Radostné Vánoce a šťastný nový rok

22. prosince 2010 v 16:32 | Petr Kukal
Středa
Vánoce mě zaskočily. Ani ne tak s ohledem na dárky, na ty je pořád dost času: Supermarkety mají otevřeno dlouho do noci a benzínka u nás ve městě funguje i na Štědrý den. Lahev motorového oleje a dvoje toffifee podle mě není žádný špatný dárek.


Horší je to s PF - novoročními přáními. Ta se v našich poměrech obvykle spojují také s přáním šťastných Vánoc a posílají se tak, aby k adresátovi dorazila aspoň den před Štědrým dnem. Vzhledem k tomu, že na Štědrý den pošta nechodí, že dnes je dvaadvacátého a že žádné přání nemám ještě ani koupené, začínám mít neodbytný pocit, že to letos nestihnu.

Samozřejmě by bylo možné řešit to elektronickou péefkou s blikajícím stromečkem nebo se Santou, co vypadá, jako když se zrovna sjel trávou, ale k něčemu takovému se nechci snížit. Moji přátelé, na kterých mi záleží, mi také poslali vkusná papírová přání. Napsali do nich zcela osobní vzkaz, vložili je do obálky a s tou pak šli břečkou městských ulic k poštovní schránce; ti nejodvážnější dokonce na poštu.

Tihle lidé by si přece zasloužili několik upřímných a neformálních slov. Poslat už jim je nestihnu a telefonát v mém případě není řešením. Neumím totiž telefonovat. Umím ovládat mobil, dokážu vytočit číslo a vím, kam mám mluvit - ale nevím, co mám říkat. Svou sociální fóbii a komunikační impotenci jsem ještě částečně schopen kamuflovat v rozhovoru tváří v tvář, když se mohu různě rozpačitě drbat, přešlapovat z nohy na nohu a jinak držet své řečové akty nad vodou. V telefonním kontaktu jsem ale úplně ztracený. Můj slovník se po prvním zazvonění samovolně zredukuje na 30 slov, z nichž 15 jsou citoslovce a zbytek úvodní a závěrečný pozdrav.

Takže abychom to zrekapitulovali: neumím mluvit, neumím telefonovat, nejsem schopen včas koupit nějaká PF a bojím se na poštu. Jediné, co trochu umím, je psát blog. Takže - rád bych popřál klidné a radostné prožití vánočních svátků a všechno dobré v novém roce těmto lidem:

Romaně, svojí kamarádce a bývalé spolužačce, která žije na Azurovém pobřeží mezi Nice a Cannes. Aby mi přání od ní přišlo včas, musela jít v Mougins na poštu někdy v první půlce prosince. Její péefka je navíc rukodělná. Každý rok vytvoří nějakou tematickou vánoční kompozici z kamínků, textilu nebo třeba z těstovin, vysype z barevných písků mandalu nebo namaluje vánoční obraz. Výsledné dílo pak vyfotí a tahle PF posílá přátelům, každému s jedinečným textem a pozdravem. Střízlivým odhadem s tím musí začínat nejpozději koncem listopadu. Při tom se stará o rodinu, pracuje v architektonickém ateliéru, je tajemnicí mezinárodní kulturní asociace a má rozepsanou čtvrtou knihu. Ale na PF si čas udělá. Hanba mě fackuje.

Učitelům a dětem Základní školy T. Stolzové v Kostelci nad Labem. Novoročenka od nich má půvab všech PF vytvářených dětmi o hodinách výtvarné výchovy. Obrázek je trochu našišato, tahy písma jsou dětsky pomalé a vratké… Nejhezčí PF, jaké si lze představit. Učil jsem na téhle škole první tři roky po fakultě, a kdykoli tam přijdu, padne na mě taková nostalgie, že musím předstírat rýmu, abych nějak omluvil lesklé oči. Když se někdy opiju nebo když se těsně před usnutí potácím na hranici mezi spánkem a bděním, představuju si, že až budou moji kluci velcí a finančně zajištění a já budu mít pár let do důchodu, vrátím se tam.

Prof. Petru Piťhovi. Nikdo mě profesně neovlivnil víc. Setkání s tímto knězem skryté církve, který byl po převratu v roce 89 povolán na Pedagogickou fakultu UK, bylo v mém životě zásadním mezníkem. Jeho zcela mimořádná vzdělanost v mnoha oborech, každodenně prakticky osvědčovaná moudrost a především lidská velikost mě myslím formovaly víc než obsahy všech kurzů, které jsem si na fakultě zapsal. Česká pedagogika a filosofie výchovy nemá nikoho, kdo by se mu alespoň přibližoval. Také jemu jsem letos nestihl poslat PF. Bolí mě to skoro fyzicky.

Nestihl jsem poslat PF Jolaně, své středoškolské lásce a i dnes mimořádně hezké ženě. Nenapsal jsem Rudovi, kolegovi z vysoké a učiteli v Bechyni, který byl svého času sedmým nejlepším koulařem v ČR. PF ode mne nebude číst Petr Pavlíček, který dělal fotografie k mé vůbec první sbírce básní, fotograf od Boha a kolega v učitelské profesi. A řada dalších, kterým bych ve skutečnosti krásné Vánoce a šťastný nový rok popřát chtěl.

Mezi těmi, kterým upřímně přeju všechno dobré a kterým bych rád poděkoval za lidskou blízkost, mají svoje čestné místo také moji spolupracovníci z ALTUS Training Center. Přijde mi to úplně neuvěřitelné, ale k čtyřicetinám, které jsem měl minulý týden, mi dali ten nejkrásnější dárek, jaký si může grafoman mojí ražby přát: Nechali mi svázat a v nákladu dvaceti kusů vydat moje blogy ze zdejšího Středníku. Sedím nad tou hromádkou knížek a říkám si, že po všech těch podivných pracovních peripetiích jsem měl tentokrát na zaměstnavatele opravdu štěstí.

Tak radostné Vánoce a do nového roku všechno dobré Vám všem, přátelé!
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 romana riba romana riba | E-mail | 23. prosince 2010 v 7:46 | Reagovat

:-)
Diky. Pohodové svatky vsem vespolek,
Romana Riba

2 Petr Kukal Petr Kukal | 23. prosince 2010 v 12:05 | Reagovat

to:[1]: Díky za shovívavost, Romčo :-)

3 Tomáš K. Tomáš K. | E-mail | 23. prosince 2010 v 20:36 | Reagovat

U nás se to drží tak, že novoročenky lze posílat do konce ledna :-) ..

.. a nebojte, je nás víc. Taky nejsem schopen telefonovat.

4 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 25. prosince 2010 v 17:54 | Reagovat

Pane Petře, přestože existují SMS, volání, internet, i letos jsem posílala několik pohlednic lidem, kterým píši již tradičně. Tak se stalo, že dostali nejen písemné přání, ale i email nebo SMS. Nevadí, říkám si, že lépe dvakrát než vůbec. Přesto se mi stalo, že pár známých mi poslalo SMS a zjistila jsem, že právě jim jsem nepopřála. Tak jsem si řekla, že poděkuji a popřeji aspoň k dalšímu roku. Nejsme neomylní, myšlenky předbíhají často slova...
Ta kniha bude určitě krásným dárkem pro Vaše nejbližší přátele.

5 Ladislav Jílek Ladislav Jílek | E-mail | 28. prosince 2010 v 21:32 | Reagovat

Já jsem pohlednice koupil tak, že přišly v obálce, vlastně ve dvou, jedny od těch, co malují nohama a ústy a druhé také od nějakých potřebných. Jelikož mám 67 let, mám řadu příbuzných a známých, kteří neprovzují mail. A těm jsem během jednoho večera napsal uniformní přání, zcela banální, protože mne nenapdl žádný duchaplný text. Každoročně si schovám jednu nebo více pohlednic, které nám přišly s pěkným textem. A říkám si, že to z nich za rok opíšu, ale za rok je nemohu najít a zůstane u těch otřepaných přání.

6 Pavel N. Pavel N. | 30. prosince 2010 v 15:18 | Reagovat

Všechno dobré i Tobě a díky za celý ALTUS, jsme rádi, že máme takového skvělého kolegu.

PS: Tak zase 100x, Petře, jo? :-)

7 Petr Kukal Petr Kukal | 30. prosince 2010 v 19:21 | Reagovat

Běda mi, už zase!
Díky za upozornění, už jsem ALTSU na ALTUS opravil :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama