ,,zabít poezii,, jsou veršovánky v kombinaci se sentimentem. Obvyklá metoda veršotepců amatérů, ale proti gustu,žádnej dišputát.

Jenom mě nikdo nesmí přesvědčovat, že sentimentální veršovánky je moderní poezie třetího tisíciletí.

44 Svoboda Pavel Svoboda Pavel | E-mail | 30. května 2010 v 12:00 | Reagovat

Vážený pane Petře Kukale,

je mi 79 let a za mých studentských let kdo neznal Manon Lescaut, neměl u děvčat  šanci. Nezval byl pro nás pan Básník a je dodnes. A jeho ´komunismus?´ byl omyl, který časem zapadne, ale jeho lyrická poezie je klenot, který nezapadne i kdyby tak zvaní ´moudří kritikové´, kteří by nesesmolili ani kloudné dvouverší, plivali na něj ´jak jen mohli. Majakovskij se také namočil do soc. kultury a po prozření to ukončil kulkou z revolveru, ale jeho Flétna páteř  ční až do oblak. Váš blog mne pohladil po duši.

Děkuji a nedejte se odradit - Pavel

45 hoja hoja | E-mail | 4. června 2010 v 16:30 | Reagovat

báseň Svratka je úžasná, běs je, že autor 10 vydaných knih je schopen napsat slovo bizardní.............to mi zní skoro jako demoGracie a perNamentka

46 hoja hoja | E-mail | 4. června 2010 v 16:35 | Reagovat

pro upřesnění - autorem 10 knih myslím P.Kukala, nebohé básníky nechávám v klidu

47 Teplík Teplík | 7. června 2010 v 21:21 | Reagovat

Perfektní - ale bez komentářů poloviční.Skvělá a přínosná diskuse, i když někdy malinko za hranicemi, ale stále nadprůměrná :-)

48 Petr+Kukal Petr+Kukal | E-mail | Web | 8. června 2010 v 13:12 | Reagovat

to 45&46: Když jsem byl mladý kluk, Helenko, taky jsem pokládal drobná pochybení na úrovni překlepu za "běs" a okázale se nad nimi hroutil. Dnes mě jeden takový lapsus v textu o rozsahu 1.742 slov už tolik nepodráždí. I tohle patří k bonusům středního věku.

Tu chybu tam nechám, aby se mohli zhrozit i ostatní.

49 Vlastimil Švec Vlastimil Švec | E-mail | 13. června 2010 v 12:46 | Reagovat

V. Nezvala obdivuji pro jeho krásnou češtinu a autenticitu jeho osobnosti. Žádný člověk není bílý ani černý, nýbrž černobílý, resp. barevný. Cítím, že Nezvalovy zářivé barvy oslovují lidi různých generací. Jeho Manon Lescaut považuji za skvost české poezie i dramatiky. Připomeňme pro potěchu ducha slova, která ústy rytíře Des Grieux pronáší Nezval: Manon je můj osud. Manon je můj osud.Manon je všecko, co neznal jsem dosud.Manon je první a poslední můj hřích,nepoznat Manon, nemiloval bych...Manon je dítě. Manon je plavovláska...

50 Zdenka Zdenka | 17. června 2010 v 14:31 | Reagovat

...pro Manon, budiž mu odpuštěno... :-)

51 Jan Vaněk jr. Jan Vaněk jr. | Web | 23. června 2010 v 6:39 | Reagovat

Ad [48]: I já jsem s léty ochladl v kritice gramatických a pravopisných nedostatků na internetu (jako je nerozlišování ji/jí dokonce i v ukázkách z některých z těch 10 knih, o pěkném textu výše nemluvě). Nicméně když vidím špatně psané slovo, které je stále masověji rozšířené a v drtivé většině případů projevem nesporné neznalosti, pořád mi dělá problém to brát jako "drobné pochybení na úrovni překlepu", i když jde o rozdíl jediného písmena. U kulturního konzervativce obzvlášť. A omlouvání rozsahem textu mi taky nikdy nepřišlo jako relevantní argumentace.

Mimochodem, tahle fotka se mi zdá nepříjemně dědkovská, na internetu jsou výrazně sympatičtější.

52 Petr Kukal Petr Kukal | E-mail | Web | 23. června 2010 v 15:47 | Reagovat

[51] Jan Vaněk jr.:

Ale kdepak, já přece svoje pochybení neomlouvám rozsahem textu. Já ho vůbec neomlouvám, necítím takovou potřebu. Naopak Helence ze srdce přeju tu čistou duši, jíž mohou pohoršit TAKOVÉHLE běsy.

Ano, je to chyba. I já bych ji v cizím textu patrně zachytil. Ale teď už by mě možná obsah zajímal víc, možná bych jen mávl rukou nebo bych napsal autorovi soukromý e-mail. Štastný věk, který těší ironizování autora pro překlep. Vlastně jí trochu nostalgicky závidím, já to svého času psal i do recenzí, věřil byste?

A k té fotce: Ano, na netu jsou jiné a sympatičtější. Ale tahle má zas tu přednost, že je pravdivá :-)

53 Martas Martas | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 5:51 | Reagovat

hej tak to je libovýýýýý

54 cheap classy dresses cheap classy dresses | E-mail | Web | 11. ledna 2013 v 18:05 | Reagovat

Great Share! Your place is valueble for me. Thanks!
http://www.isdress.org

55 womens plus size evening dresses womens plus size evening dresses | E-mail | Web | 12. ledna 2013 v 4:33 | Reagovat

William Hazlitt~ Men of genius do not excel in any profession because they labor in it but they labor in it because they excel.
http://www.speakdress.com

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama