Kamarádi

29. června 2011 v 8:21
Středa
Na tenhle blog čeká mnoho lidí - počítám, že alespoň dvakrát tolik, než jich čekalo na kterýkoli předchozí. Jsou zvědaví, co napíšu o fotbalovém turnaji žákovských týmů v Hostinném, který proběhl o víkendu a byl poznamenán několika konflikty. Nahlas by to samozřejmě nikdy nepřiznali. Naopak, všichni ti zhrzení chlapáci právě teď pobouřeně volají na svou maminu někam do kuchyně: "No vidíš ho, vola? Já sem tak zvědavej na ty jeho slinty."


Ve skutečnosti ale zvědaví jsou. A podvědomě čekají, že se nad některým odstavcem budou moci spravedlivě rozhořčit a o své rozhořčení se podělit s přáteli na správné straně barikády. To lidi strašně spojuje. Ti nejotrlejší zavolají přímo nám - mně nebo mojí ženě; budou do mobilu křičet tak, že jim nebude ani pořádně rozumět, v pevném přesvědčení, že pravda je tím pravdivější, čím hlasitěji se říká. A možná ne - možná se za ty tři dny už unavili.

Spor je o to, zda patnáctiletí kluci, kteří prožili několik společných let v dresu téhož klubu, si mohou poslední společný turnaj užít jenom tím, že ho odehrají, jak nejlépe dokážou. Nebo zda je to málo. Zda taková rozlučka předpokládá ještě nějaký bonus, něco mimořádného a výjimečného. Třeba že do sebe budou obracet pivo za pivem a panáka za panákem jako jejich otcové, ti správní a dospělí chlapi.

Nejsem Mirek Dušín, abych nad odpovědí neváhal. Samozřejmě by bylo krásné, kdyby si kluci řekli: Od září některé z nás spolknou střední školy na druhém konci republiky, někdo přechází do dorostu, někdo změní klub - tahle parta tady končí. Ale než to definitivně zabalíme, ještě pár týmům natrhneme prdel! (S prominutím - oni by to jinak neřekli). A kdyby jim to stačilo.

Jenže i mně bylo patnáct, takže nemám iluze. I mně připadalo, že pokud si nekoupíme se třemi dalšími kluky litrovku šumavského bylinného za 8,- Kčs a neopijeme se někde na plácku u Labe, něco důležitého tomu rozloučení se základkou bude chybět. Iniciační rituály jsou v podstatě pořád stejné.

Zásadní rozdíl ovšem spatřuju v tom, že kdyby nás s tou lahví přistihli rodiče, učitelé nebo prostě kdokoli dospělý, bylo by zle. K naší iniciaci neodlučitelně patřil také fakt, že děláme něco zakázaného, něco, co se nesmí a s čím by dospělý svět, jemuž se chceme připodobnit, velmi ostře nesouhlasil. A že se tedy nesmíme opít moc. Kdyby nám to víno koupili a nalili naši rodiče, asi by nám to přišlo … zvrhlé?

Dnes si hodně lidí myslí, že to nejlepší, co mohou pro své děti udělat, je být jejich kamarády. To je ovšem tragický omyl. Pokud se jimi skutečně stanou, učiní z nich sirotky. Kamarádů mají naše děti dost, zatímco roli rodičů nikdo jiný než my nezastane. Naše kamarádství je možná na chvíli nadchne. V hloubi duše ale bude otřesena jistota, kterou jim mohou dát jen táta s mámou - autorita, která je omezuje, ale současně chrání. I před nimi samotnými.

Kamarádovi se ovšem občas stane, že upřednostní momentální přání dítěte před jeho skutečným zájmem. Kamarád je velkorysý. Pobaveně shovívavý k výstřelkům telecího věku. Plný respektu k individualitě dítěte. A občas taky úplně pitomý.

Nemá smysl popisovat konkrétní události, ve znamení kterých ten víkend probíhal. Několik otců se stalo ještě lepšími kamarády svých synů. Několik synů významnou část posledního společného turnaje prospalo v těžkých výparech nakumulovaných v těsném prostoru stanů. Rodiče utvořili dva tábory, které na sebe navzájem nevražily, a tento stav trvá. Náš vysílený tým, který původně patřil k favoritům, se neumístil na žádné z medailových pozic a nezískal ani žádnou jinou cenu. V celkovém pořadí jsme sice skončili čtvrtí, ale popravdě si myslím, že tentokrát jsme všichni prohráli.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 honajz honajz | 29. června 2011 v 10:07 | Reagovat

Každá hra má svá pravidla a hřiště mantinely. Pouze v sociální a mezilidské oblasti moderní trendy směřují nejen ke hře bez pravidel, ale hlavně bez mantinelů. A pak se není co divit, že hráči, resp. hráči života, nevědí, co hrát.

2 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 29. června 2011 v 10:10 | Reagovat

Zdravím, pane Petře a přeji vše dobré, hlavně zdravíčko, ať již tento svátek slavíte či nikoliv.
Telecí roky jsme si prožili u 3 synů, ale nevím, nějak zlé to nebylo. Rozhodně nejsme jejich kamarády, ale rodiči dosud, přestože jsou hooodně dospělí. Tolerance se také nesmí přehánět a přestpože u nás bylo výchovné slovo, nikoliv fyzické násilí, kluci pochopili co smí a co ne. V tom duchu vychovávají i své děti.
Nevidím nic dobrého v tom ,,společném oslavování" rodičů a dětí- příklady táhnou a když se to pak zvrhne, rodiče se diví.

3 Roman Slaboch Roman Slaboch | 29. června 2011 v 10:21 | Reagovat

Ahoj, Petře. Rozumím Ti, také si myslím, že děti potřebují až do pozdního telecího věku nastavené mantinely svého chování. Rodiče jsou od toho, aby je nastavili a s vlídností dohlíželi na jejich dodržování. Děti to očekávají a akceptují. Jasně že se někdy vzbouří, ale obecně jim pevně vymezený prostor dává jistotu. Zvláště malé děti jsou za to vděčné. "Volná" výchova je hloupost. Nehledě na to, že jim ubírá zážitky z onoho zakázaného ovoce...

4 Roman Slaboch Roman Slaboch | 29. června 2011 v 10:22 | Reagovat

Mno, koukám, že vševědoucí internet mi přidělil piktogram lepé děvy. Tak to asi není tak úplně vševědoucí.

5 Petr Kukal Petr Kukal | 29. června 2011 v 10:26 | Reagovat

[2]: Neslavím, Růženko, svátek mám 22. února. Přesto děkuju :-)

6 Petr Kukal Petr Kukal | 29. června 2011 v 10:27 | Reagovat

[4]: Buď dobré mysli, Romane, piktogram lepé děvy nám Blog.cz přiděluje už pár dní všem. Znáš polský film Sexmise? Tak už je to tady... ;-)

7 babča babča | 29. června 2011 v 20:33 | Reagovat

V každém případě je škoda, že poslední zápas kamarádského družstva skončil právě takhle. Ti kluci si zasloužili lepší výsledek. V jednom ze svých článků jste psal o tom, jak kluky poškodil rozhodčí. Tady je poškodili vlastní rodiče. Ano, někdy je kamarád úplně pitomý, zvlášť ten dospělý.

8 Kunc Kunc | 29. června 2011 v 21:26 | Reagovat

Rodiče jsou pro nás, ať už to vnímáme nebo ne vlastně učitelé. A samozřejmě při výchově svých ratolestí kopírujeme jejich chování k nám. I pokud se zaříkáme, že to nebo ono budeme dělat jinak a v pubertě se nám rodiče zdáli nemožní, tak ve většině případů jednáme stejně. Važme si jich, dokud je máme. Je to jistota a opora.

9 e.t. e.t. | 29. června 2011 v 21:35 | Reagovat

Petře, svět se zbláznil, ale víš, že zítra je stále stejně opět vysvědčení, svátek učitelů...? :-)

10 Petr Kukal Petr Kukal | 29. června 2011 v 21:38 | Reagovat

[9]: Vidíš, Taťjano, na to jsem skoro zapomněl. Tak si ho užij, stejně jako celé prázdniny. A všichni učitelé s tebou!

11 kraken kraken | 30. června 2011 v 8:15 | Reagovat

Vaše myšlenka, že pokud se rodiče stanou kamarády svých dětí, učiní z nich sirotky, je nejen pravdivá, ale i brilantně formulovaná.Gratuluji a zdravím.

12 Petr Kukal Petr Kukal | 30. června 2011 v 8:21 | Reagovat

[11]: Néé, to ne, ta formulace není moje - používal ji o přednáškách můj velký vzor, duchovní guru a patrně náš největší žijící filosof výchovy prof. Petr Piťha. Já ji jen opakuju... Přesto díky :-)

13 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 30. června 2011 v 10:51 | Reagovat

Kamarádství rodičů? Nemůže fungovat!
Stanovit mantinely? Jaké, k čemu!
Jediné co lze, utvářet osobnost obecným vymezením.
Mně řekli rodiče:
- co sám nerad, jiným nečiň,
- když nemůžeš prospět, alespoň neškoď,
- jednej tak abyses, za své skutky
  nemusil stydět.
V tomto rámci, jsem se se ženou snažil formovat obě dcery a dnes vnučky a vnuky.
Doplnil jsem to popisem rodičovské role.
Koho máš na světě nejbližšího? Kdo Tě zná od narození a je tvojí pevnou životní jistotou? Zaslouží si, abys dělal(a) všelijaké lumpárny, když víš, že nás to netěší? Dosud jsem s tím vystačil.

14 kraken kraken | 30. června 2011 v 12:34 | Reagovat

13 -nar.soc. Změnou režimu došlo k tomu, že zkušenosti rodičů nastupující generace byly k ničemu a jen obtížně použitelné.Jeden z důvodů vidím v tom,že soubor elementárních zásad slušnosti byl nahrazen úderným sloganem "co není zakázáno, je dovoleno".Je pravdou, že lidé vychovaní podle vašich zásad patrně nebudou patřit mezi manažery,poslance,senátory a celebrity.Zbude jim pouze pocit,že jsou slušní lidé a víra ve vyšší spravedlnost.

15 Veronika Veronika | 30. června 2011 v 14:43 | Reagovat

Brilantně vyjádřeno. Jako přímý účastník této akce bych to i po opadnutí emocí nevystihla lépe...

16 Petr Kukal Petr Kukal | 30. června 2011 v 14:54 | Reagovat

Díky, Veroniko.

17 e.t. e.t. | 30. června 2011 v 16:49 | Reagovat

[10]:I tobě hezké léto, léto je svoboda, kašli na limity, váhové, věkové, fotbalové, do důchodu daleko, čili mládí trvá :-)

18 Zdenka-matka Zdenka-matka | 30. června 2011 v 16:55 | Reagovat

....přesvědčení, že pravda je tím pravdivější, čím hlasitěji se říká....

Snažím se ztlumit svůj hlas, když na mne druhý člověk křičí. Ať již slovy psanými, nebo hlasem skutečným. Snažím se nenechat se tím křikem oslepit. Tedy ne, že by se mi to vždy dařilo.
Takže sorry, pokud nezvládám....

19 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 6. července 2011 v 10:05 | Reagovat

Otevírám středník s nadějí na vzdělání o křesťanských věrozvěstech nebo alespoň o pravověrném Mistru Janu Husovi a nic.

20 Lydie Lydie | 6. července 2011 v 11:59 | Reagovat

Mám pocit,že podávání alkoholu nezletilým je trestné......

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama