Zpráva o stavu lidové slovesnosti

16. března 2011 v 8:31 | Petr Kukal
Středa
Vystupoval jsem v životě dobře na stovce společných autorských čtení. To není úplně málo, zejména ve světle nesmrtelného výroku Roberta Heinleina, jenž praví: "Básník, který čte své verše na veřejnosti, mívá obvykle i další hrozné zlozvyky."


Vždycky to přitom mělo alespoň trochu únosnou míru. Minulý týden ovšem představoval v toto směru skutečně zvrhlou etapu, neboť během tří dní se mi taková čtení sešla tři. Díky tak bezprostřednímu srovnání jsem si měl možnost uvědomit nejen to, jak zoufale se opakuju, ale jak zásadní rozdíly jsou mez čteními v knihovně, v literární kavárně a v nezávislém klubu.

Například v knihovně se téměř nestává, že by se některý z účinkujících během první přestávky opil a celou druhou půlku se pokoušel oplodnit prozaičku z Chrudimi, při čemž by dělal nehorázný kravál. V klubech se zase téměř nestává, že by tomu bylo jinak.

V knihovnách se začíná se zpožděním maximálně 10 minut, za nějž se pořadatelé omluví. V literárních kavárnách se nikdy nezačíná dřív než 45 minut po ohlášeném začátku. Aby stihli dorazit i bohémové a bohémky, kteří a které jsou svobodomyslní a svobodomyslné a časem se nenechávají sešněrovat. (Ve skutečnosti dorazí stejně až dvacet minut po odloženém zahájení, někdy v polovině druhého čtení, a hlasitě si objednají zelený čaj. Sypaný. Drcený metličkou. Bez cukru. S dvojitým rumem!)

Konečně v knihovnách mají lidé většinou oblečení, v němž lze bez většího vznícení veřejného zájmu vyjít i na ulici, zatímco v kavárnách a klubech se objevují téměř výhradně dívky v batikovaných šatech, na kterých mají motorkářskou bundu, za uchem sněženku a v nose kruh.

Jedno je však všem těmto prostorám společné, totiž výskyt příslušníka specifického múzického druhu, jímž je matador autorských čtení. Tato bytost je charakterizována řadou obligatorních znaků:

Jedním z nejvýraznějších, podle nějž může matadora identifikovat i mírně poučený laik, je pověst. Na rozdíl od paroží vysoké zvěře nebo zimní srsti lamy, vyskytuje se u matadora autorských čtení pověst celoročně. Je buď dobrá, neb špatná, na tom nezáleží; podstatné je, aby ho nějaká pověst předcházela. Může být například cholerik a házet po lidech skleněné popelníky nebo být vysoce duchovní bytost a komunikovat s anděly. Případně komunikovat s anděly a házet po nich popelníky - tohle lze libovolně kombinovat.

Dále musí být matador veřejných čtení skrytý umělec. Být skrytý umělec je velmi sofistikovaná disciplína. Všichni to o vás musí vědět, ale vy sám to nikomu nesmíte říct, protože jste skromný a protože jste nad své úspěchy povznesený. Někdo to o vás prostě musí - k vaší okázalé nevoli - roznášet.

Vaše umělectví se může manifestovat různými formami. Je třeba dobré, když uspějete v nějaké literární soutěži. Místní je samozřejmě prima, ale okresní je rozhodně lepší. Dětská kategorie je O.K., na letopočty se vás nikdo ptát nebude. A nemusí to být hned první místo, to je doufám jasné. Čestné uznání se Strážnice Marušky Kudeříkové je úplně v pohodě.

Pokud ovšem nejste v žádném ohledu laureát, dá se situace zachránit tím, že máte vydanou knihu. I tohle má samozřejmě určité levely - xeroxovaná, šitá modrou bavlnkou, náklad 20 kusů sice stačí, ale vytištěná na laserové tiskárně s dvěma dráty ve hřbetě aspoň v 50 kusech vás katapultuje rovnou pod vrchol Parnasu. Ten je je pak vyhrazen těm, kdo si k narozkám vybrali ze sporožira pět litrů a nechali si své básně či povídky pod hlavičkou nějakého nakladatelství vydat. Taková kniha má často i tiráž a v ní kolikrát i ISBN. A kdo má ISBN, ten je představitel české literatury, to prostě nikdo neokecá.

Matador autorských čtení každého zná. Ví, kdo kde četl minulý týden a co si o tom má myslet. Ví, kdo bude kde číst příští týden a kdo čte právě teď na druhém konci Prahy, protože v metropoli běží denně aspoň 5 autorských čtení najednou. Čte na nich Mrož, Oplatka a Pozoun, protože literáti nemají jména, jen nicky. Ani matador nemá jméno, a když, tak leda nějaké indiánské, třeba Polabský šaman nebo Vysosanej panák.

Velmi důležité je, aby matador něčím pohrdal - náboženstvím, Amerikou nebo nomenklaturní literaturou. Svoje představení proto pravidelně zahajuje informací o tom, co nemá rád; tento výčet vrcholí tím, že nerad hovoří o sobě. To je velmi dobré entrée k cca dvacetiminutové sebeprezentaci, v té nejdrsnější verzi doprovázené slide shov v PowerPointu.

Optimální formou sebevyjádření je volný verš, který v jeho podání vyžaduje minimum básnické zručnosti a maximum nestoudnosti, obvykle v poměru 1: 8. Každou báseň uvádí zvlášť, popisuje okolnosti jejího vzniku a ve stručnosti vysvětlí, co jí chce říct. Pro ty pomalejší pak ještě jednou obšírněji.

Matador autorských čtení je velmi společenský a všechny ženy líbá; ty, které se dají, líbá na krk. Zevnitř. Své básně jim po produkci všechny ještě jednou na baru vysvětlí. Je přitom zdvořilý a své kolegy, kteří čtou po něm, hlasitě neokřikuje, přestože jeho výklad soustavně narušují z pódia. Spí vždy u některého kolegy básníka nebo básnířky v kuchyni na karimatce; ráno si mobilem vyfotí spící kamarády a bordel na stole a s vtipnými popiskami to dá na net.

Minulý týden jsem v tomhle jel víc, než je pro někoho, kdo má ženu, dvě děti, ojetého renaulta, byt v paneláku a kancelářskou práci, zdrávo. Cítím, že na veřejnou literaturu, neřku-li na umění, jsem už stár. Napříště se tedy těším na viděnou v nějaké knihovně, nejlépe s přáteli ještě staršími než jsem já, kteří vydali víc knížek, než kolik jich kterýkoli matador přečetl, a vše výše řečené dávno nemají zapotřebí. Počítám ale, že to nebude dřív než za půl roku. Až trochu zregeneruju :-)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 kraken kraken | 16. března 2011 v 9:33 | Reagovat

Pane Kukale, váš článek je velmi osvěžující satira, která  dobře zapadá mezi to nejlepší z české tradice. Udělal jste mi velkou radost. Zdravím.

2 Petr Kukal Petr Kukal | 16. března 2011 v 10:53 | Reagovat

[1]: To mě těší, pane "krakene", díky.

3 Zdenka-matka Zdenka-matka | 16. března 2011 v 17:12 | Reagovat

:-)))))))))
A trochu jinak - kdysi jsem párkrát  četla nějaké své říkání pár přátelům. Naprosto mne odrovnalo, když jsem zaslechla: "Ještě."
Už nečtu :-)

4 Kunc Kunc | 16. března 2011 v 17:27 | Reagovat

Jedva jsem dorazil ze zaměstnání a uvědomil jsem si, že je středa, ihned jdu na váš blog, abych si spravil náladu. Tradičně jste mě nezklamal. Byť se nepohybuji v intelektuálských kruzích z vašeho podání  vidím, že je to podobné jako v politice, jen s tím rozdílem, že políbení múzou jsou tam sami za sebe. Tudíž si popularitu musí zajišťovat  jak to jde. Pevně věřím, že se mezi nimi neztratíte a o svůj díl slávy budete urputně bojovat. Přeji hodně sil a úsměvný přístup k tomu našemu lidskému plahočení.

5 Láda Láda | E-mail | 16. března 2011 v 18:01 | Reagovat

Taky jsem hned spěchal na tento blog. Tentokrát mi dal vhled do oblasti, kterou znám jen z velké dálky. Když odečtu tu nadsázku, tak si to umím celkem představit. A smozřejmě jsem se pobavil.

6 Petr Kukal Petr Kukal | E-mail | Web | 16. března 2011 v 19:28 | Reagovat

[4]: [5]: Díky, přátelé, je vážně velmi příjemné (a trochu nepochopitelné! :-)vědět, že na ty texty někdo dokonce čeká.

7 Lydie Lydie | 16. března 2011 v 22:13 | Reagovat

[6]:

Budete se divit,také se ve středu dívám,zda je nový středník.Když jste nedávno jednu středu nic nenapsal,tak jsem si domýšlela,co se mohlo stát.

8 Petr Kukal Petr Kukal | 17. března 2011 v 8:24 | Reagovat

[7]: Díky, Lydie. Většinou se nestane nic, jen prostě zoufale nestíhám. Žiju strašně rychle...:-(

9 babča babča | 17. března 2011 v 11:56 | Reagovat

Taky hned otvírám e-mail a hledám odkaz na váš blog.Nikdy nezklamete:-)

10 Lydie Lydie | 17. března 2011 v 21:50 | Reagovat

[8]:
S tím časem je to špatné.Já už se na to dívám jinak.Vám jsem jednou psala,že nemáte jet "PENDOLINEM" ,ale motoráčkem,který staví na každé "mezi".

11 Zdenka-matka Zdenka-matka | 18. března 2011 v 11:40 | Reagovat

Možná by nevadilo ani to pendolino, jen - má-li správně seřazené vagónky.

12 Lada Lada | 24. března 2011 v 14:49 | Reagovat

Již je čtvrtek a není zdoe nic nového.

13 Petr Kukal Petr Kukal | E-mail | 24. března 2011 v 15:01 | Reagovat

[12]:Já vím, Lado, sypu si popel na hlavu. Zase jsem to nestihl. Ale tradici střed nechci porušit. Takže zas za týden.
Hezké dny.
Petr

14 Zdenka-matka Zdenka-matka | 24. března 2011 v 16:01 | Reagovat

:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama