Z voleje

13. srpna 2014 v 21:24 | Petr Kukal
Bezmála čtyři týdny bez zápisu. Umíte si představit ten absťák? Nejde přitom o to, že bych byl exhibicionista, že bych byl v rozporu se všemi testy a měřeními, která jsem podstoupil, latentní extrovert a potřeboval se sdílet, jak se mi tuhle pokoušela namluvit má kamarádka. Fakt ne, tohle o sobě už asi vím, znám se 44 let. Jde o text. O text, který je volný a svobodný, za který neodpovídám šéfce (jo, mou nynější nadřízenou je žena), šéfredaktorovi časopisu ani nakladateli, ale prostě jen sám sobě. Svoboda každého slova. O to jde.


Byl jsem v práci a pak na dovolené v Krkonoších, která byla mimochodem moc hezká, a pak jsem znovu pracoval a ještě jsem dělal jiné věci a neměl jsem na Středník vůbec čas. Tedy ne že bych ho teď měl, zítra musím odevzdat podklady ke dvěma kurzům, z nichž nemám ani řádku, a už teď vím, že to nemohu stihnout. Ale právě, že to vím, tak je to vlastně jedno, ne? Budoucnost je vždycky nejistá a vidí do ní jen Libuše a vizionář Hlavsa. Do minulosti ale vidím i já. Zatím. Než si budu pamatovat jen zážitky ze sedmdesátých let, pojďme projít ty nejnovější.

Čtvrtek
Předposlední den dovolené. Benecko, hotel Kubát. Jsme tu potřetí, víme, co máme čekat, čekáme to a dočkáme se toho. Podmanivě okouzlující výhledy, borůvkové pivo na Žalém a hotelová jídelna v duchu rekreačních zařízení ROH. Tetelím se blahem. Tohle by měli památkově chránit! Tohle, ne desítky a stovky činžáků z první republiky. Ty nikdo nepřestaví, byl by blázen. Ale tyhle obrovské prostory sugerující kolektivismus každým překladem jsou extrémně ohrožený druh. Jenže žádná červená kniha pro ně neexistuje…

Zásadním zpestřením letošní dovolené je Baloun - asi padesátiletý host sedící u stolu přes uličku. Typický chrapoun, stěžující si při každé večeři na velikost porcí, buran, který nemá zábrany odnést si ze snídaňového bufetu na pěti talířích všechen připravený meloun, srdnatě kombinující párky s meruňkovou marmeládou a taveným sýrem, protože všechno je to k dispozici a všechno je to v ceně. Přes závratné množství potravy, kterým obloží svůj stůl, je pro něj snídaně utrpením. Musí totiž trvale kontrolovat, kdy obsluha hotelu bufet doplní, aby k němu bleskově vysílal ostatní členy své rodiny pro další a další talíře. Müsli a slanina, míchaná vejce a tvarohová buchta, žádná kombinace není dost zvrhlá. Sledujeme ho se směsicí odporu a bezmála vědeckého zájmu. Možná by měl stát památkově chránit jeho.

Pátek
Ve tři odpoledne je v brandýské galerii Crux úvodní setkání kandidátů, kteří jdou do letošních komunálních voleb pod hlavičkou KDU-ČSL. Jsem na čtvrtém místě kandidátky. Popravdě úplně přesně nevím, jak se mi to stalo. Někdo mě o to požádal, nahlásil jsem nacionále a podepsal nějaké papíry - a teď tam jsem. Kandidátka má 21 členů, vezmu si tedy 20 vizitek a přesně ve tři otvírám dveře galerie. Přítomna je lídryně (píše se to tak?) a správce galerie - v tomto složení vydržíme další dvě hodiny. Nikdo jiný nedorazí. Od zásadní politické práce nás to přesto neodradí: Probereme "strategii volební kampaně", "klíčová témata" a rozdělíme si "gesce nad jednotlivými sekcemi programu". Když v pět odcházím, připadám si strašně státnicky. V duchu si sumíruju inaugurační starostenský projev.

Asi si říkáte, proč teda kandiduju, když si z toho dělám akorát srandu, že jo? Popravdě si nemyslím, že budu zastupitel - Brandýští jsou příčetní, nikdo rozumný si na radnici nezvolí básníka. Město mají řídit ekonomové a právníci. Dělám to proto, že už nějaký čas čtu blog zdejšího grafomana s mentalitou člena pomocné stráže Veřejné bezpečnosti. Člověka, který bytostně potřebuje nepřítele. Jeho články se kromě vážných pravopisných chyb hemží "šmejdy" a "mocipány" na jedné a "obyčejnými občany" a "ohlupovanými lidmi" na druhé straně. Je to člověk, který se o vlastní hodnotě dokáže ujistit jen tak, že snižuje hodnotu jiných. Nejčastěji těch, jimž odborně ani lidsky nesahá po lem ponožek. Těch nízkých, na kolo, jestli to znáte.

Jeho slovník dokonale kopíruje Rudé právo z padesátých let, včetně obratů jako umírající kobyla nejvíce kope nebo ti, kdož z českého národa jenom tyli. Samozřejmostí je opakovaný dotaz na to, pro co jsme zvonili klíči. Chybí snad jen dělnické mozoly, ale jsem si v podstatě jistý, že i na ně dojde - zmíněný muž tvářící se jako dvojjediná inkarnace Egona Erwina Kische a Aloise Rašína nyní kandiduje za levicovou stranu. Trochu se hledal, ale kdo by mu to měl za zlé. Od VeVerek k socanům je přece blízko, ne?

Takže moji milí Brandýští: Chápu, že jsem jen náplavka, člověk, který bude vždycky cizí (a některé z vás se hodně postarají o to, aby se na to i po dvaceti letech, co tu žiju, nezapomnělo). Chápu, že na radnici nepošlete člověka, který svým Deníkem rozzuřil sto zdejších občanů tím, že v něm byli, a urazil sto jiných tím, že v něm nebyli. Všemu tomu rozumím. Přesto si myslím, že kultivovat politickou diskusi, zbavovat ji nenávistné rétoriky, zloby a pavlačových pomluv, vrátit politice její smysl, jíž je péče o polis jako společenství, které máme utvářet a spojovat, stojí za to. Že rozmělnit trochu hlasy pro zdejší tvrdé jádro nenávistných, je dobrý program. Howg.

Sobota a neděle
Hodnotím práce přihlášené do literární soutěže "Srdce, ve kterém bydlím", vyhlašované čelákovickou knihovnou. Prosedím dva dny na balkoně, na těch asi 70 textů padnou tři sedmičky chilského červeného. Kategorie dětí i mládeže mě popravdě zklamou, četl jsem od autorů v tomhle věku mnohem lepší věci. Práce dospělých jsou naopak skvělé: Znovu a znovu jsem ujišťován o tom, že skutečných básníků je mnohem víc, než kolik by se zdálo po prolistování současných antologií a literárních almanachů. Žijí nepoznaní mezi námi, chodí do svých kanceláří a firem, do úřadů a za pokladny v Tescu - a píší básně, z nichž se tají dech. Alespoň ten můj.
Tohle je třeba závěr básně, která je vzpomínkou na profesora ze střední školy:

… pak čas se semknul v kruhy na hladině
a já dnes věřím - čistě vědecky -
že energii nezanechá v hlíně,
kdo květům šeptal vzkazy pro pecky.

Co jí říkáte?

Pondělí
Připravuju se na kurz, který zítra školím v Plzni. Tedy měl bych - ve skutečnosti pořád kontroluju účet na facebooku, co jsem si založil kvůli těm volbám. Starosta by měl mít facebook, ne? Otázkou je, jestli by měl mít přátele z Jižní Ameriky, jejichž jména neumí vyslovit.

Úterý
Celý den školím ten kurz. Je úplně strašný, pořád se mi rozpadá pod rukama, trvale improvizuju, netuším, co udělám nebo řeknu příští minutu.

Středa
Mailová schránka přetéká zprávami od účastníků včerejšího školení. Jsou nadšení, děkují mi, šéfka volá, že si celá divize přeje pokračování. Nestíhám na ty maily ani odpovídat, protože si od rána připravuju kurzy, co musím zítra odevzdat. Stejně z nich nemám ani čárku. Nezbude mi, než to prostě dát z voleje. Improvizovat, nějak to celé zvládnout. Nějak to na místě vytvořit. Z okamžitého impulsu. Jako tenhle text. Jako všechny svoje texty. Jako celý svůj život.

Třeba by to fungovalo i v jiných kontextech. Ne že bych Vás chtěl k něčemu svádět… :-)
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. srpna 2014 v 21:51 | Reagovat

Nic si z toho nedělejte, kdo neumí  mluvit z voleje, není toho hoden, aby někomu přednášel či jen něco sděloval.
Při vašich zkušenostech a nadání  věřím, že to zvládáte bez problémů. Mám takové mínění o vás, že byste vybruslil i ze zahajovacího projevu na celorepublikové akci .

2 Míra Míra | 13. srpna 2014 v 22:18 | Reagovat

Kliknu bez naděje a hle Středník je tady! Díky.
Myslel jsem si, že Balouni už vymřeli, ale oni se naopak usídlili nejen na dovolených. Vlastně je všude vídám taky. i v té nejvzdálenější cizině.
Brandýs sem Brandýs tam. Jsem také jen náplavka ve městě, kde už žiji 35 let. Co naděláme...
Držím palce ve všem Vašich aktivitách.

3 Radka* Radka* | E-mail | 14. srpna 2014 v 8:32 | Reagovat

Za okny uplakané ráno, teplá káva voní z hrnku po babičce, oheň tančí po polínkách v krbu a k tomu konečně Středník, čtvrtek může být velice příjemný den.
Balouny není třeba památkově chránit, to v žádném případě, jeho druh má slušnou mládežnickou základnu. Pětiletý hošík, kterého jsme potkali na škole v přírodě, se dokázal otočit s talířem klidně pětkrát. Maminka mohla mít skromným odhadem sto třicet kilo a šla synkovi zdatně příkladem. A dnešní náctileté dívky? Sledovala jsem davy urostlých punkerek na fesťáku v Harrachově, bože, čím se to krmí? Jak budou vypadat jejich potomci? Tady pokud nějaké budou mít, spíše ze zdravotnického než estetického hlediska to nebude snadné. Chudáci tělocvikáři, když pracují s tímhle materiálem, co asi mohou žádat po panenkách od Michelina?
Na paní Politiku pozor, z jedné strany do ní strčíte nepopsaný list a z druhé z ní vypadne stranická legitimace s obsahem nečtivým. Obráceně to kupodivu nefunguje. Snad, když se patřičně zalaminujete, zůstanete čistý jako padlý sníh. Tak hodně štěstí.

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 14. srpna 2014 v 12:51 | Reagovat

K tomu Balounovi musím zahanbeně přiznat, že jsem v penzionech podobně lačná. Ne co do množství, to ne, ale prostě proto, že doma si k takové snídaňové nabídce ani nečuchnu. Zobám na talířek od mnohého málo, hrozně se těším na chuť a "nebezpečí přistižení personálem". To je to, když doma je nemnohá možnost nákupu všeho 0-0
Jo a ta básnička mi vyrazila dech. Je-li celá takto dobrá, jsem zvědavá na její "předek". Ale na to je asi autorské právo...

5 Kitty Kitty | E-mail | Web | 14. srpna 2014 v 12:55 | Reagovat

[2]: Jo, jsem zde taky náplavka. Ale po zklamání nejbližším člověkem se chystám zaplout zase zpět do oblastí rodné Moravy, k vlastním lidem. Blbou náladu zde nechám, ať ji vezme "vysoká spodní voda pod zdejším barákem". Howgh! Pozdrav Mírovi ;-)

6 Petr Kukal Petr Kukal | 14. srpna 2014 v 13:02 | Reagovat

[4]: Je, je takhle dobrá, Kitty! Všechny práce téhle autorky takové jsou. Má nezpochybnitelný talent. Doufám, že ostatní porotci budou téhož názoru a že se s ní na předávání cen poznám. Práce dostáváme anonymně, pod čísly, nemám tušení odkud je, co dělá, prostě nic...

7 Láda Láda | E-mail | Web | 14. srpna 2014 v 13:24 | Reagovat

Tento blog, když vyjde, tak nezklame. A zpravidla jsou na úrovni i příspěvky v diskuzi.

8 Kitty Kitty | E-mail | Web | 14. srpna 2014 v 13:26 | Reagovat

[6]: To je mi líto. Doufám aspoň, že v některém příštím Středníku o ní uslyším. Nebo aspoň soukromě, ale bylo by škoda si škudlit pod pokličkou nadějný talent. Občas se mi zadaří takový úlovek mezi mými čtenáři, jako je "sugar", jejíž jsem od nedávna fanynkou ;-)

9 Lydie Lydie | 14. srpna 2014 v 14:19 | Reagovat

Balouni umřít mohou.
Středník ať žije dál.

10 Míra Míra | 14. srpna 2014 v 22:59 | Reagovat

[5]:
Boj s blbou náladou je těžký, ale ne beznadějný. Dnes ji člověk porazí a zítra na něj jukne její ségra. Je to podobné jako u boje s blbostí. Zdravím.

11 Kamča Kamča | 15. srpna 2014 v 7:12 | Reagovat

Životem sprintujeme. Píchá nás v boku, dochází dech a trápí žízeň. Občerstvení má dovolenou. Musím pevně vládne a chci se krčí v koutě pod nánosem pavučin slibů. "Nemám čas" umlčí i svědomí. Doběhneme první a jen smrt uznale poklepe po ramenou. Vyhrává poslední.

12 Petr Kukal Petr Kukal | 15. srpna 2014 v 8:10 | Reagovat

[11]: Komentář tak přesný, až z něj mrazí...

13 Láda Láda | E-mail | Web | 16. srpna 2014 v 17:55 | Reagovat

Ještě k tomu balounovi. Před lety jsem četl příručku společenského chování. Mj. v ní bylo napsáno, že na recepci se někteří chovají tak, že musí ochutnat z každého jídla a nápoje, který se podává. Ostatní si takovéto lidi označí jako balvany nebo nějak podobně. Naproti tomu jsou lidé, kteří pijí jen svoji jednu značku a k tomu třebas minerálku. Hlavně se zabývají rozhovory se starými i novými známými. Ty si ostatní označí jako příjemné společníky nebo lvi salonů.
Sned by se měla v rámci předmětu Občanská výchova zařadit kapitola: Jak se chovat v různých situacích.

14 Petr Kukal Petr Kukal | 16. srpna 2014 v 20:41 | Reagovat

[13]: Občanská výchova je zrovna moje aprobace, Láďo, tohle se tam určitě uči. Jenže učit to ve škole zjevně nestačí.

15 Láda Láda | E-mail | 16. srpna 2014 v 21:31 | Reagovat

To je dobře, že to tam je. Já to chápu. V češtině se také probírá pravopis a na některých blozích to není vidět. K dobrému jménu tohoto portálu přispívá i to, že tady jsem ještě na takového diskutéra nenarazil.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama