Na minutu

2. dubna 2014 v 23:58 | Petr Kukal
Středa
Do půlnoci zbývá necelá hodina. Za takovou dobu napíšu obvykle nadpis a první odstavec. První odstavec je totiž nejtěžší. Určí náladu textu, jeho styl, rytmus, prostě všechno. Druhý a každý další trvá deset minut. Nebo i míň. Ale první zabere hodinu. Kdyby měl náhodou tenhle blog jen jeden odstavec, je to proto.


A protože nemám vůbec žádný čas, napíšu jen to nejdůležitější, co se mi minulý týden stalo - a to bylo další školení v Brně. Začínalo v pondělí v devět, v učebně jsem tedy jako zodpovědný lektor musel být na osmou. Při stavu dé jedničky proto bylo vyloučené, abych jel až ráno. Musel jsem v Brně spát.

A to bylo moc dobře, protože v Rajhradu, který je od Brna sotva 20 minut vlakem, končila právě v neděli výstava Vítězslav Nezval - život a dílo. Dojezd do Brna, ubytování u školicího střediska a návrat na hlavní nádraží jsem si vypočítal v podstatě přesně. Klaplo to na minutu. (Kdyby to klaplo na dvě, stihl bych si koupit i lístek, ale čtyřicetikorunový příplatek jsem nekonfliktní průvodčí rád dal.)

Rajhrad
Cestu z rajhradského nádraží ke klášteru, kde sídlí Památník písemnictví na Moravě, prožiju víceméně v tranzu; pamatuju si jen dlouhou hlavní ulici a skoro stejně dlouhou alej. A ořezané kmeny vrb dramaticky trčící z břehů Vojkovického náhonu, děsivě podobné dřevěným bohatýrům z Mrazíka. Pak už jen pokladnu, dlouhou klášterní chodbu a na jejím konci dveře do výstavní místnosti. Svět, který leží za nimi, je v jistém smyslu mým domovem.

Většinu exponátů, fotogrfaií a textů znám, přesto jsem unešený. Čtu si slova básní, která bych mohl slovo od slova odrecitovat, prohlížím si fotografie básníkova rodiště, které jsem celé prošel, dívám se do jeho tváře, v níž znám každý rys (což při jeho nadváze není takový problém, jediným rysem je rýha vydělující ústa z plochy tváří). Skutečně nové jsou pro mě fotografie a portréty Nezvalova syna Roberta - některé vidím vůbec poprvé. Zůstanu tam do poslední chvíle, od které ještě mohu stihnout zpáteční vlak do Brna; paměťovou kartu telefonu zahltím fotografiemi fotografií.


Odcházím v lítostivém chvatu, přesto to tentokrát klapne na dvě minuty. Ušetřený příplatek za lístek ve vlaku vrazím do kafe, které následně vrazím do sebe. V penzionu se jen otočím (pod sprchou) a běžím do kostela Panny Marie Pomocnice, který spravují zdejší salesiáni. Nezval byl veliký, byl to náš největší básník. Ale Boha si z něj udělat nechci.

Brno
Po mši jdu do Šmejkalovy ulice, kde bydleli básníkovi rodiče a kde jsem minule potkal Nezvalovu praneteř. I tentokrát mám štěstí - v sousedním domku, který patřil sestře Nezvalovy maminky, pracuje na zahráde žena zhruba v mém věku. Dám se s ní do řeči; svěří mi, že básníkův syn Robert ji učil jezdit na kole. Znovu pocítím bolavou touhu se jí dotknout, sáhnout si v ní na Roberta, který se jí dotkl, a v něm pak na Vítězslava, který syna objímal.

"Mám špinavý ruce, nepodám vám ani ruku," říká žena omluvně. Chápavě přikyvuju a odcházím jak dítě z Matějské, kterému zavřeli kolotoč minutu předtím, než vystálo hodinovou frontu na lístek.
Už se šeří, mířím tedy do hospody Rosnička, kam veliký básník chodil za svých letních pobytů u rodičů. Tenkrát se jmenovala Na Rosničce. Fotím si ji ze všech stran.


"Vidím, že vás naše hospůdka zaujala," konstatuje polichoceně výčepní, číšník a majitel v jedné osobě. "Líbí se vám?"
"Žertujete?" ptám se šokovaně. "Je to nejvýznamnější podnik v Brně, proboha!"
Majitel se tváří nechápavě.
"Chodil sem Vítězslav Nezval," prozrazuju mu. Mám pocit, že ho ta informace zasáhla, což mi přinese drobnou satisfakci.
"Nebyl to nějaký spisovatel?"
"Byl. Přineste mi pivo a smažák. Díky."

Dojím, dám si ještě jedno malé, vyfotím si interiér a jdu do penzionu. Je vlahý večer, stavím se ještě v La Petite Café na presso a jdu spát. Na přípravu kašlu, zítra to dám z voleje.

Brandýs
Je skoro půlnoc, budu rád, když to stihnu pověsit. Zas mám dojem, že jsem to podstané neřekl, nedokázal říct, že v tom ten pocit, to okouzlení není. Ale už to nestihnu, to podstatné nevyslovím. Je to metafora celého mého psaní, veškeré literatury, kterou jsem zatím udělal.

Deset minut. Tak to bude fakt na minutu. A to mám zítra další lekci kurzu tvůrčího psaní. Ale na přípravu už kašlu, zítra to dám z voleje. Na viděnou za týden, přátelé.

Jo, abych nezapomněl: Tu práci jsem dostal. Po pěti měsících protlokuání se za mě zas někdo platí zdrávku, sociálku a do kolonky adresa zaměstnavatle už v dotaznícíh nemusím psát naši ulici!
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Radka* Radka* | 3. dubna 2014 v 7:08 | Reagovat

Věčně nespokojený autor ;-), jsem tedy nenáročný čtenář, protože jsem článek zhltla (to je hrozné slovo, ale lepší mne nenapadá) a to okouzlení, nebo spíše fascinaci Nezvalovým dílem, v něm cítím. Práci Vám ze srdce přeji, i když takto napsáno to zní skoro ironicky :-), takže k perspektivnímu zaměstnání Vám upřímně gratuluji (ta práce je stejně hezčí).

2 Kamča Kamča | 3. dubna 2014 v 7:30 | Reagovat

Nejdůležitější je první a poslední věta:). První musí čtenáře zaujmout a poslední nechat doznít celý text:). Gratuluji k práci.

3 babča babča | 3. dubna 2014 v 8:09 | Reagovat

Děkuji!

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 3. dubna 2014 v 9:46 | Reagovat

Jako lekce tvůrčího psaní: zaujmout a nechat doznívat. To okouzlení tam cítím. Je mojí hanbou, že o pobytu a muzeu V. N. nic nevím. Napravím to při zanedlouhé cestě na scuk v Adamově. V Brně mám synovce a ten mě dovede a provede těmito místy. Teda doufám. Nebo někdy příště. Našlápnuto mám tímto hezkým článkem. Díky a dobré pracovní dny přeji

5 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. dubna 2014 v 17:32 | Reagovat

Sláva, slávička. Pěkný zážitek, mile prožité a popsané chvíle s odkazem milovaného básníka a hlavně pak ta práce- potěšil jste mne, jako by se  mě to osobně  týkalo. Přeji vám to, opravdu...

6 Ludmila Ludmila | E-mail | 3. dubna 2014 v 20:35 | Reagovat

Díky.

7 Petr Kukal Petr Kukal | 6. dubna 2014 v 22:01 | Reagovat

Děkuju všem za milá slova. Zatím jsem v nové práci trochu vyplašený, ale počítám, že si to sedne :-).

8 billjim billjim | Web | 9. září 2016 v 1:49 | Reagovat

půjčka online ihned bez registru :-!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama