Den plný poezie

11. května 2011 v 21:48 | Petr Kukal
Středa
Je středa večer a konstelace hvězd je natolik příznivá, že mohu psát. Nikdo z rodiny si nežádá mou přítomnost. Syn se dívá na zápas Švédů s Němci (nejdřív jsem si myslel, že to bude nějaký historický velkofilm z Třicetileté války, ale prvních 10 minut se tam jenom bruslilo, tak jsem zase odešel) a žena šlape.


K nedávným kulatým narozeninám dostala na vlastní žádost rotoped, takže teď každý večer šlape. Její obvyklá večerní dávka činí hodinu jízdy. Svým rovnoměrným, naprosto šíleným tempem během ní pravidelně ujede 37 km. Tuhle jsem si to schválně hodil na kalkulačku a s pomocí dvou převodů jednotek a rovnice o jedné neznáme (uvědomil jsem si, že svou ženu vlastně vůbec neznám), jsem vypočítal, že jezdí rychlostí 37 km/hod. To je podle serveru Wikipedia průměrná rychlost Usiana Bolta na stometrové trati!

Díky tomu, že moje žena je každý večer na kole stejně rychlá jako nejrychlejší muž planety, zhubla od půlky března do konce dubna 9 kilo. Váží 52 a je přes ní vidět. To není nic normálního a rozhodně to není nic, co by konvenovalo mému věstonickému vkusu. Ale to jsem trochu odbočil.

Zkrátka doma je klid a já tedy patrně splním svůj nepsaný blogerský závazek. (Je 20:44, těmi třemi odstavci úvodu jsem ztratil půlhodinu. Ach jo.) Takže dnes to bude o Brandýse.

Přesněji o Macharově Brandýse. Macharův Brandýs je literární a recitační soutěž pro dětí od 6 do 19 let (od první třídy k maturitě), která v mém městě probíhá už 13 let. A já jsem už 13 let členem poroty té literární části. Pokaždé je to krásné a pokaždé mě to něco naučí.

Letos mě soutěž naučila, že dostat k posouzení práce o celkovém rozsahu 250 stran tři dny před vyhlášením výsledků, je zločin, jehož se organizátoři dopouštějí nejen na porotě, ale především na soutěžících. Plně se soustředit na osmdesátý sedmý text o elfech mi totiž v neděli kolem druhé ranní dalo už poměrně velkou práci.

Tak to totiž u dětských prací je. Bezpečně na nich poznáte, co mezi dětmi zrovna frčí. Malí kouzelničtí hoši, kteří míří po prázdninách do školy čar a kouzel, už po cca čtyřleté hegemonii naštěstí vyklízejí pole, ti příšerní elfové, hobitové a další odporná havěť ovšem zaplevelují dětské práce s neutuchající vitalitou.

Svou frustraci z oněch stokrát vyvařených postav ventiluji alespoň tím, že si na okraj posuzovaných prací dělám kritické poznámky. Ty se s postupující nocí mění v ironické glosy, sarkastické šlehy a k ránu nabývají charakteru zoufalých, hysterických provolání. Nedej bože, aby si pak některé z dětí zapomnělo na autorské čtení, které je součástí přehlídky, přinést svůj text - a moderátorka požádala porotu o zapůjčení jednoho paré. Děláme to totiž všichni.... Místopřísežně tu prohlašuji, že kdyby se někdy náhodou stalo, že bych na lesní mýtince potkal eflí královnu, vyvrhnu ji svým tupým kapesním nožíkem a opeču si ji na bezovém prutu!

Vlastní soutěž je ovšem velmi krásná. Sedíme za těžkým dubovým stolem před svými jmenovkami jako představenstvo Sazky, posloucháme zajíkající se děti, které čtou jednu převyprávěnou jihoamerickou telenovelu za druhou, a čekáme. Čekáme na toho jednoho nebo na tu jednu, kteří všechna zlomená srdce rázně odkážou na nejbližší kardiologii, závažným sdělením o tragičnosti života se z hloubi srdce vysmějí a místo inverzního slovosledu a lexika 19. století k nám promluví svojí teenagerovskou mateřštinou.

Letos se sice nedostavil žádný smíšek, který by kacířsky rozbořil chrám čtrnáctileté životní tragicky nějakým fórkem, jaké uměla třeba Terka Hejdová,

(Jen tak
jako by nic
pohupuje se vítr v listech stromů
a sotva znatelně je hladí
Ale jen vyjdu ven
zvedne mi sukni
jako větrák Marilyn Monroe
ve starém filmu

Puberťák)

ale zato se objevil patnáctiletý výrostek s vlasy na ramena a čerstvou nominací na mistrovství Evropy v karate, aby do všech těch podřezaných žil kvůli neopětované SMS docela civilně a skoro potichu řekl:

Když dáš, pozor, uvidíš,
jak stromy a keře rostou.
Co však nikdy nespatříš,
je mou lásku prostou.

Rád mu odpustím ten nedokonalý rým na pozici a-a, stejně jako na první pohled přehlédnutelný anakolut. Protože tohle možná není formálně dokonalé čtyřverší, ale je to poezie. Taková, pro jakou stojí za to loni, letos i příští rok spát za celý víkend úhrnem tři hodiny.

A taky pro slavnostní vyhlášení, kde se v každé kategorii uděluje několik druhých a třetích cen a pak ještě spousta cen zvláštních a řada cen udělovaných na návrh poroty nejrůznějšími institucemi a mecenáši, protože o to jde, o tu radost každého oceněného a o povzbuzení do dalšího psaní.

A pro řízky, chlebíčky a víno, které pak jíme a pijeme v zámecké kuchyni a vedeme učené řeči o literatuře, s každou další skleničkou učenější, a pak už se zvedáme a odcházíme, ale nejde nám to, Martin Petiška se zapovídá na nádvoří s hosty další akce, která tu večer probíhá, a to je už teď, protože už je večer, slunce oranžově a červeně barví sgrafita na zámeckých zdech a tvář mladičké bohemistky Terezy, kterou doprovázím na autobus, novinář Pepa Koukal si ještě sedne na lavičku před kasou, nemůžeme se nějak utrhnout, nechceme, aby to skončilo, a ono to stejně končí, jdeme s Terkou k náměstí, ještě prohodíme pár slov s mým kamarádem knězem, který stojí před kostelem v klerice, jako když zrovna přišel z návštěvy u Václava Beneše Třebízského, všechno je to krásné a tak trochu neskutečné a je to jen jednou za rok.

Možná bych tu na závěr měl publikovat třeba výsledkovou listinu nebo nějaký oficiální výstup, ale vlastně se mi nechce. Tahle soutěž není o pořadí a diplomech. Je o setkávání dětí a dospělých, kteří mají rádi psané slovo, kteří věří v pravdu příběhů víc než v pravdu definic a jejichž život lze vyjádřit víc románem a básní než profesním CV.
Tak zas za rok. Vyhlášení výsledků je veřejné, tak se třeba přijdete taky podívat.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Věrka Věrka | 11. května 2011 v 22:46 | Reagovat

Čekání na váš blog se vyplatilo. Hezké, moc hezké. Hlavně ta nálada, kterou skoro cítím.
A mimochodem, nevěřím, že právě vy byste ublížil víle :-)

2 kraken kraken | 12. května 2011 v 12:50 | Reagovat

Představa manželky mizející rychlostí sprintera Bolta je radostná. Bohužel radost trochu kalí skutečnost, že zůstává stále v obýváku.
S inspiračními zdroji mládeže už to asi jiné nebude. Doba, kdy inspirací byly zážitky a děje obklopující novice na poli literatury, jsou asi nenávratně pryč. :-)

3 Petr Kukal Petr Kukal | 12. května 2011 v 14:04 | Reagovat

[2]: Nechci samozřejmě zpochybňovat Vaši životní zkušenost, paner Krakene, ale já osobně jsem rád, že ji v obýváku mám :-)

4 Kunc Kunc | 13. května 2011 v 19:40 | Reagovat

Zrovna jsem se dodíval na televizní soutěž ve vaření, kde jedna ze soutěžících vařila kuře na způsob kačeny. Stejně náhražkovitě mě připadá současná společnost. Vzájemná úcta, tolerance, slušnost a čestnost se kamsi vytrácejí a nastupuje hulvátství, závist a zlodějna. Buďme rádi, že se ještě najdou mladí se zájmem o poezii. Při tom, jak málo čtou a mají omezenou slovní zásobu je to úspěch. Pokud bych byl pesimista, musel bych konstatovat, že jediné co v tomto státě šlape je vaše manželka. V hluboké úctě smekám před jejím výkonem. Ale na štěstí poesie kvetla za všech režimů a doufám, že tomu bude i nadále.

5 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. května 2011 v 23:23 | Reagovat

Mám takové dva dojmy z vašeho jako vždy pěkného psaní. Jsem lenoch(lenoška?), protože na svém šlapadle, které mám většinou pod stolem v kuchyni  šlapu jen mnohem kratší dobu než vaše paní. Také to dělám kvůli kolenům- to hubnutí je horší. Poezie u mladých? Co vidím někdy na blozích je spíš k pláči než k radosti, výjimky se ale najdou.

6 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. května 2011 v 23:26 | Reagovat

Ještě něco je nového. Nevím, jestli si pamatujete z blogu novinek Týnu- blogerku. Té se v den, kdy jste psal svůj středník (11.5.2011- krásné datum, že?) narodil syn s krásným českým jménem Vojtěch. Sdíleli jsme poslední dny čekání s ní, hlavně v Kavárně a tak jsme se dočkali. Hlavně, že jsou zdraví oba.
Těším se na další vaše středeční povídání.

7 Lydie Lydie | 14. května 2011 v 18:54 | Reagovat

Pamatuji,že před více jak 50 lety byla STM-soutěž tvořivosti mládeže.Byly různé obory-recitace,zpěv,výtvarná výchova a možná i něco dalšího.Nejdříve bylo školní kolo,pak městské,okresní...Nevím,zda to bylo přínosné, či si jen někde soudruzi  udělali čárku za aktivitu.Já jsem chodila recitovat - byla to dobrá "ulejvárna" ze školy.

8 Míra Míra | 14. května 2011 v 21:22 | Reagovat

Dovolím si vyjádřit názor, že pokud vůbec mládež je ochotna téměř jakkoliv básnit nebo nedej bože, snad i před tím při tom a potom číst, věřme, že nic není ztraceno stejně jako nic nebylo ztraceno v minulosti blízké i vzdálené. Omlouvám se za tasemnicovou větu, před čtyřiceti lety mi to prostě učitel z hlavy nedostal. :-)

9 Zdenka-matka Zdenka-matka | 15. května 2011 v 13:34 | Reagovat

Odrovnal mne ten veršík syrový, naprosto mne odrovnal
svou pravdou syrovou
přec civilně a potichu řečenou....
neb moudrost, vědění se nevyřvává.
Jak je to v takovém mládí vůbec možné, lidem oči, srdce takto otvírat...
odrovnal mne ten veršík syrový.....

10 Petr Kukal Petr Kukal | 16. května 2011 v 8:11 | Reagovat

[6]:To je krásná zpráva, Růženko, děkuju. Že paní Týně moc blahopřeju!!!

11 Petr Kukal Petr Kukal | 16. května 2011 v 8:19 | Reagovat

Děkuju všem za komentáře.
Velmi se ztotožňujis tím, že co se objevuje na blozích, je většinou strašlivé. Zdálo by se, že to nikomu neubližuje - kdo to číst nechce, ať jde jinam, no ne? Jenže mladí si tyhle blogy čtou mezi sebou a snadno se tak nechají přesvědčit, že TOHLE je poezie. Kýč a nevkus se tak množí jak prvoci v senném nálevu.
Jen o něco lepší jsou literární servery (písmak, liter atd.); i tady je velká část produkce hodnocena lidmi, jejichž vkus byl nenapravitelně pokažen tím, že poezie se poníženě vystěhovala ze škol a její jméno si jako identifikační známky mrtvého vojáka pověsila na krk ta zoufalá blogová produkce...

Ale současně souhlasím také s názorem, že psát i špatnou pezii je lepší než sjíždět někde dobrou extázi...

12 Zdeňka-Anna Zdeňka-Anna | 17. května 2011 v 18:39 | Reagovat

Nevidím to také ještě  tak černě, když dítě, které jezdí na kouzelnické tábory, v Avataru je jak ryba ve vodě a Hobbity vyjmenuje i pozpátku, napíše jako příběh z prázdnin kouzelné povídání o splašeném štěněti  a tajném  krmení mravenců na balkoně.  Hobbiti a Avatar časem pominou, ale štěňata a mravenci / snad/ zůstanou.
Existuje na internetu  spousta virtuálních dětských stájí  se staráním o zvířata, získáváním bodů z různých soutěží a testů,  výstavami.  Na výstavách se dávají jednotlivým fotografiím hlasy a vítězní majitelé obdrží drobné ceny a další body, které mohou použít k „nákupu“ dalších zvířat,  potřeb k závodům a podobně.
Vývoj pokročil, je možné na výstavě dát – příklad: od 1 do 6 bodů, je možné ale  také hlasovat pomocí SMS, čím větší počet SMS - a tedy i reálná peněžní částka - tím větší počet bodů se dá dané fotografii poslat.
Čili je možné si hlasy koupit.
Stejně jako je možné si koupit tzv. lepší věci potřebné k závodům, je potom větší šance na  dobré umístění.
Chápu, že provozovatel stáje to nemá zadarmo, ale snad by to šlo řešit jiným způsobem, než zvýhodnění těch, kteří  „dají víc“.
Logicky mně vychází, že se možná v budoucnu stejným způsobem  pokusím koupít maturitu nebo vysokoškolský diplom.
Zdá se mně, že vzory mají děti  takové, jaké jsou jim předkládané.  Pohotovost, s jakou se okamžitě po uvedení předem dlouho avizovaného filmu objeví kniha,  sešitová vydání fotografií /sem tam nějaká chyba nevadí/, nejrůznější figurky ,  meče a další rekvizity je obdivuhodná. Dá se s úspěchem pochybovat, že by to bylo především v zájmu dětí.
Při letošním „posledním zvonění" na jedné střední škole, vyběhli ze dveří čtyři černé barety v maskáčích s maketami samopalů. Musím přiznat, že to mě znepokojilo víc. Nemám nic proti recesi, ale jaksi tohle se mně do recese už nevešlo.

Odbočila jsem, omlouvám se za délku příspěvku, ale tak nějak mně to všechno souviselo se vším, i s tou poezií. Přesto doufám, že ještě nic není ztraceno.
Ale zatím nevím, jak z toho ven.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama