Říjnový deník

12. října 2011 v 22:08 | Petr Kukal
Středa
Zas jen deník, přátelé. Bude to krátké a rychlé. Jako letní bouřka. Jako první milování. Jako život.


Středa
Večer trávím na jedné střední škole 25 kilometrů za Prahou. Před třemi měsíci jsem pro ně sesmolil pár marketingových doporučení, úhrnem dvacet stránek včetně tabulek a obrázků. Nebylo to tak těžké, poradil jsem jim takové finesy, jako aby na sloup na hlavní silnici připevnili směrovku k budově. Od té chvíle jsem se stal odborníkem, s nímž se řeší prakticky vše. V jedné zvlášť tristní situaci se mi vybaví definice experta, jíž s oblibou používal můj kamarád Standa Siňor, když jsme spolu pracovali na MŠMT: Expert je člověk z jiného města.

Čtvrtek
V literární příloze Práva Salon vychází rozhovor s Michalem Vieweghem. Hovoří v něm o své právě vycházející knize, detektivním thrilleru Mafie v Praze. Má jít o beletristický vhled do mafiánských praktik nejen pražského magistrátu, ale vrcholné politiky vůbec. Pražské kauzy přesto dominují. O polední pauze se okamžitě vydávám na Václavák; Kanzelsberger ani Neoluxor knihu zatím nemají. Nakonec ji koupím o dva dny později v Akademii.
"Máte Opencard?" ptá se mě při placení mladá usměvavá prodavačka. Přisvědčím.
"Tak to máte se slevou," sděluje mi nadšeně. Místo 389,- Kč nakonec platím jen 350,-. Díky jednomu z nejšpinavějších pražských kšeftů. Jsou to paradoxy.

Pátek
Poprvé si uvědomím, že babí léto je definitivně pryč, ranní mlha se na okně vysrážela do matného povlaku. Bezradně se prohrábnu svetry. V levém sloupci horní skříňky nacházím svůj oblíbený červený. Je tak strašně vytahaný, že zakryje i mé olbřímí břicho, aniž by jeho spodní lem trčel do prostoru vysoko nad páskem kalhot, jak se to děje u všech ostatních. Záhy však zjišťuju, že daní za nevšední krycí schopnost je nesmyslná délka rukávů; pohupují se těsně nad koleny. Chvíli zvažuju, že se svetru vzdám, ale nakonec si je na několikrát vzdorně ohrnu a navrstvím v prostoru předloktí. Moje podobnost s Pepkem námořníkem je téměř dokonalá.

Sobota
Náš mladší sny má v tanečních první prodlouženou. Žena se na poslední chvíli pokouší doučit základní kroky alespoň jednoho tance, který jí hrozí při tanci pro rodiče, já se pokouším vejít do obleku. Oba slavíme částečné úspěchy. Žena zvládne základy něčeho, co mi ze všeho nejvíc připomíná spartakiádní skladbu pro matky s dětmi, mně se nakonec podaří zaříznout si kalhoty hluboko do přetékajícího břicha. Sako ovšem nedopnu.

"Zkus to," povzbuzuje mě žena. "Zadrž dech." Vytáhnu bránici skoro ke krku a bleskově proženu i druhý knoflík příslušnou dírkou. Pak pomalu vydechnu. Švy zasténají, ale knoflík tlak vydrží. Podívám se do zrcadla. V oblasti břicha se mi pod sakem rýsuje obludný útvar vejčitého tvaru, rozlévající se od stran. Vypadám, jako když pod oblekem pašuji dinosauří varle. Bezradně se otočím k ženě.
"Hele, ono se sako stejně nosí zapnuté jen na jeden knoflík," říká. Osobně mám pocit, že etiketa praví něco o dvou, ale nepřu se. To bych byl blázen.

Výsledek našeho úsilí je tak jako tak tristní. Já strávím celou prodlouženou s elegantně vlajícími klopami a žena nás v první přestávce po debaklu zvaném rodičovská volenka oba závazně přihlásí do začátečnických tanečních kurzů pro dospělé. No vážně, začínáme zítra!

Neděle
Moje trable s tloušťkou neberou konce. Tenhle týden je na ně zvlášť bohatý. Skoro si začínám říkat, jestli to není nějaké znamení:

Kolem desáté dopoledne jdu o patro níž za kamarádem truhlářem; nesu mu nákres nových skříní, které po něm chci.
"Proboha," zasténá, ledva mě spatří v trochu těsnějším triku, "ty jsi těhotnej!" Ohleduplně mi nabízí židli a ptá se, jestli mám nějaké zvrhlé chutě, třeba na okurku se šlehačkou. Ujistím ho, že kafe s mlékem úplně postačí. Nakonec se se mnou odeber k nám, aby si vše zaměřil na místě. S vrozenou netaktností pak před mou ženou nadšeně rozebírá můj lavor. Když odejde, jdu si jí postěžovat na jeho hulvátství. Přes dveře koupelny zaslechnu, jak si uvnitř pobaveně pobrukuje nesmrtelný song sourozenců Ulrychových ve svérázné textové úpravě: Lavorýý, moje lavorýý. Ti dva provokatéři se hledali, až se našli!

Pondělí
Ráno jdu k zubaři, odpoledne do metabolické poradny, kde mi léčí vysoký cholesterol a chronickou jaterní lézi. Minulý týden jsem byl u kardiologa, který sleduje mou tachykardii, a příští týden jsem objednaný na urologii (kdo se zeptá s čím, tomu propříště zablokuju přístup do diskuse). Připomíná mi to stav, kdy udržujete rozpadající se nemovitost. Sotva barák podříznete a dáte tam izolaci, už abyste měnili střechu, protože Vám teče na půdu. Do toho se začíná loupat barva na stropech a praskat vodovodní potrubí. Je to stálý boj mezi domem a vámi, který dřív nebo později prohrajete. Jak dlouho stihnu látat tyhle díry? říkám si…

Úterý
O angličtině rozebíráme rozvody. Lektorka řeší dilema (hypotetické!), zda spolu zůstávat kvůli dětem, když si lidé zásadně nesednou, nebo být autentický a odejít, pozná-li člověk, že svůj život nežije v souladu se svými potřebami a vnitřním ustrojením.
"S jakými potřebami třeba?" ptám se z upřímného zájmu.
"No třeba, že jeden z partnerů je aktivní, chtěl by něco podnikat, někam se vydat, prostě žít. A druhý je takový zápecník, mouchysněztesimě, rozumíte. To je pak hrozně těžké svůj život okleštit a ořezat do té jeho úzké formičky."

Chvíli o tom přemýšlím. Jsem rozhodně první typ, nikdy jsem netoužil podniknout nic velkého, ztřeštěného a nemám potřebu se vydávat za hranice okresu, natož za hranice všedních dnů. Žena je naopak velmi akční a navíc je silná osobnost, takže popravdě pořád něco podnikáme a pořád se někam vydáváme. Jdu jí říct, že to ohrožuje naše manželství.
"Hele, my možná spějeme k rozvodu," povídám jí. "Brali jsme to na angličtině."
"Vy probíráte na angličtině manželskou krizi?" zajímá se. "A kam chodíš na gramatiku předpřítomného času? K Uzlovi?"
"Jsi cynická a to se ti jednou zle vymstí," vyhrožuju jí. "Příště to na tebe řeknu paní lektorce."

Středa
Kromě toho, že je moje žena cynická, je taky ospalá. A moje klapání do klávesnice (počítač máme v ložnici), snáší se stále rostoucí nevolí. Navíc jsem měl na začátku řeči, že to bude rychlé a krátké. Takže na slyšenou za týden, přátelé…
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lydie Lydie | 12. října 2011 v 23:28 | Reagovat

Tak jsem asi dnes první,kdo četl a komentuje středník,který je  pochopitelně  napsám vtipně a zajímavě.
Doporučuji zajít koupit si nový oblek-raději o číslo větší- další dva roky se budete cítit štíhle.

2 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. října 2011 v 23:49 | Reagovat

[1]:Lydie a já druhá, ale to nemusí být pravda, on každý do všeho nekecá jako my (doufám, že jsem tě neurazíla) .Nakonec proč ne, blogeři jsou rádi, ne?

3 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. října 2011 v 23:52 | Reagovat

Pane Petře, dnes mohu jít klidně spát. Nebudu už nic jiného číst, protože ty vaše nářky tak krásně s humorem podané mi zlepšily náladu (až mi vyhrkly slzy). Poslechněte Lydii, kupte si oblek, budete ho určitě potřebovat, když budete chodit do těch tanečních. V džínách a mikině by to asi moc pěkně nevypadalo...

4 Hanako Hanako | 13. října 2011 v 9:08 | Reagovat

ad Pondělí..Nezoufejte, když to předčasně nevzdáte, budete neustále opravovat ještě  nejméně 35 let.

5 Hanako Hanako | 13. října 2011 v 9:13 | Reagovat

Souhlasísím s děvčaty L+R. Chce to přizpůsobit šatník. Při hubnutí doporučují odborníci volnější oblečení, aby vás povzbuzovalo k dodržování dietního režimu, něco na způsob...to si krásně hubnu.

6 kraken kraken | 13. října 2011 v 10:39 | Reagovat

Paní Růžičková tvrdila v jednom z Troškových filmů: "Tlustý, jakýpak tlustý.Víš proč ? Protože se maj!" Tak se pořád mějte a jen dávejte pozor abyste nesklouzl do kategorie zrcadláků. To jsou ti nešťastníci,kteří mohou kontrolovat zda jsou stále chlapečkem pouze pomocí zrcadla.Nedejte si vnutit ,že jste tlustý. Chlap je buď štíhlý a pak hovoříme o sportovním vzhledu,nebo při těle a pak se jedná o marciální postavu. :-)

7 Zdenka-matka Zdenka-matka | 13. října 2011 v 12:44 | Reagovat

S čím?

8 Lydie Lydie | 13. října 2011 v 14:35 | Reagovat

[2]:
Neboj,neurážíš mně.Jasně,že to musíme řádně "okecat".Jinak by nikoho nebavilo psát.I blbá reakce je důkaz,že to někdo čte.Sice se to někdy "zvrtne" úplně někam jinam,ale to je "riziko podnikání".

9 Míra Míra | 13. října 2011 v 14:40 | Reagovat

A matka má po žížalkách a po teorii, že nerozumí srandě.
Pro autora - jak to děláte, že píšete jako bych psal já, kdybych to uměl?

10 Petr Kukal Petr Kukal | 13. října 2011 v 15:11 | Reagovat

Díky všem, přátelé :-) Zvláště pak panu Krakenovi, že mě naučil úplně nové slovo. Marciální! Jak skvostně to zní v porovnání s konstatováním, že je někdo prachobyčejně tlustej!

11 Míra Míra | 13. října 2011 v 15:40 | Reagovat

[10]:
Pěkné je taky: prostorově velkorysý.

12 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 14. října 2011 v 16:56 | Reagovat

[10]:Jo, jen použít to patřičné slovo, hned to jinak vypadá.
Víte proč jste marciální postava? To je  způsob manželek, jak si udržet muže. Vykrmí si ho a pak na něj ty druhé tak neletí, když vypadá jako opečovávaný manžel, který se má dobře.
Moc mi nevěřte, můj muž sice trochu pupík má, ale jinak je docela štíhlý a přesto ho mám hooodně dlouho.

13 Kunc Kunc | 14. října 2011 v 18:00 | Reagovat

Nedávno jsme měli brigádu /jestli se tomu ještě dnes tak říká/,okolo našeho domu v osobním vlastnictví. Zazvonili jsme na kolegu, aby nás šel posílit a otevřela nám jeho matka s tím, že spí. Kamarád se neudržel a řekl, že od toho je tak tlustej načež se ho ta hodná paní zastala. Náš Kája není tlustej, je jenom pěknej, což zase není tak špatné.

14 babča babča | 17. října 2011 v 9:21 | Reagovat

Je až dojemné, jak vám tady všichni "vychvalují" postavu :-). Vrátila jsem se z dovolené a jen rychle prolítla poštu. Zastavila jsem se u vašeho blogu a hned mám lepší náladu.
Člověk má mít své jistoty. V pondělí jezdí popeláři, v úterý přijde sousedka a ve středu bude středník. Pak dlouho nic a v neděli řízek.

15 Petr Kukal Petr Kukal | 17. října 2011 v 16:20 | Reagovat

[14]: Díky, jsem rád zdrojem Vašich jistot :-)

16 Míra Míra | 18. října 2011 v 13:55 | Reagovat

[14]:
Aha, jdu reklamovat ten nedělní řízek, popeláři u nás jezdí častěji, sousedka nepravidelně. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama