Deník - kolikátý už?

19. října 2011 v 22:08 | Petr Kukal
Středa
Víte co? Od příště si zkusím psát Středník průběžně, každý den odstavec nebo dva. Tohle je vážně příliš velký adrenalin. Na druhou stranu je to aspoň trochu spojité. Jaká koláž by asi vznikla z textů psaných pokaždé v jiné náladě a za jiných okolností? To se konec konců uvidí. Dnes ještě jednu rychlou bublaninu, spatlanou na první dobrou.


Čtvrtek
Jsme se ženou poprvé v tanečních. Počáteční nejistotu a ostych zaháníme vzájemným ujišťováním se, že všichni ti lidé okolo jsou na tom stejně jako my. Vždyť jde o začátečnický kurz. Když nastupujeme poprvé na parket, míjí nás má někdejší kolegyně s manželem. Potěšena nečekaným setkáním se k nám hrne a švitoří: "Tady budete spokojení, manželé Zitovi naučí tancovat úplně každého. My je máme moc rádi, už sem takhle chodíme deset let."
Nevěřícně se obrátím na ženu. Tváří se jako akvarijní rybička, které někdo právě promítnul Čelisti.

Pátek
Už pár týdnů chodím na dlouhodobý marketingový kurz. Samozřejmě mě deprimují výpočty: Bod zvratu, krycí příspěvek, cenová elasticita - cítím se jak v polovině třeťáku na gymplu, kdy jsem definitivně přestal rozumět tomu, co se odehrává v hodinách matematiky. Druhé pololetí a celý čtvrťák jsem tam docházel jako na třetí cizí jazyk, v němž byla má slovní zásoba nula. Tohle je hodně podobné.

Ještě víc než vlastní početní ignorace mě ale deprimuje neustálé tonutí vybraných účastnic a některých lektorů ve zdrobnělinách. Pokud je cílem marketingové kampaně "dostat z těch lidiček víc penízků," pak jsem určitě na špatném kurzu. My se ve firmě snažíme vyrazit ze zákazníků co největší zisk. Vznešenější cíle jsme nikdy neměli.

Sobota
V "Polabském týdeníku TOK", našem regionálním plátku, čtu informaci, že u Sojovic byla nalezena mrtvola člověka s oddělenou hlavou. Soudní pitva vyloučila cizí zavinění. Čtu to třikrát po sobě, abych se ujistil, že jsem nepřehlédl nějakou spojku, zájmeno, nebo celý slovní obrat, který tu absurdní informaci uvede na pravou míru. Nic, takhle to tam opravdu stojí. Sebevraždy jsou dneska čím dál brutálnější.

Neděle
Pravidelný nedělní nákup v Globusu. Hned za vstupními turnikety hromady vánočních kolekcí, za nimi obrovské plantáže listopadek v plastových květináčích. Ve všech uličkách je navrstvené akční zboží, na stáncích nabízejí hostesky deset druhů nových čajů, vzorky jogurtů a miniaturní jednohubky s kostičkami sýrů. Zdá se mi, že regály se od posledně snad ještě zvýšily, zboží se v mnoha patrech tyčí nad soutěskami uliček. Do ostrého světla zářivek kontinuálně hrají reklamní znělky.

Půl hodiny po návratu ze supermarketu jdu ve vsi, kam jezdíme za manželčinými rodiči, na mši. Malý venkovský kostelík je zpola obehnaný bíločervenou igelitovou páskou - po celé pravé straně se bortí římsa, jejíž padající bloky ohrožují chodce. Na mokrých vnitřních stěnách se rýsují rozsáhlé mapy oloupané omítky, výjev na zčernalém oltářním obraze už nejde rozeznat. V zašlých dřevěných lavicích se choulí devět lidí. Vzpomenu si na Globus. Už máme jiné chrámy. Doufejme, že Bůh s námi zůstane v těch starých.

Pondělí
Mrzne, na patnácti hydrometeorologických stanicích padly teplotní rekordy. Pro mou ženu, která od časného března prosazuje spánek u otevřeného okna, to zatím není dostatečně dobrý důvod, aby své rozhodnutí revidovala. Protestuju, ale marně (což od počátku tuším). Večer se bojím usnout, pořád se mi vybavuje film, kde Sir Edmund Hillary varuje svého parťáka, že kdo usne, zmrzne. Únava je nakonec silnější. Když ráno vstávám, deka se při odkrývání se slyšitelným křupnutím přelomí. Žena se pokrytecky tváří, že nic neslyšela. Popravdě čekám, kdy nám naordinuje spánek u otevřeného okna - zvenčí.

Úterý
Večer trávím se skupinou (především) pražských literátů. Michal Šanda se mě ptá, zda je v Brandýse nějaká rozumná hospoda, kde se dá dobře najíst. Dvě tři mu doporučím; důrazně ho však varuji před jednou, známou tím, že se tam scházejí matky s dětmi a náruživí cyklisté.
"Pokud ti nevadí, že tě při jídle tluče hrabičkami pět rozjívených batolat a naproti tobě sedí zpocený fousatý adept Závodu míru v zářivě tyrkysovém trikotu, je tohle ideální hospoda," říkám. "To není žert, stalo se mi to asi před měsícem."
Michal se zamyslí. "V podpaží měl ten dres takový vínový trojúhelníky?"
"Jo," souhlasím.
"Já si říkal, kde jsem tě už viděl. Hned jsi mi byl povědomej. Jezdím do Brandýsa na kole docela často, mám to sotva pětatřicet kilometrů."

Pak má ta poezie k něčemu vypadat! Kde jste, vy všichni poctiví, tělnatí a zavalití básníci, Apollinaire, Nezvale, kde jste?! Michal Šanda vypadá jak diskobolos a podle všeho příští rok pojede Tour de France. A já sám to nevytrhnu. Čekám, jestli dodá, že dva z těch pěti malých ďáblů byli jeho, ale nehlásí se k nim. Možná je jen takticky zapírá.

Středa
Slíbil jsem ženě, že se s ní budu dívat na to, jak Barcelona roznese Plzeň na kopačkách. Už je hluboko po začátku druhé půle a já pořád trčím u počítače. A Plzeň prohrává jen jedna nula. Na nic už se dneska člověk nemůže spolehnout. Aspoň že ten Středník i tentokrát vyjde včas.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 19. října 2011 v 23:16 | Reagovat

Díky, opět úsměvné. Máte opravdu pestrý život. Peřina křupla, rýmu jste nechytl? Kdybych teď spala při otevřeném okně, ráno bych asi jen sípala.

2 Lydie Lydie | 20. října 2011 v 11:15 | Reagovat

Tak opět středník,jak má být.Já mám k tomu dopolední kávu-je to pohoda.Z počátku čtení,jsem si myslela,že nám každý den hodíte do prostoru,co se tedy událo.Také by to nebylo špatné.

3 Lydie Lydie | 20. října 2011 v 11:18 | Reagovat

Pokr.  Ale pak jsem zjistila,že ne, že to budete syslit v Pc celý týden a pak to vyplivnete najednou.Asi máte strach,že bychom komentovali každý den zvlášť a kdo ví,co by to bylo....

4 Lydie Lydie | 20. října 2011 v 11:23 | Reagovat

S tím "chrámem konzumu" máte pravdu.Tady jsou tři markety vedle sebe-parkoviště jsou v neděli plná./Ty obchody jsou postaveny místo zrušené texilní továrny./

5 kraken kraken | 20. října 2011 v 14:20 | Reagovat

Vy si pořád jenom, stěžujete. Co budete dělat,až vaše paní objeví bahodárné účinky zimního plavání na lidský organismus. Ne snad, že bych vám takovou pohromu přál, ale taková možnost tady je.:-)

6 Petr Kukal Petr Kukal | 20. října 2011 v 14:32 | Reagovat

[5]: Pane krakene - vy jste provokatér! Určitě placený :-)

7 Míra Míra | 20. října 2011 v 17:45 | Reagovat

Bavím se, a to je k nezaplacení.Taky nezaplatím. :-)

8 Kunc Kunc | 21. října 2011 v 20:32 | Reagovat

Nevím, ve kterém patře bydlíte, ale ještě se nabízí možnost bivakování na římse. Na téma sebevraždy jsem dostal pěkný vtip.
V řece našli utopeného cikána. Vytáhli ho na břeh a zavolali policii. Mrtvola měla ruce i nohy svázané silnými řetězy. Přivolaný vyšetřující policista se nad ni sklonil, svraštil obočí, pak se zvedl ke kolegovi a oznamuje mu. "Myslím, že tenhle případ můžeme uzavřít." "Cože?! Jak to, že je to tak rychle vyšetřené?" "Příčina smrti je na první pohled víc než jasná"vysvětluje vyšetřující. "Tenhle cikán ukradl víc řetězů, než s kolika dokázal plavat!"

9 babča babča | 25. října 2011 v 11:02 | Reagovat

Představa Vaší ženy, která se tváří jako akvarijní rybička, které někdo právě promítnul Čelisti, mě vážně dostala :-)

10 Eduard Čeliš Eduard Čeliš | E-mail | 31. října 2011 v 12:27 | Reagovat

Petře, usměvné, vtipné, nádherné. Chtěl bych umět psát jako vy. A hned si říkám, že Středník musím navštěvovat častěji. Eda

11 otavinka otavinka | Web | 18. listopadu 2011 v 18:27 | Reagovat

Tak už je to tady! Ani já jsem se nemohla nechat zahanbit a honem jsem se musela jít kouknout na STŘEDNÍK, protože kol kolem jsou samé dobré zprávy. Je to vtipné čtení a vůbec se nenudím. Ale musím nalistovat dřívější datum, protože začít od konce není košér. Tak ať vám to píše a Múzy ať vás obletují den co den.

12 Petr Kukal Petr Kukal | 19. listopadu 2011 v 12:59 | Reagovat

[11]: Děkuju :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama