Glosy z hor

26. ledna 2011 v 16:46 | Petr Kukal
Středa
Čtvrtek a pátek minulého týdne jsme se ženou strávili v Příchovicích, na pomezí Jizerských hor a Krkonoš. Oficiálně nás přivedla povinnost vyzvednout mladšího syna, který tu byl s našimi přáteli už od soboty. Ve skutečnosti jsme ale přijeli místním horalům dokázat, že i my, lidé z rovin, umíme ujet na běžkách 35 kilometrů za pět hodin jen lehce zrůžovělí. Minimálně moje žena jim to přijela dokázat zcela určitě.


Já naproti tomu poskytoval horalům poznání úplně jiného druhu. Třeba, že potácející se zavalitá maškara plenící běžkařskou stopu i upravený svah zdaleka není jen výsadou masopustních veselic na sněhu. Na podrobnější reportáž nemám dnes dostatek času (sil, odvahy…), tedy jen několik nesouvislých střípků.

***
Třicet minut po příjezdu na chatu plnou dětí všech našich kamarádů, křiku, pohybu, smíchu, pokynů a kouře z kamen mám na nohou běžky. Vůbec netuším, jak se mi to stalo. Než se tomu stačím divit, stojím na jednom z okruhů kolem rozhledny Štěpánka. Jejich specifikum spočívá v tom, že reálné rozložení tras v terénu a jejich vyznačení na mapách náhodně rozmístěných po lesích se navzájem nepodobá ani vzdáleně. Když to na druhé křižovatce zjistím, v panice se pokouším orientovat podle GPS a posléze podle hvězd; v půl třetí odpoledne ale ještě žádné nesvítí. Žena nesleduje navigaci, hvězdy ani ty mapy. Orientuje se v horách naprosto intuitivně, za celou dobu se nezmýlí ani jednou. Až někdy někdo udělá rozbor jejího genomu, ukáže se, že je to yetti!

***
V pozdním odpoledni téhož dne si v náhlém hnutí mysli půjčím v blízkém ski-servisu lyže a boty a hodinu drhnu sjezdovku. Popravdě to dělám hlavně proto, abych zblízka viděl, jak syn zvládá snowboard. Poprvé v životě na něm stál až tady, před čtyřmi dny. Nemám proto žádná nerealistická očekávání, plánuju sjíždět před ním svah po sto metrech a pokaždé ho k sobě nechat pomaličku sesunout.
"Můžeme?" ptám se ho nahoře u výstupu z vleku.
"Jasně," ujistí mě.
Kývnu bradou směrem dolů a lehce se odrazím. Asi po patnácti metrech kolem mě prolétne šmouha v barvě synova oblečení. Od té doby ho až do konce lyžování nevidím. Když se rytmy našich sjezdů náhodou protnou v nějakém společném násobku a oba se ocitneme nahoře v téže chvíli, je dole o polovinu rychleji. Z toho usoudím, že mu to docela jde.
"Docela ti to jde," pochválím ho večer přede všemi.
"Tobě taky, tati" oplatí mi kompliment. Levý koutek mu neznatelně cuká.

***
Večer se ukáže, že daní za příjemně rustikální charakter pronajaté chaty je chlad v pokojích, které už nevytopí kamna v centrální místnosti. O to víc jsem rozčarovaný, když zjistím, že mi žena zabalila pyžamo s krátkými rukávy a nohavicemi.
"Je půlka ledna," upozorňuju ji.
"Ale tahle barva ti zas sluší," říká žena bezelstně. Život je otázkou priorit.

***
V pátek míříme do Kořenova a odtud na Jizerku - na běžkách, samozřejmě. Vyjíždíme kolem půl desáté. Pod Štěpánkou žena navrhne, abychom místo fádní tříkilometrové trasy lemující silnici "objeli Štěpánku spodem". Klesání do Rejdic a cesta na Paseky se dá ještě vydržet, zato stoupání na Hromovku a nekonečná cesta k Tesařovu mě dokonale vyčerpá. V Kořenově stojíme v poledne a v nohách máme 14 km. Bylo to sice dál… Znáte to.

Další šok, tentokrát příjemný, zažiju v kořenovské hospodě U Zvonku. Polední menu čítající kýbl kysela a uzené s chlupatými knedlíky a zelím tu stojí 60,- Kč. Za to jsem měl vloni ve Špindlerově Mlýně tu polívku. Žena je tak okouzlená, že si menu dá. Já jsem tak zdecimovaný, že si dám kachní stehno. Jsou k němu avizovány bramborové knedlíky, kterých se obvykle dává šest, ale zase jsou maličké jak dukáty. Objednám si jich tedy raději osm. Ve finále jich přinesou jedenáct, všechny velikosti pivního tácku. Nasoukám je do sebe s vypětím všech sil. Když další čtyři hodiny běžím na Jizerku a zpátky s půlkou drůbežárny a šiškou knedlíků v žaludku, proklínám ženu, sebe i všechny nesmyslně levné hospody.

***
Hynek, jeden z našich přátel, si večer na chatě povídá s kluky o hokeji. Vypravuje jim o Jiřím Hrdinovi Jiřím Holíkovi a Jiřím Šejbovi. Neznají ani jednoho.
"No jo, to jsou hokejisti z naší generace, ty vy už vlastně nemůžete znát," uvědomí si. "Vaše děti už zase nebudou znát Jardu Jágra nebo Jirku Dopitu - a vám to bude hrozně divný."
"Ale Dominika Haška znát budou, že jo?" ptá se Honza.
"Jasně, Haška budou znát určitě. Ten ještě bude aktivně hrát," směje se Hynek.
Hašek není člověk, Hašek je bůh, prolétne mi hlavou slogan z Nagana. A dneska si z něj malí kluci dělají srandu. Všechna sláva - polní tráva.

***
Sobota. Ráno vyklízíme chatu, tašky nacpeme do aut a ještě jdeme pěšky na rozhlednu. I v té zimě vylezeme až na vrchol věže a kolečky vydýchanými do zamrzlých skel si prohlížíme věnec pohraničních hor. Nechám zbytek naší skupiny žasnout, obejdu ochoz a obrátím se směrem do podhůří. Průzorem v jinovatce se dívám k rovinám, kde jedině umím žít, tak jako se dívá námořník ze strážního koše, když dalekohledem vyhlíží pevninu domova.

"Tak jdeme," dotkne se mě žena na rameni. Tváří se jak předškolní dítě, když mu po Vánocích odstrojují stromeček. Normálně bych jí litoval, ale dnes zůstávám k jejímu smutku chladný. Tohle byla totiž jen taková demoverze, celé jarní prázdniny máme ještě před sebou. Nechte si to pak vyprávět…
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 babča babča | 26. ledna 2011 v 17:47 | Reagovat

Z vašich minulých příspěvků znám váš vztah k horám a pohybu, ale tentokrát jsem doslova řičela smíchy nad drůbežárnou a šiškou knedlíků. Neberte to jako škodolibost. Já kopce miluji, ale běhat po nich na běžkách nemusím.
Moc jsem se bavila.

2 Věra Věra | 26. ledna 2011 v 20:21 | Reagovat

Tak tentokrát to nebylo čtení při ranní kávičce, ale při večerní dvojce...hezky jste si užil hory, já jsem tuhle sezónu ještě běžky nevytáhla. V Jizerkách jsme byli jedenkrát, ve Václavíkově studánce,tam lišky dávají dobrou noc, bylo to nádherné. Nejkrásnější byla napínavá akce - výšlap na Pytlákovy kameny. Protože jsme s manželem vyznavači individuálních akcí a vyhýbáme se korzu po vyjetých stopách s davem turistů, hned jak to šlo, odpojili jsme se. Jelikož chumelilo a foukal dost silný vítr, byli jsme na trase úplně sami, další blázni se už nenašli...orientovali jsme se instinktem, protože značky byly zafoukané a jednu chvíli už jsem vážně v duchu počítala zásobu čokolády a sušenek.Dobře to dopadlo, krásná dovolená to byla...:-)

3 Láda Láda | E-mail | 26. ledna 2011 v 20:36 | Reagovat

Paní Věro, mám pro vás brožurku, pokud mi poslete adresu, zanesu ji na poštu.

4 Věra Věra | 26. ledna 2011 v 21:53 | Reagovat

Pane Jílku, to nevím...:-))))))))))))))))
jakou brožurku???
Jsem sice děsně zvědavá, ale to asi je nějaký chyták...vy jste kovaný v těch hlavolamech a hádankách...:-)))))

5 Petr Kukal Petr Kukal | 27. ledna 2011 v 6:15 | Reagovat

[1]: Tak to mě vážně těší, děkuju... :-)

6 Lydie Lydie | 27. ledna 2011 v 16:39 | Reagovat

Napsala jsem komentář,ale spadl do propadliště dějin.

7 Petr Kukal Petr Kukal | E-mail | 27. ledna 2011 v 16:46 | Reagovat

[6]: To je mi velmi líto :-(

8 Lydie Lydie | 28. ledna 2011 v 19:03 | Reagovat

Tak zase to spadlo.Tak jen napíši,že se mi článek líbil.

9 Lydie Lydie | 28. ledna 2011 v 19:05 | Reagovat

pokr.Také jsem jezdila hodně do Krkonoš,Orlických hor,na Vysočinu.Teď mě bolí koleno,tak lyže odpočívají.

10 Lydie Lydie | 28. ledna 2011 v 19:09 | Reagovat

zase propadák,tak pokr.
Jako děti jsme jezdily na jasanových lyžích s řemínkovým vázáním,pak byl kandahár atd.

11 Lydie Lydie | 28. ledna 2011 v 19:11 | Reagovat

Tak si asi spočítáte,že jsem skoro 50 let jezdila na lyžích.Vám přeji hodně pěkných výletů a nám článků o nich.

12 Lydie Lydie | 28. ledna 2011 v 19:12 | Reagovat

Tak tu "techniku"musím obejít-dlouhé články padají pryč-krátké žijí.

13 Petr Kukal Petr Kukal | 28. ledna 2011 v 19:37 | Reagovat

[12]: Díky, že to pořád zkoušíte. Nejlepší je napsat reakci ve Wordu nebo v něčem takovém a pak ji zkopírovat do tohohle pole. To většinou funguje. A když ne, aspoň se to neztratí a lze to zkusit znovu.

14 Věra Věra | 29. ledna 2011 v 11:04 | Reagovat

Lydie, než odešlete komentář, preventivně ho zkopírujte. Když se stane, že je nějaký zádrhel, stačí jej pak jen obnovit.
Máte nějaké oblíbené lokality na Vysočině?

15 Antonie Antonie | E-mail | 14. prosince 2011 v 14:05 | Reagovat

jsem se skvěle lámala smíchy. dobrá vzpruha v práci :-)

doufám, že máte takových zážitků víc, dobře se to čte.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama