Jak jsem byl rukojmí

25. srpna 2010 v 8:36
Středa
Tak si představte, co se mi minulý týden stalo: Jdu si na poštu vyzvednout doporučenou zásilku. Spořádaně sedím na lavici z leštěného buku a čekám, až na mě přijde řada. Vtom se rozletí dveře a dovnitř vtrhnou tři chlápci v kuklách. No hrůza: Dva skočí k pokladnám, třetí v půlvteřině přelétne očima halu, pak hrábne po mně a přiloží mi bouchačku ke spánku…


Ba ne, kecám, takhle dramatické to nebylo. Ale rukojmí jsem doopravdy byl, to je pravda. Stal jsem se totiž bez vlastní viny nástrojem vyřizování účtů dvou gangů u nás ve městě: Zakázkového truhlářství a podlahářské party. Udělal jsem totiž tu osudovou chybu, že jsem si u prvního z nich objednal plovoucí podlahu včetně pokládky.

Zpočátku šly věci docela dobře. Přišel chlapík, změřil obývák, prohlédl si podkladovou plochu a sdělil mi termín zahájení prací. Za pár dní mi ale volal, že pokládka se o tři dny odsune, protože v pátek se chlapům nechce dělat. Byl jsem se podívat do kalendáře, jestli je 1. duben. Nebyl, což mě mělo varovat...

Podlaha byla navezena k nám do předsíně, aby si na nás zvykla, resp. aby si zvykla na teplotu a vlhkost našeho bytu. O dva dny později byla položena. Byla krásná, příjemná na dotek, teplá na pohled a dělala nám samou radost. Asi týden.

Po týdnu se v pruzích, které nebyly zatíženy nábytkem, začala zdvihat; nejprve v malých roztomilých obloučcích. Když se něžná vlnka pode dveřmi zvýšila natolik, že zavírání se stalo obtížným, řešil jsem to podložkami v pantech. Tato strategie fungovala cca do třetí podložky - pak se dveře v horní části přestaly potkávat s dírou ve futrech.

I v dalších částech obýváku se podlaha vyklenula do té míry, že boule se po sešlápnutí vracely do vypjatých oblouků se stále silnějším pružením. Některé části pokoje se tak proměnily v odrazové můstky, jaké se používají při přeskoku přes kozu nebo koně nadél. Bylo sice poměrně pohodlné dostat se z pohovky do kuchyně jediným skokem; v některých jiných případech to ale naopak způsobovalo problémy.

Například cokoli nám spadlo na zem - sklenička nebo ovladač na televizi - bylo napruženou podlahou vystřelováno nejrůznějšími směry, nejednou také otevřenými balkónovými dveřmi do porostu břízek a jeřábů pod naším domem. Už jsme si na to minové pole málem zvykli, ale když z taburetu na podlahu seskočil dovádivý psík našich hostů, odebral jsem se do truhlářství, abych podlahu reklamoval. Přece jen bydlíme v druhém patře a pes na rozdíl od kočky na všechny čtyři nedopadá pokaždé…

V oddělení reklamací mě ujistili, že v konkrétné den a hodinu mi zavolá jejich pracovník a sjedná si se mnou schůzku. Přes drobné problémy ("Věřil byste, že jsem na vás úplně zapoměl?" Věřil...) si nakonec dal vnutit myšlenku, že by se u nás přece jen stavil a podlahu prohlédl. Nejprve ji chtěl přeměřit vodováhou, ale ta při průletu balkonem udeřila o zábradlí, čímž nadále přestala být k potřebě. Pracovník podlahového studia si proto plastickou mapu Brd v našem obýváku jen vyfotil a ujistil mě, že se se mnou obratem spojí přímo podlaháři, kteří ji mají na svědomí. Týden se pak nedělo nic.

Týden se neděje nic, hlásil jsem fotografovi pohoří po sedmi dnech. Ten se tomu okázale divil, a sdělil mi, že se mi řemeslníci ozvou hned druhý den. Po dalších pěti dnech a dvou mých telefonátech přestal konečně předstírat, že má na subdodavatele - firmu provádějící pokládku - jakýkoli vliv a žaloval mi, že s ním odmítají komunikovat. S vědomím, že žiju ve Star treku, jsem napsal jednateli podlahového studia.

Výsledek se dostavil - ozvali se podlaháři! Byl jsem v šoku, o to větším že se objednali na čtvrtek a poté ve čtvrtek skutečně přišli! Nedokázal jsem si to nijak vysvětlit.

Jakmile vešli, podrobili mě výslechu. Především je zajímalo, proč se nám podlaha tak strašně kroutí. Zkoušel jsem tuto otázku přehodit na ně, ale na tenhle laciný trik mi neskočili a nadále naléhali na odpověď. Musel jsem tedy potupně přiznat, že nevím. Triumfálně mi oznámili, že tedy ani oni nevědí (když ne vy, tak my taky ne) a dali se díla.

Po vystěhování několika skříní (pomohli mi, to jim budiž po právu přiznáno) podlahu opravili (tedy odsekali asi půl kubíku přebytečného materiálu), nechali si podepsat papír o odstranění závady a stali se familiérními.

"Víte, pane Kukal," zeptal se kápo dvojice, "že my jsme tu dnes opravovali naši vlastní podlahu?" (Že je to kápo, jsem poznal podle toho, že mluvil česky.)
"Da, svajú," potvrdil jeho kolega.
"Ta podlaha totiž pořád nebyla zaplacená, takže je naše."

Pokusil jsem se operovat výpisy z účtu atd., abych dokázal, že podlaha zaplacena byla, a to přesně v den jejího převzetí, tedy před více než 6 týdny.
"To jste ale zaplatili (zde zaznělo jméno podlahového studia, např. AB)," ale AB nezaplatili nám. Takže podlaha je pořád naše a vám se může snadno stát, že u vás za pár dní zazvoní exekutor," pravil ten dobrý muž s úsměvem.
"Právilno," potvrdil kolega zpod hustého vousu, díky němuž vypadal jako jurodivý pop.

"Tak ten by snad zazvonil v AB," pokusil jsem se je uvést do reality.
"To není tak jisté," řekl kápo zlověstně. "AB nám dluží, a proto jsme taky tak dlouho odmítali přijít na tu reklamaci," vysvětlil mi.
"Aha," hlesl jsem šokovaně a vyprovodil znalce obchodního práva i pravoslavného duchovního na ulici.
"Asi tak za týden si v AB ověřte, že už je to zaplacený," poradil mi jurista nakonec, "ať nejsou nějaký potíže."

"Da, pravjérim," ujistil jsem ho zmateně a šel se podívat, jestli na podlaze neprobíhají zase nějaké tektonické procesy. Naštěstí je v pořádku. Ještě ji trochu navoskuju, abychom se před exekutorem nemuseli stydět. Žiju v České republice v roce 2010, takže jsem připravený na všechno…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Paolo Paolo | 25. srpna 2010 v 10:22 | Reagovat

Bravo. Dost jsem se pobavil a budu se těšit, že mne nic takového nepotká. Chystáme se totiž pokládat plovoucí podlahu.

2 lahny lahny | 25. srpna 2010 v 11:00 | Reagovat

pro autora

A vy se divíte?Žijeme přeci v kapitalismu, který jsme si vyzvonili klíčema.A tohle nějak nechtějí vidět všichni, kteří podporují ODS.

V jiném kapitalistickém státě by se to nemohlo stát.Tam vám vymění i kočárek u kterého vrzají kolečka, kdežto u nás řeknou "namažte si to ".

3 caracola caracola | 25. srpna 2010 v 11:19 | Reagovat

Kdyby všechno fungovalo, tak jako plátce předpokládáte,byla by to pouhá nuda.  Dodavatelské firmy vám poskytly navíc trochu adrenalinu a po drobných peripetiích máte podlahu,která je rovná a budeteli mít trochu štěstí,tak už vám ji nikdo nevezme a ani ji nebudete muset platit dvakrát. Uznejte, že pocit štěstí z nově nabytého majetku je tak o poznání větší. :-)

4 rucuk rucuk | E-mail | 25. srpna 2010 v 16:31 | Reagovat

Copak to studio s těmi penězi  asi dělá? To bude další tunel, ne? Hlavně si nechte co nejdéle doklady o zaplacení!!!!:-))

5 babča babča | E-mail | 25. srpna 2010 v 17:30 | Reagovat

Nevím jak autor, ale já se bez takové dávky adrenalinu rozhodně obejdu. Jsem pro jednoduché a čitelné praktiky. Já zaplatím a vy odvedete práci. Já vím, to je příliš jednoduché a já jsem naivní. Nějak mi to čím dál víc vadí. Řemeslník nikdy nepřijde v dobu kdy řekl, práce je mizerně udělaná a dovolání nikde.

Hlavně, že už doma nemáte odrazové můstky.

6 rucuk rucuk | E-mail | 25. srpna 2010 v 18:00 | Reagovat

5-babča, nevím jak u vás, ale tady jsou řemeslníci, kterým asi na zákaznících záleží.  Možná to bude tím, že se tady více známe, na malém městě na pověsti záleží a nebo také: jsou to lidé, kteří byli šikovní i v práci- zaměstnání, když o ni přišli, pořídili si živnostenský list a podnikají sami, případně se sdruží, udělají menší firmu, aby byli operativní a jedou. Pak záleží na tom, aby je lidé,, nepomluvili". Je dobré, pokud máte objenaného řemeslníka mu i předem říci, jestli vám záleží na tom, abych vás případně doporučila jiným lidem, tak se snažte udělat to dobře. S úsměvem, ale významně pozdviženým obočím. Jemné, důrazné vydírání:-)))))))

7 rucuk rucuk | E-mail | 25. srpna 2010 v 18:01 | Reagovat

objednaného-

8 babča babča | E-mail | 26. srpna 2010 v 8:10 | Reagovat

6  - rucuk

V tom případě Vám je co závidět, To je ideální stav. Tady řemeslníci koukají sehnat jen velké zakázky a nějaká drobná práce je vůbec nezajímá. Není výjimkou, že vyberou zálohy u několika zákazníků a dělají několik zakázek "najednou". Rozdělaná koupelna čeká na dodělání hodně dlouho. Zákazník je v pasti. Rozdělanou práci mu nikdo jiný dodělávat nebude.

9 Petr Kukal Petr Kukal | E-mail | Web | 26. srpna 2010 v 8:16 | Reagovat

Zdravím všechny a děkuji za povzbudivé reakce. Říkám si, jestli to naši předkové neměli nakonec jendodušší: Na zemi měli udusanou hlínu, na což pohodlně stačili sami...

10 Hanako Hanako | 26. srpna 2010 v 13:01 | Reagovat

9 Petr Kukal ...To se nám jen zdá. Než sehnali určitou hlínu, smísili s vodou, nanosili na místo a po vrstvách dusali, nechali schnout,  to dalo taky pěkně práce. Potom byla podlaha pevná a neprášila.

11 pampelina pampelina | E-mail | 26. srpna 2010 v 20:49 | Reagovat

Petr Kukal

Možná by stálo za úvahu navrhnout dočasnou výměnu bydlení, když jim boubelaté podlahy nevadí.

Ale riziko, že jejich byt je zavšivená díra, je příliš velké. No, to byl jen nápad. Díky za prima čtení. Středník první jakosti:-)

12 MIRA MIRA | 27. srpna 2010 v 15:30 | Reagovat

[11] pampelina,

Vůbec to není velké riziko. Jejich byt bude vypadat úplně jinak, tj, podstatně lépe. Ale stejně bych se nestěhoval...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama