Námořníci bez lodi

25. června 2014 v 22:10 | Petr Kukal
Středa
V průběhu života se čas stále zrychluje. Říkají psychologové. Teda oni to říkají maličko jinak - jako že se zrychluje individuální vnímání času. Jenže co to jako má být - individuální vnímání? Svět a všechno v něm je v posledku jen to, co individuálně vnímám, no ne? Až zaniknu já, zanikne se mnou taky jedinečná a svébytná verze světa: Interpretace, kterou jsem dal bezduché a neosobní realitě. Mírou všech věcí je člověk - jsoucích, že jsou, a nejsoucích, že nejsou. Ve druháku jsem z dějin filosofie dostal hned na první termín dvojku, tak to musím vědět.


Jste vyděšení? Ani se Vám nedivím. Mám filosofickou. Filosofická je moje druhá nejmilejší varianta vinné indispozice. Hned po poetické. S tím časem jsem začal proto, že už je zase středa. Přitom bych přísahal, že byla nejdéle předevčírem. Na druhou stranu už musela být neděle, protože jsem byl v kostele, a taky muselo být úterý, protože jsem byl v Brně. Ještěže jsem v Brně nešel do kostela, to už bych to nedal vůbec dohromady. No nic, tohle už asi mohu s trochou drzosti vydávat za úvod a přejít tak k deníčku dalšího týdne. Sdílet svůj život. Rozum není udělán k tomu, aby se izoloval, nýbrž aby vstupoval do společenství. (Immanuel Kant)

Čtvrtek
Od čtyř jsem objednaný na kardiologii, návštěvy škol včetně nezbytné administrativy tedy musím stihnout ve zkráceném čase. Vyberu si proto ty brandýské: zemědělku a integrovanou střední školu. Na rozdíl od lehce povýšených profesorů pražských gymnázií se ke mně zdejší učitelé nechovají jako k poslíčkovi, co přinesl pizzu. Přikládám to jednak tomu, že dosažená profesní kariéra jim není nezpochybnitelným zdrojem jistoty o vlastní výjimečnosti, jednak tomu, že mě navzdory mojí lehké obavě nikdo z nich nepoznal.

V půl třetí volá kardiolog, že je nemocný, abych nechodil. Podrobně mi líčí všechny symptomy své choroby. Svírá se mi při tom srdce. Doufám, že je to jen z nadměrné empatie.

Pátek
Mladší syn odjíždí coby asistent trenéra na víkendový turnaj mladších žáků do Hostinného, starší naopak přijíždí na víkend domů. Nebyl tu už pár týdnů, místo večeře tedy jdeme na pizzu. Důsledně se varujeme chování nebo formulací, které by sváděly k domněnce, že je to na oslavu, že ho zas máme doma. To by bylo trapné a usvědčovalo by nás to z neomluvitelné sentimentality, z nostalgie rychle stárnoucích rodičů a bůhví z čeho dalšího. Ale ve skutečnosti to na oslavu je. Když nám pikolík pizzu přináší, snažím se být milý. Přirozený. Naplnit těch osm vteřin, kdy se u nás zdrží, atmosféru partnerství. Je to důležitější, než si myslíte.

Sobota
Celé odpoledne a celý večer trávíme u Hančiných rodičů - tchyně má svátek. Protože po mnoha měsících nemusím při návštěvě Sluh řídit (renaultu se ujal starší syn Jiří), vypijeme s tchánem ve dvou bezmála tři sedmičky vína. Těsně před odjezdem tohoto řidiče z povolání s praxí v délce 35 let shovívavě poučuju o významu a průběhu pravidelných servisních prohlídek. Stejně shovívavě mě poslouchá.

Neděle
"764 podpisů na vysvědčení, 2 bombičky do pera a láhev růžového," píše mi kamarádka, ředitelka školy lakonickou zprávu o průběhu své neděle.
"Musím na své popularitě zjevně ještě trochu zapracovat," odpovídám obratem, "tolikrát jsem se nikdy nepodepsal." Žertuju, ve skutečnosti jí ale závidím. Závidím každému, kdo je ve škole. Kdo učí děti. Možná by měli mít konzultanti v úvazku povinně dvě hodiny výuky týdně. Kvůli kontaktu s praxí, rozumíte. Zkusím to v práci navrhnout.

Pondělí
Schůzka ve škole, k níž se legálně nedá zajet autem. Mám dost materiálů, nemohu je nést přes půl Prahy, takže to prostě risknu. Kromě průjezdu zákazem vjezdu (s výjimkou zásobování a vozů s povolením ředitelství školy) se navíc postavím na vyhrazené parkoviště. Alespoň dám za okno cedulku, co jsem si za tím účelem vyrobil v PowerPointu a vytisknul na čtvrtku na barevné inkoustovce. Lístek za stěračem ani botičku na kole po návratu nenajdu - městskou policii to patrně natolik vyšokovalo, že se na žádný odpor nezmohli.


Úterý
Mám první dovolenou v nové práci. Jednodenní. Jednodenní dovolené nejsou zas tak neobvyklé, jak byste mysleli. Takový Bohumil Hrabal byl schopný si ji po dnech vybrat celou. Jak bylo krásné počasí, vzal si ráno dovolenou a celý den chodil od hospody k hospodě, pil hladinky a kávičky a užíval dne.

Já mám ovšem dovolenou na práci. Stále mě dohánějí staré zakázky na školení. Tentokrát jedu do Brna přednášet marketing lidem z jedné farmaceutické firmy. Celý den probíráme léky, jejich účinky, vlivy, přínosy pro zákazníka. Školenci jsou spokojení - kromě toho, že se patrně dozvěděli něco nového o marketingu, jsem jim taky dost rozšířil obzory v oblasti betablokátorů, hepatoprotektiv, urologik, alfa-sympatolytik a některých dalších lékových skupin. Být prolezlý chorobami (a být hypochondr) se prostě občas hodí. Na závěr jim tam nechám mail, kdyby se potřebovali ještě o něčem poradit.

Středa
Středa je teď. Celé Starce na chmelu jsem ke své škodě zase proseděl u compu, jak mi s lehkým smutkem a lehkou výčitkou přišla sdělit Hanka. Má samozřejmě pravdu, v mém věku a s mou frekvencí návštěv pivnice Šipka by pro mě cokoli, co se jmenuje Starci na chmelu, mělo být povinnou četbou. Letmým pohledem do televizního programu ovšem zjišťuju, že teď už to ničím nezachráním. Na ČT jde Velký šéf, na Nově Neznámý svůdce, na Primě dokonce Sex ve městě. Co z toho by mohlo zajímat Husákovo dítě, které dává farmaceutům přednášku o Rytmonormu? Na Dvojce dávají dokument Námořníci bez lodi, o zoufalcích, co jim Viktor Kožený rozprodal pod nohama privatizovanou flotilu československé námořní plavby. Námořníci bez lodi. Jo, to možná zkouknu.
Nashle za týden, přátelé.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ludmila Ludmila | 25. června 2014 v 22:29 | Reagovat

Závidím vám. Poetickou i filosofickou. Uvědomuju si, že se někde stala chyba. Váš dnešní blog se mi krásně četl. Děkuji.

2 Kamča Kamča | 25. června 2014 v 22:35 | Reagovat

Stálo za to být vzhůru poněkud déle, než obvykle. Kdo si počká i Středníku se dočká. Díky.

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 25. června 2014 v 23:34 | Reagovat

Tak a mohu jít klidně spát. Středník jsem si přečetla, pousmála se, za zády mi tichounce zpívají melodie z TV šlágru příp. Gold písničky, podle toho co tam je. To mi dělá kulisu a neruší mne v přemýšlení, vymýšlení, nedovoluji si napsat ve filosofování, psaní ...Tak na shle zase ve středu?

4 matka matka | 26. června 2014 v 9:21 | Reagovat

Stal se z Vás Největší z pierotů,... nu, hodně štěstí v tom nelehkém údělu.

5 Kitty Kitty | E-mail | Web | 26. června 2014 v 11:04 | Reagovat

Lehce se to četlo, dnes nedošlo na nelehké stýskání. Ta kartička do auta: "Básník ve výkonu povolání" je poeticky filosofická, jsem z ní nadšená. Taky si vyrobím něco jako "Blogerka na nákuku" či jiné poeticko-grafické informace pro strážníky do auta. Až na to, že nemám auto.
Školil jsi farmaceutický dýlery, jak z lidí dělat marody a plátce? Někde jsem to viděla. Ale u tebe to nepředpokládám. Jinak se ti týden asi vyvedl podle tvých rámcových představ, že? ;-)

6 Láda Láda | E-mail | 26. června 2014 v 22:52 | Reagovat

Že jste spisovatel, specializace básník, to jsem věděl. Že jste jazykozpytec, to k tomu celkem patří, nakonec i filozofie má k tomu blízko, ostatně se to studuje na stejné fakultě. Ale že máte takový přehled o kardiologii, to jsem nechápal. Pro jistotu jsem si "úterý" přečetl dvakrát, jestli nejde o nějakou ironii nebo parodii. Ne, je to fakt.

7 Petr Kukal Petr Kukal | 27. června 2014 v 8:27 | Reagovat

[6]:  Pevne doufám, že žertujete, Láďo.  :-)
Já nemám v zásadě přehled vůbec o ničem, jen to v různých oborech více nebo méně úspěšně předstírám. Úterý je jen narážku na mou hypochondrii, ničím víc. Pravda je taková, že já DOOPRAVDY umím jedinou věc, a to je vaječná omeleta se sýrem a zeleninou.  (Rozhodně se to v rodině dlouho traduje). Ostatní je jen hra, kterou hraju už 44 let :-)

8 babča babča | 27. června 2014 v 17:36 | Reagovat

[7]: Ale docela vám to vychází :-).

9 Radka* Radka* | E-mail | 27. června 2014 v 21:16 | Reagovat

Já se Vám divím, filozofii a psaní jste si měl nechat jako koníčka a raději se vrhnout rovnou na farmacii, tam se točí velké peníze. Jste přirozený talent, po přečtení Úterý jsem ochotná připustit, že choroby oskutečně existují. Ne že bych si musela nějakou nutně zaopatřit, nejsem chtivá, ale alespoň nebudu všechny neduhy postižené spoluobčany považovat za bandu simulantů. Má jedinečná a svébytná verze světa byla doteď nemocí prostá, samozřejmě kromě smrtelně vážné nemoci na sedm, kterou pravidelně trpí můj choť, což mne dohání k šílenství. Zabrousil jste i do vod psychiatrických? Je šílenství z manžela také choroba? Pokud ano, tak jedině získaná!
Závist je ošklivá emoce, určitě to nemyslíte vážně. Nikdo soudný by nikomu nezáviděl, že musí jít na lože ve třech vrstvách oblečení více podoben cibuli než pedagogovi v nedbalkách. Jen si zkuste pobýt ve škole (v přírodě), když vám v umývarce jde jinovatka od pusy a bojíte se sáhnout na baterii, abyste nepřimrznul. Možná bych místo čaje měla chtít u okénka rovnou fridex. Naštěstí zítra vyrážím do Jizerek, tam bude minimálně krásných patnáct stupňů(nad nulou), takže konečně vytáhnu tričko a kraťasy :-).

10 Láda Láda | E-mail | Web | 29. června 2014 v 21:36 | Reagovat

[7]: Asi je to takto v pořádku. O jednom známém spisovatelovi se říká, že ve stáří se přiznal: "Já jsem ve čtyřicítce poznal, že neumím vůbec psát," - "Tak proč jste nepřestal psát?" . "To už nešlo, byl jsem již příliš známý."

11 Michal Michal | 7. ledna 2016 v 15:15 | Reagovat

Elektronické námořní kompasy:

http://geoobchod.cz/kompasy-FC-C-300353.html

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama