Deník druhý březnový

12. března 2014 v 16:41 | Petr Kukal
Středa
Fakt jsem si myslel, že dnes to ani nevyjde. Mně se obvykle věcí nahromadí, ale tolik, jako tenhle týden, se mi jich nenahromadí ani obvykle. Kdybych je tu měl vyjmenovat, vyčerpal bych rozsah Středníku. Prostě to vyšlo. Grafomanie opět zvítězila nad lží a nenávistí.


Čtvrtek
První lekce z dvouměsíčního kurzu tvůrčího psaní. Ještě dopoledne cítím nervozitu z toho, jak málo jsem se stačil připravit. Když ale večer odemykám bývalou tovární halu adaptovanou na kancelářské prostory a ověšený taškami jdu dlouhou temnou chodbou k maličké třídě, naplní mě klid. Připravuju sešity, tužky, skoro obřadně aranžuju na misky občerstvení. Velká administrativní budova je úplně prázdná, večery tu trávíme jen my - zednářská lóže těch, co se zasvětili slovu a textu. Přicházejí první účastníci, nakonec jich ze sedmi přihlášených dorazí pět. To není tak špatný výsledek u kurzů, které se neplatí předem a fakturu dostanou účastníci až na konci první lekce. Popravdě počítám, že zítra se sejdeme čtyři, ale víc už to klesat nebude. Náklady se zaplatí. Ziskový budu třeba příště.

Pátek
Čile koresponduju s kamarádkou, která mi dělá daňové přiznání. Klade mi spoustu otázek: polovině z nich nerozumím, na druhou polovinu neznám odpovědi.
"Na co máš živnosťák?" ptá se mě, aby podle povahy živnosti stanovila správnou výši paušálních nákladů.
"Abych mohl podnikat," píšu jí bezelstně.
"Až ti spočítám daně, sociálku a zdrávku, někam spolu půjdeme a opijeme mě," ujišťuje se.

Sobota
Celý víkend píšu dětskou knížku, kterou mi letos možná vydají. Aby se možná přiblížilo určitě, musím ale teď odevzdat deset stránek rukopisu k posouzení. Rodinu jsem na to předem upozornil, Hanka tedy smířeně vyráží na sobotní nákupy sama. Počkám, až za ní klapnou dveře, něco na sebe hodím a jedu do květinářství. Je osmý březen, Mezinárodní den žen. Nikdo mě nepřesvědčí, že ho Den matek může nahradit. Ženství se nevyčerpává mateřstvím. Žena je víc než biologická a sociální role. Žena je zázrak svou ženskou podstatou. (Platón by nade mnou vrněl blahem.)

"Pět karafiátů," říkám trochu vzdorně mladičké prodavačce. Normálně bych vzal frézie, ale nedokážu si pomoct. Když MDŽ, tedy karafiáty. Mé zakotvení v tradici má bezmála autistický charakter. Červené nemají, vybírám tedy fialové. Asparágus se už neprodává, řeknu si alespoň o hrstičku trávy. S výsledkem jsem docela spokojený; zaplatím a odcházím k autu. Na parkovišti mě to trkne. Vrátím se.

"Asi došlo k nějaké numerické chybě," říkám vstřícně té malé květinářce. "Když spočítám, co stojí karafiát, a vynásobím to pěti, vyjde mi, že by ta tráva musela stát čtyřicet korun."
"Jo, to sedí."
"Prosím?"
"Je to drahý, pane, jen tenhle svazek," klepne otýpkou trávy o stůl, "stojí 200 korun."
"Je v tom jedenáct stébel," ukazuju ji šokovaně karafiáty. "Za čtyři stébla bych měl další kytku."
"To souhlasí," pochválí Líza Doolittlová mou početní pohotovost.
Šokovaně se ploužím pryč. Jestli je všechna sláva polní tráva, pak stojí za to se za ní pachtit!

Neděle
Píšu tu knížku. Obložím se atlasy, slovníky a encyklopediemi. Hodně mě to pohltí. Věděli jste třeba, že z Nazareta do Betléma je to sto šedesát kilometrů? Když si vezmete, že to Marie šla těhotná… V noci se mi o nich zdá.

Pondělí
Mluvíme s mladším synem o situaci na Ukrajině, plynule se pak dostaneme na Ukrajince, kteří u nás pracují v dělnických profesích, byť mají často překvapivě vysokou kvalifikaci. Vzpomínáme na firmu, která u nás v domě před pár lety prováděla stavební práce. Jeden z ukrajinských dělníků byl lékař, plastová okna nám byla transplantována. (Stěna nad rámem se začala drolit do půl roku. Některý štěp prostě tělo nepřijme, ani když uměle potlačujete imunitu.)

Úterý
Ráno jdu na Holtera. To na vás nalepí 8 snímačů a připojí je dráty ke krabici, kterou vám pověsí na krk - kdo to neznáte. Přístroj 24 hodin monitoruje vaši srdeční činnost. K tomu si vedete deníček (ale trochu sofistikovanější, než jsou tyhle na blogu). Píše se tam především, co kdy děláte a jak vám u toho je. Něco mezi Tajným deníkem Adriana Molea a Padesáti odstíny šedi.

Když si svleču košili, sestra se zasmuší. Pokusí se mi nalepit elektrody na prsa, ale je to asi stejné, jako by se pokoušela natočit EKG ovci. Místo aby snímač přilnul k tělu v oblasti srdce, volně se houpe v srsti. Sestra ho znechuceně urve i s deseti deky rouna.

"Obvykle mi to holí," napovím jí, když vidím, jak je nešťastná. Mám Holtera aspoň po desáté, jsem zkušený matador.
"Já tu žádný holítko nemám," konstatuje poraženecky. "Ale zkusím vám to ostříhat."
K mému zděšení bere ze stolu kancelářské nůžky a vypižlá mi na prsou tradiční znak olympiády. Do kruhů nalepí kolečka s kovovými výstupy. Dvě náhradní mi vtiskne do rukou.
"Asi se to urve, tak si to když tak vyměňte. A příště si to když tak oholte," vybídne mě. Koneckonců mohu být rád, že si ten graf nemusím kreslit ručně na pauzák.

Středa
Probouzím se ovinutý dráty, vypadám jak Robocop po 40 letech. Deníček by asi nejvíc ze všeho zaujal urologa; když ho ráno sjíždím, zjišťuju, že močím zhruba stejně dlouho jako spím. A bude hůř, říkám si. A bude hůř.

Ze špitálu jedu rovnou na další pracovní pohovor. Poprvé mám pocit, že by to mohlo klapnout. Padají konkrétní pozice, konkrétní termín nástupu. Jsem opatrně optimistický, žádný z dalších sjednaných pohovorů ale samozřejmě neodvolávám. Už hledám práci dost dlouho na to, aby mě všechna naivita opustila.

Zítra mám další kurz tvůrčího psaní, pozítří celodenní kurz marketingové komunikace. A ani řádek přípravy. Zato mám dvě stránky Středníku. Schválně, jestli to účastníci těch kurzů aspoň maličko ocení.

Na viděnou za týden, přátelé.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 babča babča | 12. března 2014 v 17:12 | Reagovat

:-)

2 Ludmila Ludmila | E-mail | 12. března 2014 v 17:29 | Reagovat

MDŽ mě pobavilo. Já ho mám v paměti jako hromadnou opíječku.
Marie do Betléma jela na oslu.Jak se na něm cestuje netuším, ale určitě je to lepší než jít po vlastních a to šel Josef. Tedy, nebyla jsem u toho, ale učili mě to na náboženství.Myslím, že pak ten jejich útěk do Egypta byl horší.

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. března 2014 v 18:02 | Reagovat

Zsmála jsem se tak nahlas, že se muž ptal, čemu se tak řehtám. Té zarostlé hrudi. U nás v rodině jsou chlapi jaksi ochlupení na prsou jen malinko. Tak 6 chlupů 3 řadami. Prý, co je na tom k smíchu- se s despektem ptal muž. Holter je podle něho  složitější měření tlaku. Tak nevím, nejsem na taková vyšetření expert. Mně to měřili akorát před operací a snad několikrát za život. Rouno nepřekáželo žádné.
Držím palce, ať konečně to zaměstnání vjde.

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. března 2014 v 18:04 | Reagovat

[2]:Na MDŽ jsme se nikdy moc neopíjeli, neboť při podnikových  oslavách každý dostal 1 dcl vína maximálně. Konalo se to většinou v jídelnách, tam nebylo možno si dokoupit nějaký truňk.

5 Ludmila Ludmila | E-mail | 12. března 2014 v 20:14 | Reagovat

[4]: To asi bylo jak kde. U nás se do deseti dělalo, pak jsme obdržely od mužů po tulipánu a kazetě mýdel, na dílně se srazily stoly, pánové se plácli přes kapsu, no a končívalo se dosti dlouho po pracovní době. Manželky kolegů asi moc nadšené nebyly. Tedy pokud pánové zůstali.

6 S. S. | 12. března 2014 v 20:27 | Reagovat

...nejen Platón... :)

7 Kitty Kitty | E-mail | Web | 12. března 2014 v 21:50 | Reagovat

Nějak se v tom ztrácím, ale hlavní je, že se pořád něco děje. To rouno mě pobavilo. Noste si s sebou holítko na dně aktovky - nikdy nevíte, kdy a kde budou potřebovat přilepit kontakty...

8 Petr Kukal Petr Kukal | 13. března 2014 v 8:23 | Reagovat

[3]: Zdravím Vás, Ruženko. To, co zná Váš muž, je tlakový holter: Jen manžeta na ruku, která se co hodinu stáhne a naměří aktuální hodnotu TK:
http://www.ikem.cz/www?docid=1004354. Taky to obtěžuje, ale ne tolik - je to jedna hadička. Já mám na mysli tohle:
http://www.cardiologycentre.com.au/img/holter1.jpg

9 Petr Kukal Petr Kukal | 13. března 2014 v 8:26 | Reagovat

[2]: Popravdě si nejsem jist, že cesta na oslu horským údolím v pokročilém stádiu těhotenství je lepší...

10 Míra Míra | 13. března 2014 v 12:13 | Reagovat

Sem napište komentář

[3]:
Holter je takový způsob vyšetření, který dokáže, že vám nic není a že veškeré subjektivní potíže člověk simuloval. U mě to tak funguje. Chci-li být oficielně zdravý, požaduji Holter.

11 babča babča | 13. března 2014 v 15:47 | Reagovat

[10]:Mám úplně stejnou zkušenost. :-)

12 Intuice Intuice | E-mail | Web | 13. března 2014 v 18:11 | Reagovat

Čtu s potěšením, že ctíš MDŽ. Den matek je skutečně jiný svátek. Držím palce při hledání práce. :-)

13 Ludmila Ludmila | E-mail | 13. března 2014 v 18:29 | Reagovat

[9]: Budu-li to brát podle svých zkušeností, hororem by pro mne bylo obojí. Na oslu by mě nejspíš bolela záda a pěšmo všechno.

14 Míra Míra | 13. března 2014 v 20:49 | Reagovat

[4]:
Ludmila má vzpomínky, které se podobají i mým. Oslava MDŽ byla jedna z forem radostného organizovaného utužování pracovního kolektivu leč někdy s nežádoucími vedlejšími účinky. Ale na druhou stranu, když v té době jako další možnost utužování už zbývalo jen školení na podnikové chatě, kdo by se neradoval.  :-))

15 Lydie Lydie | 13. března 2014 v 22:06 | Reagovat

[14]: Míro - máš pravdu. Těch oslav moc nebylo.My jsme neměli podnikovou chatu....
Mimo MDŽ jsme slavili ještě Den železničářů.

16 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 17. března 2014 v 21:15 | Reagovat

[8]: Nevím, u nás toto všechno absolvoval muž a moc se ho nevyptávám. Má trojitý bypas a už mu dávali jakýsi kroužek do cévy. Je s podivem, on má většinu nemocí, ačkoliv nekouří, nepije  (ne, že by byl úplný abstinent), denně si ráno zacvičí, odpoledne chodí na procházky nebo jezdí na kole, podle počasí. Není nijak obézní. Tak nevím, jak to dělá. Proto se ničemu nevyhýbám, všeho s mírou- tedy mimo kouření, to jsem nikdy nemusela- a chci jít do věčných lovišť tak akorát zhuntovaná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama