Hrabal a dvojka frankovky

23. června 2010 v 15:23
Středa
V Lipové ulici v Praze, jen pár minut chůze od mého zaměstnání, je vinárna. Nemá žádný název, prostě jen vinárna. Docela se mi takový postup líbí, protože aspoň nikoho nesplete. Když se vinárna jmenuje třeba U tří kočiček, může to vyvolat řadu ničím nepodložených očekávání. Stokilový barman středního věku za pultem a vyzáblý uhrovitý číšník na place pak ledaskdo ošklivě zklamou. Jako by nemohli dělat ve vinárně U Laurela a Hardyho, že? Vinárna v Lipové si aspoň na nic nehraje.


Pokud byste si ji chtěli představit, bude to vyžadovat schopnost spojit v mysli několik poměrně nesourodých představ.

Jde o suterénní prostor, takže si nejprve představte sklep. Všudypřítomný pach vlhkosti usazený nejen ve stěnách, ale i ve dřevě polic a potazích sedaček. Světlo samozřejmě přichází shora, okny umístěnými těsně pod stropem. Spolu se syrovostí prostředí to místnosti propůjčuje atmosféru románského kostela.

Máte to? Výborně. Teď k tomu přidejte nějaký hodně nezávislý klub. V celé vinárně nejsou dva stoly stejné. Vedle poctivého dubového prkna se tu chvěje vratký kavárenský stolek z první republiky, obé v těsném sousedství zahradní sestavy v provensálském stylu. S židlemi je to stejné, od hospodské lavice po dvě starosvětská křesla.

A teď prosím obě ty představy zasaďte do vetešnictví: Nad otřískaným samovarem křečovitě napodobujícím alpaku visí nevkusná krajinka, naproti se hroutí police plná zaprášených lahví a na ní leží dva kufry: proutěný s dvěma uchy a na něm papírový čemodán sovětské provenience. Atmosféru frcu dokreslují dvě robustní dřevěné truhly.

Mysterióznímu interiéru odpovídá osazenstvo, od vyplašených floutků až po nejstarší generaci pražských intelektuálů hovořících výhradně německy. Je to tam tak krásné, že v rozporu se zákoníkem práce (§106, odst. 4, písmeno e) občas věnuji návštěvě té sklepní rotundy obědovou pauzu. Utopený v prosezeném křesílku pomalu upíjím víno a okny v úrovni chodníku sleduji nohy kolemjdoucích žen.

Asi před třemi týdny přibyly do už tak stísněného interiéru dvě velké krabice plné knih. Nesourodá směs od detektivek z Magnetu, přes klasiku 2. poloviny dvacátého století až po ženské romány napříč věky. Hosté je nejprve zvědavě okukovali, později se osmělili a začali jimi při upíjení vína listovat. Zajímavé bylo sledovat především kombinace titulů a odrůd.

Například romány o lásce ovdovělého hraběte a laskavé, skromné guvernantky přitahovaly statisticky významně častěji konzument(k)y tramínu než třeba pijáky zweigeltrebe, kteří dávali naopak přednost krvákům a pověstem ze staré Prahy. Milovníci pálavy zadumaně obraceli stránky rafinovaně komponovaných postmoderních románů a výbory poezie byly nejčastěji potřísněny modrým portugalem. Jediný pravidelný čtenář angažovaných společenských románů ze sedmdesátých let se opakovaně a marně dožadoval Pražského sklepmistra a Svíčky.

Baví mě to. Baví mě to pozorovat, baví mě v tom suterénním chrámu poklidu popíjet a číst. A už pár dní si pohrávám s myšlenkou přinést s sebou některou svou knížku, nenápadně ji vložit k ostatním do krabice a sledovat, kdo si ji vybere a co si k ní dá. Možná by to do mého autorského sebeobrazu, budovaného především na základě recenzí a ohlasu veřejných čtení, vneslo nový, naprosto netušený rozměr. Zatím k tomu zvolna sbírám odvahu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 23. června 2010 v 15:44 | Reagovat

Když byla ještě hospoda Na Slupi, koupil tam syn navečer,   za metr piv, dva svázané ročníky Zlaté Prahy z let 1912 a 1913. Prodejci přidávali u pokrývačů a na jedné půdě to vyhrabali při vyklízení ze sutě a pavučin.

Povídky Zdeňka Matěje Kuděje z vandru v USA, uchvacují dodnes. Zda by zvýšily vinárenskou akumulaci, nevím leda při čtení nahlas a na pokračování.

2 Tomáš Tomáš | 23. června 2010 v 17:20 | Reagovat

Taky tam poblíž pracuju, ale nikdy mne nenapadlo vlézt dovnitř, asi mne odpuzoval ten sklepní prostor... Příště to zkusím ;-)

nar.soc: Na Slupi? Tam se přeci říkalo vždycky a jedině U Báby...

3 Ivo L Ivo L | 23. června 2010 v 19:26 | Reagovat

Inu, jak napsal Bohumil Hrabal - V hospodě je lépe jak na světě, v mnohém ohledu měl pravdu, byť hospoda, se nachází také na světě. :-)

4 Goldberry Goldberry | 23. června 2010 v 19:57 | Reagovat

Co si k ní dá? Eagle very přece ;-).

5 Petr Kukal Petr Kukal | 23. června 2010 v 20:47 | Reagovat

to: [4] Goldberry:

:-)

6 Kunc Kunc | 23. června 2010 v 21:49 | Reagovat

Četl jsem, že v nějaké hospodě mají pro štamgasty rozestlanou postel. Ta vaše vinárna bude asi spíše pro vzdělanější část národa. Můj děda tvrdí, že v životě se má alespoň jednou zkusit všechno. Klidně tam svou knihu dejte a možná že budete příjemně převapen. Vždyť ve víně je pravda a budete hned vědět na čem jste.

7 babča babča | E-mail | 24. června 2010 v 7:53 | Reagovat

To je smělý nápad!  Doufám, že do toho půjdete :-)

8 Hanako Hanako | 29. června 2010 v 7:25 | Reagovat

Pane Petře, ať už dnes slavíte svátek , nebo ne, přeji vám vše nejlepší a úspěšný den. S tou knihou to určitě zkuste.

9 Petr Kukal Petr Kukal | E-mail | Web | 29. června 2010 v 8:33 | Reagovat

to [8] Hanako:

Děkuji Vám, Hanko (asi?). Svátek slavím 22. 2., ale stejně mě Vaše přání potěšilo! :-) Úspěšný den i Vám.

Petr

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama