Poslední únorový deník

26. února 2014 v 15:27 | Petr Kukal
Středa
Bude to krátké, nudné a depresivní. Chcete to číst? Nechcete číst radši o tom, s kým chodí Veronika Kubařová? Nevím, co je horší - nepsat a dostávat maily, že kašlu na těch svých pár čtenářů, anebo psát a číst dotčené řádky brandýských spoluobčanů? Vždycky někoho naštvu. Tanec mezi vejci. Metafora mého života.


Čtvrtek
Třetí kolo jednoho z mnoha pracovních pohovorů. Původně nás prý bylo sto, vybraní pak psali dvouhodinový test, po kterém nás zůstalo osm. Procházím tím jako nůž máslem - protože na to kašlu. Nečekám, že bych takové místo dostal, je to jen hra na budoucnost, kterou jsem nevzdal. Personalistka mi detailně líčí náplň práce, vypočítává plat a firemní benefity. Pokud se neobjeví někdo se srovnatelnými zkušenostmi, kdo by navíc uměl pořádně anglicky, představí mě počátkem března majiteli společnosti. Poslední kolo. Neprojdu, vím to - začalo mi na tom záležet.

Pátek
Ráno pohovor v nakladatelství, jehož produkci bych měl prezentovat na seminářích pro učitele.
"Důležité taky je, aby náš konzultant vzbuzoval důvěru," poučuje mě vedoucí obchodního. "Měl by mít nějaké zkušenosti, něco o vzdělávání vědět, působit seriózně." Samolibě se při těch slovech protáhnu a spojím ruce za hlavou.
"Neměl by to být žádný vyplašený student; i proto jsme rádi za staršího pána."
S ohnutými zády a rukama v klíně si ho doposlechnu.

Sobota
Ráno jdu na poštu, kde mi leží doporučený dopis. Odesílací pošta je Brandýs, jak si přečtu na oznámence, takže je to vyrozumění o výsledku výběrového řízení na technického redaktora webu města. Samozřejmě jsem nebyl úspěšný, místo dostane vhodnější kandidát. Tady mi nepomůže ani to, že jsem starší pán.

Odpoledne mi Petr líčí, jak cestou přes mosty z Boleslavi viděli s Hankou stát dole u tůně vlka. Mým pobaveným pochybnostem se vášnivě brání, opravdu to byl vlk! Tuhle nepravděpodobnou verzi potvrzuje dokonce i Hanka: Ne pes, ne vlčák - vlk. Barva srsti, postoj, oči, všechno. Vlk. Petr připouští, že měl strach. Přitom zbytečně, dodává jedním dechem coby pravidelný divák kanálu National Geographic; vlci prý útočí vždycky ve smečkách. Já chodím kolem ulice Ve Smečkách docela často, když jdu přes Václavák na metro C. Ale zatím jsem měl štěstí. Dřív na mě útočili aspoň dealeři drog a naháněči do bordelů; dnes jsem už na pohled neperspektivní zákazník. To už mi hrozí větší nebezpečí u té boleslavské tůně.

Neděle
Kostel. Mše svatá. Pan farář nás vybízí k obrácení. Tak jako každý týden. Takhle to mám psát. Nedělat pořád církvi ostudu. Nesrat pořád své bratry a sestry. Už nebudu, vážně. Tohle je můj poslední zápis o kostele. Fakt. Slibuju.

Odpoledne fotbal, další přátelské utkání v Mělníce. Také zápas s Jiskrou Kojetice je ukončen předčasně. Přestože tentokrát se mužstva nestihnou servat v míře, která by vyžadovala lékařské ošetření jako minule, rozhodčí přítomné rodiče ujistí, že "ty patnáctiletý sráči by měli jít do plynu, Hitler to dělal dobře a měl to promyšlený". Na protesty těch, kteří atmosféru nižších fotbalových soutěží dosud nemají zažitou a dostatečně neotupěli, reaguje ujištěním, že své názory nikde neskrývá, neboť máme demokracii. Čistě ze sportu napíšu večer na středočeský fotbalový svaz protestní dopis, ačkoli najisto vím, že se nestane vůbec nic. Rozhodčích je málo a patnáctiletých sráčů je dost.

Pondělí
Přišel mi pololetní honorář za prodané výtisky Deníku muže ve středních letech z Mladé fronty a dětských knížek Hovory a hrátky se zvyky a svátky a Říkejme si přísloví z Portálu. Všechno dohromady to dělá 1.637,- Kč. Současně dnes platím měsíční zálohy na sociální pojištění, které činí 1.894,- Kč. Býti básníkem…

Úterý
Pohovor na místo, které vážně chci. Hodně formální, hodně oficiální, na obvyklé manšestráky a vytahaný svetr to rozhodně není. Ráno s hrůzou zjistím, že se nenarvu ani do jednoho ze svých dvou sak. Košili nedopnu u krku. Windsorský uzel zašmodrchám napotřetí podle návodu na internetu. Cítím se, jak když jdu na maškarní. Což je ostatně nejpřesnější vyjádření celého pohovoru; maska odborníka, v které jsem přišel, se v průběhu diskuse roztéká jak levná šminka před půlnoční tombolou.

Středa
Za chvíli jdu do metabolické poradny. No k tomu doktorovi, jak mě pořád váží. Asi je to nějaká obsese. Abych ten šok nemusel zpracovávat až před ním, ráno jsem si po mnoha týdnech stoupl na nášlapnou váhu u nás v kuchyni...

A kdyby Vás to zajímalo, je to tou neutěšenou existenční situací. Všechny evropské i americké studie svorně dokládají, že osoby v nejnižších patrech socioekonomického žebříčku trpí nadváhou, protože se stravují v levných fastfoodech. Být štíhlý je drahé. Doteď jsem byl jenom rozežraný, teď jsem sociální případ. Oběť systému. Dneska to docentovi řeknu.

Navi za týden, přátelé.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hanako Hanako | 26. února 2014 v 15:56 | Reagovat

Dnes nic moc radostného. Šel byste znovu učit dětičky? Ať se vše v dobré obrátí!

2 Petr Kukal Petr Kukal | E-mail | 26. února 2014 v 15:58 | Reagovat

[1]: Hned. Od minuty. Jenže místa nejsou už ani na školách, všechny v okolí jsem dávno obeslal.

3 Petr Kukal Petr Kukal | 26. února 2014 v 16:02 | Reagovat

Teď mi psala kamarádka, abych nepsal pořád o pohovorech. Bože! :-)

O čem mám asi tak psát jiném než o tom, co žiju? To je pořád: Piš, nepiš, piš, ale nepiš o tomhle a o tamtom. Tak co se teda vlastně chce? Až dostanu literární stipendium, napíšu novelu, kde nebude o pohovorech ani slovo. Zatím ale chodím z jednoho na druhý; tematický okruh každodenních zápletek to trochu zužuje...

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 26. února 2014 v 16:03 | Reagovat

Rozhodně navi, i když frfláš. Je blbý počasí, sluníčko jen utrušuje svoje paprsky jak diamanty. Není divu, že si připadáš jako socka. Stejně se divím - že jsi nikde nezabral. Asi je krize hlubší než se zdála. V osobnostech, učitelích, vystudovaných, řemesnících, podnikatelech. Neradostné čtení. Ale časem vysvitne sluníčko, dorosteš do obleků a bude líp. Znám to hledání práce - při třech VŠ a několika SŠ jsem byla deset roků bez práce a nakonec mě rád pracák vykopl do předasnýho důchodu. Tobě to nepřeju, ty bys měl ještě svoje zkušenosti moct prodat. Ale budu nahlížet za týden - třeba se zadaří...

5 Radka* Radka* | E-mail | Web | 26. února 2014 v 17:07 | Reagovat

Můj blog, můj hrad. Pište o čem libo, mrmlaly neřešte, dobře se to čte a že jsou témata veselá a neveselá, to je snad život, ne? Někdo píše v jednom kuse jak, s prominutím, klátí jednu babu za druhou, další hubne, třetí hledá zdroj obživy. No a s učitelováním to ještě může být zajímavé, až jedenáct tisíc kantorů by mělo ze škol odejít kvůli nesplnění kvalifikace. Možná si ještě budete vybírat ;-)

6 Lydie Lydie | 26. února 2014 v 17:10 | Reagovat

S tím zaměstnáním je to fakt smutné.Nevím, zda bych ještě zvládla nějaký pohovor.Nikdy jsem na žádném nebyla.Je jiná doba.Před 16 lety rušili moje pracoviště, ale dostala jsem čtyři nabídky.Měla jsem "kliku".

7 babča babča | 26. února 2014 v 17:22 | Reagovat

Píšete co žijete, o tom ten blog přece je. Všichni čtenáři se tváří jako přátelé, tak to snad snesou a pochopí.

8 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 26. února 2014 v 19:32 | Reagovat

[4]:Kitty, pan Petr má do důchodu určitě ještě 20 let času. Tak nevím, jak je možné, že přesluhují učitelky důchodkyně, když jsou volní fundovaní, mladí. Nebo dokonce střední věk, zkušení . Co je to za svět? To jsem opravdu  nepoznala, že bych musela být nějakou dobu doma, když jsem dala výpověď ze zaměstnání. A nebylo to jednou.
Věřím Petře, že nás jen tak šponujete a nebude to tak špatné. Práci určitě najdete úměrnou svému vzdělání a zkušenostem. A pište, jak se vám líbí, je to váš blog a vaše věc, ne? Kdo chce, ať čte a kdo atd.

9 Kitty Kitty | E-mail | Web | 26. února 2014 v 19:38 | Reagovat

Těším se na každý středník, ať je o čemkoli. Nejsem kritička, čtu ráda o všem, o čem napsat chcete. Vím, že jste ještě mladý a máte zájem pracovat. Ať už se zadaří vám přeju...

10 Sonja Sonja | 26. února 2014 v 20:39 | Reagovat

Už jsem měla trochu obavy. Pište dál, Petře, jestli Vás to baví. A taky si občas něco přečtěte, čtení pomáhá.

11 Petr Kukal Petr Kukal | 26. února 2014 v 20:51 | Reagovat

[10]: Čtu, Soňo, mám najednou rozečteného Zábranu (deníky), Víta Janotu - Noc a déšť, poslední svazek kritického vydání Nezvala z Hostu (čtu to od ediční poznámky, většinu těch básní znám zpaměti) a Demlovo Moje svědectví o Otokaru Březinovi. Je to poměrně šílený mix :-)

12 Sonja Sonja | 26. února 2014 v 21:04 | Reagovat

[11]:Tak to je hodně šílené:)

13 matka matka | 26. února 2014 v 23:22 | Reagovat

Moje matka byla učitelkou. Tehdy ve školství (základním i středním) převažovaly ženy. Jak je to dnes, netuším. Ale naprosto jasně vím, že práci sehnat snadné není. Ale ani nemožné. Stačí troška štěstí....

14 Petr Kukal Petr Kukal | 27. února 2014 v 13:17 | Reagovat

[5]: Až teď jsem si znovu prošel Váš blog, Radko, a zjistil jsem, že jste od ledna taky začala s deníčky! Jsou skvělé, bavíte mě. Všem tady je doporučuju: http://jitrenky.blog.cz/rubrika/po-kouscich

15 Radka* Radka* | Web | 27. února 2014 v 13:57 | Reagovat

[14]: Děkuji, ale v poslední době blog dost "flákám", přitom by bylo tolik co psát, moje práce je nevyčerpatelný zdroj inspirace. Je libo pohádku o úžasné bouli velikosti pěkně zbarvené švestky, či baladu o vkusně vseklém kameni do brady?  A co příběh vešky, která potkala v šatně spálovou angínu, ten bych si troufla i zveršovat :-). Nebo sociální drama Zahulíme, ale stravné neplatíme. Každý den nová katastrofa, vážně si to užívám, jen síla na psaní nějak došla.

16 Petr Kukal Petr Kukal | 27. února 2014 v 14:03 | Reagovat

[15]: Tomu velmi dobře rozumím.

17 Lydie Lydie | 27. února 2014 v 15:05 | Reagovat

[14]:Jasně jsou fajn-já tam také chodím číst.

Jinak dnes v Mf DNES psali, že je na úřadech práce evidováno přes sedm tisíc nezaměstnaných učitelů.
Ale naopak stále pracuje spousta penzistů ve školství......

18 Vlk Vlk | 27. února 2014 v 23:03 | Reagovat

Cože? Vlci v BnL? To bych o tom snad měl něco vědět, ne? Zatím uklidněte rodinu. Já to prověřím.

19 matka matka | 28. února 2014 v 14:53 | Reagovat

:-)))))))))))))))))))))))))

20 Agáta Agáta | 1. března 2014 v 11:29 | Reagovat

Díky, šaty Veroniky Kubařové jsou opravdu krásné, rozparek efektní a účes famózní. Tento Středník mi sednul. O kom to bude příště? ;)

21 Míra Míra | 2. března 2014 v 18:12 | Reagovat

[20]:
O Agátě?

22 marci marci | E-mail | 2. března 2014 v 21:07 | Reagovat

Dobrý večer, určitě pište, prosím. Po Vašem Deníku jsem již přečetla i Vieweghovi a u sebe jsem ho díky jim rehabilitovala. Není to jednoduché. Nic není jednoduché. Před sebou mám můj život po životě a četbu stále odkládám, že musím dočíst to a pak toto z knihovny..
Díky M

23 Petr Kukal Petr Kukal | 2. března 2014 v 22:15 | Reagovat

[22]: Pokud můj Deník muže přispěl k tomu, že někteří jeho čtenáři si pak přečetli i Michalovy deníky a uvědomili si, co Michal ve skutečnosti umí (navzdory zapšklé intelektuálské kritice), je to pro mě skvělý výsledek! Děkuju.

24 Vlk Vlk | 3. března 2014 v 20:56 | Reagovat

[23]:Nejedná se v tomto případě tak trochu o polyteismus? =)

25 Petr Kukal Petr Kukal | 3. března 2014 v 21:27 | Reagovat

[24]: Nemějte strach, příteli, teologicky to hlídám :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama