Týden na dlani 2

19. ledna 2011 v 0:55 | Petr Kukal
Středa
Další průřez uplynulým týdnem.  Kde už má člověk ta témata brát…


Čtvrtek 13. 1.
Ve zprávách běží šot o bývalém starostovi Břeclavi Dymo Piškulovi, který vydal v nákladu dva tisíce kusů sbírku svých básní a všechny je koupila jeho radnice. Redaktoři z ní něco čtou, je to tak trapné, že mám problém vydržet před obrazovkou. Mluvčí úřadu se v závěru reportáže raduje, že díky medializaci je o knížku velký zájem a patrně se podaří celý náklad prodat. Konečně vím, jak básníkům chutná život. Žádný z mých kamarádů spisovatelů, včetně těch, kteří jsou v encyklopediích a slovnících, by se dnes nedovážil vydat sbírku veršů v nákladu větším než 350 kusů. Chcete prorazit v literatuře? Nechte se zvolit.

Pátek 14. 1.
Poprvé večer nejdu na němčinu. Po pěti měsících jsem pochopil, že se tuhle krásnou, vznešenou a velmi spekulativní řeč nenaučím. Minimálně ne na kurzech pořádaných na naší faře, kde je v jedné skupině pět lidí, kteří mluví plynně německy, tři, kteří z němčiny před pár lety maturovali, dva studenti, kteří z ní zanedlouho maturovat budou, a já. So ist das Leben.

Sobota 15. 1.
Starší syn, který studuje a od září také bydlí v Praze, přijel na pravidelnou víkendovou  3P návštěvu (prádlo, potraviny, peníze). Večer si jde popovídat s kamarády z gymnázia o životě na vysoké; vrací se nezvykle brzo a zklamaně si stěžuje, že zavřeli Biják - klub s mimořádnou atmosférou, kde se scházeli studenti, místní umělci a okresní intelektuálové, kde probíhala autorská čtení a hrály ty nejobskurnější kapely. Provozovatel byl sice mecenáš umění, ale nájem z něčeho platit musel. Dokud byl ročník mého syna na gymplu, pořád to nějak šlo. Jakmile tahle partička odešla z města, klub se položil. Člověk má někdy větší odpovědnost, než si sám myslí, napadne mě.

Neděle 16. 1.
Třeští mi hlava, podle všeho mi nastydly dutiny. V domácí lékárničce hledám prášky, které by mi mohly aspoň trochu ulevit. Jako nejvhodnější nakonec vyhodnotím šumivý aspirin, bohužel neprozřetelně nahlédnu do příbalového letáku. Praví se v něm, že mi aspirin pomůže od bolesti a horečky a možná po něm začnu krvácet do trávicího traktu a budu mít halucinace. V panice lék odkládám a hledám jiný. Ibalgin mi nabízí protizánětlivý účinek a k němu deprese, otoky a poruchy krvetvorby. Paralen průjem, zvracení a žloutenku. Nakonec už nečtu, proti čemu lék je, a soustředím se výhradně na vedlejší účinky. Konečně nacházím prášek, jehož užití mi přijde relativně bezpečné; polykám ho a odcházím na lože umírat tak, jak to umějí jen muži. Když se žena večer shání po poslední tabletě antikoncepce, dělám mrtvého brouka.

Pondělí 17. 1.
Večer mám autorské čtení poezie v Čítárně klubu Unijazz. Sliboval jsem si sice, že v Unijazzu definitivně přestanu číst, protože jsem tam už několik let pokaždé nejstarší, ale tentokrát dělám výjimku. Tenhle klub si totiž oblíbil můj syn - rozhodl jsem se ho tedy na čtení pozvat. Už kolem poledne mě přepadne pochybnost, zda to byl dobrý nápad: snad po deseti letech mám zase trému.

V klubu je naštěstí sotva deset lidí, pět z nich jsou navíc jiní básníci, které dlouho znám. To mi vrátí potřebný klid; když u krajního stolu navíc zaznamenám spícího surrealistického básníka Vikiho Shoka, jak se zoufale snaží udržet otevřené aspoň jedno oko, jímž mžourá tak do šestého sedmého piva, pochopím, že všechno je, jak má být. Svět je ve svých starých kolejích. Před začátkem akce se v čítárně ještě mihne redaktor a kritik Honza Nejedlý, můj spolužák z fakulty, který ale hned pádí na čtení v Jindřišské věži. V Praze je ten večer asi největší koncentrace literátů na metr čtvereční.

Po skončení pořadu si ještě chvíli povídáme, organizátoři lákají ke společnému stolu i mého syna a jeho partnerku. Snažím se je z té situace vysvobodit a s narážkou na jejich věk říkám, že už musí do postele. Vyzní to ovšem nečekaně lascivně, zvlášť když dramaturg pořadu Saša Gr. začne téma rozvíjet s taktem sobě vlastním. Kvapně se loučíme a já usedám k Vikimu, který se právě probudil a zdraví mě jako starého známého, jehož léta neviděl.

"S publikováním je to pořád horší, s posledním rukopisem povídek obcházím nakladatele už rok. Na knížku o 250 stranách nemá nikdo peníze. Žádal jsem o grant, ale nic mi nedali," stěžuje si. "Tak jsem si aspoň založil blog a každý pátek v poledne na něm publikuju novou povídku - abych úplně neztratil čtenářkou obec," vysvětluje mi. Na chvíli se odmlčí: "Vesničku. Jo spíš takovou malou čtenářskou vesničku," upřesní to a objedná si další pivo. Česká menšinová literatura 2011.

Když přijedu domů, žena už spí.
"Tak jaké to bylo," mumlá mechanicky v polospánku, když se přes ni natahuju pro pyžamo.
"Hezký," ujišťuju ji. Nebudu jí přece zatěžovat problémy surrealistů s narkolepsií.
"To je dobře," zašeptá obvyklou mantru a usne klidným spánkem těch, na jejichž bedrech budoucnost české literatury neleží.

Úterý 18. 1
Kolem jedné ranní dokončuju poslední verzi recenze na dvojcédéčko Metráček, které na sklonku loňského roku vydalo Nakladatelství XYZ. Poprosil mě o ni Stanislav Rudolf, jehož mám jako člověka upřímně rád. Knižně vyšel Metráček už osmkrát, poprvé před 42 lety. Která z mých knížek vyjde ještě 42 let po napsání? ptám se sám sebe. Bez grantů, bez podpory blogů a veřejných čtení? Žádná, odpovídám si střízlivě, žádná.

Znovu po sobě recenzi čtu, něco mi tam pořád chybí. Už to mám, není tam převyprávěný děj, což mi tu bylo posledně vyčteno. Chvíli koketuju s myšlenkou opsat do recenze aspoň názvy kapitol, ale nakonec si rozumně řeknu, že Metráčka snad každý zná. Posílám ji redaktorovi spřízněného webu k posouzení, dopisuju poslední odstavec blogu a konečně jdu taky do postele. Zítra je středa, Středník vyjde včas.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 e.t. e.t. | 19. ledna 2011 v 11:17 | Reagovat

Kdybych to byla bývala věděla, byla bych šla do Unijazzu načít další desítku posluchačů...a láhev bílého...a další rok...

2 Petr Kukal Petr Kukal | 19. ledna 2011 v 11:19 | Reagovat

Zdravím tě, Evo. Mám tě rád, chtěl jsem tě ušetřit :-)

3 Lydie Lydie | E-mail | 19. ledna 2011 v 11:23 | Reagovat

Se zájmem jsem si přečetla "středník".
Tu neděli, s bolestí hlavy a příbalovým letáákem ,jsem zde četla nahlas-přítomní se dobře bavili.

4 Petr Kukal Petr Kukal | 19. ledna 2011 v 11:24 | Reagovat

[3]: Děkuju, z toho mám samozřejmě radost :-)

5 Věra Věra | 19. ledna 2011 v 18:53 | Reagovat

Zdravím Vás, Petře.
Ráno jsem si uvařila kafčo a rozklikla Váš blog - moc jste mě potěšil. Vychutnala jsem si obojí a sobecky si dopřála chvilkový  /ničím neopodstatněný, ale rozkošný / ....pocit privilegia, že ten článek je tu jen a jen pro mě, pro naplnění mého nového rituálu. Proto jste psal v jednu v noci, aby Věra z Vysočiny měla ráno na stole to, na co se včera večer těšila. Děkuju...:-)

PS - co se týká relativní neškodnosti antikoncepčních pilulek, jste přehnaně optimistický. Riskoval jste plicní embolii a hlubokou žilní trombózu.
Mějte se:-)

6 Petr Kukal Petr Kukal | 19. ledna 2011 v 20:02 | Reagovat

[5]: Trefila jste to, Věro, přesně tak to je :-)

7 Věra Věra | 19. ledna 2011 v 20:54 | Reagovat

[6]: Trefila...trefila...ale ten můj komentář má dvě části, ke které se vztahuje ta trefa ? Nejsem troškař, vztáhnu se k oběma ! :-)

Mimochodem, ty historky s omylem spolykanou antikoncepcí jsou stejně vděčné jako ty s omylem spolykanými rektálními čípky i s celofánem, ale na to už musí být opravdu speciální IQ.
Ale co nemělo chybu - to byla historka, která se ke mě kdysi dostala nějakým odkazem ze starých blogů.... Bylo to o stydlivém klukovi, který se chystal koupit si v lékárně nějakou choulostivou věcičku, asi prezervativ nebo co...:-))a tak si dodával odvahy a přesvědčoval sám sebe, že to pak na magistru statečně řval už ode dveří...a ta mu od pultu odpovídala něco v tom smyslu - nono, snad tak nehoří....strašně jsem se tehdy u toho smála.
No vidíte - kam až mě ty Vaše pilulky dovedly. Ty myšlenkové pochody a kontexty jsou někdy velmi nelogické...:-))))

8 Láda Láda | E-mail | 20. ledna 2011 v 21:48 | Reagovat

U něketrých léků je psáno, jak často se takové příznaky vyskytují. Jesli u jednoho ze 100 pacientů nebo u jednoho z 10 000 uživatelů.

9 Lydie Lydie | E-mail | 21. ledna 2011 v 11:40 | Reagovat

[8]:
Ještě jsem se s takovým příbalovým letákem nesetkala.Jsou dvě možnosti:
a) beru málo léků
b) čtu nepozorně
Přeji pohodový den.

10 ar ar | E-mail | 22. ledna 2011 v 13:21 | Reagovat

peknej deník Petre.
Dík za pozvání, budu pravidelne šmírovat

11 Věra Věra | 22. ledna 2011 v 21:50 | Reagovat

MIRA
Miro  - jestli sem nakoukneš, zeptám se Tě tady, Petr snad promine...
Prosímtě, KAM se píše ten pitomý číselnopísmenný kód na blozích u Přemka, Josefa atd??

12 Věra Věra | 22. ledna 2011 v 22:14 | Reagovat

Petr
Petře, začetla jsem se do Vašich starších blogů a v listopadu jsem našla Milníky času. V komentářích "honajze" je zmiňováno "vynášení Morany".
Chci se zeptat - znáte knížku Josefa Tomana - Slovanské nebe?

13 Petr Kukal Petr Kukal | 23. ledna 2011 v 10:41 | Reagovat

[12]: Jen z doslechu, Věro, nečetl jsem ji.

14 Kam psát ten kód? Kam psát ten kód? | 23. ledna 2011 v 11:13 | Reagovat

[11]:
šipkou ťuknout na slovo pod kódem -obnovit, až se objeví čitelný kód, napsat ho do volného obdélníčku těsně pod tím a komentář odeslat.

15 Věra Věra | 23. ledna 2011 v 16:31 | Reagovat

Petr 13
Je to půvabná kniha pro děti, defiluje v ní celý slovanský pantheon.
V příběhu Čecha a jeho ženy Meduny, kteří se omylem dostali do /slovanského/ nebe je krásný náhled, v jak těsném soužití s přírodou a pohanskými bohy žily staré slovanské rody. Četla jsem ji jako dítě, ale zanechala ve mě stopu dodneška, určitě si ji ještě zopakuju, stojí to za to.

16 Věra Věra | 23. ledna 2011 v 16:34 | Reagovat

[14]:

Vyzkoušela jsem - a nic...
Někde dělám chybu a nevím kde.

17 Věra Věra | 23. ledna 2011 v 20:02 | Reagovat

[14]:

Už jsem na to přišla...:-))

18 Vím Vím | 23. ledna 2011 v 21:45 | Reagovat

[17]: Vím. Třeba tam budete šťastna.

19 Věra Věra | 23. ledna 2011 v 22:56 | Reagovat

[18]:
Milá /ý/ anonymní "vím" , moje štěstí rozhodně nestojí na virtuální komunikaci na blogu...:-))))))))))))))))))))
Panebože !!! Tyhle pseudotajemné nickohrátky...:-)Běžte s tím do háje.

20 I Vy I Vy | 23. ledna 2011 v 23:15 | Reagovat

[19]: I Vy.

21 MIRA MIRA | 24. ledna 2011 v 17:29 | Reagovat

[19]:
Nestihl jsem to. Ale pobavil jsem se. Určitě víš proč.
:-)

22 kunc kunc | 24. ledna 2011 v 21:39 | Reagovat

Měl by  jste deník psát pravidelně, je to zajímavé počtení přímo ze života. Vzdáleně mě to připomíná Wiliama Foxe a jeho cestu kolem světa za 8O dní. Stejně napínavě se to čte a je vidět, že máte smysl pro detail a humor, Těším se na další.

23 Věra Věra | 24. ledna 2011 v 22:39 | Reagovat

[21]:
No comment...:-)

24 Zdenka-matka Zdenka-matka | 25. ledna 2011 v 7:48 | Reagovat

Autor
Ke čtvrtku 13.1. - třeba si ten člověk potřeboval jen vylít duši. Jestli jsou ty verše životaschopné, či ne ? To poznáme.
Jak je někdy divné, prostoduché hnutí lidské duše. Třeba mu šlo více o verše, než o politiku, nebo taky ne. Kdo ví, oč jde politikům, básníkům, anonymům....
Díky za trpělivost. :-)
A stejně - dostala jsem menší sbírku básní, zajímala by mne Vaše recenze na ně :-)

25 Petr Kukal Petr Kukal | 25. ledna 2011 v 8:19 | Reagovat

[24]: Asi se nedá půjčit někde v knihovně, že?

26 Petr Kukal Petr Kukal | 25. ledna 2011 v 8:37 | Reagovat

[22]: Díky. Možná by to přineslo pár zajímavých postřehů a obratů - mezi metráky hlušiny - ale ve skutečnosti jsem rád, když jednou týdně najdu tu hodinku na Středník. Tohle by chtělo najít půl hodiny každý den - to je naprosto nereálné... :-(

27 Zdenka-matka Zdenka-matka | 25. ledna 2011 v 8:49 | Reagovat

[25]:správně, nedá, je to jen 10 stran, snad veršů, nebo spíše lidského poznání, či touhy po poznání...

28 MIRA MIRA | 25. ledna 2011 v 14:35 | Reagovat

24  Zdenka-matka
Souhlasím, že neumíme posoudit jak moc si ten člověk potřeboval vylít duši a taky i s tím, že čas ukáže, jak jsou ty verše životaschopné. Leč nebylo to jen o verších. Musím to rozvádět?

29 Zdenka-matka Zdenka-matka | 25. ledna 2011 v 15:42 | Reagovat

[28]: MIRA
Jde o to, které verše myslíš. Ty, o kterých hovořím já, obsahují vše. Ale mohu o nich mlčet. I když...

30 Zdenka-matka Zdenka-matka | 25. ledna 2011 v 17:37 | Reagovat

"...Nechť každý sobě,
nahlédne do hloubky duše,
neb tam nalezne,
odpovědi na otázky své..."

31 Spěváčková st. Spěváčková st. | Web | 27. ledna 2011 v 19:03 | Reagovat

Pane Kukale, čtu ráda vaše středníky, i když je dnes čtvrtek. A vyřiďte Vikimu, že mé starší oči už nesvedou číst bílý text na černém pozadí. Možná se s tím dá něco udělat, třeba převrátit barvy, ale ač volám pomoc, pomoc, nikdo nepřichází. Mládí nemá čas učit stařeny triviality na počítači; literární vesnička přišla o jednu čtenářku.

32 Petr Kukal Petr Kukal | 27. ledna 2011 v 19:25 | Reagovat

[31]:Zdravím Vás, paní Spěváčková. Určitě to Vikimu vyřídím, něco s tím udělá. Popravdě ani mně se to takhle inverzně nečte snadno.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama