Červen 2010

Hrabal a dvojka frankovky

23. června 2010 v 15:23
Středa
V Lipové ulici v Praze, jen pár minut chůze od mého zaměstnání, je vinárna. Nemá žádný název, prostě jen vinárna. Docela se mi takový postup líbí, protože aspoň nikoho nesplete. Když se vinárna jmenuje třeba U tří kočiček, může to vyvolat řadu ničím nepodložených očekávání. Stokilový barman středního věku za pultem a vyzáblý uhrovitý číšník na place pak ledaskdo ošklivě zklamou. Jako by nemohli dělat ve vinárně U Laurela a Hardyho, že? Vinárna v Lipové si aspoň na nic nehraje.

Cestování v čase

17. června 2010 v 0:01
Středa
Popravdě řečeno nevím, co s tím cestováním v čase všichni mají. Jako by to byl bůhvíjaký problém. Já to provozuji už léta, a nikdy mě nenapadlo se tím někomu chlubit, natož z toho dělat senzaci.

Značka našeho světa

2. června 2010 v 0:01
Středa
(Psáno v noci 1. 6.)
Dnes je Mezinárodní den dětí. Poprvé se slavil už před šedesáti lety - z iniciativy Mezinárodní demokratické federace žen, Mezinárodního odborového sdružení učitelů a Světové federace demokratické mládeže. Jeho smysl je jasný: upozorňovat světovou veřejnost na práva dětí a na jejich potřeby. Potřebu bezpečí. Přijetí. Lásky. Potřebu spravedlivého světa, kterému dokáží porozumět.

Právě dnes se na fotbalovém hřišti v našem městě sešli představitelé Fotbalového klubu Brandýs nad Labem-Stará Boleslav s rodiči kluků tvořících kádr starších žáků. Ačkoli to "starších" je poměrně zavádějící - některým z nich ještě nebylo 14 let. Puberťáci. Neopeřená ptáčata, jak zní volný latinský překlad tohohle slova, které se stalo málem nadávkou.

Rodiče se ale dnes s funkcionáři klubu nepotkali proto, aby svým synům a svým svěřencům předali k jejich svátku čokolády, potřepali je po střapatých hlavách a chlapsky poplácali po ramenou (protože bez toho chlapského poplácání by ty dětské čokolády nepřijali). Sešli se proto, aby první na druhé vykřičeli svoji bezmocnou zlost, zklamání a lítost, oblečené do silných slov. Řešila se sobota.

V sobotu jsme hráli s Vlašimí, ale na tom nezáleží. Mohl to být kdokoli, kluby jsou v této a ve stovce podobných kauz zaměnitelné. Kluci přišli natěšení, jako přicházejí na každý zápas. Jo, máme na ně. Nandáme jim to. Čí jsou body? Naše! Komu je dáme? Nikomu!

Ve stanovený čas dorazil také delegovaný rozhodčí. "Brandýs dnes musí prohrát," prohodil konverzačně, když vystupoval z vozu. Pár rodičů se zasmálo - někteří sudí mají specifický smysl pro humor. Když proti nám byla v první minutě odpískaná penalta, nesmál se už nikdo. Kromě rozhodčího.

Popisovat detailně další průběh zápasu nemá příliš smysl. V prvním poločase jsme srovnali na 1:1 a zvýšili na 2:1. Do kabin jsme přesto odcházeli s nerozhodným výsledkem; druhý gól hostí padl - ano, rovněž z penalty. O poločase volal náš(!) funkcionář našemu trenérovi, že musí vystřídat klíčové hráče! Proč? ptali jsme se dnes na schůzi. Funkcionář nám vysvětlil, že tuto instrukci dostal od rozhodčího zápasu, jinak jim prý naseká červené karty…

Ptáte se, proč rozhodčí volá o poločase funkcionáři klubu? Jak to, že má vůbec jeho číslo? Jak je možné, že funkcionář klubu poslušně plní jeho instrukce? I my se ptáme. A v desítkách variant zastřených výmluv nalézáme stále tutéž odpověď - protože se pohybujeme na půdě Českomoravského fotbalového svazu. Protože žádný čistý sport už neexistuje ani na úrovni dětských soutěží. Protože kapříci zjevně stále neodpluli. Kdo chce hrát čistou kopanou, ať si jde čutat na plácek v sídlišti. Klubová hřiště jsou tu pro jiné šíbry.

Trenér si zachoval rovnou páteř a kluky nevystřídal. V druhém poločas jsme proto zanedlouho vedli 4:2. V tu chvíli padly všechny zábrany, všechny už tak špatně kašírované kulisy a nedůstojné předstírání nestranně pískaného zápasu. Rozhodčí nás důsledně držel na vlastní polovině, jakýkoli kontakt nám byl okamžitě odpískán jako faul, včetně zjevných ataků soupeře. Zmatení, nechápající kluci ztráceli poslední záchytné body, pravidla, o která by se mohli opřít. Věděli jediné: když se přiblíží k soupeři s míčem, rozhodčí to odpíská proti nim. To byla jejich jediná jistota v tomhle šíleném kabaretu režírovaném neznámými dospělými.

Že se za popsaných okolností stav brzy změnil na 4:4, a že když poté padl vítězný gól Vlašimi, sudí zápas tři minuty před koncem základní hrací doby ukončil, asi nikoho nepřekvapí. Bezmocným vztekem rozběsnění rodiče byli připravení rozhodčího fyzicky inzultovat, jeden z otců se ho ve stylizovaném gestu dotkl nártem na holeni. V zápise se objevilo napadení sudího…

Dnes jsme ale proti vedení našeho klubu neseděli kvůli jednomu ostudnému výsledku, ale kvůli tomu, co tito lidé dělají s našimi dětmi. S kluky, které posíláme do sportovního oddílu, aby se tu naučili vytrvalosti a píli, odpovědnosti za sebe i za tým, čestnému soupeření a pravidlům fair play.

Vedení klubu nám obsáhle vysvětlilo, že telefonáty rozhodčích manažerům klubů uprostřed zápasu jsou běžnou praxí, že oni naše děti nepodrážejí a že se jich dotýká, že si něco takového myslíme. Ujistili nás, že napíšou protest na komisi rozhodčích, současně nám ale dali najevo, že se stejně nic nestane, protože neformální vztahy v téhle skupině jsou silnější než jakékoli formální postupy. Doporučili nám se proti zvůli sudích, podplaceným zápasům a mravnímu mrzačení našich dětí příliš nebouřit, protože si snadno pohněváme další rozhodčí a jenom si ublížíme.

Když jsem se večer zmínil o tom, že bych se o celou kauzu nejraději podělil na Středníku, syn se celý rozklepal, zbrunátněl a ošklivě jsme se pohádali. Má strach. Bojí se důsledků, bojí se msty sudích a bůhví koho ještě. Raději by na všechno zapomněl, řekl si, že tak to prostě je, a příští týden nebo příští měsíc nastoupil do dalšího prodaného zápasu. Jednou z něj bude skvělý ligový fotbalista, klub v něm pro to cíleně buduje všechny důležité předpoklady…

Dnes je Mezinárodní den dětí, svátek, který před šedesáti lety založili rodiče a učitelé, aby nám připomněli, jak je dětství cenné a jak je křehké. Jako květina, o níž máme pečovat, a trochu jako hlína, kterou formujeme a do níž otiskujeme svou stopu.
Značku našeho dospělého světa.
Ten hnusný cejch.