Deník - první prázdninový

2. července 2014 v 23:18 | Petr Kukal
Středa
Strukturu lidskému životu nevtiskují jednotky cyklického času, ale spíše klíčové body jeho lineárního průběhu. Dobrá věta, ne? Taková chytrá, nepřipadá vám? Mně teda jo. Vždycky se snažím začít nějakou chytrou větou, aby čtenář měl pocit, že čte blog intelektuála. Jestli už to máme za sebou, zkusil bych teď napsat, o co mi jde. Může být?


Chtěl jsem říct, že pondělí, srpen a rok 2014 jsou především pomocné konstrukty pro ekonomicky aktivní obyvatelstvo. Protože když máte dovolenou, kolikrát nevíte, jestli je úterý, nebo středa. A kolikátého je, to už byste vůbec nedali dohromady. Proč taky - k ničemu to nepotřebujete. Tak jako předškolní děti a penzisté. Čas strukturují podle toho, zda jdou ze školky po-o nebo po-spa, resp. zda se to či ono událo před válkou, za svobodna nebo po revoluci.

Prostě náš čas dělí události. Není to tak hezká věta jako ta první, ale je to fakt. Píšu to proto, že mladšímu synovi bylo v pátek osmnáct let. Jakou větší událost už bych tu mohl ventilovat? V naší rodině momentálně nejsou žádné děti. O zlevněném vstupném do ZOO si můžeme nechat jenom zdát! Na úvod všechno, pojďme sjet ty pomocné konstrukty.

Čtvrtek
Večírek brandýské jazykové školy Language Zone. Že se ho účastním, je při mé jazykové vybavenosti vrchol vší absurdity. Školím tu ale tvůrčí psaní (v češtině!) a starám se o marketing, tedy mám pocit, že si svou číši vína zasloužím. Dokud se kolem stolu sesedají čeští lektoři, nepředstavuje moje zapojení do všeobecné konverzace větší problém; s příchodem rodilých mluvčích se situace radikálně mění. I tak se mi ale podaří některé z nich zaujmout: Nemohu si nevšimnout, že se na mě ředitelky ptají. Předpokládám, že extremely taciturn man znamená něco jako ten charismatický intelektuál.

Pátek
Mému synovi je 18 let. Podle platných zákonů této země by na podzim mohl být starostou Brandýsa. Je to, pravda, spíš teoretická možnost, ale přísahám, že po letmém pročtení Brandýských novin - takto blogu místního socanského kandidáta, bych s plnou občanskou odpovědností upřednostnil toho našeho pošuka s rasputinskou bradkou a dvěma červenými kartami za kecy na rozhodčího před někým, kdo staví svou kampaň na bonzování špatně parkujícího správce zámku, domnívá se, že "město je fakticky stát" a stylizuje jako moji šesťáci v kostelecké základce, když zrovna měli hodně špatný den.

Sobota
Turnaj pěti fotbalových týmů v Zárybech. Naši se jmenují "Mladé naděje" - jako jediní ještě spadají do mládežnické kategorie. Mám proto trochu strach, zda je dvoumetroví devadesátikiloví chlapi nepokopou jako koně, ale zápasy jsou překvapivě pohodové. Všichni se chtějí hlavně bavit. Poprvé po asi deseti letech utkání se zájmem sleduju. Naposledy jsem se mohl na Petra takhle dívat, když mu bylo osm. Pak se ze zábavy pro malé kluky stalo něco, čemu jsem přestal rozumět. Když jsem ho podruhé vezl ze zápasu rovnou na chirurgii, pochopil jsem, že tomu ani rozumět nechci.

Neděle
Oslava Petrových narozenin. Dva dorty, jeden čokoládový s osmnáctkou, druhý ve tvaru fotbalového míče, na kterém sedí slávista z marcipánu. Víno, pivo, berentzen. Chlebíčky, sýrové mísy. A tak dále. Navečer vyprovodíme hosty, přesycení na všechny způsoby se pak jdeme na chvíli projít.
"Už se zase rozrůstáme," říká Hanka spokojeně cestou zpátky, když si prohlíží naše kluky v doprovodu jejich partnerek. Zaujme mě to, je to úplně jiný pohled. Pro mě něco skončilo. Pro ni něco začíná.

Pondělí
V čelákovické knihovně si vyzvedávám práce přihlášené do letošního ročníku literární soutěže "Srdce, ve kterém bydlím", nazvané podle knihy patrně nejvýznamnějšího spisovatele regionu Eduarda Petišky - letos si tu připomínáme 90 let od jeho narození. Jsem na to docela zvědavý. V porotách různých literárních soutěží jsem přes patnáct let - a stejně pokaždé otvírám obálku s texty jak štěstíčko z pouti. Co když právě tady bude poklad?

Odpoledne si jedu pro autorské výtisky knížky, co mi právě vyšla. Vydal jsem ji už před pěti lety, tehdy jsem ale svoje autorství nepřiznal. Anonymní text měl působit jako nalezený rukopis. Tehdy mělo smysl ustoupit do pozadí. Teď jsem nabyl dojmu, že má smysl se k té skladbě přihlásit. 52 slok - kdybyste to někde sháněli. Na Kosmasu to snad bude do 10 dnů.


Úterý
Dopoledne práce ve svěřeném informačním centru, odpoledne pravidelná návštěva kardiologa. Ne úplně zdvořilostní - na mírném stoupání od našeho baráku pravidelně kolabuju. Třikrát.
"Na mírném stoupání od našeho baráku třikrát kolabuju," říkám lékaři.
"EKG je ale v pořádku, tlak taky, puls v normě. Já jsem spokojenej."
"Tak to je fajn."
Mimochodem - několik hodin před tím, než bouchnul Černobyl, už se to v reaktoru vařilo tak, že z něj šel kouř. Ale přístroje ukazovaly, že je všechno v pořádku, tak to nechali být.

Středa
Je něco po jedenácté, nejvyšší čas to pověsit. Před pár minutami dorazil budoucí brandýský starosta, ukousnul hlavu slávistovi, co trochu schlíple posedával v ledničce, a teď asi píše své holce. Už se zase rozrůstáme. Já dneska dvakrát vyšel cestu do nás z baráku, takže jsem utahanej jako kotě. Na viděnou za týden, přátelé.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 2. července 2014 v 23:25 | Reagovat

To je krásné. Máte syna 18-letého, u  nás už ani vnučka nemá jen 18. Nadějná je jen ta poslední- zatím, která se narodila našemu Benjamínkovi-tedy jeho ženě 8. května t.r. Tak se těším, že nebudu aspoň nějaký čas nejmenší v rodině.
Přeji Vašemu synovi, aby mu všechno vyšlo, co si přeje.

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 3. července 2014 v 7:24 | Reagovat

Máte už dospěláka, ale vidím, že moc neplechy nedělá. To je dobře, roste do nové doby a snad do rozumu. Jestli mu to bude ku prospěchu je ve hvězdách. Dnes se rozum moc nenosí nebo aspoň rozumná moudra nevěsí na net. Snad bude mít štěstí, že nebude starostou... ;-)

3 Láda Láda | E-mail | Web | 3. července 2014 v 22:20 | Reagovat

Jsem potěšen: Jednak Středník se stává opět pravidelným, jednak v něm převažuje humor a optimizmus, což je dobré znamení.
To slovo "taciturn" neznám. Já bych jeho původ hledal v latině, kterou taky neznám. Léta zpívám v chrámovém sboru. Když je v notách napsáno "tacet" znamená to, že příslušnou část basi nezpívají. Z toho mi vyplývá, že asi chtěla říci "tichý muž". Jinak jsem tu sebeironii pochopil.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama