Střední věk

15. prosince 2010 v 20:50 | Petr Kukal
Středa
Zítra je mi čtyřicet let. Přemýšlím, jestli z toho pro mě něco vyplývá - něco jiného, než že bych měl kamarády pozvat na panáka a rodinu na večeři.


Je to samozřejmě jenom číslo, ale naše kultura kolem něj vytvořila takovou mytologii, že ubránit se všem konotacím se čtyřicítkou spojeným jde jen velmi těžko. Jako první mi samozřejmě naskočí "krize středního věku". Schválně jsem si vygoogloval její příznaky, abych ji nakonec ještě nepřechodil. Někde jsem slyšel, že když v dětství přechodíte angínu, máte pak v dospělosti potíže se srdcem a klouby. A to je jen pitomý zánět mandlí! S čím bych se asi k stáru shledal, kdybych přechodil krizi středního věku?

Dočetl jsem se tedy, že muž v krizi středního věku "cítí velkou potřebu něco ve svém životě změnit". A hned jsem si musel poctivě přiznat, že je to pravda. Takovou potřebu už skutečně několik měsíců velmi silně pociťuju, zvlášť takhle kolem půl jedné odpoledne. Abych předešel psychickým komplikacím, rozhodl jsem se potlačovanou potřebu změny vědomě reflektovat a uskutečnit ji. Své staré džíny, v nichž jsem se cítil už skutečně hodně "svázaný" (to v příznacích taky stálo), jsem změnil za zbrusu nové pytlovité manšestráky, které plně uspokojily moji potřebu "být volný a svobodný". Oddechl jsem si, že tohle mám vyřešené.

Dál v článku o krizi středního věku stálo, že mám mít pocit, že mi ujíždí vlak. To mě trochu zaskočilo, protože domů jezdím téměř výhradně autobusem, a to 346 z Černého Mostu nebo 375 z Letňan. Protože jsem se ale fakt bál, abych něco nezanedbal, šel jsem na Masarykovo nádraží a koupil si lístek k nám do Brandýsa. Stál 51 korun. To mi přišlo docela dost. Ale zase jsem si říkal, že krize je krize, a když jde o zdraví, nemá se člověk ohlížet na korunu. Pak jsem si sedl na lavičku na peróně, nechal si vlak ujet a zkoumal jsem svoje pocity. Byly vesměs negativní, protože za 51 korun je ve Štěpánské dvacet deka ovaru, hořčice, křen a dva chleby! Ale co, už to mám odžité a víckrát to nemusím podstupovat.

Dál ta paní, jejíž článek mi Google doporučil, psala, že si asi najdu milenku. Abych si prý dokázal, že na to ještě mám. Když jsem sečetl náklady na nové kalhoty a na lístek na vlak, co mi ujel, usoudil jsem, že na to už nemám. Navíc milenky, které jsem našel na nějakém opravdu divném e-shopu, nosily velmi nevkusné oblečení z gumy a tvářily se přísně. Moje žena naproti tomu nosí střízlivé halenky, slušivé svetříky a elegantní kalhoty s puky a mile se usmívá. Snad kromě minulého pátku, kdy jsme v práci slavili šéfovy narozeniny a přitom jsme mě opili. To se tvářila trochu přísně a trochu pobaveně.

Když jsem tedy krizi komplexně pojednal, řekl jsem si, že si do té druhé půlky života dám nějaká předsevzetí. Pro inspiraci jsem měl kam sáhnout, předsevzetí mě v posledních letech napadala průběžně, když jsem sledoval stárnoucí muže ve svém okolí.

Slíbil jsem si tedy, že už nebudu vrhat svůdné pohledy na dívky v tramvaji. Když jsem se naposledy na jednu svůdně podíval, pustila mě sednout. Taky už asi nezačnu jezdit na in-linech a nezlomím si na nich stehenní kost jako Jiří Mezel, aby imponoval své o 40 let mladší partnerce. Už proto, že kdybych měl o 40 let mladší partnerku, byla by to spermie. A slovo "hustý" budu používat pouze ve smyslu "složený z částic těsně a hojně seskupených", popř. "s velkou viskozitou". Hustý les ano. Hustý med ano. Hustý DVD ne.

Tolik k mému stárnutí. Nashledanou ve středním věku, přátelé.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 15. prosince 2010 v 23:38 | Reagovat

Pane Petře, vaše starosti na mou hlavu! Tak krásný věk - 40. To se pár měsíců po dovršení 4O muž dověděl, že budeme mít 3. dítě- měla to být holčička, ale nikdo tomu nevěřil, prý mi to slušelo a tím bylo dáno, že to bude kluk. Muž argumentoval tím, že se  možná nedožije dospělosti toho dítěte, ale já jsem řekla- nemám důvod se zbavovat dítěte, mám děti ráda a ty to rodit nebudeš. Dnes je kluk ing. PhD, takže žádné postižené dítě ,,staré" matky má 30 a máme z něj jako z těch 2 předešlých radost. Nastala nám druhá etapa života (kluci už měli 15 a 18, když se malý narodil) a tím jsme překonali krizi středního věku úplně klidně, aniž bychom si ji uvědomili.
Pozor na tu mladší milenku či ženu! Jeden kolega mého muže prý při oslavě 50 na pracovišti odpoledne mezi kolegy prohlásil: Tedy jsem rád, že jsem nepodlehl ve 40 trendu a nerozvedl se. Kdybych teď měl mladou ženu, co bych s ní asi dělal? Myslel na sex:-)Takže...

2 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 15. prosince 2010 v 23:40 | Reagovat

Ale smála jsem se dnes nad tím vaším meditováním.:-)

3 Roman Slaboch Roman Slaboch | 16. prosince 2010 v 9:20 | Reagovat

Hmm, dítě jako lék proti "krizi středního věku" - to je zajímavý nápad. Jen si myslím, že by do toho se mnou moje žena nešla ;-)

4 babča babča | 16. prosince 2010 v 11:03 | Reagovat

Vtipné, mírně ironické, prostě zábavné. Střední věk se patrně ještě nedostavil. Klidně dál říkejte hustý, alespoň se domluvíte se syny.

5 caracola caracola | 16. prosince 2010 v 12:24 | Reagovat

Blahopřeji k dosažení zhruba aritmetického středu života.Pokud jste tak již neučinil, navštívíte brzy očního optika. Za deset let budete tvrdit,že když vám bylo čtyřicet,bylo vám hej. Situace se bude opakovat v šedesáti ,kdy si totéž bude myslet o padesátce a tak dále.Ve skutečnosti je život pořád moc fajn a stojí za to vychutnat si všechny fáze života. I když si myslím,že když mi bylo šedesát tak to bylo fajn...... :-)

6 Eva Eva | 16. prosince 2010 v 23:15 | Reagovat

Do té druhé poloviny života Vám přeju zachování sebeironického optimismu :-) Hned se mi líp dýchá, když zjistím, že každoroční narozeninové bilancování jde zvládnout i bez deprese. Díky za Vaše blogy.

7 Petr Kukal Petr Kukal | E-mail | 17. prosince 2010 v 8:07 | Reagovat

Díky všem, přátelé!

8 Zdenál Zdenál | 17. prosince 2010 v 8:41 | Reagovat

I já Vás pozdravím,i když nemám moc odvahy se tady prezentovat,jste sečtělý natolik v psaní,že já bych tu byl jen ostudou,tak si to ještě zvážím a snad tu odvahu dostanu,jen,jestli to někdo bude chtít číst.Já totiž nejsem tak zručný ve vyjadřování i když příběhů a příhod jsem v životě měl bezpočet.Tak se prozatím účastním p.Kukal slušným pozdravením.

9 Zdenál Zdenál | 17. prosince 2010 v 8:46 | Reagovat

Tímto zdravím i Růženku,ta už se těch mých ukecaných zážitků načetla víc.To je diskutérka na správném místě,ta mi totiš dává vítr do plachet,ta mne naučila se trochu vylívat na papír,nikdy jsem totiž nebyl žádný pisálek,natož zdílný člověk.Přemka si také vážím,je to dobrý pisatel a zajímavý fotograf,né každý dokáže jeho postřehy hodit do foťáku.Tak zdravím i ostatní.

10 Petr Kukal Petr Kukal | 17. prosince 2010 v 8:55 | Reagovat

Díky, pane Zdenále, i já Vás zdravím. Vítejte v diskusi.

11 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 18. prosince 2010 v 16:11 | Reagovat

[9]:Ale to je nějaké chvály. Mne učili zase ti, co tu už byli a čtenáři. Motala jsem se v tom ze začátku jako vítr v bedně. Pan Petr to dobře ví, že? Kdo chce, naučí se, jen snahu mít. A ty tvoje historky byly opravdu zajímavé. Nějakou tu chybičku by bylo lze odpustit, nikdo to bez chyby nemá. Nejsme žádní akademici, ba ani učitelé češtiny.  Však to zkus, aspoň něco ze tvých cest dej ke čtení.

12 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 18. prosince 2010 v 23:21 | Reagovat

Pane Petře, hrabala jsem se teď ve skříni, kde mám kromě jiného také knihy(které se nevešly jinam) a našla jsem  knížku Tadeusze Rožniatowského Muž po čtyřicítce.Vydalo AVICENUM  v r. 1980. Je to ale samá rada jak žít , co se může stát, jaké nemoci se mohou objevit. To se mi nelíbí. Ten věk dnes není vůbec tak vysoký. Člověk teprve vychutnává život. Je zralý, má zkušenosti, děti odrostlé (tedy sebe vylučuji) může se věnovast koníčkům, všechno mu ještě slouží. Vy se máte! A to je asi podstatné, co vám mohu říci.
Ještě dlouho se budete s obdivem dívat na všechno kolem, budete to více vnímat. Pište, ať ve vašich článcích nacházíme moudrost zkušeného, vzdělaného člověka a humor, který z toho všeho vyplývá. Připomíná mi takový ten anglický humor, který se vyžívá ve slovních obratech, hříčkách a který tak miluji.

13 Láda Láda | E-mail | 20. prosince 2010 v 22:55 | Reagovat

Ať je ta druhá (přibližná) půlka taky pěkná. Jen mohu konstatovat, že utíká mnohem rychleji.

14 Petr Kukal Petr Kukal | E-mail | 21. prosince 2010 v 9:27 | Reagovat

to [13]:: Děkuju za přání i za tu zkušenost. Aspoń na to budu trochu připravený - jestli se na othle dá vůbec připravit...

15 Petr Kukal Petr Kukal | 21. prosince 2010 v 9:27 | Reagovat

"tohle" - pardon

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama