Milan Novák ´60

2. května 2014 v 14:51 | Petr Kukal
Blog mimo pořadí
Milan Novák ´60. Obrazy - rámy - design. Pod tímhle všedním názvem probíhá v Oblastním muzeu Praha východ v Brandýse nad Labem výstava malíře, který je - alespoň pro mě - pozoruhodný svým životem bezmála tak jako svým dílem. Tedy pokud tohle jde u jakéhokoli umělce oddělit. Asi ne.


Kubismus
Moje znalost výtvarného umění je spíš rámcová. Takhle se to vždycky píše, když o něčem nevíte lautr nic, ne? Vím jen, že Milan je kubista: Protože na jeho obrazech se kříží geometricky přesné linie, prostupují se roviny a objekty jeho zátiší jsou namalované z úhlů, z nichž je najednou nemůžete vidět. A hlavně proto, že to o sobě píše v komentáři k výstavě. Cituje v té souvislosti Braquea, který tvrdí, že si kubismus vytvořil, aby se malířství ocitlo v dosahu jeho možností.

Na brandýské výstavě je učebnicově kubistických obrazů tolik, že tohle slovo naskočí i těm, kteří ho slyšeli jen jednou ve škole - když výtvarkářka suplovala děják. Picasso. Čapek. Asi tohle tam bezpečně vidím. A Milana samotného: touha po řádu, až geometricky přesném a nesmlouvavém - a současně potřeba dívat se na věci z různých stran, nenechat si vzít svobodu vidět najednou to, co se najednou zdánlivě vidět nedá. Kubismus je v tomhle ohledu Milanovou konfesí.

Rám
Protože nemám žádné teoretické znalosti a chybí mi pojmový aparát, zůstává jedinou možnou strukturou téhle recenze mozaika. Co mě zaujme, to popíšu. Teď zrovna je to rám. V Milanově tvorbě nese svébytné sdělení; rozhodně není žádným zařízením k upevnění obrazu. Jednak má samostatnou výtvarnou kvalitu, je artefaktem o sobě, jednak vstupuje s obrazem do dialogu. Nejmarkantnější je to u obrazu Sv. František káže ptákům, kde obraz prostor rámu pohltí. To, co mělo sdělení (vy/o)mezit, jej rozšiřuje nejen o svou vlastní plochu, ale rezignací na roli hranice přiznává obsahu všeprostupnost. Je příznačné, že druhým obrazem, který takhle vystoupí ze svých hranic, je Světlo světa - Maria s Ježíškem v náručí. Co k tomu říct - a nerozmělnit to, co tak působivě říká Milan sám?

Sv. František káže ptákům

Světlo světa

Stejně významný je dialog mezi obrazem a rámem v případě Labských mlýnů. Obraz visí na stěně holý, jen čisté linie dřevěné desky. Absence rámu činí z obrazu nikoli výřez reality, ale jen fokus na část, která stále zůstává její součástí. Pocit vynětí je tu nepřítomností rámu zásadně oslaben. Chápu, že takhle to asi vidím jen já, ale tím, že je obraz vystavován v Brandýse, je jeho zarámování v podstatě vyloučené. Nemůžete v Brandýse vyříznout kus Brandýsa, zhroutil by se vám svět. Až bude výstava instalována v Praze, tohle pokorné vyvlastnění pohledu a jeho navrácení realitě se ztratí. Milan o něm ale jistě ví - je to jediná krajina na výstavě, která nemá rám. Pařížská ulice už je obdélníkem dřeva spoutaná zcela samozřejmě.

Labské mlýny

Rám, to ale u Milana není, a vzhledem k jeho umělecké zkušenosti designéra ani nemůže být jen fádní čtyřúhelník. Nejzajímavější mi přitom připadá umělecké sdělení rámu ve tvaru nepravidelných oválů. Někdy je obraz namalován na elipse vystupující se základní desky (Altelier, Kuchyně, Zátiší s dobrým tabákem), jindy v oválu, který je v horní ze dvou spojených desek vyříznutý (Vilémova stará dýmka, Violoncello) a do obrazu je tak vlastně zapuštěný. Některé obrazy tak Milan vynáší na světlo, vzhůru, do popředí - zatímco jiné jakoby se snažil zahloubit. Jako by nutil diváka podívat do větší hloubky. Pod povrch. Moc mě to baví.

Vilémova stará dýmka

Zátiší
Milan je malířem zátiší. Krajiny jsou líbivé a akty vzruší, ale zátiší, to je poezie. Způsob, jakým umělec seskupí konkrétní předměty, je básní a ničím jiným. "Logika je právě to, co dělá ze svítivých slov fráze. Logicky patři sklenice stolu, hvězda nebi, dveře schodům. Proto jich nevidíme. Bylo třeba položit hvězdu na stůl, sklenici v blízkosti pianina a andělů, dveře v sousedství oceánů," napsal největší český básník v jednom z manifestů poetismu.

Milan je pokornější, nemá ambici vytvářet šokující, nesourodá spojení. Na jeho zátiších se tedy dýmky ocitají v blízkosti tabatěrek, na stolech leží poháry a karty, v ateliéru palety a štětce a v truhlářské dílně hoblík. Nuda, nuda - šeď, šeď. A přece. A přece!

Úkolem umělce - výtvarného a jakéhokoli jiného - je patrně právě tohle. Představit věci v jejich obyčejnosti jako krásné. Vyzdvihnout jejich půvab. Nasvítit je tak, aby vynikl. Tohle umí kubismus velmi dobře a tohle umí velmi dobře Milan. Činí tak nejen mistrně zvládnutými výtvarnými technikami a postupy, ale také (a možná především) tím, že do svých zátiší zve jen velmi omezený soubor předmětů. Jako by o svých sklenicích a hudebních nástrojích říkal: Něco na nich asi bude, lidi, když je maluju 60 let. Není Vám divné, že jsem nikdy nemaloval zastřeleného bažanta, ale pohár a dýmku stokrát? Není v tom jednoduchém tvaru něco úžasného, něco, co tam desítky let nacházím, pro co mi stojí se k němu vracet?

Motivicky jsou Milanova zátiší charakterizována jednak jistou synestézií (propojují vizuální krásu předmětu s tím, co lahodí dalším smyslů - na zátiších se signifikantně často objevují strunné nástroje, tabák, hrozny, ovoce a vůbec věci k jídlu), jednak zralým mužstvím: dýmka, karty, pohár vína. Klidná síla, chtělo by se napsat, kdyby si tohle geniální sousloví nepropachtovala politika. A pak taky záliba v mystice, křesťanské i jiné (alchymistická zátiší).

Sklenice a karty

Odkazy
Milan se často odkazuje na umělce i jiné osobnosti, které mu imponují. V komentáři k výstavě explicitně na Braquea a další kubisty, výtvarným projevem podle mě hodně na Josefa Čapka, hold skládá Vilému Plockovi (Vilémova stará dýmka), kterého taky přiznaně cituje (motiv kotvy, ryby). V Labských mlýnech čtu velmi originálně repasovaného F. X. Procházku. Dopis z Paříže odkazuje znásobenou perspektivou na klasický americký plakát, který Milan ostatně vystudoval.

Inspirací mimo kategorie je pak Milanovi blahoslavený císař Karel I. Rakouský. Vztah, který k němu má, je bez nadsázky intimní a snažit se ho postihnout v rámci této pseudorecenze by hraničilo s voyeurstvím.

Dopis z Paříže

Závěr
Úvod, stať a závěr - tak nás to přece učili. Co tedy na závěr? Ta výstava stojí za vidění. Z každého obrazu čiší klid a vyrovnanost chlapa, který toho o malování i o životě už dost ví. Taky jistá umanutost, neuhýbavost. Ba ne, to není to slovo. Zakotvenost? Asi: Na malém plácku oblíbených námětů a výtvarných přístupů, v křesťanství, v intimním prostoru ateliéru. Taky v realitě, ve fyzickém kontaktu s hmotou, především se dřevem. V čase a prostoru svého života.

Během půlhodinky na výstavě tím nasáknete; když se na další půlhodinu posadíte na židle vedle té knihy, kam se píší vzkazy, a budete se jen dívat, prostoupí vás to. A budete mít chuť jít s Milanem na sklenici vína a poslouchat ho, jak mluví o obrazech. Cizích - o těch svých nemluví nikdy. Ale to je fuk, jednotlivé obrazy jsou nedůležité; jsou to jen průhledy do fascinujícího světa malířství. Milan jím ledabyle prochází, a když jste vnímaví a včas se ho chytíte za šos, protáhne vás tam a vy jen fascinovaně posloucháte a žasnete.

Výstava v oblastním muzeu Praha východ potrvá (už jen!) do 11. května 2014.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 2. května 2014 v 18:36 | Reagovat

Recenze pěkná, kubismus moc nemiluji, doufám, že  nebudu za primitiva. Prostě mám ráda spíš impresionismus a jiné obrazy, na kterých je jasné, co chtěl malíř říci. Nemusí být vše vykresleno do detailu.

2 Kamča Kamča | 2. května 2014 v 18:38 | Reagovat

Poutavě napsáno, zajímavý tip na trochu kultury:).

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 2. května 2014 v 18:49 | Reagovat

Vidím dominantní předmět, určitě má každý z těch obrazů svůj smysl -  něco do sebe, myslím však, že bych si je musela prohlížet dost dlouho, abych to jejich kouzlo, které určitě pro někoho mají objevila.

4 medynamis medynamis | 6. května 2014 v 18:12 | Reagovat

Tak jsem si myslel, že znám současné české kubisty, a ono prd.
Famózní záležitost, ještě, že jste dal ty fotky, musím se do Brandýsa dostat.

5 Petr Kukal Petr Kukal | E-mail | 7. května 2014 v 6:34 | Reagovat

[4]: Jestli se kubismu věnujete, pak Vám to vřele doporučuju. Jen znovu upozorňuju, že výstava trvá jen do téhle neděle. Ale asi by nebyl problém zprostředkovat Vám setkání s autorem i potom. Když tak se ozvěte na mail.

6 matka matka | 7. května 2014 v 17:45 | Reagovat

S odstupem několika dnů jsem se vrátila k těmto obrazům. Líbí se mi. A to včetně rámů.

7 Tereza Tereza | 7. května 2014 v 19:51 | Reagovat

Moc hezky napsaná upoutávka na výstavu. Snad ji stihnu zhlédnout. Na stránkách muzea jsem hledala plakát a další info, marně. To je škoda. Naštěstí jsem zavítala na Středník;-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama