Z inkoustu noc

29. května 2013 v 8:01 | Petr Kukal
Tenhle text tu vůbec neměl být. Byl psán pro webmagazín Rozhledna coby recenze na básnickou sbírku mojí kolegyně Venduly. Na Rozhledně se ho ale zdráhali přijmout pro jeho závratnou délku. "Dlouhý článek a článek na pokračování nikdo nečte,"napsala mi tamní redaktorka. Věřím ji, dělá v branži dlouho, ví, jak to chodí. Čtenáři mého blogu jsou ale už tak otrlí, že sem se to dát odvážím. Slibuju aspoň, že to nebude na pokračování.


Z inkoustu noc
Geneze básnické prvotiny Venduly Vartové-Eliášové "Z inkoustu noc" je jak opsaná z pohádky o Popelce nebo z filmů, ve kterých hraje Andie MacDowellová.

V polovině devadesátých let pomáhá dvacetiletá studentka FF UK v místním brandýském plátku s pravopisem. Městské noviny, jak se periodikum jmenuje, otiskují také básně místních veršotepců. Jsou tak strašné, že mladičká korektorka sebere odvahu a nabídne vydavateli tři své vlastní básně. Jejich úroveň několikanásobně převýší dosavadní standard listu - a u poučenější části čtenářů vyvolá oprávněná očekávání. Žádné další verše už ale nepřijdou. Jméno Vendula Eliášová se ze stránky s poezií ztratí.

Znovu se objeví až po čtyřech letech - pod sborníkem mapujícím pověsti regionu brandýsko-boleslavského Polabí. Polabský herbář prozrazuje nejen hluboký vztah ke kraji, v němž autorka vyrostla a dospěla, ale také systematičnost a erudici již vystudované bohemistky, jejíž odborný zájem je upřen na onomastiku. Zdá se však, že pramen její pozoruhodné poetiky vyschl.

O sedm let později se (už s manželem a dětmi) stěhuje do Bruselu, kde vyučuje v české sekci Evropské školy a působí v organizaci Inspiration Tcheque. Všechno je tu nové, zajímavé, inspirativní - a taky zoufale cizí. Vendula si v Belgii nezvykne. Stesk se léty neomílá jako kámen v řece, naopak jeho hrany jsou čím dál ostřejší. Nakonec jsou ostré tak, že proříznou i kožnatý vak pochybností o vlastním talentu, z něhož se na povrch prodere dlouho umlčovaná poezie.

Když se Vendula po pěti letech vrátí do milovaného Polabí, přiváží si s sebou rukopisný soubor veršů. Píše se v nich o letadlech, která den co den odlétají z Bruselu a která autorka sleduje s nostalgií, s jakou se na podzim díváme za hejny ptáků. O mostu přes Labe, o boleslavských tůních a slepých ramenech řeky. O topolech. O vratičích u pěšin.

Taky o lásce. O tom, jak v cizině roste potřeba partnerské blízkosti. Jak se mění prožívání intimity u ženy, která se přiblížila k hranici osobního poločasu. O tom jak temná noc se rodí pod horkou kůží. Strhující milostná poezie, přes veškerou erotičnost cudná a něžná. Nádherné verše, kterým hrozí přesunutí z jednoho spodního šuplíku psacího stolu do jiného. Vendula do důsledků netuší, co umí.

Je ale zpátky doma a regionální literární život ji zajímá. Některé básně přihlásí do anonymní soutěže vyhlašované čelákovickou knihovnou - a uspěje. Je pozvána jako host na veřejné čtení v týdnu knihoven, vystupuje na jubilejním desátém ročníku Valentýnského poetického čtení, účastní se večera polabských autorů. O její poezii se začíná mluvit, její tvorba je reflektována v literárním obtýdeníku Tvar a v internetovém časopise Dobrá adresa excerpovaném Ústavem pro českou literaturu AV ČR. V březnu 2013 pak konečně vychází v etablovaném pražském nakladatelství AKROPOLIS její sbírka "Z inkoustu noc".

Vzhledem k popsané genezi obsahuje verše, které od sebe dělí 17 let. Přesto je kompaktní, vnitřně soudržná a prozrazuje autorskou sebejistotu. Kromě milostných motivů a motivů domova v ní nalézáme přírodní lyriku i verše čistě reflexivní, především v nejkratších formách čtyřverší.

Typický pro Vendulinu poezii je emancipovaný přístup k rytmu, který nikdy nenechává sklouznout do kolovrátkové líbivosti, stejně jako odpovědná práce s rýmem. Gramatické rýmy a tisíckrát omletá klišé bychom v její poezii hledali marně. Souzvuk staví na nápaditých spojeních, často s povahou rýmového echa (aleje - stále je; k ránu - hranu), má mimořádný smyls pro půvab useknutého rýmu (listů - přistup; podvečer - člověče; ořeší - u pěšin atd.).

Díky mnohaletému pobytu v jiném jazykovém prostředí a značné lingvistické vybavenosti (kromě němčiny, jíž vystudovala spolu s bohemistikou, se dohovoří také francouzsky) se v jejím verši často objeví cizojazyčná sentence, nejčastěji právě francouzská. Skvostně pracuje s opakováním, a to jak na úrovni slov, tak celých veršů (či jejich variací), které pak v básni fungují jako více či méně zjevný refrén.

Její metafora se jen výjimečně uchyluje ke genitivnímu sebevysvětlování (v zrcátku topolových listů), dominantně je spíše skácelovsky mnohovrstevná (…na kost nás zima otesává. /Na křehké jádro, v němž je hřích). Výrazně, zejména v oddílech milostné poezie, je zastoupena anafora. Mnohokrát znásobené oslovování dává básním naléhavost autentického monologu - toužícího stát se dialogem. Z dalších básnických figur jmenujeme alespoň aliteraci, nijak okázalou, o to působivější (co v mlze mizí mi).

Bezprostředně po vydání vyvolala kniha zájem jak v regionu (na křtu promluvil literární vědec Ivo Harák, který autorku označil za výbornou, nadšenou reakcí ji přivítal spisovatel Stanislav Rudolf i další literárně činné osobnosti regionu), tak mimo něj. Momentálně Vendula pracuje na druhé sbírce a souběžně také na knize krátkých vzpomínkových zamyšlení. Vše výše řečené nás myslím opravňuje k tomu mít vůči oběma připravovaným knihám velká očekávání a nedočkavě je vyhlížet.

(Bylo to dlouhé, že jo? Na Rozhledně měli pravdu. Ale potřeboval jsem to někde napsat. Ta knížka je vážně výborná. Slibuju, že příště se vrátím ke standardu tohoto blogu. Zápis bude zmatený, povrchní a lacině efektní. Tak jako já :-)

Ukázky ze sbírky Z inkoustu noc

Jako je bolest v každé ženě
bolestná touha
bolest porodní
tak tu a tam
se v světlém vzdorodni
mé básně rodí poraněné

Ořeší
Po hořkých kapkách ořeší
chutnají podzimy v mém kraji
A po vratiči u pěšin
Chutnají mlhou hlínou vším
nač vzpomínám
a nač si vzpomínají

Žilnatina
Od nohou
razí mi odnože
Jsem vrostlá
do příštího času

Dřevnatím
Kořeny mám z vlasů
Žilnatí moje ruce

Protože

je čas
Je konec
poločasu

Rozcestí
Ne na cestě
ale na rozcestí
stává vždy osamělý strom

Svou volbou vrostlí do bolesti

každý sám stojíme s tím
co tíží nás
A kořeníme v tom
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lucie Lucie | 29. května 2013 v 11:52 | Reagovat

Popis knížky vypadá krásně. Objednám si ji. Díky za tip a autorce přeji hodně úspěchů! L.

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 29. května 2013 v 15:49 | Reagovat

Nepřipadalo mi to nijak dlouhé. Pokud je obsah zajímavý, nelze ho předat jen pár slovy.

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 29. května 2013 v 16:31 | Reagovat

Tentokrát je to na mě hodně dlouhý. Jeden z dnešních doktorů mě vysosl skoro veškerou energii. K článku se vrátím...

4 Lydie Lydie | 30. května 2013 v 8:33 | Reagovat

Ano, mají v "Rozhledně" pravdu.Lidé neradi čtou delší články ap.Také se málo čte,ale o tom bylo už napsáno hodně.Stále se někam pospíchá.Kdysi jsem přečetla "celého" Jiráska,Raise,Baara....knihy A.Dumase...
Ani mně nevadil popis rozkvetlé louky na celou stránku u V.Javořické.....teď  "pádím" a přeskakuji odstavce, mrknu na konec knihy, prolistuji prostředek, zajímavější věci trochu pročtu a jedu dál....

5 Helena Helena | E-mail | 9. června 2013 v 16:10 | Reagovat

Článek v pohodě,ukázka básní velmi zajímavá,jdu objednávat.Díky

6 Petr Kukal Petr Kukal | 9. června 2013 v 19:17 | Reagovat

[5]: Díky, Heleno. Zaručuji Vám, že nebudete litovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama