Popeleční středník

5. března 2014 v 22:12 | Petr Kukal
Středa
Před dvěma hodinami jsem se vrátil z kostela, kde nám kněz pomazal čela popelem a připomněl nám základní pravdu lidské existence: Jsi prach. A v prach se obrátíš. Píšu Středník a místo sklenice s vínem mám na stole hrnek kafe. Je půst. Je Popeleční středa. Svou největší vášeň, text, jsem si ale ani dnes odepřít nedokázal.


Čtvrtek
Renaultu nefunguje pravý přední blinkr. Už tři týdny. Levý bych asi řešil - ale pravý? No tak nebudu brát stopaře, no. Hanka je ale jiného názoru a před sobotní cestou do Rokytnice nad Jizerou mi důrazně navrhne navštívit autoservis. Neochotně se tam ráno stavím. Žárovku mi slíbí vyměnit na počkání; když ale zjistí, že jde o blinkr, zařadí zpátečku (to je metafora; auto stojí, je tam neutrál). Musí se prý sundat nárazník, očistit patice a kdesi cosi. Nezbude mi, než to tu nechat do večera. Ke dvacce za žárovku přibude litr za práci. Řemeslo má zlaté dno. Čtyřiadvacet karátů, řekl bych.

"Nenechal jste si něco ve voze?" ptá se vesele servisák, jemuž předávám kartu.
"Ne."
"Mobil? Klíče?"
"Ne."
"Svačinu?"
"Připomínáte mi moji matku."
"My si tu na rodinné atmosféře zakládáme, pane."

Pátek
Kamarád Petr, s kterým píšeme projekt pro ESF, projeví dobrou vůli a přijede za mnou do Brandýsa; notebook si rozložíme na stole mé oblíbené pizzerie. Zpočátku to jde pomalu, ne úplně pracovní prostředí nás svádí k lelkování. Po třetím pivu se ale příjemně uvolním, eurounijní ptydepe mi naskočí jako mávnutím kouzelného proutku. Za dvě hodinky máme hotovo.

"Moje známá má dítě s autismem," vypráví mi Petr při dvojce na závěr (plzeň s vínem míchat můžete, je to jediné naše zásadité pivo - to jen na okraj).
"To je zajímavý," skočím mu do řeči, "moje kolegyně v práci má taky dítě s Autismem. To bude nějakej parchant. Naseká ženským děti a táhne o dům dál."
"Vypadá to, že zaplatíme," říká Petr servírce, která se přišla zeptat, jestli si ještě něco dáme.

Sobota
Obvyklé ranní nákupy. Stavujeme se taky v novém lahůdkářství pro jirenský salát - rybí kousky v nějaké červené majonéze s bůhvíčím. Je vyprodaný.
"A já se na něj tak těšila," svěřuje se Hanka personálu prodejny (naštěstí jsme tu sami). "Od rána na něj myslím, udělala jsem si takovou chuť." Prodavačka jí lituje, vedoucí viditelně váhá. Nakonec odjede do zadní místnosti, odkud přináší voskovaný kelímek.

"Nechám Vám ho," říká Hance. "Měl jsem ho pro dceru, může se po něm utlouct. Ale jestli jste se na něj teda tak těšila…" Vesele ho hází na váhu, i s kelímkem, papírem, v němž je zabalený, a s igeliťákem. Vyjde na šedesát korun. Ta má Matka Tereza, která se i o narozeninový dort dělí s ptáčky, ani nemrkne a salát té malé holčičky nacpe do tašky. Vedoucí spojeně shrábne mince. Ti dva se hledali, říkám si. Zajímalo by mě, za kolik by prodal tu dceru.

Neděle
Včera jsme odvezli Petra, mladšího syna, s jeho dívkou na hory (vezl si tam snowboard, možná ho chce používat k nějaké meteorologické magii), dnes jsme tedy slamění novomanželé. Místo práce na přípravě první lekce kurzu tvůrčího psaní tak jdu s Hankou na jarní procházku. Bundy, které jsme si amatérsky oblékli, neseme celou cestu v ruce. Horko je ostatně i na svetr. Jako šaman by si Petr nevydělal ani na slanou vodu. Naštěstí. Tohle je zima přesně pro mě.

Pondělí
"To máš podle životního čísla," přesvědčuje dospívající dívka své kamarády v autobuse, jímž jedu do práce. "Úplně všechno. Celej život. Absolutně to funguje. Sečteš den narození, měsíc a rok, všechny ty čísla…" Postupně rozvine celou numerickou kosmologii, až se dostane k číslu dvě, které je odpovědí na všechny její životní otázky. Učnice, říkám si. Prodavačka, možná cukrářka. Nejspíš bude šikovná na ruce, jednou asi hodná manželka, obětavá máma. Tak je prostá jako dítě - a co?
"Takže letos prostě bude můj nejlepší rok! Tutovka, rozumíš. Maturita, přijímačky na vejšku…"
Ani mě to moc nevyděsí. Co si asi tak představuju na školách, které mají reklamu v metru hned vedle last minute do Hurghady a studenty přijímají od dubna do listopadu?

Úterý
Při pravidelné kontrole recenzního ohlasu (své tituly googlují i mnohem méně ješitná paka, než jsem já - tomu klidně věřte) najdu název svojí poslední knížky v komentáři k jedné novince deníkové povahy. Autor té pronikavé glosy, sám slovesný tvůrce a několikanásobný laureát soutěže Řehečská slepice, tam o Deníku muže ve středních letech hovoří jako o "pokusu o podobný žánr", a otřesen touto zkušeností "o to více oceňuje autorčin nadhled, sebeironii, smysl pro detail". Dílo je navíc skutečně vtipné a neobsahuje pravopisné chyby, jak v přímé vzabě na Deník dodává. Trauma musí být ještě čerstvé, dočetl ho prý nedávno. O tom ani na vteřinu nepochybuji, šváro. Počítám tak před týdnem. Zhruba po sté - od chvíle, kdy jsi ho zhltnul těsně po vydání v březnu loňského roku. Vsadil bych kelímek jirenského salátu, že některé pasáže umíš zpaměti :-)

Středa
Už je to zas příšerně dlouhé, tak jen příběh z výtahu. S kamrádkou jazykářkou řešíme vyplňování všudypřítomných anglicky psaných dotazníků. Je germanistka, do angličtiny taky spíš nahlíží.
"Dlouho jsem váhala, co vyplňovat v kolonce SEX," svěřuj se mi. "Teď jsem se ustálila na: I haven't got. Zero. Nula." Tomu říkám skutečně odpovědný autorský přístup. Tvůrčí pojetí, které ale nerezignuje na bazální pravdivost.

Hanka se ptá, jestli to ještě budu psát dlouho. Spala už při Cestách domů a ráda by v tom co možná kontinuálně pokračovala. Já to po šestém dnešním kafi (nějaký substitut vína jsem si najít musel) asi hned tak nezalomím, ale třeba udělám ještě něco na to zítřejší tvůrčí psaní. Je tam absolventka semestrálního kurzu z Literární akademie Josefa Škvoreckého, proboha. Umíte si představit tu ostudu, co mě čeká? Příští týden Vám to barvitě popíšu. Zatím se mějte, přátelé.
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | 5. března 2014 v 22:32 | Reagovat

Docela koukám, že jste se celý týden nenudili. A na pokračování čekám...

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 5. března 2014 v 23:27 | Reagovat

Zdravím, jak je  vidět, jsou takové sůvičky, které si na vaše psaní rády  počkají. Rozhodně mezi ně patřím.

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 5. března 2014 v 23:37 | Reagovat

Už se těším. Ač na půsty a pod. nejsme, měli jsme dnes těstovinové mašličky s tvarohem a osmaženou cibulkou  Zřejmě pod dojmem včerejšího setkání s rodinou švagrové od Pohořelic, která si na dodržování  potrpí .Plánovaly tam ženské, co budou vařit. U mě to byla lenora vytáhnout z mrazničky nějaké to maso. Přitom tam máme i filé a pod.

4 Radka* Radka* | E-mail | Web | 6. března 2014 v 6:56 | Reagovat

Skvostný Středník, četla jsem už včera jednou nožkou na skřivaním bidle, schopná pouze přijímat. Ovšem teď je můj čas, takže si užívám ještě jednou vtip i to Vaše popichování hnízd :-).
Tak blinkr? A za litr? My majitelé Renaultu se nenudíme, pokus o výměnu obou H7 zabavil chotě na celé odpoledne, vkusně si pořezal ruce, nakonec za dvě stovky pomohl kluk od sousedů. Blbě se chudák učil, takže šel na automechanika. Asi má hodně práce, před barákem mu pořád stojí audiny a bavoráky.
Jo a včera jste mi zas a znova vytrhl trn z paty, kde jinde něco hledat o Popeleční středě než v Hovorech a hrátkách, pěkně jsme si to s dětmi vysvětlily. I tak vzápětí bez výčitek zblajzly holandský řízek s bramborovou kaší a jen dvě uvědoměle vrátily maso na talíři. Začínám pochybovat o svých pedagogických schopnostech.
Vtip o PAS je luxusně drsný, tipla bych si dovoz z Británie. Tohle přeci nemohl vymyslet někdo s životním číslem devět, v podstatě dvě tři inkarnace přes osvícením ;-)
Těším se na pokračování.

5 Petr Kukal Petr Kukal | 6. března 2014 v 8:16 | Reagovat

[4]: Děkuju, Radko, děláte mi samou radost!
P.S. Jaký dovoz? Jaký vtip? ;-)

6 Agáta Agáta | 6. března 2014 v 9:24 | Reagovat

V Hradci Králové začala fungovat klinika čínské medicíny, takže význam numerologie pro budoucnost neradno podceňovat ;)
(Míro, všechno nejlepší k svátku! Vidíte - a o Agátě ani slovo... :))

7 Míra Míra | 6. března 2014 v 11:05 | Reagovat

[6]:
Díky.
Nevzdávat se, na každého jednou dojde. Takže určitě i na Agátu. :-)
PS. Za takovéto pokusy o vtip, dostávám celý život přes hubu. A ne a ne přestat...

8 JVjr JVjr | Web | 6. března 2014 v 11:33 | Reagovat

Ale ne dílo, jenom "k tomu skutečně vtipný jazyk, skoro žádné pravopisné chyby". Žádnou přímou vzabu [sic] tam nevidím - jestli vy nejste drobátko paranoidní ;-)

Mimochodem, koukám, jak vás "Seznam.cz reklama" tady pod okýnkem na text má zanalyzovaného: Bez naděje (novinka Knižního klubu pro sedmnáctileté) a "Bůh a Jeho plán s lidstvem Ježíš stejný včera, dnes a navěky" (branhamovci).

9 Petr Kukal Petr Kukal | 6. března 2014 v 11:48 | Reagovat

[8]: Jistěže jsem, pane Vaňku, netvařte se, prosím Vás, že jste na to přišel až dneska :-). Taky byste byl. Pořiďte si do rodiny zneuznaného literáta – a chci Vás vidět. Jistě oba cítíme, PROČ je tam Deník uveden. Nebo ne?

10 Intuice Intuice | E-mail | Web | 9. března 2014 v 13:04 | Reagovat

Když půst, tak si představuji den i bez kafe. Jinak čtení dobré, těším se na další. :-)

11 Lydie Lydie | 10. března 2014 v 21:35 | Reagovat

[10]:
Bez kafe nemohu být.......tak to asi není ten správný půst...ach jo..

12 Intuice Intuice | E-mail | Web | 10. března 2014 v 21:40 | Reagovat

[11]: No to není.

13 Petr Kukal Petr Kukal | 11. března 2014 v 9:48 | Reagovat

[11]: Nebojte se, Lydie. Nežijeme pod Zákonem. Nepřijali jsme ducha otroctví, abychom se znovu báli. Půst nespočívá v tom, že se hystericky varujte určitých předepsaných potravin. Přemýšlejte o svém životě. Dělejte, co je dobré. Něco si odřekněte - ale ne samoúčelně. Peníze za to, co si nekoupíte, věnujte potřebným - libovolnou formou. Čas své zábavy věnujte blízkým. To je půst. S kafem nesouvisí ani okrajově.

14 Intuice Intuice | E-mail | Web | 13. března 2014 v 17:54 | Reagovat

[13]: Při klasickém půstu pro zdraví se nepije kafe. Ba ani čaj. Jinak si můžete udělat půst od všeho, co vás napadne, to může být i půst od televize, internetu, co člověka napadne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama