Velikonoce

27. dubna 2011 v 16:34 | Petr Kukal
Středa
"Ani jeden komentář," žaluju synovi v neděli. Odezva na poslední Středník byla vážně tristní.
"A ty se divíš?" odpovídá potomek. "Máš to strašně dlouhý, takovýhle fláky ti nikdo číst nebude." Sáhne na stolek po Vlastě, co odebírá má tchyně, a náhodně ji otevře. Na dvoustraně je asi pět barevných fotek, které zabírají poctivých 85% prostoru. U každé popiska nejvýš na tři řádky.
Syn kývne bradou směrem k časopisu: "Jasný?"
"Jasný."


Ta dvoustrana byla o Velikonocích. Výzdoba, zvyky, jídla. Furt dokola, každý rok totéž. Ale SANOMA Magazin to stejně pokaždé prodá. Tak proč ne já? Nuže mé Velikonoce v postmoderní zkratce.

Výzdoba obydlí
Žena si bere na čtvrtek dovolenou, myje okna, podlahy, nábytek, všechno. Když přijdu domů, visí na zdech zářivě žluté slepičky, vázy na stolech přetékají narciskami a břízou a pro kraslici není kam plivnout. Opatrně nahlédnu do ložnice, kde mám pověšený kříž - jediný křesťanský symbol, který jsem proti ateistickému zbytku rodiny uhájil. Najisto očekávám, že Kristus bude mít kolem pasu červenou pentli a přes horizontální břevno položenou miniaturní pomlázku, ale naštěstí se mýlím. Je jen čistě vycíděný a na dálku voní savem.

Velikonoční pečivo
Mladší syn při snídani loupe mandle z mazance, přestože ho žena opakovaně tluče přes nenechavé prsty. Beránek má pro něj o poznání menší přitažlivost.
"Proč na tom beránkovi taky nejsou mandle," ptá se. Představím si, jak by to vypadalo: Na tácku leží ovce v posledním tažení, jejíž tělo pokrývají nepravidelně rozmístěné kožní nádory. Moučkový cukr na nich zasychá jako starý zásyp. Mít bohatou fantazii rozhodně není pokaždé výhoda.

Liturgie
Náš kamarád slaví právě na bílou sobotu 40. narozeniny. Pojal to ve velkém stylu: párty-stany s girlandami, na jednom rožni sele, na druhém jehně, stoly přetékají zákusky a dorty, pod samoobslužnou pípou se v pravidelných intervalech mění prázdné sudy za plné a před improvizovaným parketem se na klávesy doprovází docela příjemný country-man.
První hosté se scházejí kolem šesté. Jsme to my se ženou, protože před osmou, kdy skutečná zábava teprve začne, musíme odjet - od devíti jdu na tříhodinovou noční bohoslužbu. Nakonec ale nemám srdce vláčet ženu pryč; svěřím ji hostiteli a slíbím, že pro ni po půlnoci přijedu. Když se pak při mši čte z první knihy Mojžíšovy text o večeři beránka "Tu noc budou jíst maso upečené na ohni a k němu budou jíst nekvašené chleby s hořkými bylinami", nedokážu udržet myšlenky výhradně u liturgie.

Tradiční pokrmy
V neděli obědváme u manželčiných rodičů, tchyně podává tradiční velikonoční nádivku s uzeným a kopřivami.
"Kdes byla na kopřivách?" zajímá se žena ostražitě.
"Na zahradě, za míchačkou," snaží se jí matka co nejpřesněji lokalizovat zdroj.
"Tam určitě chodí Míša," hrozí se žena. Nechápu, proč ji přítomnost naprosto neškodného pejska v těch místech tak rozjitřuje.
"Nechodí," brání se tchyně, "tam on nemůže." Žena se ovšem se svou matkou dál pře a zpochybňuje účinnost všech překážek, které by mu v tom údajně měly bránit. Cítím potřebu se tchyně zastat:
"Hele, on tam ale opravdu nepřijde," uklidňuju ji. "Já chodím za míchačku pravidelně čůrat a nikdy jsem ho tam neviděl."

Pomlázka
Mladší syn pomlázku letos úplně zasklil. Starší jde s přáteli navštívit bývalé spolužačky z gymplu, ale místo košíčku si v kapse nese malého panáka.
"Z bezpečnostních důvodů," ujišťuje mě, "někde dávají strašný lampy." Doba červených a žlutých vajec zdobených slamou je asi definitivně pryč.
Večer sedíme v restauraci s přáteli z jižní Francie. Tamní děti pomlázku neznají. Bývalá spolužačka provdaná na Azurové pobřeží vypráví, jak její osmileté francouzské dceři líčily pomlázku české příbuzné. Tento zvyk v jejich sugestivním podání sestával z domovních přepadení, násilného vyvlečení obětí a brutálního brachiálního násilí. Dívenka proto už od hranic odmítala odpustit bezpečí rodinného vozu a celou cestu z okna vyděšeně vyhlížela ty barbarské Čechy, zarostlé a nemyté neandrtálce s holemi a kyji v rukou, kteří se celí třesou na to, až ženám svého kmene rozšmelcují pánev na krvavou kaši. Naštěstí se její matce podařilo přesvědčit ji alespoň o tom, že tato jatka se u nás opravdu odehrávají jen na velikonoční pondělí. Po zbytek roku zde ženy nejsou o nic méně bezpečné než třeba v Itálii.

Závěr
Zas jedna a půl strany. Ach jo. Snad se mi to příště podaří stáhnout na jednu. A přespříště na půl. Přidám k tomu nějaké obrázky, křížovku - a to by bylo, abych si i já nakonec neosvojil ten postmoderní formát textu, který je ve skutečnosti ornamentem úplně jiných forem sdělení. Ale než se tak stane, ještě pár týdnů se tu určitě budeme potkávat na těmihle fláky.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Martin Martin | 27. dubna 2011 v 17:20 | Reagovat

Já ty tvoje fláky fakt čtu rád, ale prostě jsem minulý týden neměl čas ti sem nic napsat.

2 babča babča | 27. dubna 2011 v 17:31 | Reagovat

Vezmu to popořádku. Nemáte sice žádný komentář, ale 6 čtenářů článek hodnotilo jako výborný. Předpokládám, že ti ho určitě četli :-).
U vašeho velikonočního deníčku jsem se zase pobavila. Taky jsem ocenila vaši velikonoční oběť. Zvolit tři hodin ve studeném kostele před takovými hody, chce opravdovou víru.

3 Tomáš K. Tomáš K. | 27. dubna 2011 v 18:17 | Reagovat

Každý botanik ví, že kopřivy nejlépe rostou tam, kde se močí ... a jarní deštík to pak umyje ..

4 Láda Láda | E-mail | 27. dubna 2011 v 19:05 | Reagovat

Nepřítomnost komentářů bych vysvětloval blížícími se svátky. Lidé mají jiné starosti. Pokud jde o délku textu - žijeme v uspěchané době, lákadel mnoho, času málo. Ovšem mnoho čtenářů, já mezi ně taky patřím, ocení "výživnost" textu a délka mu nevadí.

5 matka matka | 27. dubna 2011 v 19:10 | Reagovat

Já přemýšlela o tom, že to ....víkendové školení "Píšeme blog - základní kurz".... a dokonce na Vysočině.... no nic :-)

6 kraken kraken | 27. dubna 2011 v 20:22 | Reagovat

Jsem vychován ke skálopevné víře, že pomlázka je nutná, aby se žen nechytla prašivina. Tomuto empirickému poznatku předků dává za pravdu skutečnost, že všechny ženy řádně ošetřené pomlázkou mají pleť jako broskvičku.Francouzi by měli tuto zkušenost určitě vyzkoušet namísto vyhazování peněz za předražené pleťové krémy. :-)

7 babča babča | 27. dubna 2011 v 22:09 | Reagovat

[6]:
Už vidím jak se ženské řadí před parfumerií a čekají na omlazovací kůru pomlázkou :-)! Vy netušíte co jsou ženy schopné pro krásu vytrpět! Je pravda, že některé majetnější by asi požadovaly narkózu :-)))

8 matka matka | 27. dubna 2011 v 22:38 | Reagovat

Pomlázka?
No na mne vzali letos kopis. Tak jdu mrknout do zrcadla, jestli už mládnu, nebo aspoň krásním :-)

9 Petr Kukal Petr Kukal | 28. dubna 2011 v 22:02 | Reagovat

No vida! Díky všem :-)

10 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 4. května 2011 v 20:06 | Reagovat

[9]:Pokud čteme, nekomentujeme , nic se neděje. Vždy mne vaše řádky pobaví. Máte ale vtipného synka a tolerantní ženu. Stejně je lepší brát život s humorem, špatného je kolem dost, tak nač se otravovat, ne? Je-li to delší, je aspoň co číst. Jinak byste musel psát častěji než jednou za týden!!!

11 Láda Láda | E-mail | 4. května 2011 v 22:52 | Reagovat

Už to zas vypadá, že středník tento týden nebude ... to je začátek předposledního středníku.

12 Petr Kukal Petr Kukal | 5. května 2011 v 8:13 | Reagovat

[11]: Já vím, Láďo, já vím... Nabral jsem si zase víc úkolů, než je rozumné, vkusné a zvládnutelné... Díky, že jste shovívaví.
Petr

13 Láda Láda | E-mail | 5. května 2011 v 14:16 | Reagovat

Mám pro vás brožurku, Když mi na mail napíšete adresu, pošlu vám ji.

14 Petr Kukal Petr Kukal | 6. května 2011 v 8:57 | Reagovat

[13]: Děkuji, pane Jílku, máte ji v e-mailu.
Petr

15 Goldberry Goldberry | 9. května 2011 v 18:48 | Reagovat

To, že nekomentujeme, neznamená, že Vás nečteme, Petře.

Mimochodem, mrzí mě, že jsem se nakonec nedostala na vaše čtení, ale dopisovala jsem zuřivě bakalářku. Snad někdy příště.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama