Špatná znamení

16. dubna 2014 v 13:29 | Petr Kukal
Středa
Prvních 14 dní v nové práci. Těžko se to popisuje, lidi ten pocit rychle zapomenou. Koncentrovaná nejistota, cyklicky se vracející pochybnosti, občas záchvěv nadšení a elánu, který ale rychle vystřídá rezignovaná apatie. Měl jsem jít do školy, říkám si, měl jsem učitelské místo ještě nějaký čas hledat. Ve škole jsem nejistotu nikdy necítil. Protože tam patřím. Všude jinde jsem na návštěvě.


Středa
Na psaní blogu nemám ani pomyšlení, jsem rád, že si vůbec všimnu, že je středa. Jsem v práci sedmý pracovní den a mám za sebou školení BOZP, školení řidičů, školení na TeamBridge, školení na bezpečnost na intranetu, školení na workflow a asi devět set najetých kilometrů. Můj život se exponenciálně zrychluje - a mě to strašně vyčerpává. Je možné, abych byl ve 44 letech starý? Abych určitému životnímu tempu už nestačil?

Čtvrtek
Další školení, dalších 250 odřízených kilometrů. Z Plzně jedu rovnou na kurz tvůrčího psaní, který se přehoupl do druhé poloviny. Dnes čekáme významnou návštěvu - redaktora z literárního obtýdeníku Tvar, kterého zaujal náš autorský squat. Lidí, kteří se scházejí v bývalé továrně na šedou litinu, aby si tam navzájem četli vnitřní monology svých postav, asi není ve středočeských maloměstech moc.

Po kurzu jdeme na jedno. Nasadím za své frekventanty játra - v Saloonu zůstaneme do ježků. S přibývajícími pivy roste redaktorova otevřenost; k reportáži je krajně skeptický. Nakonec se dohodneme na klasickém rozhovoru.
"Škoda, že jsem v té hospodě neměl druhou kazetu do diktafonu," píše mi o den později (jedinou, co měl, vyplácal na kurzu), "bylo by to hotové. Úpravy minimální."
Ještě žes ji neměl, říkám si v duchu. Jeden průser v podobě Deníku muže ve středních letech mi úplně stačil.

Pátek
Odpoledne ve škole na periferii Prahy připravujeme zázemí pro zítřejší konferenci. Nejtěžší krabice knih vozíme na rudlu, lehčí taháme v rukou. Propocená košile se mi lepí na záda. Dobře se uč, ať se v životě nemusíš dřít, vzpomenu si na maminčina slova, která jako mantra provázela moje základní vzdělávání.

U školnice se pokouším zjistit, zda tu nemají kiosek nebo bufet - jsem vyprahlý jak poušť. Už je prý zavřený, ale odemkne mi chodbu, kde je nápojový automat. Mám poslední dvacku, volím tedy třetinku neperlivé vody za 13 korun - nic levnějšího v nabídce není. Mince zahučí v automatu jako ve forbesu. Výdejní box je i po půlminutě prázdný.
"Tak vidíte, takhle on nám žere peníze," švitoří zřízenkyně vesele a strká mě ze dveří. "Tak šup, šup, musím tu zamknout."
Všechno mi tu připadá jako špatná znamení. Jsem programově zapšklý, uvědomuju si to. Žízeň to jen umocňuje.

Sobota
Probíhá konference, co jsme ji včera připravovali. Úkolů tu mám zatím minimum, kolegové mě ještě šetří. Jdu tedy ze zvědavosti na seminář o nové matematice prof. Hejného, ale na úrovni třetí třídy to přestanu zvládat. Bez kecání, úplně se v tom ztratím. Prošel jsem tzv. novou koncepcí: množiny, podmnožiny, průniky a sjednocení mám v malíčku. Jenže tady furt někdo někam jezdí autobusem, nastupuje, vystupuje a popojíždí a dokola se řeší, kolik je v autobuse lidí. Odejdu v půlce, hluboce demoralizovaný. Špatné znamení.

Neděle
Je Květná neděle, ale kočičky jsou dávno odkvetlé. Jediné pruty k posvěcení, které seženu, jsou z kroucené vrby u nás v sídlišti. Už po návratu z kostela začínají vadnout; o tři dny později jsou suché. Fakt je tak těžké pochopit, že na mě padá deprese - v zajetí těchhle obrazů?

Místo nedělního rozjímání píšu článek pro místní noviny, pak řeším marketing pro spřátelenou jazykovku, plichtím blog pro kamarádův firemní web, připravuju materiály pro zítřejší školení, které pořádám. Jediné, co nestihnu, je napsat knihu, kterou jsem nakladatelství slíbil odevzdat před měsícem. Pravděpodobnost, že od tří do pěti napíšete knihu, není samozřejmě úplně velká. Přesto mě tohle selhání zaskočí. Všechno se mi drolí pod rukama.

Pondělí
Zahajuju kurz, který pořádám na svůj ŽL - dozvuky dní, kdy jsem se musel nějak uživit sám. V učebně, jíž jsem si pro školení pronajal, jsem hodinu před začátkem. Pečlivě chystám materiály, občerstvení… V 8:55 jsou všichni přihlášení účastníci na místě. V devět trochu neklidně volám lektorce. Ujišťuje mě, že je v metru. Trochu mě to uklidní, pokud nevolá z Londýna, znamená to, že je aspoň v Praze.

"Mám plnou učebnu lidí," říkám jí opatrně. "Chvíli jim mohu vyprávět nějaká moudra o životě, ale nevydržím s tím dlouho."
"Tak ono to není od deseti?" diví se lektorka upřímně.
Je to její první kurz u mě, čekal bych, že aspoň tohle si ověří. Co možná věcně ji žádám, aby sebou hodila. Dorazí se čtvrthodinovým zpožděním. Na konci kurzu zapomene dát frekventantům hodnoticí dotazník a jednu účastnici nechá odejít bez certifikátu. Jediné, co nezapomene, je faktura pro mě.

Úterý
Když ráno jedu autobusem do práce, počítám, kolik lidí nastoupilo na druhé zastávce a kolik jich na třetí vystoupilo. Už U Soudu se v tom ale zase ztratím. Ještě že už mám diplom, základku bych podruhé nedal.

V práci mám pět porad. Bez přehánění! Od deseti do čtyř máme jenom porady. Hodinu potřebuju na přejezd do Brandýsa, od pěti je na gymplu schůzka rodičů. Polovina studentů naší třídy buď propadá, nebo má z něčeho 4 mínus; můj syn má tři dvojky. Znovu mě přepadnou pochybnosti o paternitě. Obejdu aspoň ty tři učitele, kteří se z nějakého důvodu zdráhají dát Petrovi jedničku.

"Petr Kukal, septima," hlásím se u vyučující občanské výchovy.
"A co byste rád, pane Kukale?" Pobavení v hlase se ani nesnaží skrýt.
Vidět vás, paní profesorko, strašně Vám to sluší, říkám si v duchu. Rozpačitě přešlápnu.
"Syn má jen tři dvojky, jedna je od vás, tak mi to přišlo divné. Zrovna ze ZSV, takový lehký předmět."
Máme stejnou aprobaci, což profesorka ví - mohu si takové řeči dovolit. Ukazuje mi jeho výsledky. Ptám se, jestli mu mohu nějak pomoct.
"Teď bereme právo, tak by si Petr mohl připravit nějakou prezentaci třeba na nový občanský zákoník."
"Já měl právo za tři," říkám jí. "Na potřetí." Úča s úsměvem pokrčí rameny.

Středa
Středa je dneska. Skočil jsem si jen na otočku pro salát, jinak přes obědovou pauzu píšu Středník a civím z okna. Klášterní komplex obklopený zahradou, stromy, kvetoucí keře. Hezká vyhlídka. Třeba nebude tak zle.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Radka* Radka* | E-mail | 16. dubna 2014 v 14:06 | Reagovat

To je tedy jízda, plná šňůra korálkových divnodní. Přeji Vám, ať se vše nové a neznámé stane co nejdříve důvěrně známým :-)

2 Petr Kukal Petr Kukal | 16. dubna 2014 v 14:10 | Reagovat

[1]: Děkuju, Radko, Vy nikdy nezklamete. Jste pozitivní tak, jako já jsem běloch.

3 babča babča | 16. dubna 2014 v 14:12 | Reagovat

Jak já vám rozumím! Jen mne to potkalo o 10 let později. Pochopitelně jsem nebyla až tolik vytížená, ale naprosto přesně vím jak se cítíte.:-)

4 Hanako Hanako | 16. dubna 2014 v 14:27 | Reagovat

Nezoufejte, ono se to podá. Po padesátce by to bylo ještě horší, nejvíc mne štvalo, jak mi nové znalosti začínají pomalu lézt do paměti. Nevěřím, že je možno v předdůchodovém věku i duševně pracovat s plnou intenzitou.

5 Lydie Lydie | 16. dubna 2014 v 15:16 | Reagovat

Tomu říkám "frčák"....tak ať to ve zdraví zvládáte.

6 rkor rkor | 16. dubna 2014 v 17:41 | Reagovat

Pobavil jste mě, já ty včerejší schůzky viděla úplně jinak. Karle to přepošlu, zasměje se ještě jednou.

7 Petr Kukal Petr Kukal | 18. dubna 2014 v 14:22 | Reagovat

[6]: No tak hlavně když se sbor baví :-)

8 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 19. dubna 2014 v 22:08 | Reagovat

To bude dobré. Buď si zvyknete nebo utečete. V průběhu života jsem začínala desetkrát, vlastně až jedenácté zaměstnání- soukromé mi dalo i radost z práce, protože jsem si o všem mohla rozhodnout sama. A přežila jsem to a myslím, že rozumu mi trochu zůstalo. Mohu říci, že mne život otrkal...

9 Tenisák Tenisák | E-mail | Web | 26. dubna 2014 v 16:32 | Reagovat

Alespoň se v životě nenudíte a nemáte takový stereotyp jako většina ostatních. A doufám, že tu fakturu jí zaplatíte :-)

10 muleta muleta | Web | 22. června 2015 v 16:15 | Reagovat

rychlá online pujcka strážnice :-?

11 velocity velocity | Web | 8. září 2016 v 12:40 | Reagovat

čs spořitelna konsolidace půjček :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama