Dali jsme je pryč

3. listopadu 2010 v 8:26 | Petr Kukal
Středa
O vinárně v Lipové už jsem tu psal. O tom, že jsou v ní pro hosty kromě vína k dispozici také knihy ve dvou krabicích, po koruně kus. Kdo nechce investovat do nákupu, může si jen tak číst a knihu při odchodu zase odložit na místo - ovšem s rizikem, že druhý den už ji tam nemusí najít. V případě Indiánského léta Ludvíka Aškenázyho jsem tohle riziko odmítl podstoupit, několik dalších knih jsem ovšem do krabice pravidelně vracel.


Po čase se tenhle adrenalinový sport stal ještě adrenalinovějším - knih začalo s každou další návštěvou ubývat velmi citelně. Buď se z nějakého neznámého důvodu v návštěvnících vzedmula vlna čtenářského zájmu, nebo obsluha prostě začala knihy průběžně vyhazovat. Nakonec zbyly jen dvě prořídlé řady na dně poslední krabice. U nich se genocida zastavila.

Ukolébán vývojem situace, začetl jsem se důvěřivě do titulu z osmdesátých let z edice Klíč. Tradiční dobová dramata: problémy ve vztazích, problémy na pracovišti, odcizení manželů, generační neshody. Otevřete si cokoli z té doby, je to jak přes kopírák. Přesto mě jedna dějová linie zaujala.

Mladý pár má před svatbou, dívka už se nastěhuje k rodině svého chlapce. Ten ale spáchá jakýsi majetkový delikt (od začátku je jasné, že je to neřád, který jen zneužívá výdobytků socialismu), je odsouzen a nastupuje výkon trestu. Snoubena k němu velmi ochládá a logicky se plánuje odstěhovat. Jeho rodiče, zejména matka, ovšem naléhají, aby zůstala a dělala jim společnost po dobu synovy stáže na Borech. Rozpačitě přijímá. Časem poznává hloubku odcizení domácího manželského páru, která vyústí v to, že se s ní potenciální tchán vyspí.

Teprve teď to začíná být zajímavé. Dívka má nejprve výčitky a chce se přiznat: snoubenci v kriminále, potenciální tchyni, svému otci. Bere to pěkně popořadě, žádné ucho není dost nezpůsobilé k tomu, aby její zpověď slyšelo. Budoucí tchán, muž poučený životem, jí to rozumně vymluví a slíbí jí, že to bude jednou provždy uzavřená záležitost. V tu chvílí po něm dívka začne bezmezně toužit a všechny síly upře jen na to, aby to uzavřená záležitost nebyla. Ženy.

Celá situace tím dostane rozměr antické tragédie, neboť city zmítaná dívka… A dál nevím. Dneska krabice s knihami zmizela. I s tou mojí. Definitivně. "Dali jsme je pryč," řekla mi sklepnice s touž krutou lhostejností, s níž mi moje sousedka v dětství oznámila, že dali utratit tři nadbytečná štěňata.

Úplně přesně nevím, co si s tou informací počít. Myslím na to, jak se příběh nelegitimních milenců vyvíjí dál. Zjistí to žalářovaný syn? A co stárnoucí matka - co ta udělá, jestli to praskne? Nevím. A už to nezjistím - navždy to bude příběh s otevřeným koncem.

Polední pauza končí a já jdu z vinárny zpátky do práce. Na křižovatce stojí fronta aut - v jednom z nich se hádá mladý řidič se spolujezdkyní. Ona zrovna trhla hlavou a s pevně sevřenými rty se dívá přímo před sebe. On na ni dál mluví, pokouší se prolomit její kamennou ztuhlost, ale to už na semaforu naskočila oranžová, zelená, mladík s výrazem bezmocné zlosti řadí a odjíždí. Co s nimi bude dál?

A ta stará paní na protějším chodníku, vedoucí na letitém koženém řemínku odpornou tlustou bečku? Kam asi míří? Je vdova? Nejspíš ano, muži u nás umírají dřív. Zůstala úplně sama, jen s tou dýchavičnou obludou, nebo žije obklopena láskou a péčí svých dětí? Podívám se za ní, ale už ji nevidím - asi zašla do některého z domů.

A já sám? Jak by se asi odvíjel můj život, kdybych šel před jednadvaceti lety na jedno rande, kterého jsem se na poslední chvíli lekl? Jaký příběh by žila moje žena, kdyby nešla na rande, na které jsem ji pozval já? Co kdybych ve třeťáku obávanou zkoušku z morfologie na potřetí opravdu neudělal? Kde bych právě teď byl, odkud a kam bych šel?

Každý život je milionem nedokončených příběhů. Nejenže každou možností, pro niž jsem se rozhodl, jsem definitivně ukončil všechny alternativní, ale ve většině případů jsem také přišel o možnost zjistit, jak by to bylo dál. Jsme hrobníky tolika zápletek, peripetií a rozuzlení, že z té představy až mrazí. Někdy po velkých bojích a někdy s nepochopitelnou lehkomyslností jsme je naskládali do krabice, kterou ještě chvíli přebíráme a nakonec ji dáme pryč.

Nemohu s jistotou říct, že jsem si vždycky vybral to nejlepší pokračování. Ale rozumím tomu, že takhle otázka nestojí. Že jde především o to, snažit se na předešlou část příběhu navazovat tak, aby i nadále měl hlavu a patu a dával nějaký smysl. Ten svůj píšu, jak umím nejlíp. Ten o té dívce a tchánovi mi leží v hlavě. Nedočetl jste to náhodou někdo?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Roman Slaboch Roman Slaboch | 3. listopadu 2010 v 10:13 | Reagovat

Vždy jsem si myslel, že mít možnost exaktně spočítat všechny validní i alternativní dějové linie by byla paráda. Navíc by to jistě docela zajímavě zamíchalo s příčinami a následky.
Na tomto problému postavil Asimov svoji "Nadaci" a vydrželo mu to na sedm dílů.
Není to důstojná výzva, Petře?

2 Petr Kukal Petr Kukal | 3. listopadu 2010 v 10:21 | Reagovat

[1]: Pro Asimova jistě, Romane. Pro mě je výzvou novelka o sedmdesáti stranách :-)

3 honajz honajz | 3. listopadu 2010 v 15:08 | Reagovat

Myslím, že v některých případech se alternativní linie dá vydedukovat. Kdybych si vzal tu holku, co jí šlo jen o prachy a postavení ve společnosti, asi makám jen na ni. Kdybych si vzal tu bláznivou hérečku, co mě se svými mindráky budila v jednu ráno, možná jsem sám ve cvokhausu. Kdybych vzal tamhleten na pohled lukrativní job, jsem dneska švorc a ještě na svého zaměstnavatele doplácím...

4 caracola caracola | 3. listopadu 2010 v 15:09 | Reagovat

Život je špatně přehledné klubko příčin a následků. S velkou většinou následků jsem docela spokojen, ale občas si říkám, jestli by nebylo bývalo lepší zvolit jinou příčinu Ale to je jenom honění bycha, protože čas se neúprosně pohybuje jen jedním směrem a na nás kašle.:-)

5 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | 3. listopadu 2010 v 17:59 | Reagovat

Ten příběh mohl skončit takto: Potenciální tchán neodolal  a jednou po návratu z práce dříve jej manželka přistihla, jak se líbá s milenkou syna. Ztropila scénu, vyhrožovala, že to řekne synovi, dívku vyhazovala z bytu. On se jí zastával, že nemá kam jít, navíc nic se nestalo. Jenže po čase dívka zjistila, že je v jiném stavu. Mladého to nemohla být, takže otcem musí být skorotchán. Co s tím? Jak to řešit? Tajila to tajila, až bylo na interupci pozdě. Situace se vyhrotila, když na to skorotchyně přišla. Otec to ještě nevěděl a ty dvě se domluvily že ....

6 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | 3. listopadu 2010 v 18:00 | Reagovat

No a teď to Petře dokončete! Jak byste to řešil?

7 bača bača | 3. listopadu 2010 v 19:47 | Reagovat

To je skoro jako dopište Viewegha :-)

8 Zdeňka-Anna Zdeňka-Anna | 7. listopadu 2010 v 13:38 | Reagovat

Co  dělají spisovatelé, když se chtějí zbavit zbytečných postav?
Potencionální tchán a tchýně zesnou při havárii letadla nebo  nešťastnou náhodou požijí něco muchomůrky zelené, ženich se doví pravdu, neboť ji cvrlikají už i vrabci na vězeňském dvoře a rozlouskne kapsli cyankáli, kterou náhodou našel v jednom ukradeném prstenu a schoval v kapse pro strýčka příhodu.
Nešťastná děva zůstane sama a bez prostředků. Co jí zbývá? Odloží dítě ve vymoženosti civilizovaného světa babyboxu. Odlétá za poslední peníze za oceán, aby zapomněla. Po čase najde místo hospodyně u milionářského páru a stále víc na ni přechází i péče o jejich jediné dítě, neboť paní milionářka propadá depresím a milionář samozřejmě nemá čas, protože musí rozmnožovat miliony. Když jejich jediné dítě onemocní a jedinou záchranou je transplantace kostní dřeně, vychází pravda najevo, aniž je nutno pátrat po mateřském znaménku velikosti dolaru či koruny. Adoptivní matka nápor nemoci dítěte a své vlastní neunese a mizí ze scény do zařízení amerického MUDr. Chocholoušk . Když je jejímu pozemskému strádání konec, nic už  nebrání, aby milionář s hospodyní a pravou matkou dítěte dospěli k happyendu

9 Z-A Z-A | 7. listopadu 2010 v 13:45 | Reagovat

Hledám pro sebe nějaké polehčující okolnosti pro takový nesmysl, jako zatmění mysli nebo něco na ten způsob, ale nic nenacházím.

10 Ella Ella | E-mail | 7. listopadu 2010 v 20:49 | Reagovat

8+9) Zdeňka Anna + Z-A

Což takhle sebeobrana ?

Zdravím :-)).

11 Pampelina Pampelina | E-mail | 8. listopadu 2010 v 20:37 | Reagovat

Nebudu se pokoušet hádat, jak to dopadlo. Krabice s knihami mi ale připomněla obchod v Praze, tam jsem ulovila za 9,- Kč knihu Lodr Jim (Joseph Conrad). Ještě jsem se k ní nedostala, ale to se brzy změní. Zrušila jsem kabelovou televizi. Televize samotná půjde z baráku. Prodělávám odvykací kůru. Střídám plytký internet a čtení knih a snažím se ten poměr změnit ve prospěch papírového čtiva, které voní a když se na něj zaťuká, má každá knížka jiný zvuk. Líbí se mi ty tlusté z lehčeného papíru.
Prima nápad jsou knihy pro snadné čtení, kde jsou větší písmena. Malá písmena mě vyčerpávají.
No ale takhle se rozkecat... není na škodu:-))
Stejně si tipnu: ten příběh dopadne špatně.

12 Zdeňka-Anna Zdeňka-Anna | 8. listopadu 2010 v 21:37 | Reagovat

/10/ Ella
Mám zkrat ve vedení - to jako se zlikvidují jednotliví aktéři navzájem nebo je to taktní upozornění, že se mám poohlédnout po nejbližším kurzu sebeobrany?

13 Zdeňka-Anna Zdeňka-Anna | 8. listopadu 2010 v 21:38 | Reagovat

[5]: Paní Ruženko, nenapínejte nás.
Na čem se domluvily a jak to dopadlo?

14 Zdeňka-Anna Zdeňka-Anna | 8. listopadu 2010 v 21:46 | Reagovat

Mám podobné zkušenosti s nedočtenými knihami, i když za jiných okolností. Nikdy jsem dopředu nevěděla, jak dlouho či jestli vůbec bude čas na čtení a podruhé už tam stejná kniha skoro nikdy nebyla, byla vrácená  do knihovny.
Z tohoto období mně zůstal velký nešvar - snažit se číst co nejrychleji, abych se dostala na konec. Už jsem se toho nezbavila, takže poprvé používám "rychločtení" a teprve v druhé fázi čtu pomaleji a třeba několikrát dokola, pokud kniha stojí za to.
Závidím lidičkům, kteří večer dají do knihy záložku a v klidu se uloží ke spánku, aby další den pokračovali.

Hezký večer všem.

15 Petr Petr | E-mail | Web | 8. listopadu 2011 v 13:35 | Reagovat

Docela jsem o tom četl a souhlasím s tebou....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama