Únor je tady

5. února 2014 v 22:54 | Petr Kukal
Středa
Fakt jsem zvědavý, jak dlouho tohle ještě vydržím. Skoro nespím, dělám pro pět subjektů, hrnu před sebou asi sto restů, nasmlouval jsem si tři nové kurzy a každou středu ještě aktualizuju blog. Mohl bych to třeba vydávat za projev odpovědnosti vůči autorskému závazku nebo za výraz úcty k pravidelným čtenářům. Rozhodně to dobře zní. Ve skutečnosti si ale myslím, že je to jen pokročilá grafomanie.


Čtvrtek
Na brandýské základce je projektový den - viz minulý zápis, pátek. V rámci akce "Ten dělá to a ten zas tohle" jsou dětem představována nejrůznější povolání. Pyrotechnika ani policistu v atraktivitě samozřejmě trhnout nemohu, ale v duchu tajně doufám, že na chovatele zvířat bych mít mohl. Marně, jak se záhy ukáže. Živou slepici chce vidět o třetinu víc dětí než živého spisovatele.

Osobitý názor pak najdu na nástěnce v přízemí, kde se děti pomocí barevných proužků zapojují do ankety, co je na kterém povolání zajímavé, co náročné, co atraktivní a co naopak odpudivé. V sekci "odpudivé" visí kromě vražd a nutnosti znát češtinu taky odpověď: "Některý spisovatelé." V podstatě souhlasím.


Pátek
Další výběrový pohovor, tentokrát na našem městském úřadě. Do práce bych to měl deset minut volnou chůzí (i s dýchavičnou zastávkou v polovině mírného stoupání od našeho sídliště k radnici). Celé je to festival trapasů; většinu z nich vyrobím já.

Před výběrovou komisi, která působí zpola jako lidový soud a zpola jako maturitní přísedící, mě uvádí šéf odboru kultury. Léta se známe, bodře ho zdravím, tykám mu. Jeho ledový výraz mě trochu znejistí, pravidla protokolu mi ale dojdou, až když se mi představí celým jménem a funkčním zařazením. Vyká mi, ale vidím na něm, že se musí hodně přemáhat - kdybychom se neznali tak dlouho, určitě by mi onikal.

Průběh pohovoru sám je velmi veselý a po obligátních otázkách, proč tu práci chci a zda se mi web města, který bych měl spravovat, líbí, se rychle stočí na peníze. Téma nám zabere 90 % zbylého času.
"Tak my vám dáme do 14 dnů vědět," říká mi místostarosta povinnou formuli, jíž se podobná sezení uzavírají. Ite, missa est. Já i on výsledek už známe.

Sobota
Pravidelné dopolední pochůzky: knihovna, vinotéka, nákupy. V půjčovně pro mě mají schovanou básnickou sbírku Bohdana Chlíbce Zimní dvůr, která zvítězila v anketě Lidových novin Kniha roku 2013. Je strašná. Tedy je nádherná, je to skvěle napsané - ale je strašná. Děsivá. Zatím to ale nevím; důvěřivě si knížku otevřu už na ulici. Než Hanka nakoupí v masně, přečtu si první tři básně. Přivodím si jimi okamžitě tak strašnou depresi, že jsem zralý na RIAPS. Nekomunikuju, nehýbám se z místa. Hanka se vrátí do řeznictví, odkud záhy přinese plastový kyblík černé zabijačkové polévky. Jak oslíka za bodlákem mě za ní pak odvede domů.

Neděle
Dopoledne kostel (světí se hromničky), odpoledne Globus. "Tady je svět ještě v pořádku," ujišťují mě z reproduktorů nad hlavou v tom druhém, novodobém chrámu. V tom prvním vlastně taky, jen jinými slovy.

Na Portálu české literatury najdu zprávu, že Mezinárodní visegrádský fond (IVF) a Willa Decjusza (Polsko, Krakov), ve spolupráci s Institutem umění (Česko, Praha), Literárním informačním centrem (Slovensko, Bratislava) a Petöfiho literárním muzeem (Maďarsko, Budapešť), vydaly výzvu pro zájemce z řad literátů o rezidenční pobyty.

Moc mě to zaujme - mám v hlavě generační novelu, za měsíc bych ji pohodlně napsal. Webový dotazník je sice v angličtině, ale předpokládám, že životopis, bibliografii a motivační dopis mi v češtině vezmou. Přesto se rozhodnu to raději ověřit. Za dva dny mi přijde vyrozumění, že anglicky musí být všechno.
"Proboha, žádám o pobyt v Bratislavě!" namítám šokovaně. Odpovědného pracovníka ale nezlomím. Zas to budu smolit po nocích u nás v ložnici na noťasu. Ale co, romány z ložnic zažívají v poslední době strašný boom.

Pondělí
Na poradě se probírá plán úkolů z minulého týdne. U většiny z těch mých je uvedeno: "Nesplněno." Zůstávám stoicky klidný - kdo nemá pracovní smlouvu, toho nevyhodí.

Úterý
Celý den jsem na školení v jednom pedagogickém nakladatelství, k jehož učebnicím bych měl dělat na školách prezentace. Honorář je tak směšný, že kdybych někde roznášel kafe, budu na tom líp. Přesto semináři ten den obětuju. Zcela objektivně vím o didaktice a trhu učebnic zhruba třikrát víc než paní, co nás školí. Není možné, aby si toho dřív nebo později nevšimli a nezaměstnali mě. Ve válce, v lásce a na pracovním trhu je dovoleno vše.

Středa
Celý den sedím na semináři o absolventské práci a pořizuju z něj on-line záznam, jak se to dělá třeba u sportovních utkání. Moc mě to baví. Tohle by byla práce snů - celý den psát blog! Jenže tuhle pohádku si užije už jen zítra a pak zas za dva měsíce.

Večer mi přijde zpráva z dalšího pedagogického nakladatelství - jsem ve třetím kole výběrového řízení. Připadám s jak v americkém filmu. Bratrovražený boj. Jestli ho přežiju, dám vám příští týden vědět, jak to šlo. A teď už se mějte pěkně, přátelé.
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 babča babča | 5. února 2014 v 23:34 | Reagovat

Připadám si jako vy před řeznictvím, padá na mne
deprese.

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 6. února 2014 v 1:04 | Reagovat

Tož jsem druhá, ale zdržela jsem se dopisováním dalšího dílu povídky. Nevadí.

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 6. února 2014 v 1:14 | Reagovat

Rozesmálo mě sice, jak si vás odváděla paní Hanka  od řeznictví- pěkné přirovnání, ale...Mám silný dojem, že takových zralých, viditelně víceznalých uchazečů se normálně všude bojí. Co kdyby vyšlo najevo, že jsou více fundovaní než ti co je zkoušejí, přijímají, nedejbože jsou nadřízení...
Nakonec jste to sám zjistil.
Také staří známí nemají rádi, když je někdo ,,dobře" zná, chtějí se odstřihnout.

4 Otavínka Otavínka | Web | 6. února 2014 v 7:19 | Reagovat

Uvědomila jsem si, jak jsem nedochvilná a spoustu věcí nestíhám. Asi se budud muset na vše připravit podobně jako je psané.
Protože, co je psané, je i dané. Pěkné dny přeji!

5 Lydie Lydie | 6. února 2014 v 13:31 | Reagovat

Pěkně  popsaná situace toho,kdo hledá zaměstnání.Přeji Vám,aby se někde "objevila" zajímavá práce přímo pro Vás.

6 Sonja Sonja | 6. února 2014 v 14:06 | Reagovat

Děkuji za další dávku Vašeho humoru :) Když ony slepice jsou pro děti opravdu hrozně zajímavé..., ale někteří spisovatelé taky, tak nebuďte smutný, Petře (u toho onikání jsem se smála nahlas:)

7 JVjr JVjr | Web | 6. února 2014 v 20:22 | Reagovat

Vskutku, neztratil byste se ani ve srovnání s takovými klasikami livebloggingového žánru jako http://www.mediar.cz/nova-programove-schema-podzim-2011/ !

A až ten dopis et al. dosmolíte, řekněte; věděl bych o pár anglistech, kteří rádi vymění drobnou výpomoc za šanci na novou novelu od Kukala (a ukázat odra-dunajskocentrickému literárnímu establishmentu význam Labe pro region V4).

8 Petr Kukal Petr Kukal | 6. února 2014 v 20:41 | Reagovat

[7]: Já Vás vážně miluju, pane Vaňku :-)))

9 Petr Kukal Petr Kukal | 7. února 2014 v 8:05 | Reagovat

A Vás všechny samozřejmě taky ;-) - díky za každý komentář.

10 Kitty Kitty | E-mail | Web | 8. února 2014 v 16:28 | Reagovat

Sleduju Středníky pozorně a napjatě čekám, kdy se ze spousty NE vyloupne nabídka smysluplné práce. Opravdu přeju úspěch: mně ani čtyři střední a dvě vysočiny nedaly za deset let na Vysočině práci. Snad u vás se zadaří dřív a líp. Držím palce pořád (i s tím před týdnem zoperovaným - třeba to pomůže

11 Irka Irka | E-mail | 28. února 2014 v 11:08 | Reagovat

Moc jsem si početla. Taky trochu píšu (ne teda jako Vy), učím, taky mám depresi - manžel hledá práci a navíc čeká, že ho bude bavit,...Úplně Vás chápu. Bude líp!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama