Deník první červnový

8. června 2011 v 22:17 | Petr Kukal
Středa
Dnes je to zase na poslední chvíli, navíc nemám žádné normální téma. Takže jako vždycky v těchhle situacích: Můj milý deníčku...


Čtvrtek
Od včerejška nám v práci nechodí internet. Žádná tragédie, říkám si, budu zatím dělat něco, k čemu ho nepotřebuju. Třeba psát příspěvek na podzimní konferenci nebo připravovat newsletter. Plný odhodlání zakládám nový soubor. Při druhé větě automaticky klikám na ikonu Exploreru, protože potřebuju ověřit nějakou informaci na Wikipedii. Během další dvou minut to udělám ještě pětkrát, než definitivně pochopím, že svět se radikálně změnil. Bez internetu nedokážu napsat už ani seznam na nákup. Práci tedy vzdávám; v Solitaire naopak vytvořím svůj letošní rekord.

Pátek
Odpoledne se při cestě z pracovní schůzky stavuji u rodičů. Mamka mou návštěvu očekává a má pro mě jahodové knedlíky.
"Kolik si jich dáš?" ptá se.
"Tři," říkám pevně, s vědomím, že příští týden jdu k lékaři, který mě pokaždé obsedantně váží.
"Tak aspoň čtyři, ne?" navrhuje matka, která mě zná 41 let. "Ať to neohřívám nadvakrát."
Dotčeně mlčím. Cítím se manipulovaný, nerespektovaný ve svých přáních a životních cílech, podceňovaný v síle své vůle.
Když pak přede mnou na nadýchaných knedlíkách taje cukr v másle a tvarohu, moje rozladění trochu poleví. Čtvrtý knedlík dojídám s pocitem nepatřičně rychlého konce. Když se pak mamka otočí k dřezu, další dva si narvu do pusy studené a polknu je v podstatě bez kousání.

Sobota
Odpolední představení Jesus Christ Superstar v Hudebním divadle Karlín. Oproti první inscenaci před 16 lety ve Spirále je rozhodně temnější. Nejen prostorem a kulisou, vším. Ježíš je unavenější, víc pochybuje o úspěšnosti mise, víc polemizuje s otcem (1994: "Zemřít mám, tak chtěl bych znát důvod…" / 2010: "Zemřít mám, tak musím znát důvod!"), sebevražda Jidáše i scéna ukřižování jsou o poznání naturalističtější.

Kamil Střihavka je jako Ježíš stále přesvědčivý, naopak osmačtyřicetiletá Bára Basiková, sklánějící se nad jeho spícím tělem, evokuje víc pietu než vypjatou erotičnost Máří Magdalény. Z pohybových kreací rozhodně stojí za zmínku výkon dirigenta Kryštofa Marka, jehož mohou diváci v prvních řadách sledovat na dvou malých obrazovkách po stranách jeviště. Představení neoddiriguje - doslova ho odtančí. Jeho show je tak strhující, že chvílemi se soustředím víc na něj než na dění na scéně.

Přestože už to není tak silné, jako když jsem představení viděl v pětadvaceti, pořád mě zasahuje. Navíc v některých scénách vidím smysl, který mi před 16 lety prostě unikal.

Neděle
Mladší syn sedí na balkoně a jí třešně, které jsme včera načesali u tchána na zahradě. Žena prostírá.
"Proč jíš ty třešně? Vždyť budeš mít oběd."
"Protože mi chutnají."
"Jasně," snažím se být vstřícný, "tomu rozumím. Ale proč je jíš před obědem?"
"Protože mi chutnají i před obědem."
Co na to říct?

Pondělí
Dnes mám pravidelnou kontrolu u doktora, co mi léčí játra a vysoký cholesterol, pročež průběžně kontroluje mou hmotnost. Váží mě ovšem oblečeného; na kliniku jdu proto tentokrát sebejistě a klidně. Je 29 ˚C, mám jen plátěné kraťasy a bavlněné triko. Nic jiného; celé mé oblečení může dohromady vážit 40 dkg. Naposledy mě lékař vážil v únoru, takže i kdybych nezhubl ani deko, oproti dlouhým kalhotám, košili a svetru musím být o dvě kila lehčí.

Třicet metrů před klinikou se spustí tak prudká bouřka, že na loužích se dělají bubliny a stružky vody se mi valí přes nárty. V pěti vteřinách jsem promoklý na kůži, nacucané triko váží dvě kila a kraťasy tři. Když vlezu na váhu, mám o půl kila víc než v zimě. Doktor se poťouchle usmívá. Podle mě přesně tohle čekal.

Úterý
Jako každé úterý i tentokrát máme firemní angličtinu. Lektorka je standardně hezká, tak jako všechny mladé dívky. Má však mimořádně krásně tvarovaný horní ret, který se nad jedničkami vzpíná do nepopsatelně něžného oblouku. Když nás učí výslovnost, nabádá nás, abychom sledovali ústa mluvčího, protože i postavení rtů nám pomůže rozpoznat, co říká. Já sleduji ty její a zdá se mi, že říkají jediné: Kiss me, kiss me, kiss me. Akorát mám neodbytný pocit, že to neříkají mně.

Středa
Dnes máme se ženou výročí svatby. Přišel jsem dřív z práce, donesl jí kytku a před chvílí jsme se vrátili z romantické večeře. Ona teď leží vysprchovaná v posteli - a já píšu Středník.
"Ty máš to psaní hodně rád, že jo?" ptá se mírně.
"Mám," přisvědčím, potěšen tím, že o moje hobby projevila konečně trochu zájmu.
"To je fajn," říká rezignovaně a natahuje se na noční stolek pro knížku.
Já rád píšu a ona ráda čte. Krásně se doplňujeme. Asi i proto nám to už 21 let tak klape :-)
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 8. června 2011 v 23:09 | Reagovat

Kus života hezkého, užitečného. Jako vždy úsměvné. Ta vaše maminka vás zná, co? Živě jsem si vás, ctihodného pána středního věku představila jak jste si cpal ty dva knedlíky do pusy. Vsadila bych se, že se máma obrátila zády schválně, aby vám to umožnila a vy se necítil moc trapně- uculovala se..

2 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 8. června 2011 v 23:10 | Reagovat

Ta středa je ale k vaší ženě trochu krutá. Určitě jste tento středník  napsal hodně rychle a žena četla přes řádek :-)

3 Lydie Lydie | 9. června 2011 v 8:30 | Reagovat

Moc pěkně napsané-jak jinak,že?
Souhlasím s Vaším synem,že třešně chutnají i před obědem.

4 Petr Kukal Petr Kukal | 9. června 2011 v 8:33 | Reagovat

[3]: Děkuju :-) Taky plné chyb a překlepů, nabušil jsem to včera bleskem, s tím, že to dnes případně opravím. Což byl chybný předpoklad. Redakční systém změny sice zaznamená, no stránce blogu se ale neprojeví. Ach jo. Snad to správci Blog.cz v nějaké rozumné době rozchodí...

5 monika monika | 9. června 2011 v 8:58 | Reagovat

Dobrý den, na Jesuse jsem chytla stejné obsazení. Zajímal by mě Váš názor na to druhé....no, ale ..hm...ted mi doslo, ze vlastně nic, kdyz jste videl to samé. Tak to mi nevyšlo=(

6 Láda Láda | E-mail | 9. června 2011 v 18:58 | Reagovat

Přeji vášemu manželství mnoho dalších let. Ať je vždy takové, aby z něho měli potěšení i ti, kdo ho znají jen z vašich blogů.

7 Kunc Kunc | 9. června 2011 v 21:06 | Reagovat

Normální témata v Čechách nejsou. Bez internetu, vepřové s knedlíkem a původně Českým pivem to zkrátka nejde. Nechci dávat rady /jsou drahé/, ale v den výročí svatby by jste si měl uspořádat priority. Těším se na další středu.

8 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 9. června 2011 v 22:25 | Reagovat

[7]:Že jo, tak jsem to myslela, jen jsem nechtěla mentorovat. My budeme mít o hodně větší výročí a muž prohlásil, že se nic slavit nebude, na což jsem mu řekla: Ano, já budu celý den chodit v černém... Tak nevím, v podstatě není co slavit. To, že jsme staří a ta hezčí léta vlastně za sebou?. U pana Petra to je ještě krásné výročí, ale naše...:-(

9 Věrka Věrka | 10. června 2011 v 7:49 | Reagovat

Přeji vašemu manželství ještě hodně let v takové pohodě. Nejlepší konstelace by byla, aby vaše žena ráda četla to, co vy napíšete :-) Na Jesus Christ Superstar jsem před lety byla 3x a bylo to úžasné. Určitě bych to chtěla vidět i po letech. Je to jako s knížkou, kterou čtete po dlouhém čase znovu. Najednou v ní najdu něco, co jsem před lety vůbec nevnímala.

10 Petr Kukal Petr Kukal | 10. června 2011 v 10:08 | Reagovat

[8]: Naopak, Růženko! Čím víc společných let, tím víc důvodů k oslavě :-)

11 Petr Kukal Petr Kukal | 10. června 2011 v 10:09 | Reagovat

[6]:, [9]: Děkuju!

12 Jeník Jeník | 10. června 2011 v 18:25 | Reagovat

Já se před Váma stydím.Totiž já zásadně na naše výročí stále zapomínám.Manželku to mrzí,ale již si zvykla.

13 Zdenka-matka Zdenka-matka | 10. června 2011 v 18:45 | Reagovat

Fascinuje mne, že
- třešně ještě někdo zná česat,
- jí nadýchané knedlíky,
- doktor se poťouchle usmívá,
- žena dostává kytku,
- romantickou večeři,....
naplňuje mne to nadějí, klidem...

14 Láda Láda | E-mail | 10. června 2011 v 21:58 | Reagovat

Jestli češeme třešně a dělme i to ostatní až po romantickou večeři je jen naše rozhodnutí. Někdo to považuje za zbytečné nebo za překonané. Jiný v tom vidí trvalé hodnoty s nadčasovou platností.

15 Věrka Věrka | 12. června 2011 v 12:57 | Reagovat

Myslím, že dodržovat určité rodinné rituály je velmi důležité. Dávají našemu životu řád, a tím i pocit jistoty, která v téhle společnosti hodně chybí.

16 Věrka Věrka | 12. června 2011 v 13:04 | Reagovat

A co si tahle data zadat do mobilu? Všechny narozininy, svátky a pod. vám připomene třeba i s týdenním předstihem.
Mně se to osvedčilo :-)

17 Láda Láda | E-mail | 12. června 2011 v 17:39 | Reagovat

Já to mm vyřešeno takto: pamatuji se datum narození a svátek své ženy a ještě datum svatby. K těmto příležiostem kupiji klvětinu a něco na snězení. Data narození vnoučat, zeťů, neteří...si pamatuje manželka. Plně ji důvěřuji i ve věci pořízení dárku. Den před oslavou mne upozorní, kam druhý den jdeme gratulovat, komu a co koupila. Tato důvěra se mi svědčila, každému mohu doporučit.

18 kraken kraken | 14. června 2011 v 13:52 | Reagovat

17 - Láda- Stejně to máme zařízeno u nás doma.Z tohoto důvodu má manželka titul ministr zahraničních věcí h.c.

19 Petr Kukal Petr Kukal | 14. června 2011 v 15:23 | Reagovat

[17]:, [18]: U nás to funguje úplně stejně, pánové :-)

20 Láda Láda | E-mail | 14. června 2011 v 21:26 | Reagovat

Tak u nás se považuji za ministra zahraničních věcí já a to z toho důvodu, že si osobuji právo dělat za naši rodinu názor na situaci v Egyptě či Lybyi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama